Aragats. Výstup na střechu Arménie
Nejvyšším vrcholem Arménie je stratovulkán Aragats. Hora má vrcholy vlastně čtyři, rozmístěné ze všech světových stran kolem obrovského kráteru. Nejvyšším je severní vrchol (4090 m) a nejjednodušší přístup je na jižní vrchol (3879 m) a to sedmisetmetrovým stoupáním od jezera Kari, kam vede silnice.
text a foto: Lucka, www.outver.net
Nedaleko Jerevanu a vysoko nad letním smogem se ocitneme po hodinové jízdě taxíkem z centra města. Výchozím bodem pro výstup na Aragats je jezero Kari Lič (3200 m n. m.). Hromadná doprava sem nejede. Alternativou k taxíku je maršrutka do vesnice Byurakan a potom stopovat. Silnice stoupá horskou planinou podél drátů elektrického vedení, jež zásobují meteorologickou stanici u jezera. Cestou míjíme chatrče a jurty kurdských kočovníků se stády koz a ovcí. Na auto doráží jejich velcí psi.
U jezera je výrazně chladněji a příjemněji než v horkém a prašném Jerevanu. Na jižní straně jezera je několik budov meteostanice a hned u parkoviště najdeme hospodu, kde se dá občerstvit na zpáteční cestě. Bývá tu rušno i dost místních, co přijeli jen tak na piknik. Šipka na plotě hospody značí, že cesta na kopec nevede po jejich pozemku. Občerstvení tedy má přijít až za odměnu.
Jižní vrchol je nejnižší a také nejsnáze přístupný. Při dobrém počasí a výborné kondici lze obejít i všechny čtyři vrcholy za den, ale to už se jedná o velmi dlouhou túru v mnohem náročnějším terénu. Svou daň si vybírá i vysoká nadmořská výška.
Cesta od jezera vede do jihozápadního sedla (3800 m). Zpočátku vyježděná terénními vozy, později se postupně ztrácí v louce a přechází do suťoviska. Vrchol i sedlo jsou za jasného dne vidět už od jezera a výstup má v zásadě několik možností, jestli přejít kamenité pole víc horem nebo spodem. Pěšiny se potkají na mírném hřebeni, pod nímž do pozdního léta zůstává navátý sníh. Cesta začne být lépe znatelná a klikatí se až do sedla.
Jak se blížíme, otevírá se výhled na další vrcholy Aragatsu. Teprve když dojdeme na hranu kráteru, naskytne se ta pravá podívaná. Sopečné horniny hrají barvami a kontrastují s bílými fleky zbytků sněhu. Hluboko v propasti začíná řeka Gegarot a kráter opouští prohlubní mezi jižním a východním vrcholem.
Na jižní vrchol už je to jen pár metrů mírného stoupání východním směrem, tedy ze sedla doprava.
Najdeme tu železný kříž, kamennou zídku, u ní svačinovou lavičku v závětří a také nespočet větších či menších kamenných mužíků. Poskládaných z plochých úlomků sopečné horniny.
Kocháme se pohledem do hlubokého kráteru a na protější severní vrchol, jež působí mnohem nedobytněji.
Když otočíme své zraky čelem vzad, směrem na jih a budeme mít štěstí na dobré rozptylové podmínky, uvidíme Ararat. Posvátná hora, jež má pro Armény a jejich historii zásadní význam, leží za hranicí v Turecku. Že by proto nebyla vidět? To městský smog z Jerevanu brání jinak přímé viditelnosti. Pokud jste vyrazili v létě a neměli to štěstí, googlete zimní obrázky z města. Pohlednicové panorama zasněžené sopky nad moderním velkoměstem zůstává bohužel po většinu léta zakryto oblakem prachu a zplodin z husté dopravy.
Chceme-li přeci jen bájnou horu spatřit i v horkém létě, největší šanci budeme mít od kláštera Chor Virap, který leží těsně u hranice a trochu mimo městský oblak.
Zpáteční cesta vede stejně, jako ta výstupová. Jezero vidíme celou dobu pod sebou a stejně tak jako při výstupu je třeba překonat kamenité pole, tentokrát směrem nalevo.
Vyhlášenou místní specialitou je polévka Chaš – hustý vývar z hovězích nožiček a dalších částí. Vaří se celou noc a je tradičním arménským pokrmem, podávaným s chlebem lavaš, solí a velkým množstvím česneku. Prý je také dobrým vyprošťovákem po kocovině, ale na každý přijde této specialitě na chuť. Každopádně nápisy na silnici sem lákají turisty už od Byurakanu.
Ať už vyrazíte “jen” na Jižní vrchol, nebo se pustíte do většího dobrodružství, nezapoměňte na dostatek vody, opalovací krém a nepodceňujte nadmořskou výšku. Nejčastějšími příznaky horské nemoci jsou nevolnost, malátnost, únava, případně zvracení. Nejlepší léčbou je sestup.
Tak tedy hore zdar 🙂
Žádné komentáře