Lechtálské Alpy se nachází v západním Rakousku ve spolkových zemích Tyrolsko a Vorarlbersko. Nachází se zde vrchol Parseierspitze, který je jedinou třítisícovkou Severních Alp a díky tomu jsou Lechtálské Alpy nejvyšším pohořím této horské oblasti. Také je tato oblast hodně málo dotčená člověkem. Najdete tu opravdu krásné scenérie a úžasné horské prostředí včetně nádherných treků a pro příznivce lezení nespočty lezeckých oblastí jak sportovních tak vícedélkových.
My se vydáváme s přítelkyní Míšou a kamarády Domčou a Davidem na dvoudenní kratší putování do střední části k vrcholům Parzinnspitze 2613 m n.m. a Dremelspitze 2733 m n.m. Jedeme jen na víkend s přespáním v horách. Počasí má být parádní a horské chaty jsou narvané k prasknutí. A protože jsme na tento víkend měli být s klubem na vícedélkovém lezení, které nedopadlo, tak vyrážíme toto pohoří aspoň omrknout pohledem vysokohorských turistů.
Sobota
Vyjíždíme klasicky z Plzně. Bydlíme kousek od sebe, tak není ranní sbírání jednotlivých lidí nijak náročné a během několika minut od výjezdu najíždíme na dálnici směr Rozvadov, Mnichov a Garmisch – Partenkirchen.
Plán je jednoduchý. Brzký odjezd a ranní zastávka pod „německou střechou“ Zugspitze 2962 m n.m. u jezera Eibsee (N 47°27.434′, E 10°59.505′). Na místo přijíždíme lehce před desátou hodinou ráno. Auto zanecháváme na parkovišti a jdeme rozhýbat naše ztuhlá těla procházkou kolem jezera. Nutno podotknout, že výlet je koncipován hlavně pro holky, aby si to také užili a aktivně si odpočinuli.
Parkoviště není zrovna prázdné a tak počítáme, že kolem jezera bude kroužit dost lidí. Neleníme a vyrážíme tedy rovnou po jasně dané turistické cestě.
Je to nádhera
Jezero je opravdu nádherné. Nemá cenu popisovat každý kousek. Ve zkratce tu najdete krásná vyhlídková místa, spousty míst k odpočinku a koupání. Turistická cesta je široká a tak to chce trochu obezřetnosti, protože zde narazíte i na cyklisty. Celé jezero se dá obejít za cca dvě hodiny, dle toho jak chvátáte a jestli se také budete koupat. My koupání samozřejmě nevynechali.
Takové putování se neobejde bez
Ve dvanáct už sedíme v restauraci Eibsee-Pavillion a obědváme. Ceny rakouské, výhledy z terasy parádní. Po skvělém obědě se odebíráme k autu a vyrážíme na další cestu. Cílem je horská vesnice Boden (N 47°16.873′, E 10°36.128′) a parkoviště na kraji lesa za vesnicí.
Navigace nám ukazuje dvě varianty. Jedeme přes Imst. Tedy před Imstem najíždíme na horskou cestu Hahntennjochstrasse (N 47°14.966′, E 10°44.450′). Tato cesta se v zimě uzavírá, ale nyní jde ještě projet. Vydáváme se tedy pořádnou klikaticí, ta stoupá až do sedla Hahntenjoch v 1894 m n.m. To jen projedeme, protože jsou tu obrovské zástupy lidí a ihned začínáme sjíždět k vesnici.
Vyrážíme s batohy
Na parkovišti bereme konečné batohy a další nezbytné vybavení na cestu do hor. Vycházíme po turistické cestě 01,601,AW19,E4 (N 47°16.758′, E 10°36.036′) k chatě Hanauer Hütte (N 47°14.988′, E 10°35.461′). Cesta vede nádherným údolím při řece Angerlebach s krásnými scenériemi a vrcholy, které ho obklopují.
Cesta ke spodní stanici lanovky trvá zhruba jednu hodinu, pak prašná silnice končí a přecházíme na stezku Adlerweg (N 47°15.592′, E 10°35.580′). Z cesty už je jen kamenitá pěšina. Ta začíná pomalu nabírat na výškových metrech a horší schůdnosti. Pod chatou Hanauer Hütte pak začne prudce stoupat a různě se ve svahu klikatit. Kdo má zájem je zde krátká zajištěná cesta. My postupujeme po klasické výstupovce až k chatě. Kde si dáme pauzičku v podobě občerstvení a kochání se nádhernými výhledy z údolí na vrcholky Parzinnspitze 2613m n.m., Dremelspitze 2733 m n.m., Hanauer Spitze 2553 m n.m. a obrovský masiv Grosse Schlenkerspitze 2827 m n.m.
Čas na jídlo
Celé údolí je naprosto nádherné a pohled jen tak neodtrhnete. Sedáme si proto na terasu chaty objednáváme si něco malého k snědku a kocháme se. Nesmíme se zdržet moc dlouho. Dnes ještě pokračujeme dále po stezce číslo 621 a 624 nad horské jezero Unterer Parzinnsee (N 47°14.649′, E 10°34.735′). Chceme dojít do jeho blízkosti v předvečer, abychom našli klidné místo na spaní.
Nehodí se vám náhodou tento článek?
Jídlo na cesty | Do kempu, na túru i dlouhý pochod
Cesta vede takovou parádní „kozí“ stezkou přes celé údolí. Prochází se i kolem několika malých lezeckých oblastí jako je Klettergarden Braunelle a Plasir. Stoupání je klidné, nijak obtížné, takže se to holkám dost líbí. Podvečerní slunce pomalu zapadá za vrchol Kogelsee Scharte a my se blížíme k našemu zvolenému místu.
Luxusní snídaně, hlavní jídlo nebo dezert za pár minut! Jde to 🙂
Místo jezera dostala Míša bahno
A tady přišla první vtipná taškařice. Míša se těšila na koupačku v jezeře, jenže místo vody bláto a vyschlé jezero. Takže bohužel nic. Každopádně vody jsme měli dost a tak nemělo cenu se nikam přesouvat. Nad jezerem je skalní blok Klettergarden David&Goliath a stezky číslo 621 a 624 se rozdělují. Vylézáme kousek nad skálu (N 47°14.733′, E 10°34.639′), kde konečně rozbalíme naše ležení. Protože počasí dle předpovědi nemělo být úplně nejlepší vzal jsem sebou tarp. Pohodlí samozřejmě zajistili nafukovací karimatky a péřové spacáky.
Na závěr večera jsme si udělali večeři a uvařili čaj pro lepší rozjímání nad posledními paprsky slunce. Mračna pomalu zahalují vrcholky hor, které nás celý den doprovázeli na naší cestě. Stmívání na sebe nenechá dlouho čekat a s ním přichází i chladno, které nás zahnalo do spacáků. Snad nejlepší večer za celé léto v horách!
Neděle
Ranní paprsky nás probouzejí do nedělního rána. Je kolem sedmé hodiny. Rychle rozložit ležení, aby tarp a vlhké spacáky mohli malinko vyschnout. Mezi tím se věnujeme snídani a balení věcí.
Budeme pokračovat do sedla Gufelseejöchl do 2450 m n.m. Trasa je od ležení do sedla velice pohodlná a tak se pěkně po ránu trochu zahřejeme příjemnou chůzí. V sedle nás čekají výhledy na jezero Gufelseee a další údolí. Bylo by to tu parádní na přechod, ale máme jen jedno auto a jedno místo návratu. No nic! Pokračujeme vlevo od sedla stezkou v západní stěně Parzinnspitze (N 47°14.485′, E 10°34.453′). Zde je to už náročnější terén. Cesta občas mizí, jak je přepadaná sutí. Kameny a suť jsou občas nestabilní a tak to chce koukat kam šlapeme.
David a Domča míří jinam
Před sedlem Nördliche Parzinnscharte pak stezka začne prudčeji stoupat přímo k sedlu. Tady se rozdělujeme a David s Domčou míří dále ke Steinkarspitze Nebengipfel, kde se pokusí vylézt na nějaký vrcholek. My s Míšou se ještě kocháme a po chvilce se také vydáváme k sedlu. Míša chce rozjímat a tak nastupuji do závěrečné pasáže na Parzinnspitze (N 47°14.287′, E 10°34.528′). Je to relativně snadný výlez takovým rozsypaným kuloárem k vrcholu. Když jsem tak ve dvou třetinách na skalní terase a vidím kolik mi ještě zbývá rozhodnu se otočit, nechci tam Míšu nechávat dlouho. Vidím také Davida s Domčou, že se už taky pomalu vrací. Udělám pár fotek a mířím dolů.
Pro holky začalo peklo
V sedle vybíráme nejlepší sestup. Pod námi je vidět cesta, ale je to k ní takových dvě stě metrů suťovým srázem s převýšením zhruba tak sto padesáti metrů. No co vám budu povídat. Na mapě mi to tak nepřišlo, realita trochu jiná. S Dejvem problém nemáme, ale holky se nám trochu zasekly. Nejde o to převýšení, ale suť jim pod nohama jede a bojí se, že to podklouzne. Takže dost špatný úsek a jdeme velice opatrně. O výdrž tak moc nejde, ale hlava udělá svoje. Je to pro ně dost peklo a já se proklínám, že jsem tohle nevyčetl a nastoupili jsme do toho. Útrapy nebudu rozepisovat, ale mám to pro příště, tak si na to dejte taky pozor.
Všude jsou kameny a suť
Když už jsme pak na relativně dobré cestě (N 47°14.225′, E 10°34.774′), oddychl jsem si. Teď ještě dojdeme na turistickou stezku č. 01, 601, E4 (N 47°14.315′, E 10°35.262′) a pak už bude vše v pohodě. Cesta k ní každopádně také nebyla zadarmo. Kameny a suť všude kolem a tak musíme dávat pozor. Na stezce už je vše v pořádku a klidným krokem se vracíme zpět k chatě Hanauer Hütte. Cesta je dlouhá zhruba jeden a pul kilometru a jde se velice dobře. Máme čas na zastávky, odpočinek kochání se krajinou. Zvedá nám to parádně náladu po vybojovaném sestupu.
Na chatě pak Míše nosím vše, co chce a co si objednala, abych ji dostal do správného komfortu. Opravdu, ať se někomu může zdát, že takový sestup může být hračkou, pro některé to může být úplně naopak. Připravit se na to lze plánováním, ale i to někdy nepomůže a musíte být nápomocni a společnými silami si pomoci, udržet se v dobré náladě a v klidu sejít pro všechny do bezpečných míst. Osobně si z toho nesu ponaučení.
Už nám to končí
Na chatě si samozřejmě vychutnáváme nějakou tu hodinku nedělního odpoledne a pak se pomalu vydáváme zpět po stejné cestě od chaty k autu na parkoviště. Opět pod lanovkou až ke spodní stanici lanovky a pak po cestě až k vesnici Boden.
Než vyrazíme, užijeme si ještě koupání u mostu v řece Angerlebach, abychom se osvěžili na cestu. Čeká nás cesta zpět domů.
Moc jsme si to užili a vy byste měli také
Lechtálské Alpy jsou nádherným kouskem v západním Rakousku, které stojí za to navštívit. Nejde jen o jednodenní výlety, ale i přechody takto krásných hor. Také zde najdeme krásné lezecké vícedélkové sektory a ferraty. Je jen na vás co si vyberete. Já se sem mám opět zanedlouho vracet kvůli lezení, takže se náležitě těším a doufám, že se v těchto krásných horách potkáme.
Fotogalerie
Žádné komentáře