Přečetl jsem si wikipedii, a tak vím, že řeka název dostala podle staré pověsti. Údajný kníže zastřelil havrana, jehož hejno rušilo knížepána a jeho družinu na lovu. V havranově ostatcích se ukrýval čarovný drahokam, díky kterému pak bylo možné havraní hejno vyhnat, protože zaklelo hrad na vysoké skále nad řekou. Na připomínku této události byl hrad pojmenován Havraní kámen a řeka podle knížecího šípu, tedy Střela. To jen tak na okraj k nádhernému toku a jeho okolí. Řeka Střela je známá svým krásným kaňonovitým údolím s délkou toku 101,6 kilometrů. 

Pokaždé když se někam vydáváme, hledám si i historické zajímavosti a místa, která se dají v takových to lokalitách nalézt. Nejde jen o to, jen ujít naplánovanou trasu, ale také vědět, co je v okolí, co na takovýchto místech odehrávalo a všemožné legendy jsou super vyprávěním k večernímu posezení či usínání v bivaku.

V létě jsem měl od přítelkyně Míši zadán jednoduchý úkol. Ten zněl „Vyber trek na dva dny, pokud možno něco pohodového, s občerstvením, krásnými místy a bez lidí jen my dva“. No, jako by v podstatě chtěla do těchto úžasných míst.

Takže, zjistit pár informací od kámoše Hráška, který Střelu navštěvuje často. Hlavně vhodné místo pro přespání, zajímavosti a nějaký časový nástřel. Poté ihned kupuji jízdenky na vlak a nezbývá než se zabalit a zítra dopoledne vyrazit.

Co s sebou na takové pohodové putování?

Balím malé letní spacáky, samonafukovací 2centimetrové karimatky, tarp a jednu sadu turistických hůlek. Věci na vaření a vařič beru jen pro zábavu a aby se také občas využilo. Předpokládáme jen vaření čaje, a ohřevu nějaké rychlé instantní večeře. Vše házím do batohu PINGUIN Activent 48. Trocha nějakého oblečení. Čelovky na večer pro mě Petzl Actic a pro Míšu Black Diamond Spot 400. Míša si dobaluje svoje drobnosti a bere sebou ještě filtr na vodu. Řeka bude stále přítomna, tak nemusíme nést moc vody.

Druhý den Míše ve vlaku představuji trasu a bavíme se co všechno uvidíme a kde se zastavíme. Vlak nás vysazuje ve městě Žihle (N 50°2.807′, E 13°21.769′). Z vlakové stanice je to městem jen kousek na naši turistickou trasu. Výchozím bodem je rozcestník „Žihle – pod lomem“ (N 50°2.789′, E 13°21.428′). Zde pokračujeme po žluté turistické stezce. První potkáváme studánku Nad Žihlí.

Jen nakoukneme a pokračujeme dále. Na této žluté trase nám jde o navštívení několika skalních útvarů. Konkrétně balvanu Báby (N 50°3.506′, E 13°21.368′) a Dědka (N 50°3.321′, E 13°21.385′)a o něco dále malé skalní město Viklan (N 50°3.501′, E 13°20.273′). Poslední zmíněná oblast je opravdu krásná a zajímavá. Vím to, jezdím sem s partou pravidelně bouldrouvat. O kolo těchto lokalit je dá se říct obrovské množství všemožných kamenných útvarů a podobných kamenů usazených přírodou do krajiny. 

Tak tedy procházíme pohodově celou žlutou trasu kolem Žihelského potoka na Viklany a od nich směrem ke zřícenině zámku Nový Dvůr (N 50°3.081′, E 13°19.666′). Poté se naše turistická trasa ze žluté mění na modrou, a protože modrá je dobrá, povede nás až do Rabštejna nad Střelou.        

Cesta nás vede po zemědělských cestách s nádhernými výhledy do krajiny a pak přecházíme do lesa. Tady už sice takové výhledy nejsou, ale za to je tu aspoň stín. Je neskutečné horko. 

Po několika kilometrech docházíme na rozcestí (N 50°2.421′, E 13°18.502′), kde opouštíme na chvilku naší modrou a vydáváme se po lesní cestě na vyhlídku k Hraběcímu kříži (N 50°2.395′, E 13°17.768′). Je odtud nádherný výhled na zámek Rabštejn nad Střelou (N 50°2.548′, E 13°17.549′), bývalý klášter Servitů (N 50°2.517′, E 13°17.445′) a kostel Panny Marie Sedmibolestné (N 50°2.532′, E 13°17.470′). Tyto místa zanedlouho navštívíme z blízka.

Pokračujeme ke Kamennému mostu – oblíbenému místu filmařů

Z vyhlídky sestupujeme naučnou stezkou Rabštejn, která se opět napojuje na naší modrou barvu a vede nás k soše svatého Jana Nepomuckého (N 50°2.814′, E 13°17.743′) a ke Kamennému mostu (N 50°2.786′, E 13°17.705′). Jedná se údajně o druhý nejstarší most u nás. Je častým objektem filmařů a zahrál si v hudebním klipu skupiny Depeche Mode. My přes něj pouze přejdeme do městečka a hlavní ulicí stoupáme ke zmíněnému zámku Rabštejn. Po cestě míjíme Loretu, jednu z nejmenších loteránských kaplí v Čechách (N 50°2.719′, E 13°17.622′). Na náměstíčku je pak útulná Kavárna Četnická Stanice a najdeme tu i několik soch. Poté se vydáváme k zámku a od něj rovnou nahlédnout do kostela a kolem bývalého kláštera a zříceniny hradu Rabštejn nad Střelou (N 50°2.535′, E 13°17.423′) pod zříceninu hradu Sychrov (N 50°2.531′, E 13°17.324′).

K ní už nejdeme známe jí z předešlé návštěvy. Přesouváme se do Restaurace u Laury. Míša má hlad a já nebudu tvrdit, že bych se netěšil na nějaký ten gulášek. No a taky to tak je, dobré točené pivo, gulš, pořádný kuřecí šnicl s bramborem a jako desert palačinka se zmrzkou a šlehačkou. Na mě je to moc sladké, a tak volím od kamaráda Hráška a milé obsluhy na ochutnání ořechovici. A tím těch zbývajících 10 kilometrů bude zajímavých.

Po pozdním obědě scházíme z Rabštejna. Pod restaurací navazuje zelená turistická stezka. Je u ní Židovský hřbitov, který jel letmo navštívíme (N 50°2.409′, E 13°17.225′). Od něj pak na lávku Frankovku přes řeku Střelu a dál se vydáváme k zaniklému Horově Mlýnu (N 50°2.078′, E 13°17.262′). na louce a v lese jsou známky o lehkém vojenském opevnění v podobě pěchotních bunkrů, tedy Řopíků.

Dále pokračujeme při levém břehu řeky. Je to krásná procházka při řece. Je tu úžasný klid. Bál jsem se, že tu budou zástupy lidí, ale potkáváme jen pár párů či skupinek, které odpočívají, ráchají si nohy v řece a relaxují.

Trasa stezky je u Vodního hamru na Střele odkloněna asi z důvodu soukromého pozemku, a tak přecházíme lesem na louku k rozcestníku „Železný hamr – býv“ (N 50°1.672′, E 13°17.941′). Řeka se úžasně klikatí a pomalu zapadající slunce v kaňonu vytváří nádhernou atmosféru. 

Procházíme pod hradištěm Kotaneč, pod kterým sídlí dětský tábor a kousek od něj se nachází Kotanečský vodopád, ten bohužel nevidíme. Dále procházíme pod skalním masivem Vyhlídková skála u Kozičkova mlýna (N 50°1.219′, E 13°18.044′) a o pár desítek metrů dál narážíme na na stavení bývalého mlýna (N 50°1.091′, E 13°18.109′). 

Pak se s námi řeka ještě párkrát zaklikatí a my se nacházíme kousek od doporučeného místa ke spaní. Řeku na dvou místech brodíme. Už se ani neobouváme. Nohám se po těch kilometrech krásně uleví a těch párset metrů už na naší cílovou louku dojdeme. V těchto místech také potkáváme dost skupinek, které zde také budou spát. Všichni mají rozdělané ohniště a v poklidu se baví.

No a my už také vybalujeme na našem místě (N 50°0.402′, E 13°18.099′). Kousek od řeky, kousek od studánky (N 50°0.395′, E 13°18.164′), ale hlavně daleko od lidí v nádherné přírodě.

Vybalujeme, trocha hygieny, připravuji vaření a stavím tarp. Očekáváme s Míšou noční přeháňky. No a po večeři, vybaluji z batohu ukryté víno. Chystám se rozdělat malý táboráček a přilít trochu romantiky. Jenže Míša mi usíná ve spacáku. Nepovedlo se. Nechávám ji spát, tady si odpočine a já, než zalezu, tak to dopiju, kdo se s tím má táhnout domů. 😊

Druhý den začínáme na pohodu

Na druhý den, stáváme kolem osmé ráno. Během mého balení přístřešku a spacích potřeb připravuje Míša snídani. Takový klid už jsme dlouho nezažili. Nikdo z nás nemluví a vychutnáváme si skvělé společné chvíle. 

Před devátou opouštíme bivak a vydáváme se do naší druhé půlky našeho výletu. Z místa bivaku nejdeme po zelené turistické do vsi Černá Hať, ale rovnou při řece.  Hned kousek po proudu budeme brodit, a to nás bude doprovázet celé dopoledne. Takže ani se neobouváme a 100 metrů od místa spaní lezeme do vody. Paráda, hned uvažuji nad tím, že boty přivážu na batoh a půjdu na boso. Míša to vychytala! Doma jsme se radši neptal, proč má s sebou ty žabky, ale teď je na plno využívá. Prostě je úžasná! 

Takže si to šlápotáme nádhernými loukami. Vidíme pár dětských táborů a jejich stany v podobě krásných velkých Týpí. Opět brod a další krásné louky. Jmenuje se to tu „Strašiny“ (N 50°0.026′, E 13°18.108′) a znova další brod. Tak málo stačí k dokonalé radosti.

Přicházíme k Čobově Mlýnu (N 49°59.858′, E 13°18.401′). Těšíme se i na ranní kávu u nich v občerstvení, jenže mají ještě zavřeno. Tak nic pokračujeme dále. Od Čobova Mlýnu pokračujeme při pravém břehu Střely. Potkáváme děti a instruktory z dětského tábora. Ptám se na cestu kvůli tomu, jestli je to průchozí. Jeden z vedoucích mě to potvrzuje s tím, abychom počítali že bude opět brodit. Když se jeho kolegyně podívá na naše bosé nohy všichni se dáme do smíchu. 

Náhodou potkávám známého

A tak pokračujeme v našem společném tlapkání krásnou přírodou. Povídáme si o výletech a možnostech kam se vydat. Občas nás zaujme nějaká drobná zajímavost. Pod Strážištěm u brodu potkávám známého. Jde s přítelkyní opačný směr. Rychle pokecáme, protože jsme se pár let neviděli, popřejeme si pokračujeme dále. Neuvěřitelné! Míša kroutí hlavou a nechápe.  

Projdeme několik dětských táborů (N 49°59.146′, E 13°19.100′) pod zmíněnou vesnicí, opět přebrodíme a pokračujeme loukami kolem chatových oblastí. Už tu začíná být docela rušno. To nejkrásnější jsme si užili, a tak nám trocha civilizace nevadí.

Docházíme k autobusové zastávce Mladotice zastávka (N 49°58.447′, E 13°20.502′). Zde přejdeme silniční most a pokračujeme dále po zelené až k Ondřejovským vodopádům (N 49°57.800′, E 13°21.046′). Nic moc tedy vidět není, a tak putujeme dále k osadě „Pod Vrážným“ (N 49°57.351′, E 13°21.320′) a po naší turistické stezce nestoupáme nad údolí. Pak přichází malá zkratka.

Kam dál? Musíme si nechat poradit

V místě nad Hradišťským vodopádem ze zelené uhýbáme do lesa (N 49°57.090′, E 13°21.269′). Po lesní cestičce přicházíme zpět nad řeku. Chvilku hledám a pak scházíme k první chatě v lese (N 49°57.016′, E 13°21.439′). Odtud už jen k říčce do údolí a za chvilku jsme u vodopádu. Opět neskutečná krása.  Procházíme osadou pozdravíme pár místních. U mostu pak nemohu najít naši cestu. Místní osadník nás správně nasměruje. Hurá nastupujeme do posledního úseku na zelenou turistickou stezku.

Zbývá posledních jeden a půl kilometru. Už se jde jen v lese. Slyšíme kolem nás projet vlak, který houká před Velkým Plaským tunelem (N 49°56.766′, E 13°22.033′). Pak cesta začne klesat pod vodní nádrž Plasy. Podcházíme viadukt a ocitáme se v civilizaci.

Procházíme kolem rekreačního střediska Peklo ke studánce Prelátka (N 49°56.363′, E 13°22.410′). Zde si naposled napustíme vodu do lahví a pokračujeme do centra Plas. Konkrétně do Knížecího pivovaru Plasy (N 49°56.100′, E 13°23.351′. Celé naše putování zakončíme výborným pivem a skvělým jídlem. Můžete také navštívit Expozici stavitelství, tu obzvlášť doporučuji nebo klášter a v neposlední řadě Zoo Plasy spojenou s minigolfem.

My už jen čekáme v pivovaru na ten správný čas, kdy sedneme na vlak nebo autobus a pojedeme domů. Výlet je to krásný. Dá se to jít samozřejmě za jeden den nebo si to natáhnout už od města Chýše. Také můžete dojít až na soutok Střely s Berounkou, každopádně jako turistický cíl je celá řeka Střela a její údolí kouzelné a stojí za návštěvu.