Ferratou Giovanni Lipella na Tofanu di Rozes (3225 m)
Náročný, ale krásný okruh kolem hory Tofana di Roses po stopách zákopové války a s neuvěřitelnými výhledy. Ferrata a následný sestup tvoří okruh kolem hory s možností zkrácení nebo odbočkou na vrchol. Připravte se na obtížnost C/D a celodenní výlet s možností sněhových polí nebo místy mokré skály.
Dolomity, součást Alp v severní Itálii, jsou díky svým unikátním tvarům a geologickým vlastnostem jednou z nejznámějších horských oblastí na světě. Tento vápencový masiv nabízí strmé vrcholy, nádherné údolí a úžasné přírodní scenérie. V roce 2009 byly Dolomity zapsány na seznam světového dědictví UNESCO díky své mimořádné kráse a geologickému významu.
Ferraty zde mají historický původ a i dnes jsou stále oblíbenější sportovní aktivitou. Zajištěné cesty známé pod italským názvem Via Ferrata nebo německým Klettersteig jsou stále oblíbenější alternativou vysokohorské turistiky. Dnes čistě sportovní zábava má své kořeny v praktickém dojišťování nutného průstupu nebezpečným horským terénem.
Dolomitské klasiky mají svůj půvab ikdyž (nebo právě proto) krátký nástup většinou nepatří mezi jejich přednosti. Jejich historie v Dolomitech sahá až do první světové války, kdy se vedly neuvěřitelné boje o obtížně dostupné pozice ve skalnatém terénu. Vojáci přežívali v nehostinných podmínkách štol, hloubených ve skále, vystaveni nemilosrdným horským podmínkám.
Stopy dávné historie
Ferrata byla pojmenována po Giovanni Lipellovi, italském vojákovi, který padl během první světové války v Dolomitech. Tento válečný konflikt, známý jako „Bílá válka“, byl jedním z nejdrsnějších v horském prostředí. Na mnoha místech Dolomit jsou dodnes zachovány válečné pozůstatky, včetně zákopů, tunelů a opevnění. Galleria del Castelletto je jedním z nejznámějších památníků této doby.
Minová štola vyhloubená během zdlouhavých bojů o protější Casteletto začíná na jihozápadním úpatí hory nedaleko sedla Forcela Col dei Bos. A zde začíná i zajištěná cesta pojmenovaná po italském vojákovi a pro sportovní veřejnost otevřená v roce 1967.
Tunel, kterým vede ferrata, byl vybudován italskými jednotkami jako tajná cesta k překvapivému útoku na rakousko-uherské pozice. Tento prvek dodává ferratě Giovanni Lipella zvláštní historický význam a umožňuje ferratistům doslova kráčet po stopách vojáků, kteří zde bojovali o kontrolu nad horskými masivy.
Příjezd a parkování
Výchozím bodem pro ferratu Giovanni Lipella je Rifugio Dibona (2 083 m). Příjezd od Cortiny d’Ampezzo po silnici SR48 směr na Passo Falzarego. Asi po 9 km přijde odbočka doprava na chatu A. Dibona. Čtyřkilometrový výjezd k chatě vyžaduje zvýšenou opatrnost. Závěrečná část cesty není vyasfaltovaná a sportovní vozy by mohly snadno přijít k úhoně.
U chaty je velké štěrkové parkoviště a nádherný výhled na majestátní jižní stěnu Tofany di Rozes. Naproti přes údolí můžeme obdivovat lezecky známé věže Cinque Torri a výrazná hřeben útvaru Croda da Lago.
Nástup pod ferratu
Od chaty Angelo Dibona podcházíme impozantní jižní stěnu ve směru hodinových ručiček až k nástupu na feratu. Cestou je možné odbočit k velké jeskyni Grotta di Tofana. Výstup vede krátkou ferratou obtížnosti B zářezem v jižní stěně. Do časového plánu si přidejte aspoň hodinu plus rezervu na hledání cesty.
Na třech kilometrech nastoupáme 450 metrů a zabere to přibližně 1-1,5 hodiny. Od chaty vede štěrková cesta ke spodní stanici nákladní lanovky na Rifugio Camillo Giussani, kolem kterého budeme sestupovat. Pěšinou se dostáváme pod jižní stěnu Tofany di Roses, která je vysoká až 800 metrů a vede v ní nespočet tradičních horolezeckých cest.
Brzy míjíme odbočku do jeskyně. Ve skalním zářezu začíná krátká ferrata, která nás přivede ke “vstupní bráně”. Čelovka na helmě a opatrnost na kluzkém vápencovém povrchu se bude hodit nejen při krátkém průzkumu Grotty, ale i později během výstupu ferratou.
Na rozcestníku na západní straně stěny se dáváme doprava, vzhůru na sever štěrkovou pěšinou k vlastnímu nástupu do zajištěné cesty. Prostor pro oblečení do úvazků nejdeme při troše opatrnosti přímo pod prvním žebříkem. Helma na hlavě neuškodí už během traverzu pod celou jižní stěnou a v případě návštěvy Grotty je samozřejmostí.
Via Ferrata Giovanni Lipella (C/D)
Ferrata Lipella začíná 300 m dlouhým tunelem (vždycky čelovku…), v jehož ústí zůstaly staré žebříky a výdřeva. Tunel byl vybudován italskými vojáky v roce 1916 jako strategická cesta k ovládnutí hory. Dnes je to jeden z nejpozoruhodnějších úseků ferraty Giovanni Lipella.
Nitrem hory získáme celkem slušné výškové metry a dál pokračujeme její západní stěnou střídavě vzhůru a traverzy po terasách. Průstup tunelem je hodnocen A. Je třeba dávat pozor na hlavu v často sníženém profilu. Skála je mokrá a kluzká, ale většinou se jde po ocelových schodech. Po výstupu z tunelu je krátký úsek B a možnost nouzového sestupu strmou pěšinou sutí směrem ke Castellettu.
Trasa pokračuje dlouho suťovou terasou, jež mírně sestupuje pod další lezecké úseky. Takto obchází ferrata celou horu podél její západní stěny. Traverzy po římsách a policích střídají kolmé úseky na ocelových lanech. Klíčové místo C/D přichází přibližně ve třetině této části. V několika žlabech teče téměř celoročně voda, odtávající z vrcholového sněhového pole. Zde je většinou skála tmavší od černého mechu a také výrazně více klouže.
Ve výšce cca 2725 metrů se můžeme na rozcestí rozhodnout mezi výstupem až na vrchol, nebo “pouhým” obejitím hory kolem skalní věžičky zvané Tre Dita. Od té se dá sestoupit rovnou do sedla Fontananegra a k chatě Giussani.
Výstup na vrchol znamená převýšení dalších 500 metrů. Od značky na skále stoupáme doprava vzhůru, nejdřív suťovou policí, poté po ocelových lanech (maximálně do obtížnosti C). Celé to zabere 1,5-2 hodiny.
Přibližně 170 výškových metrů pod vrcholem je rozcestí, odkud se později sestupuje k chatě Giussani. Odsud vede pěšina rozvětvená mezi skalkami a suťovisky až k vrcholovému kříži (3225 m, kam se dostanete po přibližně 4 hodinách lezení. Na vrcholu vás čekají neuvěřitelné výhledy na okolní dolomitské vrcholy, včetně známých masivů jako Marmolada, Pelmo a Civetta. Sousední Tofana di Mezzo a Tofana di Dentro jsou přímo naproti.
Sestupová trasa se vrací na rozcestí na hřebeni (3040 m). Odtud po “normálce” směrem na severovýchod k chatě Rifugio Camillo Giussan (2600 m). Pěšina se různě větví mezi suťovými terasami a je dobré snažit se sledovat značky na skále.
V sezóně se dá občerstvit na terase chaty Giussani, ale je dobré si ověřit otevírací dobu, protože obvykle zavírá již brzy na podzim. Případná zkratka se odpojuje o chvíli dřív a sestupuje kolem trosek válečných baráků a dávno zavření Rifugio Cantore.
Zbývajících 550 výškových metrů sestupu zpátky k chatě Dibone vede po částečně zpevněné štěrkové cestě s nádhernými výhledy na protější stranu údolí. Po levé ruce máme hřeben Tofany di Mezzo, kterým vystupuje další slavná ferrata Giuseppe Olivieri a Gianni Aglio se skalním oknem Bus de Tofana.
Topo a popis cesty v němčině:
https://www.bergsteigen.com/touren/klettersteig/ferrata-giovanni-lipella/
Celkově počítejte na výlet aspoň 8 hodin, podle fyzické kondice a zkušeností všech členů skupiny. Raději vyražte brzy ráno a nechtě si časovou rezervu na bezpečný návrat.
Samozřejmostí je kompletní ferratová výbava včetně celotelového nebo kombinovaného úvazku, tlumiče pádů, přilby a rukavic. Čelovka je kvůli tunelu nutnost, ale neměly by chybět v batohu ani na jiné výlety, podobně jako lékárnička, náhradní oblečení a dostatek jídla a pití.
Žádné komentáře