V srpnu se nám uvolnil jeden víkend, a tak jsme se s kolegou domluvili, že vystoupíme dachsteinskými ferratami na vrchol Dachsteinu (2995 m.n.m). Hlavní plán byl takový, aby to celé proběhlo během soboty, přestože byla možnost přespat na Seethalerhütte. 

Cesta do Rakouska

Vyrazili jsme autem z Plzně směrem na České Budějovice. Důvodem byla ještě zastávka v Týně nad Vltavou, kde jsme vysadili moji přítelkyni. Cesta přes Budějovice s placenými úseky, na kterých je potřeba rakouská dálniční známka, zabere 5 hodin přes Linz a k rakouské dálniční známce ještě připočítejte mýtné 5 €. Další variantou pro Západočechy je trasa směr Cham nebo Passau, kde se vyhnete i placeným úsekům a dálničním známkám za cenu pár minut navíc. Každopádně při příjezdu do Ransau am Dachstein, ať už ve směru z Českých Budějovic nebo od Salzburgu ulicí Dachsteinstrasse, jsou krásné serpentýny až na parkoviště ke spodní stanici lanovky.

Lanovce pro nelezce

Tato lanovka vozí „nelezce“ na ledovec Dachsteinu. Cesta je placená. Při vjezdu si vezmete z automatu lístek, který zaplatíte až při výjezdu. Ale pokud se dostanete k horní stanici lanovky, můžete si zde lístek nechat označit a mýto s parkováním pak nemusíte platit. 

My dorazili na zmíněné parkoviště hodinu před půlnocí. Cesta dokáže pěkně unavit, takže rychle ještě povečeřet, sbalit batohy, vybavení a šup na kutě. Abychom se trochu prospali, vymysleli jsme plán vstávat v šest ráno, slupnout snídani a co nejdříve vyrazit na cestu. Každopádně všem doporučuji, aby vyrazili s klidem o hodinu dřív. Při nástupu na ferratu potkáte určitě méně lidí. 

Výšlap

V sobotu v půl sedmé ráno vyrážíme cestou Wanderweg 615 (vede kolem nástupu na lanovku) k chatě Dachsteinsüdwandhütte. Cesta zabere zhruba 45 minut i s nějakou tou malou zastávkou na kochání se krásnou přírodou. Od chaty pak dále cestou Wanderweg 617. Měli jsme v plánu celou superferratu, která se skládá z jednotlivých úseků Anna, Johann a Schulter. Jenže za chatou vidíme na první ferratě problém a tím je spousta lidí. Usuzujeme, že bude lepší pokračovat po pěšině Johann-Klettersteig k nástupu rovnou na Johanna. 

A tady v půli cesty přichází problém, na který jsme byli (skoro) připraveni. A tím “skoro” myslím to, že jsme o tom aspoň při odjezdu přemýšleli. Kvůli bohaté sněhové nadílce, která tuto zimu napadla, byla u nástupu na Johanna sněhová pole, do kterých by se hodily mačky a v posledních metrech před nástupem ferraty i cepíny

Stojíme a zvažujeme možnosti dalšího postupu. Když vidíme rakouského horského vůdce, jak si to šine s klienty, rozhodujeme se pokračovat dál. Šlo to v pohodě a posledních 40 metrů jsme byli schopni si do sněhu udělat pořádné stupy, a za pomoci turistických holí jsme se převalili do odtrhovky k lanu ferraty. Zabalit hole, připravit ferratové sety a jdeme na to. Předbíháme všechny „pomalíčky“ a už si to hrneme Ečkovým nástupem do stěny a snažíme se utéct davu, abychom se ve stěně mohli aspoň na chvilku zastavit a kochat se dalším úžasným výhledem. Ferrata se pak už nese v lehčí obtížnosti C a místy D. V průstupu nad Ečkovým úsekem pokračujeme po pilíři obtížnosti C. Nad tímto úsekem je malé odpočívadlo a dále se naleze do nejhezčí pasáže celé ferraty a tím je kolmý výstup po kolíkách C/D. Je to krásně exponované a ty výhledy! Následuje další odpočinkové místo a nad ním lezení obtížnosti A, která přechází až do C/D traverzů a polic až k chatě Seethalerhütte.

Svačinu nám snědla kavčata

Lezení nám zabralo něco přes dvě hodiny. Věřím, že by to šlo i rychleji, ale někteří mají problém s pouštěním rychlejších lezců. Pauza byla naplánována až u výlezu z ferraty, kde jsme posvačili a rozdělili se o nějaké to jablko a kousek chleba s Kavčaty žlutozobými. Je jich tu fakt hodně a jsou – dá se říct – neodbytní, když vidí nebo slyší šustění igelitového pytlíku. 

Jdeme dál

Vydáváme se dále, stále nejsme na vrcholu. Od chaty se jde kousek po upravené cestě pro turisty, ale po chvilce to stáčíme sněhem k ferratě Schulter obtížnosti B, která je částí východního hřebene vrcholové pyramidy a po zhruba 200 metrech vás zavede na vrchol. Ferrata je lehká a k vrcholu to zabralo hodinu času. Na vrcholu už nás čekalo úžasné panorama, vrcholové fotografování, občerstvení a drobný odpočinek, po kterém na nás čekala už „jen“ cesta dolů

Cesta dolů

Ferratou, kterou jsme vystoupili v závěrečné pasáži, slézáme dolů. Původním plánem bylo dostat se na začátek této ferraty, jenže při množství lidí, které se za námi ještě vleklo na vrchol přišla náhlá změna plánu. Sestoupíme kratším úsekem ferraty a využijeme vyšlapaných cest ve sněhu od předešlých lezců. Tento nápad mělo samozřejmě více lidí, a tak byla ucpaná ferrata na vrchol i sestup sněhem po ledovci k chatě Seethalerhütte. Jo, to je tak, když se vypravíte za krásného počasí. Sestupujeme tedy po ledovci v koloně lidí a každou chvilku zastavujeme a sledujeme, jak odpočívají, přemýšlí, baví se – prostě zdržují. Tohle je druhá chvíle, kdy trochu lituji, že jsme nezabalili mačky, to by se panečku běželo z kopečka po ledovci. A tak tedy čekáme…

V jeden moment to slečně před námi uklouzlo, čímž strčila do svého spolulezce tak silně, že tam oba popadali jako kuželky a málem strčili do dalších před nimi. V tu chvilku bylo rozhodnut, mají mačky a hole, ale nikdo se v tom neumí pohybovat a o další „kuželkohraní“ s frontou za zády opravdu nemáme zájem. Protože terén pod námi už nebyl tak příkrý a bylo v něm vidět spousty stop od lezců, začali jsme vybalovat z batohů větrovky. Když to vidí nad námi další dva týpkové, dochází jim, o co jde a přidávají se k nám. Všichni zaujímáme pozici vsedě a vydáváme se úžasným klouzavým pohybem dolů z hory až na turistickou cestu. Poté se šouráme až k horní stanici lanovky, kde si necháváme označit lístek za vjezd auta na parkoviště. Usuzujeme totiž, že po další svačině můžeme pokračovat v sestupu po svých. 

Poslední dvě ferraty

Pod horní stanicí lanovky jsou dvě ferraty. První se jmenuje Skywalk, tu si klíďo můžete dát, pokud máte dost sil a druhá, u níž název nevím, je součástí cesty Wanderweg 615 sestupovou cestou k chatě Dachsteinsüdwandhütte. Obtížnost je A a B, nic těžkého, a tak si to hrneme z Dachsteinu tímto krásným suťoviskem pod lanovkou, odkud na nás určitě všichni koukají jako na blázny. Sestup ke zmíněné chatě trvá kolem dvou hodin  a pak už jen dalších 45 minut na parkoviště k autu a na dvě chlazená pivka do hospůdky, ze které je super výhled na již zmíněný kopec. Už nás jen čeká cesta domů, kam se nám vlastně vůbec nechce a při návratu domů spřádáme další plány na lezení a vysokohorskou turistiku.

Jak se nám lezlo? Shrnutí

Shrnutí dnešního ferratového dne? Veškeré cesty a ferraty jsou parádně označeny a krásně odjištěny. Johann na můj vkus má v sobě až moc ocelových kolíků, ale chápu, že by to zvedlo obtížnost ferraty na takovou úroveň, že by ji navštívilo jen minimum lidí. Druhým ponaučením je, neposlouchej svého kolegu, když ti tvrdí, že už tady párkrát byl a mačky nepotřebuješ. Ta malá zastávka na zapůjčení vybavení by zabrala jen pár minut. Za to se kárám,dávám si mínus a příště už budu připraven. Opravdu se nesmí nic podceňovat. Závěrem bych napsal, že Superferrata Dachstein není určitě pro začátečníky a výstup chce vytrvalost a zkušenosti.           

Nezapomeňte přibalit

Ocún Tsunami Down Jacket Men

Péřová bunda Ocún Tsunami Down Jacket Men: lehká bunda o váze 350 g vhodná pro lezení, skialpinismus, cestování. Je plněna kachním peřím...

Fotogalerie