Text, foto: Lucka & Johny, www.outver.net, 03/ 2021

Nejvyšší horu Rakouska (3798 m) i horské skupiny, nazvané příznačně Glocknergruppe, najdeme ve Vysokých Taurech (Hohe Tauern), na hranici spolkových zemí Korutany a Tyrolsko. Vede na něj spousta výstupových cest a díky tomu, že je ve své zemi nejvyšší, každý by se rád podíval k vrcholovému kříži. Proto je v sezóně na těch jednodušších cestách trochu rušno. 

Připravte se na dlouhý výlet s přechodem ledovce a pohyb v relativně vysoké nadmořské výšce. Chce to jistý krok, správné vybavení, slušnou fyzičku, nějakou tu předchozí zkušenost a dobré počasí. Odměnou budou nádherné výhledy od vrcholového kříže. Výš už to v Rakousku nejde. 

Normálka z jihu (PD)

Nejznámější je tato výstupová cesta z Kalsu. Z vesnice Kals am Grossglockner vyjedeme ještě pár kilometrů placenou silnicí na parkoviště u Lucknerhausu (1920 m). Odsud se podíváme přímo před sebe a vidíme Velkého Zvoníka v plné kráse. Ideální motivace pro začátek výstupu. 

Přes Lucknerhütte (2225 m), kam ještě vede prašná zásobovací cesta, stoupáme na chatu Stüdlhütte (2800 m). Výstup není náročný a může trvat kolem tří hodin. Z Lucknerhütte sem vede nákladní lanovka, kterou se dá případně domluvit odvoz batohů. 

Chata Stüdlhütte je velká a až nepříjemně moderní. Ubytování se doporučuje rezervovat včas, protože tu bývá dost rušno. 

Brzy ráno vyrazíme na přechod ledovce Ködnitzkees, za nímž krátkou zajištěnou cestou vystoupáme k chatě Adlersruhe (Erzherzog-Johann-Hütte). Ve výšce 3400 m je jednou z nejvyšších chat v Rakousku. 

Alternativně se dá před výstupem nocovat i zde, ale bez předchozí aklimatizace to může znamenat nepříjemně probděnou noc. Pokud se tak rozhodneme, dá se Stüdlhütte úplně vynechat a stoupat po levém okraji ledovce (při pohledu zdola po pravé straně) rovnou na Adlersruhe. Cesta je značená jako Mürztaler Steig 721A a v místě prudkého výšvihu nad ledovec se pohybujeme poněkud rozsypaným suťoviskem. 

Od chaty Adlerstuhe stoupáme podél ledovce Kleinglocknerkees, spadajícího na druhou stranu na sever. Z něj se dostáváme k nedlouhému, ale prudšímu výšvihu na hřeben Kleinglockneru. Právě tato zúžená pasáž může v letní sezóně dost trpět hustým obousměrným provozem. 

V sedle většinou necháváme mačky a v případě dobrých podmínek se dál pohybujeme po suché skále, obtížností I-II. Občas jsou zde ocelové tyče, o které se dá jistit. Tak se dostaneme až na vrchol Kleinglockner (3770 m). 

Následuje krátký sestup do sedla Obere Glocknerscharte, kde se též mohou tvořit fronty, a závěrečný výlez až na vrchol Grossglockner. 

Sestupujeme stejnou cestou. Tato normálka je využívána i k sestupu z dalších, náročnějších výstupových tras.  Trasa se dá zvládnout i za den z parkoviště, ale takový dlouhý a náročný den není úplně pro každého. 

Popis trasy a topo:

https://www.bergsteigen.com/touren/hochtour/grossglockner-normalweg

Normálka z východu od Franz Josefs Höhe (PD)

Cesta podobné obtížnosti se ovšem poněkud prodraží nutností využít placenou horskou silnici Grossglockner Hochalpenstrasse. Od hotelu Franz Josefs Höhe se sestupuje na ledovec, který je třeba přejít. Dále suťovisky přes Frühstückplatz k ledovci Hofmannskees, kterým dojdeme k chatě Erzherzog-Johann-Hütte, odkud už je trasa stejná. 

Hřeben Stüdlgrat (AD)

Stüdlgrat je velmi oblíbená výstupová trasa z jihu. Za pěkného počasí v sezoně může být v některých místech i pořádně rušno.

Příjezd a nástup je stejný jako u normálky z jihu přes Kals. K chatě Stüdlhütte se dostaneme stejně, odsud už se cesta liší.

Opět se vyplatí vyrazit brzy ráno. Nastupujeme ledovcem Teischnitzkees podél hřebene Luisiengrat. Na jeho konci se přejde do skalního terénu hřebene Stüdlgrat. Jedná se o relativně snadný, ale již lezecký terén obtížnosti do III, jedna plotna IV, která je zajištěná. Při sněhu a námraze obtížnost zásadně narůstá spolu s časem potřebným na lezení. Celý hřeben lze absolvovat v pevných pohorkách, bez lezeček.  

Místy je cesta zajištěná nýty. Trasa vede prakticky přímo po hřebeni. Než začnou obtížnější pasáže, míjíme místo, zvané Frühstückplatz.  Žlutá cedulka na skále varuje: “Pokud vám to sem trvalo víc, jak tři hodiny, raději se otočte a vraťte se zpět”. Těžší pasáže teprve přijdou. 

Hřebenem se dostaneme až k vrcholovému kříži. Sestupujeme normálkou přes Kleinglockner a chatu Erzherzog Johann. 

Popis trasy a topo:

https://www.bergsteigen.com/touren/klettern/stuedlgrat

Video z výstupu hřebenem Studlgrat

Další, obtížnější trasy

Výstupových tras na Grossglockner je nespočet. Další již jsou ale obtížnější a vyžadují mnohem vyšší zkušenosti i kondici. 

Od Kaiser Franz Josefs Höhe vede méně využívaná Lammergrat (AD) po hřebeni se skalními úseky (místy III) až k ledovci v horních pasážích. Po ledovci pak pod Kleinglockner a na vrchol Normálkou.

Dlouhá varianta přechodu celého hřebene Glocknerwand (AD) vede přes mnoho skalních věží, z nichž první je Hofmannspitze. Začíná u chaty Stüdlhütte, ze který se přechází ledovec až k západnímu konci hřebene.  Výstup (III-IV) je celkově obtížnější a časově náročnější než Stüdlgrat, obsahuje i několik slanění. Sestup opět normálkou. 

Známou a náročnou klasikou je Pallaviciniho kuloár (D), ke kterému se nastupuje od Kaiser Franz Josefs Höhe. Jedná se o ledovcovo sněhový kuloár se sklonem až 55° do sedla Obere Glocknerscharte ze severu.