Podnikání horských túr letos pomalu končí. Spousty chat je už uzavřených, a tak jsme se rozhodli naplánovat ještě jednodenní výlety na zajímavé vrcholy Alp. Jedním z takových vrcholů je Grosser Rettenstein. Jedná se o horu s četnými vrcholy v Kitzbühelských Alpách s nadmořskou výškou 2366 m n.m. Nejde o nejvyšší horu v této oblasti, to připadá jiné hoře, ale Grosser Rettenstein je zajímavý svým mohutným, skalnatým vrcholovým blokem z vápence, který dominantně vystupuje z krajiny.

Od Rettensteinu pak vede na sever dlouhý hřeben Spiessnägel. Takže když jsme vybírali, co by mohlo být zajímavé, byla volba ihned jasná. Fotografie hory nás nadchly, a tak padlo rozhodnutí vyjet na jeden podzimní víkend, kdy se ještě budeme moc na lehko projít po krásných místech rakouských Alp.

Den před odjezdem balím věci. Hlavně teplý spacák a pořádnou karimatku. Nepromokavou bundu, kdyby se nám chtělo zkazit počasí. Naše plánovaný trek nebude myslím nijak složitý, ale beru jak pohorky a nízké nástupovky. Další důležité vybavení jsou turistické hůlky, vařič na ranní čaj a termoska.

Pátek

Odjezd máme naplánovaný na páteční odpoledne. Jedu se Štěpánem a Miri. Tentokrát nemáme žádné zdržení a vyjíždíme včas. Cesta do Kitzbühelu vede přes Rozvadov, Mnichov, Kufstein a St. Johann in Tirol. Čas cesty je čtyři a půl hodiny s nějkakou rychlou zastávkou kvůli nákupu a malému občerstvení na odpočívadle.

Po půl osmé večer máme sraz kousek od Kitzbühelu s Danem, který vyjížděl z jižních Čech a na společné místo srazu jel z Českých Budějovic přes Salzburg.

Na místě srazu probíhá jen pozdrav a rychlé upřesnění spacího místa pod zmíněným vrcholem. Takže naťukat do navigace a pokračujeme dále. Cíl je ještě třicet minut jízdy. Za Kitzbühelem ve městě Kirchberg in Tirol se dáváme vlevo a míříme do údolí Spertental a celé ho projíždíme až do městečka Aschau.

Za ním pak ještě kousek popojedeme po cestě Falkensteinweg a za mostem (N 47°22.599′, E 12°18.341′) přes řeku Oberer-Grund-Ache vlevo. Pak už jen čtyři sta metrů na parkoviště (N 47°22.489′, E 12°18.579′). Zde je náš dnešní cíl.

Přečtěte si

Recenze na horolezecké boty Asolo Elbrus GV | Affekt blog

Na parkovišti pak rozhodujeme o spaní v autě. Zaprvé tu není nikde ve svahu nad parkovištěm místo pro hamaky a za druhé je docela dost velká zima. Auta se jeví jako nejlepší možné řešení. Rychle si přeházím věci do Danova auta a zavazadlový prostor během pár chvilek připravíme na spaní. Teď už jen otevřít jedno chlazené, zkouknout mapu a domluvit budíček.

Sobota

Budík zvoní přesně na sedmou ráno. Venku je taková kláda, že na sebe navlíkáme snad všechny vrstvy, co máme po ruce. Rychle z auta a hýbat se. Uvařit čaj, snídaně, uklidit auto. Batohy už máme skoro připravené, takže na túru už stačí zabalit jen pár drobností.

Jedno auto necháváme na místě a s druhým se všichni přesouváme kousek vedle. Tedy konkrétně na parkoviště (N 47°21.300′, E 12°17.250′) k Hintenbachalm. Jede se po placené silnici. Cena za vjezd je 4 eura. Volíme tuto variantu z důvodu, že ještě nevíme kudy sestoupíme z vrcholu, a tak si necháváme možnosti. Každopádně od Hintenbachalmu vycházíme. Odtud vás ukazatele navedou na stezku k vrcholu. Časová náročnost k vrcholu je udána na čtyři hodiny. Tedy podle značek.

Fotíme si ještě mapu u parkoviště do mobilu, abychom věděli čísla jednotlivých stezek.

 Hned od Hintenbachalmu mezi chatami vychází prošlapaná cestička směrem do lesa (N 47°21.342′, E 12°17.385′). Stoupání je v nejmírnějším svahu a vede nás kolem potoka Schöntalbach. Kličkujeme mezi kořeny po stezce vzhůru. Tempo jsme nastavili trochu rychlejší. Zatím na nás nesvítí žádné slunce a tak se pohybem zahřejeme. S Danem nabíráme tempo i výškové metry. Štěpán s Miri jsou za námi. Došlo tam k nějakému shazování svršků. Ztrátu nemají velkou, protože nás během pár minut doslova doběhli.

Postupně jsme vystoupali až na takovou podlouhlou mýtinu, přes kterou vede naše stezka. V podstatě jsme celou dobu v údolí zmíněného potoka Schöntalbach. Až nyní je to poznat, když se po našich stranách začínají zvedat hřebeny. Vlevo nad námi je hřeben Spiessnägel a vpravo před námi vrchol Die Hex 1939 m n.m.

Pokračujeme přes mýtinu, projdeme ještě kousek lesem a vycházíme stále podél potoka pod místem Scchöntalalm, které se nachází uprostřed celého údolí. Jsou zde dvě chalupy a obrovská stodola. Na chvilku zastavujeme a rozhlížíme se kolem. Hned mi napadá, jak by tohle bylo suprové místo na výlety se skialpy. Údolí je famózní! Strávit tu den nebo dva. Procházet se zimní krajinou a jezdit krásné svahy, to by bylo něco. Bohužel tady nás neubytují. Tak mi Miri aspoň slíbila, že si sem pak někdy v zimě s lyžemi aspoň na odpolko zajdeme.

Po troše rozjímání pokračujeme dále. Stále nás to táhne údolím po turistické stezce č. 715. (viz mapa). Široká cesta končí v místech Schöntalscherm. Odtud už jen po pěšině. Cesta nabírá na sklonu a před námi se otvírá severovýchodní stěna Grosser Rettensteinu 2366 m n.m.

Ve stěně už vidíme další lidi. Někteří se teprve škrábou nahoru a k našemu překvapení někteří už slézají. To museli vycházet opravdu brzo. Určitě dnes na vrcholu sami nebudeme.

Po dalším stoupání zhruba ve 2050 m n.m. už jsme v úrovni menšího vrcholu Blaufeldköpfe a před námi začíná nejobtížnější úsek. Sklon svahu bude určitě kolem 40°. Což z posledního úseku dělá i hezky exponované místo. Není to tak, že by to bylo pro někoho obtížné. Potkáváme nebo opatrně předbíháme i horaly mnohem starší věkové kategorie, kteří si výstup také užívají.

Mezitím děláme také více zastávek. Výhled je tu opravdu krásný a podzimní nízké slunce zalévá hřeben Spiessnägel a údolí pod ním krásně zlatavými paprsky.

Poslední metry před vrcholem traverzujeme mírně vlevo a jdeme se podívat do krásného sedla. Tady jsme trochu zmateni, protože jsme si do teď mysleli, že vrchol Rettensteinu je více na jih, kde jsme od výstupu do údolí viděli vrcholový kříž, ale teď zjišťujeme, že vrchol je více na sever.

Ze sedla je to už jen pár metrů lehkého lezení. Vrchol je členitý, ale je zde dostatek místa pro četné zástupy lidí. My jsme tu dnes ve 12 lidech a jednom malým hafanovi, který se svým páníčkem a paničkou přišel podívat na vrchol. Sedím tu u vrcholového kříže a žasnu nad tím malým chlupatým stvořením, které si sedlo vedle svých majitelů a loudí po nich kus svačiny.

Měl bych možná trochu strach, protože stěny vrcholu jsou dost příkré. Jenže ten vořech snad ví, co dělá. Prochází se tu mezi lidmi drží se od krajů a přijde mi, že se taky jen tak kochá tou parádou kolem nás.

Po svačině, dlouhém rozjímání a mnohačetném zmáčknutí spouště foťáku balíme věci. Štěpán s Danem se chtějí jít podívat kus po hřebenu. Vydáváme se na malý průzkum s lehkým lezením v traverzu tak 2 UIAA obtížnosti. Za chvilku stojíme na další parádní vyhlídce (N 47°19.966′, E 12°17.801′). Další fotky a krásný výhled na vrcholový kříž Rettensteinu. Dál už nic nevymyslíme a pomálu začínáme scházet pod vrchol.

Kousek od sedla opět narážíme na našeho chlupatého „kolegu“, který už je na vodítku a dělá vylomeniny na zbytcích sněhu, který zde leží. Lámu se s ostatními smíchy. Hafan hrabe ve sněhu, válí se a je mu jedno, že klouže po sněhu ze stěny. Pročpak taky, vždyť páníček ho jistí.

Cesta zpět je stejná. Jen tedy do místa k rozcestníku (N 47°20.069′, E 12°17.993′), od kterého budeme pokračovat traverzem dále na jih do sedla Schöntaljoch ve 2030 m n.m. Zabere to jen pár minut a mi se dostaneme do našeho dalšího výchozího bodu odkud se vydáme na další cíl naší cesty. Tím je celý hřeben Spiessnägel.

Ze sedla ještě malinko nastoupáváme. U dalšího rozcestníku v sedle Schöntaljoch uhýbáme vlevo na hřeben. Teď už to bude turistika. Před námi vidíme celou trasu, která mírně klesá. Jdeme si užít naši dnešní druhou část výletu.

Cesta se vlní úžasnou krajinou. Výhledy jsou parádní, a nejen na dnešní zdolaný vrchol Grosser Rettensteinu, ale taky jiných vrcholů. Vpravo přes údolí je krásně vidět Rossgruber 2156 m n.m. a Kleiner Rettenstein se svými 2217 m n.m. Na cestě taky potkáte pár malých jezírek. V dáli před námi jsou na obzoru vidět Císařské hory.

Necelou hodinku a půl si užíváme této krásné cesty až pod vrchol hřebenu Spiessnägel. Odtud začínáme scházet do údolí. Z krásné horské pěšiny přecházíme na horskou silnici podle mapy se jmenuje Hirzegg. Po ní obejdeme celé severní úbočí. Jde se okolo krásné chaty Hirzeggalm (N 47°21.837′, E 12°18.556′) kde se můžete i občerstvit.

Odtud už pak cesta vede lesem a po hodině chůze od chaty se vracíme zpět k Hinterbachalmu, kde na nás čeká jeden z našich povozů. Od parkoviště je ještě krásně vidět vrchol Rettensteinu. Dlouho se nezdržujeme. Už je tu stín a s ním přichází i zima. Balíme věci a po placené cestě se vracíme na dnešní místo kde jsme spali a vyjížděli na dnešní krásnou tůru.

Grosser Rettenstein určitě doporučuji všem, kteří si chtějí dát nenáročný trek v nádherné přírodě alpských hor a nechtějí se strhnout. Vrchol je opravdu skvělý, výhledy také a hřeben, ten je naprosto nejlepší. Takže, ne že to vezmete cestou zpět po té samé cestě, ale užijete si jako naše banda. Možná se v létě potkáme na vrcholu, nás tam ještě čeká vícedélkové lezení, ale o tom až někdy jindy.