Trénink lezení zabere velké množství času a s ním i peněz, zvlášť na komerčních lezeckých stěnách. V přírodě se zase část roku příliš trénovat nedá – a ani to není varianta vhodná pro každého. Pokud to s lezením myslíte vážně, možná se už i vy koukáte po možnostech, jak trénovat častěji a efektivněji. Pokud máte dostatek prostoru, skvělým řešením je varianta domácí lezecké stěny. Jak na ni?

Domácí umělá stěna – základní zamyšlení

Postavit si vlastní domácí lezeckou stěnu je poměrně odvážná myšlenka. V dnešní době však poměrně snadno realizovatelná. Alespoň pokud vaše domácnost k podobnému experimentu nabízí dostatek prostoru. Ideální je samostatná místnost, kterou používáte například jako posilovnu. Skvělou možností je také garáž či další prostory, ve kterých vám ani vaší rodině nebude vadit mmj. zvýšená prašnost.

Jaké možnosti postavení domácí lezecké stěny máte? Existují dvě varianty, na které se podíváme trochu podrobněji.

Kampus neboli lištová deska

Výhodou kampusu (častěji toto řešení najdete pod anglickým názvem campus) je prostorová nenáročnost, nízká cena a výrazný nárůst síly. Toto řešení je také přímo určené k navyšování kondice zkušenějších lezců.

Pokud však s lezením začínáte, jedná se o řešení, které nemusí být úplně bezpečné. Kampus je skvělým doplňkem pro zkušené lezce, ale současně představuje velkou zátěž na šlachy a v případě, že s lezením nemáte zkušenosti, vystavujete se na kampusu vysokému riziku zranění.

Pokud toto řešení přesto zvolíte, při cvičení dbejte na zvýšenou opatrnost a odpočinek. Důležité je poslouchat své tělo a mít kampus ideálně pouze jako doplněk k ostatním lezeckým aktivitám.

Nenechte si ujít

Jak začít se sportovním lezením

V případě, že jste omezení prostorem a opravdu po domácí lezecké stěně toužíte, jedná se o poměrně solidní kompromis.

Malá stěna postavená doma

Výhodou klasické lezecké stěny je trénink reálných pohybů, zapojení všech lezeckých svalů, možnost trénovat kdykoliv máte čas a chuť. Lezení na klasické stěně je navíc o hodně zábavnější než na kampusu. Nevýhodou pak prostorová náročnost, prašnost a vyšší pořizovací cena. A oproti větším bouldrovkám nemožnost tréninku vytrvalosti.

Nyní se budu věnovat stavbě stěny

  1. Nejdříve je nutné určit velikost stěny. Logicky je lepší co největší stěna. Bohužel to obvykle naráží na prostorové nároky a na cenu. Podle mého názoru je minimálně potřeba prostor o rozměrem 2×2×2 metru, ale čím širší nebo vyšší, tím si lépe zalezete. Na malé stěně jste omezeni minimem pohybů a stále budete kroužit nebo lézt po relativně malých chytech.
  2. Musí také jednat o izolovaný prostor, lezení díky používání magnézia hodně práší a proto by bylo velmi nepraktické mít stěnu v obývacím pokoji nebo ložnici.
  3. Určit sklon. Pokud budete na vašich chytech často trénovat, zvyknete si na ně a budete za ně dělat delší kroky, brát menší chyty a snadno si můžete přivodit zranění. Proto je třeba patřičným převisem eliminovat kroky za pro vás velmi malé chyty. Navíc na takto malé stěnce zřejmě nebudete pilovat techniku, ale trénovat sílu (vytrvalost se bude na malé stěnce budovat obtížně). Opět to směřuje spíše převisu než kolmici. Podle mě ideální převis bude okolo 45°. Stále ještě se jedná o reálné lezení, ale vy stále visíte nemůžete odpočívat a zároveň trénujete celé tělo včetně prstů, břicha atd. Velmi dobré řešení je vyrobit naklápěcí desku. Jednak je možné ji zvednout mimo trénink a pak jde naklápět dle formy a potřeb.
  4. Sehnat chyty. Chyty jsou poměrně drahé a a zároveň je jich třeba hodně. S tímto problémem se potýkají i komerční stěny. Vy můžete alespoň zpočátku kombinovat koupené chyty s vlastní výrobou. I v domácích podmínkách je možné vyrobit chyty s křemičitého písku nebo ze dřeva. Sám jsem vyráběl chyty z tvrdého dřeva, ale Amuerte se vydalo cestou lipového dřeva a je vidět, že to funguje. Navíc se dobře obrábějí. Chyty vyrábí poměrně hodně výrobců, je dobrý výběr. Sám mohu doporučit chyty Aix. Jsou na vynikající úrovni, mají velký výběr tvarů, velikostí

Materiál na postavení lezecké stěny

K výrobě domácí lezecké stěny můžete použít sololit adekvátní síly. Jedná se o materiál, který má ve stavbě domácích stěn poměrně dlouhou a silnou tradici a v minulosti z něj nadšenci vybudovali velkou část lezeckých stěn. Má však i své nevýhody a omezení. 

Nehodí se do stropových převisů a není vhodný ani pro velké chyty, za které extrémně páčíte a děláte na nich dlouhé kroky. Na druhou stranu do něj můžete použít bez velkých omezeních i zapuštěné chyty bez. Pokud si můžete do domácí stěny dovolit investovat trochu víc financí, ideální volbou je dřevotříska. OSB desky jsou skvělým materiálem pro tento účel, ale oproti sololitu také o něco dražší.

Okraje stěny

Okraje stěny se vyztuží dřevěnými trámky (10×10 cm bohatě stačí), práce se dřevem je nenáročná. Případně je možné použít kovovou konstrukci z jeklu, ale zde se již nevyhnete sváření. Následně stěnu upevníte na zeď. Nejjednodušším řešením je použít kovový kovový řetěz, který umožní případné naklápění desky. Ten upevníte na chemickou kotvu, nebo případně klasický nýt pomocí karabiny.

Buldoky

Dále bude potřeba velké množství tzv. buldoků, které se do navrtané díry našroubují zezadu a pak již se chyty montují nebo demontují pouze z přední části stěny. Díry na buldoky je nutné mít kolmé, jak se budou obtížně utahovat chyty. Počet buldoků musí být velký. Ideální rozložení je tak 10×10 cm nebo 15×15 cm. Nicméně nemusí být rozmístěné přesně geometricky.

Šroubů je třeba tolik, kolik budete mít chytů. Ideálně velikost 10 nebo 12. 

Další možností je nákup už hotového řešení, který je však náročný na finance a vlastní instalaci se ani tak nevyhnete.