Štěstí přeje připraveným a v horách to platí dvojnásob. Pojďme se tedy podívat, čemu je třeba se věnovat, pokud se chceme z výpravy bezpečně vrátit. 

Lucka, www.outver.net

Máme vyhlédnutý kopec, hřeben nebo celou oblast, kam bychom se chtěli podívat, tedy cíl. Jak se do cíle dostat a také jak se bezpečně vrátit je otázka přípravy, tedy plánování

Kdy vyrazit, co zařídit a co si vzít s sebou? Tyhle otázky a mnoho dalších si pokládáme ještě doma v teple obýváku a v dosahu strýčky googla, který ví skoro všechno. Stačí jen se ho správně zeptat. 

Dobrým pomocníkem v počáteční fázi plánování je vlastní soudnost. Je vůbec daný cíl reálný? Mám na to potřebnou kondici? Zkušenosti? Vybavení? Skupinu, které můžu věřit? Případně existuje-li k danému cíli jednodušší a schůdnější cesta, na kterou mám?

Podobné otázky bychom si měli pokládat na začátku a pak ještě v průběhu zjišťování dalších informací, abychom se zbytečně nedostali do nesnází přeceněním vlastních sil. Čím dříve se na akci začneme připravovat, tím více času máme na vylepšení vlastní kondice fyzické i psychické a na přípravu správného vybavení. 

Přípravu a plánování si můžeme rozdělit do několika fází, z nichž každá má svůj význam. Začínáme teoretickou přípravou z domova (o pravidelném fyzickém tréninku řeč nebude, byť je neméně důležitý). V rámci domácí přípravy sháníme co nejvíce informací o dané zemi a oblasti. Potřebujeme vědět, jak se na místo dostaneme a co nás tam čeká. 

Jak se akce blíží, budou se naše informace upřesňovat. Kontrolujeme to, co už jsme zjistili (například zda se nezměnila politická situace), doplňujeme a upřesňujeme. To se děje až do začátku samotné akce a pokračuje i během ní. Pak už se nejedná o plánování v pravém slova smyslu, ale kontrolu, zda vše probíhá podle plánu. Pokud by náhodou neprobíhalo, máme v záloze připraveny náhradní a nouzové plány, abychom se bezpečně vrátili domů. 

Příprava z domova

Tato fáze trvá zpravidla nejdéle a máme během ní nejlepší šanci zajistit své výpravě šanci na úspěch a vyvarovat se nepříjemných překvapení. Čím více víme o svém cília cestě k němu, tím lépe pro nás. Zdrojů informací je dnes více než dost a je nej na nás, jak důvěryhodné a aktuální si vybereme. 

Na internetu najdeme články, dokumenty, videa, fotogalerie a mnoho dalších způsobů, jak cestovatelé před námi zdokumentovali své dojmy. Jako na dojmy na ně budeme totiž nejdříve nahlížet. Jestli je cesta ohodnocená “levou zadní” nebo “naprostá šílenost” totiž dost záleží na tom, kdo jí prošel a jak je na tom v porovnání s námi. Existuje samozřejmě i objektivní hodnocení nejrůznějšími stupnicemi, ale i do nich zasahuje například počasí a aktuální podmínky. 

Poněkud opomínanou alternativou jsou stále ještě knižní průvodci a papírové mapy. Informace v knihách nemusí obsahovat úplně aktuální události, ale zase pravděpodobně prošly korekturou a určitým ověřením správnosti. 

Zdroje tedy máme, teď jak se v nich orientovat a co nás vlastně zajímá? Stručně řečeno…všechno 🙂 Všechno, co může pomoci zdárnému dosažení cíle naší výpravy a bezpečnému návratu. Níže jsou v bodech vypsané základní okruhy, na které bychom neměli zapomenout. 

Kam jedeme a jak se tam dostaneme? Co na nás čeká?

Z hlediska místa, kam se chystáme je potřeba udělat si obrázek, co nás vlastně čeká. Podle počasí a terénu si sbalíme vybavení, podle potřebné byrokracie si včas zařídíme víza a povolení, případně podle zdravotních rizik se včas necháme naočkovat a připravíme si lékárničku. To všechno už bychom na poslední chvíli nebo na místě řešili těžko nebo vůbec. 

Součástí výletu je také doprava na místo, případně využívání lokální přepravy, o které se ve vlastním zájmu informujeme dopředu. Ne všude existují jízdní řády a ne na všechny se dá spolehnout. Ono “maňana” se může také pěkně protáhnout a časová rezerva v našem itineráři může zmizet jako pára nad hrncem. 

Pokud se nechystáme na solo-výpravu (o bezpečnosti jednotlivců a skupin v horách někdy jindy…), zajímají nás další členové výpravy. Ne nadarmo se říká, že řetěz je tak silný, jako je jeho nejslabší článek. Výprava do hor je takovým řetězem, kde by za standardních podmínek měl zvládat každý z článků – členů to, co se od něj očekává. Slabšímu můžeme pomoci, ale stojí nás to cenné síly i čas, které pak můžou chybět v případě krizové situace. Není řeč o krátkodobé krizi, která může přijít i na toho nejzdatnějšího, ale o trvale nezvládatelné, ať už fyzickém nebo technickém. Pak je potřeba zvážit úpravu cíle nebo způsobu jeho dosažení, případně změnu složení skupiny. Nechceme totiž vystavovat nebezpečí ani sebe, ani kamarády, kteří za námi důvěřivě půjdou do akce, na kterou by si sami netroufli. 

V ideálním případě se členové skupiny znají už dávno předem a podle svých schopností si rozdělí úkoly v rámci přípravy (zdravotník dá dohromady, lékárnu, navigátor mapy a někdo další zajistí dopravu…). Všichni si zajistí potřebné vybavení a průběžně se informují o dané oblasti. Není dobrý nápad, aby všechny informace měl pouze jeden člen výpravy, byť mohl být zvolen vedoucím. 

Pomýšlíme i na nouzové varianty, pokud by nebylo možné realizovat původní plán. Máme v záloze varianty ústupu i úplně jiný program. Zjistíme si nouzové kontakty v oblasti a postup volání pomoci, případně další místní specifika a ne/dostupnost. Zjistíme-li, že v dané oblasti není signál, může se hodit satelitní telefon či jiné bezpečností zařízení. 

Přečtěte si článek: Recenze na horolezecké boty Asolo Elbrus GV | Affekt blog

Máme-li doma spolehlivou osobu, která dokáže poslat předpověď počasí, případně aktuální varování, je vhodné se s takovým kamarádem domluvit a také ho informovat o svojí poloze. 

Jak shánět informace?

  • Internet – aktuální informace, ale nemusí být ověřené
  • Mapy
  • Knižní průvodce
  • Kamarádi nebo známí, co už v oblasti byli
  • Cestovatelské přednášky a setkání

Co nás všechno bude zajímat?

  • Kdy je nejlepší vyrazit (počasí a sezóna)
  • Teploty, počasí a klima
  • Charakter a obtížnost terénu, možnost ústupu, možnost doplnění vody, případně zásob
  • Zdravotní rizika, potřebné očkování nebo např. antimalarika
  • Rizika a nebezpečí
  • Potřebné vybavení
  • Potřebná byrokracie (víza, povolení…)
  • Kulturní odlišnosti a zvyky
  • Politická a bezpečnostní situace
  • Místní doprava

Skupina / členi

  • Známe dobře členy skupiny? Co nás může překvapit?
  • Fyzická a psychická kondice, zkušenosti, individuální zdravotní omezení
  • Plán musí být reálný i pro nejslabšího člena tak, aby za normální situace nepotřeboval pomoc okolí
  • Rozdělení úkolů podle schopností (navigace, zajištění dopravy, sestavení lékárničky…)
  • Kontrola vybavení a schopnosti jej používat

Taktika a postup

  • Časová náročnost a harmonogram túry
  • Čas startu a průchodu kontrolními body (body rozhodování, zda pokračovat v původním plánu, nebo jej upravit, pokud bychom se pohybovali příliš pomalu)
  • Potřebné vybavení
  • Orientace
  • Alternativy a plány B, C, D
  • Možnosti úniku

Bezpečnost a zajištění

  • Kvalitní pojištění
  • Je v místě telefonní signál? Případně potřebujeme satelitní telefon
  • Nouzové kontakty, telefonní čísla na místní záchrannou službu
  • Kdo o nás ví? (chatař, kamarád doma)
  • Informace o poloze (někomu poslat)
  • Aktuální předpovědi a varování (například kamarád posílá sms)…

Výprava se blíží

Tady bude samozřejmě záležet, o jak velkou výpravu se jedná. V případě, že máme koupené letenky přes půl světa, tak spíš, než předpověď počasí kontrolujeme aktuální politickou a bezpečnostní, případně zdravotní situaci v místě. 

Na kontrolu počasí dojde až na místě, před opravdovým začátkem túry. Také musíme počítat s mnohem větší časovou rezervou a to nejen na rozmary počasí. 

Pokud vyrážíme třeba “jen” na víkend do Alp, můžeme kontrolovat počasí ještě před tím, než sedneme do auta. Pořád je lepší se zase vybalit, než dorazit na místo, nevidět na krok a strávit víkend v lijáku. Takové zvraty se stávají málokdy. Spíše se doporučuje sledovat předpověď a stav počasí průběžně, zejména u sněhové pokrývky, kde hraje roli i historie počasí (lavinová předpověď).

Ještě ráno pohledem z okna chaty, případně do displeje chytrého telefonu, můžeme korigovat naše plány s ohledem na předpokládaný vývoj počasí a s tím související bezpečnost. Předem totiž máme naplánovány varianty kratšího nebo náhradního programu a nebojíme se je použít. 

Zhodnocení těsně před túrou 

  • Kontrola aktuální politické a bezpečností situace v případě odletu do zemí dalekých
  • Kontrola předpovědi počasí, případně stavu sněhové pokrývky a lavinového nebezpečí
  • Na startu túry (pohled z okna horské chaty, na parkovišti…) – kontrola, zda aktuální podmínky odpovídají našemu očekávání a bezpečnému realizování túry
  • Případné zvážení realizace túry nebo její redukce, či možnost náhradního programu

Na výpravě

Když už šlapeme do kopce, nejedná se o plánování v pravém slova smyslu. Spíše průběžně kontrolujeme, jestli se nám daří se plánu držet. Jestli jsme v kontrolních bodech v přijatelném čase a jak se u toho cítíme. 

Pokud například zjišťujeme, že se pohybujeme příliš pomalu, je důležité zkrátit trasu včas a dokud to jde. Pokud jsme měli doposud technické problémy (stačí slabý článek ve skupině) a obtížné pasáže jsou teprve před námi, také se zamyslíme nad včasným ústupem. 

Je dobré znát členy své skupiny, protože pak snadněji rozpoznáme případný blížící se problém. Únava se na každém projevuje trochu jinak. Jakýmkoliv zdravotním problémům se lépe předchází v začátcích, nebo ještě lépe dřív, než se stačí projevit. 


V průběhu túry

  • Naplánováno máme, včetně únikových řešení, takže jde spíš o kontrolu, zda se vše vyvíjí tak, jak
  • Průběžná kontrola počasí a stavu členů skupiny
  • Kontrola polohy, orientace a reálného stavu terénu
  • Kontrola časového plánu s rychlostí pohybu a zvažování eventuálních únikových bodů
  • Rozhodování v důležitých bodech túry (např. poslední možnost zkrácení trasy…)

A co když to nejde?

Hory nám můžou připravit nespočet překvapení v podobě stavu terénu i meteorologických podmínek. Další hromada potenciálních komplikací číhá přímo v nás samotných. Přecenění sil a lidské chyby jsou příčinou nejednoho neštěstí, které jak se říká, “nechodí po horách, ale po lidech”. Ať už problém vznikl vinou nás samotných, kohokoliv ze skupiny a nebo vnějšími vlivy, za které vůbec nikdo nemůže, je třeba ho řešit. 

Obecně platí, že hory tu budou i za rok a hrotit výstup za každou cenu, nebo dokonce “přes mrtvoly” není dobrý nápad. Často je psychicky mnohem náročnější vzdát výstup a otočit se čelem vzad, když už jsme “tak blízko”, nebo “když to stálo takový prachy”. Správné vyhodnocení situace je otázkou zkušenosti, soudnosti a zdravého selského rozumu. 

Poctivá příprava je základ

Čím poctivěji jsme se na akci připravili, tím lépe víme, co nás čeká a mnoha problémům se dá předcházet. V rámci přípravy také máme únikové plány (například možnost sestupu z hřebene) a případná nouzová řešení (vybavení schopnost přečkat noc). Ve stresové situaci, jakou náhlá změna počasí nebo úraz člena skupiny, je nejlepší mít takové varianty promyšlené předem a vyvarovat se zbrklých rozhodnutí. S alternativami výstupu a možnostmi úniku by měl být seznámený každý člen skupiny. 

Může se samozřejmě stát, že se nacházíme v místě, kde jediným únikem je postup vpřed (dolezení cesty na vrchol a sestup snazší cestou). V takovém případě je třeba VČAS zvážit, jestli jsme schopní cestu dokončit, nebo zda je bezpečnější využít dostupnou pomoc (např. záchrana vrtulníkem v Alpách a v místech, kde je signál). Samostatnou kapitolou je pořádné pojištění, které případnou evakuaci kryje. 

Měli bychom být připraveni na možnost zkrácení túry před jejím začátkem i v průběhu, realizaci jiné túry (bezpečnější, méně náročné nebo s lepším počasím), ale také na náhradní program v akvaparku nebo v hospodě, pokud by se počasí úplně pokazilo. To sice naštve, ale jsou prostě dny, kdy zkušení a větrem ošlehaní horalé raději sedí u čaje nebo grogu, než aby riskovali zdravé své, nebo případných zachránců. 

Tak hodně trpělivosti při plánování a štěstí na túře 🙂