Na jihu kousek za hranicemi České republiky, konkrétně na německé straně Šumavy, tedy správně Bayerische Wald, se nachází horský hřeben Kaitersberg a na něm vrchol s názvem Rauchröhren. Jeho výška je 1042 m n.m. Okolo zmíněného vrcholu se nabízí úžasné sportovní lezení. Lezci užívají zažitý název Kaiter.

Takže „Pojeďme na Kaiter“!

Jak už bývá zvykem, skládá se do auta naše klasická parta lezeckých „důchodců“. Hrášek, Venca, Vojta a já. Vzhledem k dobrému počasí, které slibuje sluneční sobotní den, je volba na tuto oblast jasná. Osobně jsme tu dva roky nebyl. Tak je jasné, že se na místní lezecké cesty těším.

Opouštíme Plzeň přes Klatovy a Nýrsko

Opouštíme Plzeň v půl deváté ráno. Vhodná cesta je směr Klatovy, Nýrsko a přes přechod Svatá Kateřina do vesnice Arrach. Z této vesničky na dědinu Eschlsaign (N 49°10.653′, E 12°58.823′). Parkování je za kaplí vlevo v kopci a žádné parkové se zde neplatí.

Jsme na místě

Na místě balíme lezecký materiál a vyrážíme na poslední kus cesty ke skalám. Nad parkovištěm se zahne hned vlevo a po lesní nezpevněné cestě se začne pomalu stoupat. Po jednom kilometru se dojde na stezku A10 Riedlstein-Rundweg po této cestě se jde necelých dvě stě metrů ke studánce s pitnou vodou (N 49°10.331′, E 12°58.047′). Zde doporučuji nabrat vodu, je parádně studená a opravdu dobrá. Odtud pak znovu vlevo do kopce lesní cestou. Ta přechází výše do pěšiny. Každopádně po zhruba šest seti metrech vás cesta přivede přímo k sektoru Rauchröhren (N 49°10.204′, E 12°57.648′). Toto je super výchozí bod do všech sektorů.

Celý hřeben obsahuje několik sektorů s dobře zajištěnými cestami a výhledy. Například ze sektoru Steinturm jsou naprosto parádní. Lezení si tu vychutná opravdu každý. Od střechových převisů, plotnové lezení i kolmé stěny s lištami. Na ty se samozřejmě těším já.

Vybalujeme lano a hledáme, na jaké cestě se zahřejeme

My tedy vybalujeme věci hned u Rauchröhrenu. Mezi ním a Steinturmem je soutěska. Zde je pár krásných cest. Vybalujeme lano a vybíráme první cestu na zahřátí. Vyhrává cesta Rübe za 6- a po ní hned vlevo cesta Moonlight za 6+. Krásné kolmice na rozlezení. Druhá dvojice zády k nám nalézá do cesty Rechtsdrehende Joghurtkulturen za 7-/7. pak se měníme. Třetí zmíněná cesta je taky velice pěkná. Z jejího topu už se člověk může krásně porozhlédnout.

Tady v soutěsce pak taky musíme dát pozor na spousty lidí, kteří se sem v krásném počasí jdou také podívat. Mají zde možnost rozhlédnout se z vrcholků skal, a to právě ze sektoru Crash-Masiv a Raüchwände. Lezci jsou tu pro ně taková atrakce. Z vrcholků, kde odpočívají a fotí se, vás také sledují. Občas fandí a někdy se i zeptají, jestli je třeba tento sport těžký nebo co nás na něm baví. Každopádně za dobrého počasí jsou tu návaly lidí. Celá oblast je také turisticky vyhledávaná. Kousek odtud je také chata Kötztinger Hütte.

Výhledy mě nikdy neomrzí

My lezeme dále. Já si ve zmíněné třetí cestě užívám výhledů z topu a o kousek dále na sektoru Raüchwände vylézá Venca cestu Sunshine za 7-. To je jedna z cest, která se mi zde strašně líbila a dnes do ní určitě nastoupím. Hrášek se už taky těší, a tak po dolezení v soutěsce ihned přecházíme za ostatními.

Sektor Raüwände nabízí lezení cest s obtížnostmi od 6+ do 8+. Pár pěkných kousků tu určitě najdete. Naše vybraná cesta Sunshine nebo hned vpravo od ní Ansichtssache za 7+. Jen tady trochu narážíme a cestu přelézá jen Vojta, a to na několikátý pokus. Jo těžké boulderové kroky. S ostatními ji nacvičujeme a lezeme s horním jištěním. Vlevo od těchto cest je pak lezení trvale zakázané, kvůli nějakým vzácným mechům. To nám nevadí, a tak po lehké svačině dáváme další přesun, tentokrát do sektoru Reisenblock západ.

Zde už najdete krásné dlouhé cesty i o délce dvaceti metrů. Kluci nastupují do cesty Volles Programm za 7. Jeto parádní cesta po totálních madlech přes několik převisů a pokud si to chcete trochu natáhnout můžete pokračovat o pár borháků víše k dalšímu topu. Cesta pak nese název Ende Der Stille za 7+/8- – je to spojení s cestou Mit Hans Durch Die Galaxis.

Bolest zad už mě nepustí dál

Já si nalézám do stejnojmenné cesty tohoto sektoru. Je za 5+. Jedná se o starou klasiku a byl v ní proveden historicky první průstup touto stěnou. Hrášek za mnou nejde a čeká až kluci opustí svoji cestu. Já se s ním nastřeluji taky do té úchvatné madlové sedmičky, jenže moje bolavá záda omezují můj pohyb, a tak hned v první převisu sedím. Sice zespodu dostávám pár rad, ale tohle dnes nedám.

Vedle hlavní skály Reisenblocku jsou také i poklopené cesty s nižší obtížností. Od komínu nalevo od jednoduché 4 po krásnou 6-. V té se nakonec pro uspokojení pěkně projdu.

Šoupneme se o pár metrů zpět v tomto obrovském sektoru, jen tedy na jižní stranu skály. Tady už klasa pěkně přitvrzuje. Krom tří lehčích cest se to tu hemží samými vysokými čísli od 8 až po 10-. Tady Hrášek s Vencou zkouší cestu Pillen Gegen Traurigkeit za 8+/9-. Jinak podle Vojty super oblast, má tu z minulosti přelezené zajímavé věci.

Neznámá cesta je velmi příjemná

Po delší pauze a koukání na výkony lezeckých parťáků mám chuť ještě na pár cest. Balím tedy věci a vracím se cestou zpět k Rauchröhrenu. Na půli cesty je ještě jeden sektor, v kterém jsem nikdy nelezl. Přicházíme tedy na závěr našeho dnešního lezení do sektoru Grosse Rauchwand. Cesty do dvanácti metrů. Plotny a kolmice s obtížností do 7+.

Nazouvám lezečky a lezu do ploten. Docela příjemné, ale krátké cesty Schweinebratenfoxi a Hitzefrei obě za 6- a na závěr dnešního dne zakončujeme spolu s Vojtou v cestě Kawuschdabärli za 6. Prostě příjemné věci na dolezení.

Lezecké cajky pak přebalujeme a rozdělujeme opět u Rauchröhrenu. Poslední koukačka na skály, házíme batohy na záda a odtud pak stejnou cestou sestupujeme k autu. Samozřejmě nechybí zastávky na spoustu parádních borůvek, malin a ostružin. Kaitersberg je tím vyhlášený. U studánky opět občerstvovací zastávka a pak už je to k autu jen kousek.

Jedeme domů

Cestu zpět volíme na Furth im Wald a přes Domažlice zpět domů. Důvodem byl provoz a uzavírky na silnici E53, ale ty už tam zanedlouho nebudou a tak zase někdy pohrneme nazpět přes Klatovy, tedy stejnou cestou.

Kaitersberg je jedna z mých oblíbených lezeckých oblastí. Rád se se vždy vracím a zkouším nové cesty, kterých je tu opravdu hodně a nové stále přibývají. V okolí jsou další oblasti jako Kreuzfelsen a Riederinfels. Najde se i zde pár cest. Celý hřeben je vhodný na super procházky s parádními výhledy.

Co s sebou

Lana vozíme vždy 50 a 60 metrů. Na Reisenblock do delších cest se hodí. Každá dvojice si vystačí maximálně s deseti preskami. Skály jsou parádně odjištěné. Oblečení sebou. Do kopce se člověk zpotí a nahoře i když je teplo může občas foukat.   

Nu a mě už zbývá jen doporučit tuto lezeckou oblast všem lezcům i nelezcům a popřát vám parádní horolezecké zážitky v této krásné přírodě.    

Galerie