V týdnu na lezecké stěně v Plzni jsme se s Vojtou, Hráškem a Štěpánem domluvili jen tak nahrubo, co podniknout. Myšlenka byla protáhnout víkend o pár dní a vyrazit za lezením do zahraničí. Pořád od Štěpána slyším Zillertal… Zillertal. Vojta souhlasil, protože asi věděl, o co jde. My s Hráškem jsme taky neměli žádné připomínky. V podstatě jsem odsouhlasil výlet, aniž bych věděl na jak dlouho a kam pojedeme.

Následující dny se vše řešilo. Počasí, co za věci a hlavně kdy bude odjezd a návrat. V tomhle máme ještě trochu mezery nebo je to tím, že je každý z nás nějak pracovně vytížený. Nakonec jsme to vše dali dohromady. Rozhodnutí padlo na odjezd ve čtvrtek večer a návrat v pondělí v noci.

Co sebou

Takže v první řadě zabalit spaní. Samonafukovací karimatka. Spacák beru tří sezónní s dutými vlákny. Dle předpovědi má být v noci ze čtvrtka na pátek kolem tří stupňů nad nulou v místech, kde budeme spát. Klasicky balím hamaku s plachtou a trochu doufám, že bude příležitost kde ji zavěsit. Nu a teď k lezeckým cajkům.

Do lezeckého batohu balím:

No a v poslední řadě oblečení, něco na lezení, něco na chození do hor. Nepromokavou bundu. To je tak v průřezu všechno. Jedem jedním autem čtyři lidi, tak minimalizuji materiál na co nejmíň věcí.

Čtvrteční odjezd

Kvůli poruše na mém autě prosím Štěpána o vyzvednutí. Bude u mě ve čtvrt na šest. Čekám tedy sbalený před barákem. Je zde na minutu přesně a má za autem vlek. Pomyslím si „asi je blbý se ptát jestli ho zapomněl odpojit. Takže do Zillertalu jedeme s vlekem. Věci házíme do auta a jsem vyslán pro bouldematku Ocún Paddy Moonwalk. Že prý je v průvodci dost boulderů, takže zkusíme i to.  Musíme vyrazit, v půl šesté máme všichni sraz u Vojty. Udělat krátkou zastávku na nákup potravin a vyjet. Trasa je klasickou cestou Rozvadov, Regensburg, Mnichov, Kufstein a rovnou za nosem do Mayrhofenu. Na doporučení máme vybrané parkoviště, kde se prý dá kempovat zadarmo.

Náš příjezd na místo je v jedenáct hodin v noci. Jsme někde nad městečkem Ginzling. Parkoviště (N 47°3.998′, E 11°45.127′) blízko lezecké oblasti Ewige Jagdgründe (N 47°3.968′, E 11°45.165′). Jediným úkolem je teď vyspat se a ráno se vrhneme do vybraných sektorů.

Pátek aneb jdeme lézt

Ranní probuzení, rychlá snídaně a jdeme obhlédnout již zmíněný sektor Ewige. Je to pravděpodobně jeden z nejnavštěvovanějších sektorů. Skály jsou to fantastické, jen máme problém. Před včerejším příjezdem zde v celé oblasti pršelo, takže ať koukneme na jakýkoliv kus skály, je všude mokro. Nevadí, projdeme se kolem, omrkneme všechny skály a cesty, které se nám v průvodci líbí a vybereme si co budeme lézt. Předpověď je dobrá a tak stačí počkat, aby skála vyschla.

Po dvou hodinách se nám zpřístupňují cesty, které jsou vystaveny na slunci a my se můžeme pustit do parádního lezení. Sektor El Schuppo. Vojta nastupuje do oblíbené cesty El Schuppo za 6a+. Mě se cesta taky líbí a jsem přesvědčen, jak ji hned budu tahat. Jenže tyhle představy rychle vychladly. Vojta se trápí se zateklou vodou a hned v první třetině cesty vystupuje. Tak jo, asi to bude těžší, než jsme mysleli. Po dolezení mě pouští na lano a já se navazuji na druhého. Těžká cesta i s tím, že pár klíčových chytů je ještě stále mokrých. Tak uvidíme, do čeho půjdeme dále. Zkoušíme další cestu Maracuja 6c+/7a. Dál procházíme jednotlivými sektory jako třeba Mein Gott, Walter a vybíráme z průvodce vše co by sedalo vylézt. A daří se! Tedy jak co, občas někdo odsedne. Štěpán pak dává vyšší čísla v podobě 7a+ jako třeba cestu Jump the Gun.

Co číst dál?

Trojferratový den v soutěsce Silberklamm | Affekt blog

Odpoledne se přesouváme k dalším sektorům. Pod lávkou, přes kterou se přichází ke skoro celé oblasti Ewige Jagdgründe je u řeky malá oblast Mokassin. Zde pak všichni společně lezeme nebo se pokoušíme vylézt cesty Burning Feats za 7a+ nebotřeba Ölapalöma Westwand 6b.

Odpoledne celá naše banda ulehá na louku nad sektorem Mokassin. Je čas na svačinu, ale taky hlavně na diskuzi ohledně lezení. Shodujeme se nad tím, že je tu přísná lezecká stupnice a zalezou si tu na pohodu hlavně lezci, kteří nemají problém tahat cesty o kvalifikaci 7a. Lezci, kteří se drží na nižších číslech, tedy například já, musí počítat s tím, že budou muset v průvodci dosti hledat, aby si našli svoji obtížnost. Oblastí je tu nespočet. Například oblast Knorren sektor Nemo. Zde narazíte na obtížosti od 4a po zmíněných 7a. Rovnou se přiznám, že jsme tam nebyli. Některé oblasti jsou odlehlejší. S naším časovým omezením všechno nenavštívíme.

Po svačině se pouštíme do dalších dvou sektorů. A to sektor Snooker. Já zde tahám krásnou lehčí cestu za 5b s názvem 08/15. Cesta vede takovou šikmou spárou. Všude nohy, dobré ruce. Štěpán vedle mě leze cestu Especially for you za 7c. Dává krásný On-Sight. Mimochodem na tuto cestu se parádně kouká. Vojta přidává další skvělý kousek Rippentripp za 7a. Po dolezení cesty se nám svěřuje, že v posledních metrech už to hodně rozdýchával. Odlez mezi nýty byl větší a síly docházeli.

Na závěr dne pak končíme v sektoru Wächter. Kde už pak padají jen cesty 5b a 6b na takové to pohodové dolezení. Pomalinku se stmívá a tak je čas vyrazit hledat nějaké místo k přespání.

Na internetu jsme se dozvěděli, že je zde parkoviště s názvem Parkplatz Kaseler. S informací, že je zde tolerováno kempování a spaní v autech. S další informací od kamaráda, který tu kdysi byl. Ta byla taková, že se nic neplatí. To bohužel už v dnešní době neplatí. Takže po přeložení všech možných tabulí a ceníků u parkovacího automatu zjišťujeme toto:

Jednodenní parkování na parkovištích

5 Eur

Využití parkoviště Kaseler pro přespání

15 Eur. Je to na 24 hodin a platí na to i parkovné na jednotlivých parkovištích během dne, takže můžete pohodlně přejíždět.

Naše volba padá na již zmíněné parkoviště. Před setměním roztáhneme plachtu mezi auta, kdyby pršelo, vaříme večeři a vstřebáváme dnešní lezecké zážitky.

Sobota přináší mnohá překvapení

Vstávačka, koupačka v řece Zemmbach a snídaně. U té řešíme, co s dneškem. Máme naloženy bouldermatky a protože půlka knižního průvodce jsou bouldery, je v podstatě jasno. Vyzkoušíme všechno.

Po snídani přemisťujeme auta o něco víše na parkoviště Kletterparkplatz (N 47°3.989′, E 11°45.149′), kde jsme spali minulou noc. Zde necháváme auta a vydáváme se s vybavením směr Alpengasthaus Breitlahner a odtud po cestě Wanderweg 523. Tato cesta vede okolo několika boulderových oblastí. Při cestě na chatu Klausenalm několikrát zastavujeme a zkoušíme pár boulderů u cesty. V lesích je to bohužel stále špatné s vlhkostí, a tak se postupně dostáváme až na Klausenalm. Tady místní domorodci zabrali skály při cestě, a tak je z boulderů pěkná ohrádka pro oslíky. Nu nic. Vybíráme další kus šutru. Pár desítek metrů výše jsou další. Zde už si zalezeme.

Sektor Klausenalm, šutr Fix und Fooxi. Jdeme na to. Bouldermatky rozloženy a už jeden po druhém nazouváme lezečky a pouštíme se do toho. Cesty jako Reini za 6b, Virtuosi 6c, vše ze sedu. Nikomu z nás se nedaří Down by Law za 6c. Pokoušíme se pak ještě o traverz celého kamene, to už je za 7a. Balíme a přesouváme se na další kousek jménem Slouper Hoper. Dle průvodce další cesty kolem sedmiček. Nu a tady nastává problém. Sice se pouštím do cesty Up to Date za 6b, ale vůbec vtom nehýbu a nejsem v tom sám. Kluci zkouší i jiné cesty, bohužel si nikdo neškrtá. Tak dáme pár pokusů a zase se přesuneme.

U chaty pak na chvilku zastavujeme a občerstvíme se dobrým rakouským pivkem. V průvodci projdeme ještě různé oblasti a shodujeme se na přesunu zpět ke kempovacímu parkovišti. Tedy kousek nad něj. Je tam další boulderová oblast Kaserler Alm (N 47°4.368′, E 11°45.282‚).

Po přesunu do oblasti žasneme. Jako by někdo vzal obrovské kameny a vsadil je na tohle parádní místo. Pěkně k takovému malému lesíku. Dostanete se sem za pár minut od nejbližšího parkoviště. Je to hodně navštěvovaná oblast, a to nejen kvůli snadnému přístupu, ale i kvůli suprovému boulderování. Je tu narváno, ale to nás nezastaví.

Rozbalit bouldermatky a už se hrneme všichni k jednotlivým volným cestám. S Helčou nastupuji do Affenhaler za 5b. To je jednoduché, a tak hned vedle zkoušíme Entschärft ze sedu za 7a. Kus cesty lezeme na pohodu, ale před půlkou nás zastavuje totálně poklopená lišta z které jde dál velký nátah. To nám samozřejmě nejde a několikrát v této cestě vypadáváme. Ostatní se také dál nedostávají. Jen Hrášek to pumpne a udělá ještě dva kroky v dalších blbých chytech. Samozřejmě povzbuzujeme každého a se slušným výkonem vždy přichází krátký potlesk. Štěpán pak na tom samém kameni z vedlejší strany zkouší cestu Space Shuttle 7a+. Těžké, opravdu těžké. Prochází se v tom dobře, ale vylézt to se nedaří.

Vzhledem k tomu, že jsme všichni delší dobu nelezli, tak nám moc kůže na prstech nezůstalo, a tak začínáme pomalu cítit prsty.

Na závěr tedy zkusíme pár rajbáků. Všichni se slézáme k jediné poklopené stěnce, kde postupně nalézáme do cest Mathers Platte za 5a, Flickflack za 5c a poslední cestou toho skvělého dne je Fong man och Font za 6a.Následuje už jen pěší přesun zpět na kempovací parkoviště, kam za námi dojedou kluci s auty.

Máme to tak akorát. Začíná poprchávat. Podle předpovědi to bude v noci slušný marast. Pavel s Helčou budou pokračovat dále na jih. Mají namířeno do Itálie. My zítra ještě uvidíme co a jak. Záleží, jak moc bude pršet.

Neděle se nese ve znamení vody

Po totálně propršené noci je nám jasné, že si v údolí už dnes nezalezeme. Spadlo neskutečně moc vody. to jsme také ráno zaregistrovali, když jsme se šli opláchnout k řece. Hladina se zvedla o víc jak metr. Nezbývá než zabalit auto. Během toho vymýšlíme plán. Počasí zatím pěkné není.

Vydáváme se směr Ginzling (N 47°6.027′, E 11°48.592′). Podle průvodce budeme zastavovat a koukat kde by se dalo lézt. Koukáme po oblastech jak lezeckých, tak boulderovacích a pokoušíme se najít něco suchého. Cestou do Ginzlingu zastavujeme asi tak čtyřikrát. Sektory Gaschlösal, Toiflamühle, Renderschrofn. Vše hezké, ale mokré. Ve městě zastavujeme přímo v centru a vydáváme se kouknout na sektor Bergstation. Jsou to parádní skály. Lezením opět těžší. Určitě je mohu doporučit k lezení. Jen dnes máme smůlu. Dole u parkoviště je takový malý sektůrek s názvem Übungswandl, který docela vyschnul. Jen je to takový malý skalní suk.

Pokračujeme dále a už to dnešní dopoledne bereme takové poznávací. V podstatě nahraji celého průvodce do hlavy a zapamatuji si na příště ty nejlepší lezecká místa. Poslední zastávkou, kterou plánujeme je sektor Total Brutal. Štěpán o tom sektoru básní celou dobu, tak jsem zvědavý. Skála je hned u silnice. Prý nastupuješ z obrubníku a jistič stojí s autem na výstražná světla u krajnice a jistí z okénka.

Bohužel takhle super představa už asi nebude nikdy zrealizována. Když přicházím pod převis je jasné, že se zde už neleze. Cesty jsou tedy krásně čitelné, ale všechny nýty a borháky jsou odsekány. Vše pravděpodobně kvůli bezpečnosti. Lezení v převisu nad silnicí asi není bezpečné.

U auta proběhne rychlá svačina. A protože už i já chci lézt, a ne koukat z auta na skály, vybírám oblast Fürstein sektor Genesis. Kluci chvilku váhají, ale proč to nezkusit. Do oblasti se jede přes tunel Brandbergtunnel z Mayrhofenu. Za tunelem hned vlevo a zaplatit míto za horskou cestu v údolí Zillergrund. Cena 5 Eur.

Pak se pokračuje pár minut autem po cestě. Lze pak zanechat auto u cesty a autobusové zastávky (N 47°9.877′, E 11°54.277′). Dále pokračujeme pěšky k řece, přes most a stoupáme po cestě na takovou krásnou louku. Z nezpevněné polní cesty už vidíme náš cíl (N 47°10.004′, E 11°54.570′).

Skála je otevřená

Skála je otevřená a určitě měla možnost od rána vyschnout. Když k ní docházíme, je nám jasný, že zde budeme až do pozdního odpoledne. Parádní! Je tu klid, nikdo tu není. Skála je otevřená, ale nefouká tu. Při chladnějších dnech tohle musí být úžasné místo na lezení.

Vybíráme si cesty. Lezem do sedáků a pouštíme se do lezení. Jsou tu cesty od 5c po 8a. vybere si každý. Hrášek a Štěpán se pouští do cest Ohne Fleiss kain Preis 7b+, Kilbe 7c a Unbehagen 7a. Řvou v tom jak pominutý. Chvilku lezou, chvilku nacvičují a připravují si cestu na pokus. Každou chvilku někdo utrousí, že se výběr povedl a že je to tu super. Já se vybírám cesty vpravo od kluků, kde jsou cesty lehčích obtížností. Takže Bramach direkt 6c. Hodně těžký nástup, až na jeden krok to dávám. Moc pěkné!

Dále je tu ještě varianta za 6b. pak navazují dvě plotny za Platte 1 a 2 s obtížností 5b a na závěr dáváme s Vojtou Die Dachlang za 6a+. Po pauze pak ještě přidáváme poslední cesty na dolezení. Kluci Genesis 6b a Die Kante 6b a moje prolezené prsty se pokouší ještě o Die Rechta 6a.

Balíme si věci a vyrážíme domu

Je po páté odpoledne a balíme věci. Začíná opět trochu poprchávat. Počasí se úplně zbláznilo. Nic se s tím bohužel nedá dělat. Cestou zpět do Mayrhofenu sledujeme předpověď a usuzujeme, že bude lepší, když to zabalíme. Na noc hlásí opět deště a abychom tu zítra zase pul dne lítali a hledali suchou skálu, když už pak odpoledne musíme domů, se nikomu nechce.

Pomalu se loučím s dalším lezeckým skoro prodlouženým víkendem v Zillertalu. Auto si na silnici razí cestu deštěm a já přes okno sleduji vzdalující se údolí. Je to špičková lezecká oblast. Trochu ostřejší lezecká klasifikace. Lezci, kteří bouchají 7ačk,a se bez problémů v tomto údolí vyřádí. Lehčí klasa se musí trochu hledat. Turisticky se zde dá taky pořádně vyřádit a pokud si sebou vezmete mačky a vybavení na ledovce, dá se třeba vystoupat na Grosser Möseler 3479 m n. m. nebo třeba na III. Hornspitze 3254 m n.m. Vyrazte do těchto krásných údolí a kopců, nebudete litovat.