Jak bývá zvykem, když objevíte levné letenky, vyvstane otázka “Proč neletět za lezením do zahraničí?”. V červnu to vyšlo na Mallorku. Do této destinace poletím poprvé, a tak jsem zvědav, co mě čeká. Na lezecké stěně v Plzni na západočeské univerzitě se bavím s lidmi, kteří už měli tu čest na Mallorce lézt. Údajně je tam spousta míst. V lezeckých oblastech jsou i pláže, kde je minimum lidí. Mohl by z toho být krásný klidný lezecký výlet.

Letenky

Letenky jsme sehnali přes aerolinky RyanAir. Cena kolem 25 EUR. Odlet je jako obvykle z Norimberku a poletí nás sedm lezců. Už během příprav a plánování se rozdělujeme do skupin. Moje parta, která je tříčlenná, se domluvila i na ubytování. Sprcha, sporák na vaření, klídek a večerní toulání po městech je v těchto destinacích velice příjemné. Možná je to taky tím naším věkem. Zbytek party je o poznání mladší a tak náš klub „lezeckých důchodců“ schytává drobný posměch. „Počkejte, ještě sami uvidíte.“

Co s sebou

Večer před odletem balím batoh s Váhou do 10 kg. Budeme tři lezci, takže balíme tak jako bychom jeli ve čtyřech. Na naši skupinu tedy bereme dvě lana. Jednu čtyřicítku a jednu třicítku. Každý bere zhruba sedm expresek. Do skupiny pak jedno jistítko GriGri a dva kyblíky. Nějaká ta smyce a HMSka navíc. Bereme sebou také dvě mailonky s podélnou nosností 25 KN, pro slanění z nýtu. Mágo a lezky jsou samozřejmostí. Zbytek pak doplňují osobní věci.

Směr letiště

Druhého dne dopoledne se všichni scházíme na smluveném místě a vyrážíme směr letiště Norimberk. Cestu na letiště už jsem absolvoval tolikrát, že mi to přijde jako chvilka. Hlavně, když je v autě zábava. Znáte to, hraní her, hádání se o nesmyslech, zařezávání v zadní sedačce. Ještě, že jsem si vzal ty špunty do uší. Jako obvykle pak zanecháváme auta na parkovišti a jdeme na letiště. Hned za hlavním vchodem si kamarád uvědomuje, že má u sebe v batohu vyklápěcí nůž. S tím přes kontrolu nemůže projít. Nápad!

Nůž schováme na toaletě. Je tam takové pěkné zrcadlo a za jeho horní hranou by mohla ta kudlička přečkat náš výlet. Nůž je schovaný a my se pouštíme do klasického kolečka kontrol a následovného vysedáváním v letištní hale. Než nastoupíme do letadla, tak to bude ještě chvilku trvat, každopádně let zabere do hlavního města Palma de Mallorka dvě hodiny a patnáct minut.

Po příletu

V pozdním odpoledni po příletu vysíláme oba řidiče na přepážku půjčovny aut a pomalu se hrneme na parkoviště. Přebereme auto, kterým projedeme celý ostrov po dálnici až do Manacoru a dále do přímořského města Cala Moreia, kde máme domluvené ubytování. Druhé auto jede s námi až do Manacoru a pak se odděluje a míří kousek víc na jih k lezeckým oblastem. My se ještě stavíme na nákup a míříme rovnou na apartmán.    

Cala  Santanyí – útes Tijuana

První lezecký den! Snídani už mám v sobě, zabalit svačinu, lezecké cajky a můžeme hned vyrazit. Dnešní lezeckou oblastí je zvolen útes Tijuana (N 39°19.625, E 3°8.970). Auto zanecháváme v Cala Santanyí ve slepé ulici s takovou malou točnou přímo nad útesem (N 39°19.708, E 3°8.905). Úzkou pěšinou se sejde přímo z parkoviště dolů lesem přímo do lezecké oblasti. Ta je rozdělena na několik sektorů. 

Začínáme hned z kraje. Péťa mě zajistí a tak se můžu vydat do první cesty. Štěpán jde zatím obhlédnout terén dále po úseku. Nechce se mu nalézat do lehčích cest. Lezu tedy cestu Tom And Jerry za 5b. Péťa ji vylézá. Zjišťujeme, že nám to půjde a tak tedy vybíráme další cestu. Vede koutem, který vypadá docela dobře. V horních pasážích je cesta místy mokrá. Každopádně cestu vylézáme oba. Usuzujeme, že je mokrá z důvodu srážení vody v koutě a tak radši vybíráme cestu v kolmici kousek vedle. Navazuji se, beru presky a vydávám se do cesty. Nad třetím jištěním nalézám do místa, které je totálně mokré.

Pozor, padám!

Upozorňuji na to Péťu. V ten moment najednou necítím skálu v ruce a zjišťuji, že mi to pěkně vyklouzlo. Nevydávám ani hlásku a dávám si pěkný pád někam nad první borhák. Péťu, která nestála úplně pod jištěním, pád vytáhl vzhůru a Péťa se pěkně prolétla do obloučku. Odřela si přitom i nohu. Vše už viděl z dálky Štěpán. Já schytal posměch za cestu, která není úplně top a Péťa za špatné jištění. Nu nedá se nic dělat. Pěkný rozjezd! Přecházíme dál po útesu do dalších sektorů.

Štěpán si zde vybral pár cest. Postupně se střídáme v jištění a lezení. Lezení je to velice krásné cesty tu jsou s délkou do zhruba 25m. Po pár vylezených cestách bych řekl, že klasifikace je trochu tvrdší. Poznávám to v cestě Colesterol Party za 6a+. Nejsem zde schopný přelézt jedno místo a tak s nechutí vzdávám. Dám chvilku pauzu, nemusím to strhnout hned první den. Nápad to je dobrý, ale po probuzení zjišťuji, že jsem si pěkně zdřímnul. No jo, „lezecký důchodce“! Tak jsme se tomu všichni zasmáli a pokračujeme dále po platě pod útesem do posledních lezeckých cest.

Poslední cestu toho dne lezu už na druhého. Trochu toho lituji. Cesta je krásná a plná velkých chytů. Jenže mě asi unavil ten šlofík. V pozdním odpoledni se pak vracíme zpět do Cala Moreia. Něco nakoupit a podívat se po okolí a na pláž.             

Cala Magraner

Tak, konečně vyspáno! Dnes prý zajedeme na jednu z odlehlých pláží Cala Magraner (N 39°29.195, E 3°17.242) je to zhruba 30 minut od našeho ubytování. Auto zanecháváme u hlavní silnice (N 39°29.871, E 3°16.215) a vydáváme se pěšinou k pláži. Cesta od auta zabere zhruba 20 minut. Prochází se jednotlivými pozemky místních, takže je velice důležité za sebou zavírat vrátka, kterými jsou pozemky odděleny. Běhají jim tam ovce, tak aby neutekli.

Když dojdeme do kaňonu, tak se nám po levé ruce začnou otevírat skály a lezecké sektory. Hned první je jeskyně s těžkými cestami. Je jasný, že se sem odpoledne podíváme. Nyní ale míříme a k pláži. Takhle dopoledne bude prý ještě celá stěna ve stínu. Odpolko bude pěkné vedro. Na pláži vybalujeme věci. Dnes použijeme obě lana, abychom urychlili výměny a mohli tak vylézt víc cest. A pouštíme se do toho s pěknou vervou. První sektor Xorics. Daří se mi přelézat pár cest v klasifikaci 5c až 6b jako třeba cestu Not Dangerous. Nebo třeba Repusai taky za 6b, jen škoda, že tam jsem si zbytečně jednou odsedl. Zbytek těžších cest už lezu na druhého. Každopádně mám krásný počet jedenácti cest, za které jsme moc rád. 

Začíná být velké horko a tak přichází na řadu pauza a myslím, že bude dlouhá. Je tu strašný hic. Zapomněl jsem říct, že také hlavní výbavou v lezeckém batohu nesmí chybět plavky a teď právě přichází ta pravá chvíle je využít. Vidím to tak na dvě hodinky plavání a vypékání se na slunci. Je to výhoda těchto oblastí. Lezete, odpoledne hned koupání Pak se vrátíte do lezeckého sektoru a zase stín. V našem případě už to na skály přímo u pláže dnes nepůjde. Svítit sem bude do pozdního odpoledne a tak se vydáváme do jeskyně, která byla na začátku. Tady se předvede Štěpán.

Pro mě s Péťou je tu vysoká klasifikace. Každopádně, když Štěpán vyleze nějakou cestu a nechá lano na druhého, možná budeme schopni vyzkoušet nějaké těžší kroky. Po několika pokusech a nacvičování si dává kolega pauzu a tak můžeme s Péťou nastoupit do parádního 7áčka. Je to deset metrů dlouhá cesta s klíčovým místem hned po nástupu.

Pak v převisu po dírkách a krápníkách a nakonec dolez cesty v kolmici přímo ke slaňáku. Samozřejmě, že v cestě oba sedíme, ale myslím, že kdybychom si to ještě párkrát dali, nebylo by to zas až tak těžké. Každopádně mám radost z návštěvy celé této oblasti. Kolem čtvrté hodiny odpoledne pak balíme a vracíme se k autu a na apartmán. Vykoupat se, hodit se do gala a vyrazit za druhou skupinkou našich lezeckých kamarádů. Posedíme dnes všichni společně ve městě  Cala d´Or u večeře a povyprávíme si o našich lezeckých zážitcích.       

Cala Varques

Probouzím se ráno v obýváku na své přistýlce a běduji, že jsem asi neměl pít tolik vína. Na obhajobu… Bylo hodně dobré. To mě bohužel nezachrání. Domluvili jsme se včera s druhou skupinou, že zajedeme do oblasti Cala Varques (N 39°29.995, E 3°17.755). I druhá půlka tam ještě nebyla, a tak jsme si tedy naplánovali společné lezení, když už jsme sem spolu tedy letěli. Po snídani tedy vyrážíme na smluvené místo srazu, kde zanecháme auta. 

Hurá! Parkoviště a nádherná pláž

Vhodné parkoviště k Varquesu se nachází u hlavní silnice (N 39°30.777, E 3°16.705). Pěšky pak od hlavní silnice dojdeme po polní cestě až k plechovým vratům, které obejdeme přelezením dvou plotů a pak lesem přímo na pláž. Cesta je vyšlapaná a nelze sejít nebo špatně odbočit. Nehledě na to, že míjíme spousty lidí, kteří buď jdou na pláž nebo neodchází. Cesta zabrala zhruba 40 minut od auta a konečně stojíme údajně na nejkrásnější pláži celé Mallorky. Asi je to pravda, ale ty kvanta lidí to docela kazí. Jinak je tu pěkný plážový bar a občerstvení. Voda je úžasně čistá a v zátoce jsou zakotveny luxusní lodě. My se vydáváme kousek vlevo od pláže.

Zátoka

Po pěšinách dojdeme do zátoky (N 39°30.047, E 3°17.916), kde se přímo z plata lezou po útesu úžasná DWSka. Kluci z druhé party berou mágopytlíky, lezečky a vyrážejí prubnout pár těchto lezeckých cest. Chvilku je pozorujeme, rozebíráme jejich pohyby a hecujeme je. Lezení je to pěkné. Tedy dobře se na to kouká, ale nejdu do toho. Možná jindy. Jdeme se s pár lidma projít útesech, abychom jsme se pokochali a vrátíme se zpět na pláž k občerstvení. Za hodinku nás tu vyzvednou i ostatní. Prý je to tam úžasné, ale cesty dosti těžké. Tak to aspoň zkusili. Vzhledem k tomu jak je tu narváno rozhodujeme se o přesunu zpět na Magraner a dolézt se tam.

Jedeme o kus dál

Takže rychlý přesun na parkoviště a přejet pár kilometrů níže. Parkujeme auta na tom samém místě, co včera a vyrážíme směr skály. Přicházíme akorát v tu chvíli, kdy slunce začalo svítit do stěn a tak se pouštíme rychle do lezení. Aspoň pár cest bych chtěl vylézt. Bohužel kvůli rostoucí teplotě skály už nejdou lézt cesty těžší klasifikace, a tak si pro dobrý pocit lezeme lehčí cesty. Holky chtějí lézt na druhého a tak v cestách necháváme snad všechny lana, která u sebe máme a vychutnáváme si odpolední pohodové lezení. Končíme až v podvečer, kdy se začíná stmívat. 

Po cestě k autům jsme se domluvili, že půlka lezců, co chtěla spát venku, stráví dnešní večer u nás. Chtěly to hlavně holky, kvůli sprše a troše pohodlí. Každopádně kluci se nezmohli na nic. No, jak se nyní hodí apartmán! Večer se aspoň společně vydáme na průzkum našeho města Cala Moreia a stihneme i večerní koupání v moři.

Den odjezdu 

Ráno necítím prsty a kůži mám dost prolezlou. Hlavně v tom nejsem sám, takže rozhodnutí je takové, že se rychle zabalíme, vezmeme auto a objedeme si nějaké historické památky a hory v severním cípu ostrova s návratem do hlavního města Palma de Mallorca. Dá se tu toho navštívit opravdu hodně. Vydáváme se do Artá, je zde pevnost Sant Salvador d´Artá a vykopávky u Son Corona.

Dále pokračujeme do vyhlášeného turistického města Alcúdia, kde se jen tak lehce porozhlédneme a pak přes město Pollenca míříme do horských oblastí Mallorky. Projedeme celý severní cíp po silnici Ma-10. Jsou to samé serpentýny a krásné vyhlídky na pohoří. na spoustě míst zastavujeme. Hezkou zajímavostí je jezero Embassament del Gorg Blau a pak vyhlídka na nejvyšší hodu Mallorky Puig Major se 1436 m n.m. Poté sjíždíme do města Sóller a jeho přístavu. Kde se ještě naposled podíváme a namočíme si nohy v moři. Pak už je to jen třicet minut do hlavního města. Odevzdat auto a sejít se s ostatními na letišti v hale. 

Bylo to prima

Nu, a tím je výlet a lezení na Mallorce za námi. Bylo to prima, bylo teplo a navštívili jsme pár krásných lezeckých oblastí. Mallorka je jedna z mnoha variant, kam jet po Evropě za lezením s minimálními náklady a těch pár dní si náležitě užít. Budu na tento výlet určitě dlouho vzpomínat a těším se, že se sem zase někdy vrátím. Teď už jen dvě hodiny letu Norimberku a autem zpět do Plzně.