Rok 2020 nám zrovna nepřeje v jakémkoliv cestování, a to hlavně v leteckém. Kvůli všem těm vládním nařízením a rušením většiny letů. Samozřejmě, že jsme měli strach, že zakoupené letenky na Mallorcu nám propadnou z důvodu zrušení letu nebo nějakého zákazu. Jenže my účastníci tohoto tripu jak lezci, tak nelezci máme štěstí a náš plán vychází. Letíme na Mallorcu a náležitě si to užijeme.

Pár dní před odletem se jen potvrzuje sjednané ubytování a zajišťují se narychlo auta z půjčovny. V ničem dalším není háček, a tak se celá naše banda o dvanácti lidech těší až vyrazíme.

Středa

Odlet je přímo z Prahy. Sraz máme ráno v Plzni kde do auta musíme s Míšou nabrat Sašu a Vláďu. Dana s Milanem a Štěpánem jedou ve druhém autě a třetí auto vyjíždí už plně naložené s Pavlem, Helčou, Domčou a Vojtou. Vyrážíme přesně v osm a jedeme zaparkovat na smluvené parkoviště kousek od Zličína, kde sedneme na autobus, který nás hodí na letiště.

Na letišti rutina. Samozřejmě se zase vede debata o tom, jak má být velké příruční zavazadlo, protože už máme zase všichni rozházené věci tak, aby příruční zavazadlo každého z nás prošlo „bez problémů“ do letadla. K tomu se na letištní bráně všichni točíme jak solární panely na obsluhu, aby nám neviděla na záda, Štěpán akčně a hlasitě gestikuluje a pípá každému z nás letenky. Zase to prošlo. Za pár minut jsme v letadle a můžeme startovat.

Po příletu jsme se jako vždycky zasekli v půjčovně aut. Nemá cenu vyprávět co se dělo. Jen ve zkratce. Pokud jedna osoba objedná tři auta. Doporučuji ihned v objednávce vyplnit správně každého řidiče jednotlivého auta. Tento problém nás zdržel na hodinu a půl. Takže to znamená, že skály dnes nebudou, ale snad stihneme ještě nějakou odpolední procházku a koupačku.

Jakmile se problém vyřešil, sedáme do aut a vyrážíme z letiště Palma de Mallorca po dálnici přes Manacor do městečka Cala Moreia, kde máme domluvený Hotel Playa Mar. Ubytko je pro jedenáct lidí, Vojta chce spát jako vždy venku. Dnes mu to nevyjde. Je přemluven a bude s námi na hotelu. Po Check-Inu jedeme nakoupit jídlo a v podvečer se plácnout k moři na místní pláž. Večer u hotelového bazénu také nemá chybu. Nikde nikdo. Hotel máme celý pro sebe, tak proč toho nevyužít.

Čtvrtek

Připravuji brzkou ranní snídani v podobě vajíček. Vařím a nechávám Míšu s Domčou ještě chvilku dospat. V pul deváté vyrážíme. Dan, Vláďa, Dana a Saša si berou vlastní auto a jako nelezci si jedou prohlídnout nějaké zajímavosti a navštívit místní pláže. Helča s Pavlem a Vojtou jedou na Cala Varques za DWS lezením a náš zbytek se vydává na Cala Magraner (N 39°29.191′, E 3°17.283′) za sportovními cestami. Nám tu pár zapytlených cest, takže je potřeba všechny vylézt a moje Míša jako nelezkyně určitě ocení klidnou pláž, slunce a zátoku celou jen pro sebe.

Zanecháváme auto u silnice (N 39°29.823′, E 3°16.197′) a vydáváme se po vyšlapané cestě do našeho cílového místa. Cesta trvá zhruba 40 minut. V posledním úseku pak usuzujeme, že sem tento rok nezavítalo moc lidí. Cesta pěkně zarůstá, ale na konci nás čeká naše pláž a parádní lezení.

Žádné flákání

Nemeškáme! Vybalujeme, soukáme se do sedáků, hledáme v průvodci cesty, které si chceme vylézt a pár minut na to už stojíme pod cestami. Já s Domčou v cestě Repusai v průvodci za 6a a Štěpán s Péťou v Beachcomber taky za 6a. Až si každý odleze, tak si cesty měníme. Beachcomber mi přijde jednoduší, ale nechápu, jak rychle leze Petra se Štěpánem. Když Domča začíná lézt naši cestu tak se ti dva už navazují v další, a to v cestě Ses tres Maries za 6a+. Na tuto cestu se těším. Mám tu pytel zhruba tak dva roky starý. Příležitostně pokukuji, jak cestu lezou a těším se až ji polezu. Je hodnocena jako TOP 50 na Mallorce. Než se tak stane, navštívím ještě Míšu. Která se vyvaluje kousek od nás na pláži. Musím prověřit situaci, jestli je vše ok a jestli něco nepotřebuje.

První cesta nám jde znamenitě

Pak mi Domča předbíhá na nalézá do Ses tres Maries dříve. Leze jí to jako vždy moc pěkně, sleduji její kroky a občas trochu radím. Cesta jí nedělala žádný problém. Jsem na řadě. Je to úžasné začíná se v mírně položeném úseku, který přechází do mírného převisu přes parádní krápník. Za ním pak chvilku po malých chytech do pod větší převis. Výlez po docela pěkných madlech a top. Paráda! Naprostá spokojenost. Přesouváme se dále k cestě Xorics. Je to další z TOP 50 cest.

Má dvě varianty. Těžší za 6b+ a lehčí za 6a. Začátek cesty je zábavný a krásně lezitelný. Pak se v závěru cesta pod mírným převisem rozděluje. Traverzuji vpravo. Cvakám nýt a pokračuji dále. Výlez je do takové kapsy, kde se dají pochytat nějaké malé chyty a bočák. Pak se nacpat celý do té kapsy. Nu tady mi začíná být horko.

Nýt už přes dva metry pode mnou. Skočit si znamená skončit pod tím převisem v tom kolmém a samém krápníku. To se zrovna nehodí, přede mnou top a chyty takové malé jamky, které mi kloužou. Pomalými krůčky se dostávám za kapsu a chytám malou poličku. Cvakám top! Paráda, ale pěkně jsme se zapotil. Později odpoledne jsem pak v deníčku objevil že cesta je psaná za 6b, takže to potěšilo.

Odpolko pak od lezení na chvilku upouštíme a jdeme relaxovat na pláž a zaplavat si voda je parádní. Taky je dnes hladina výše a tak z vody koukáme na cesty Cala Magraneru, které se nachází zcela vpravo. Stálo by zato si je vylézt, tak snad příště. Určitě bych nevynechal cesty jako Ses panxetes za 6a, Pilla Pilla za 5+, zato také s hvězdičkou a cestu El vigilant de la platja za 4. Proč zrovna tuto cestu? No je taky v Top 50 cestách Mallorky a všichni doporučují si tyto cesty vylézt.

Po pauze pokračujeme více vlevo a lezeme cesty jako Nautilus za 6a. Cesta je parádní a mohu ji doporučit, dnes se mi ji bohužel nedaří přelézt. Do s stěny už svítí slunce a moje tělo se potí. Dvakrát odsedávám. Nevadí, určitě tady na mě cesta počká do příští návštěvy.

Holky pak vidím lézt cestu The Juggy One za 5+. Dám si ji pak na závěr. Štěpán mi teď jistí v cestě Crack taky za 5+. Už mi to nějak stačí. Ruce bolí, je horko a spíš mi to táhne do vody.

Jdeme se podívat na pláž

Máme v plánu se jet ještě podívat za Vojtou, Helčou a Pavlem na Cala Varques. Cesta k autu utíká rychle a pak nás čeká jen rychlý přejezd. Auto bychom normálně nechali na parkovišti (N 39°30.766′, E 3°16.708′), ale protože je celá Mallorca bez turistů, otevíráme si odemčenou bránu a zajíždíme po cestě co nejblíže a po cestě Cami de Cala Vargues a jdeme na pláž ke skalám.

Nestačíme se divit. Lidi tu tedy jsou, i pár lodí v zátoce, ale pláž vypadá strašně. Dochází mám, že to tu museli zničit ty povodně, o kterých se mluvilo. Přesouváme se tedy dále za našimi kamarády do sektoru Caló Blanc (N 39°30.050′, E 3°17.916′). Je zde parádní DWS lezení.

Ze skály chvilku sledujeme ostatní, jak lezou a parádně padají do vody. S Míšou se za nimi vydáváme přes zátoku. Pavel mi pak půjčuje lezečky a já se pouštím do mého prvního DWSka. Vlézt do mokrých lezeček je teda velká pakárna. Pak v nich doplavat kousek ke skále. Hotové peklo! Vydrápu se na skálu a dám malý oraz, a hlavně se snažím vytřít a vysušit na slunci gumu na lezečkách. To se daří a pouštím se do cesty Fortuna za 6a+. Jde to dobře pád do vody mi nevadí, a tak postupuji v krásné cestě. Míša mi s Pavlem z vody fandí a já si užívám krásnou cestu. Cesta od druhé půlky začíná těžknout. Je zde dlouhý nátah ve spáře za krásné bočáky.

Snažím se nevyklánět tělo a postupuji dále. Ještě dva kroky a vylezu ze spáry do pěkných chytů. Jenže najednou cítím, jak mi mlaskly prsty levé ruky o dlaň. Nestačím absolutně nic. Váha těla mě okamžitě táhne od skály. Tělo je pořád zatnuté. Jen se narovnávám a padám několik metrů do vody. Po vynoření není co probírat, prostě mi to vyklouzlo, měl jsem být tělem více vlevo a mít ruce lépe postaveny do bočáků. Za pokus to každopádně stálo. Teď už se s Míšou vrátíme zpět ke věcem a půjdeme se projít zpět na Varques.

Pátek – výlet

Ráno opět začínám vajíčkovou snídaní. Holky zase ještě spí. Vše připravím na balkón a počkám na ně. Po snídani pak máme v plánu zajet až do Cala Santanyí. Ostatní chtějí jít lézt na Tijuanu. Já Míše dnes slíbil výlety po okolí.  

V Cala Santanyí si bereme auto a vyrážíme na naši turistickou objížďku. Mallorca je samozřejmě super nejen kvůli lezení, ale i dalšími historickými zajímavostmi.

Naše první zastávka je v nadmořské výšce 510m n.m. Jedná se o poutní místo Santuario de San Salvador (N 39°27.330′, E 3°11.142′). Na tenhle krásný Kopec se se dá vyjet autem, ale proč si to nezpříjemnit malou procházkou neprotáhnout trochu svoje nohy. Vozidlo zanecháváme kus po vrcholem a vydáváme se vzhůru. Prochází se lesem a křižuje se často jediná silnice, která vede ke zmíněnému kostelu.

Na vrcholu jsme sami a máme celou Mallorcu jak na dlani. Krátká návštěva kostela a přilehlých zajímavostí jako je Crist rei a Creu del Picot a rychlou chůzí se vracíme zpět k autu.

Následuje pak krátký přejezd ke zřícenině Castillo de Santueri. Cesta vede až k hradu. Máme smůlu, protože je zavřeno, ale to nás neodrazuje od prozkoumání okolí. Na tomto místě je totiž také lezecký sektor. Z parkoviště u skály se dáváme přes zábradlí vpravo a scházíme pod skálou. Když se skála začne uhýbat vlevo, kopírujeme ji a přicházíme k lezecké oblasti Castell de Santueri. První část se nazývá Sector Es Castell a druhý, tedy jeskyně Sector Cueva. Koukáme vzhůru do cest a bavíme se co jak lézt. Zjišťuji, že tyto sektory budou obsahovat těžké cesty. Vše si pořádně prohlížíme. Později večer nahlédnu do lezeckého průvodce. Nejlehčí cestou zde je Qwin Tomas za 6c převaují pak cesty obtížnosti od 7a do 8b.

Další zastávky jsou pak Coves dels Hams. Tyto jeskyně doporučujeme navštívit. Jedna krátká zastávka v Manacoru a procházka po centru. Blíží se čas vyzvednout lezce a společně se přesunout na pláž Caó d´es Moro (N 39°18.821′, E 3°7.296′).

Sobota

Po snídani se scházíme na parkovišti u hotelu. Vymýšlíme plán na dopoledne. Podle předpovědi má být dnes nejvíce teplo, a tak tušíme, že se odpoledne na skalách u pobřeží spíše usmažíme. Lezení je každopádně v plánu. Včera večer jsme ještě hledali kam se podívat a na stránkách thecrag.com jsme objevili kousek od Cala Figuera jednu lezeckou oblast, kterou nemáme v průvodci. Vydáme se tedy tam. https://www.thecrag.com/climbing/spain/mallorca/area/3030903801

Oblast Torre d´en Beu

Přijíždíme k Santanyí a volíme směr na Figueru, před městem uhýbáme k Torre den Beu, kde podle mapy dojíždíme až k majáku na útesu (N 39°19.778′, E 3°10.618′). Zde se nechá zaparkovat auto a sejít na spodní útes. Krátká procházka a během chvilky jsme na místě.

Oblast se jmenuje Torre d´en Beu. Je zde 40 lezeckých sportovních cest, které jsou rozděleny do čtyř sektorů. Boira, Germany, El Gran Pollo Rojo a Pablo´s. Všechny si procházíme. Je to docela velká oblast.

Vybíráme si sektor El Gran Pollo Rojo. Začínáme s Domčou pěkně zleva a polezeme co nám budou síly stačit nebo dokud nás neupeče slunce. První dvě cesty za 5c s názvem Hiedro a Placa. Pak nalézám do varianty Placa Direkt za 6a+. hned na začátku cesty je to po malých a ostrých chytech. Nechávám si radši procvaklou první presku. Když k ní dolézám zjišťuji, že i cvakání by bylo dosti těžké, pak cesta zlehkne a až k topu je to prostě nádhera. Domča má také co dělat s nástupem. Jakmile se s ním vypořádá tak je také z cesty nadšená.

Štěpán mě uvrtává do cesty Liaka za 6b. Využívám nataženého lana a pouštím se do cesty na druhého. Třičtvrtě cesty je úžasných a v závěru samozřejmě opět kroky, které mi nejdou. Chvilku si posedím v laně. Nacvičím si postup odpočnu a … No, co budu povídat dalších pár marných pokusů. Když mi dojde dobrý program a jakžtakž místo přelezu stejně se mi nedaří předposlední krok pod topem. Alespoň jsem potrénoval.

Lezení už dnes nechci tak hrotit, a tak se s Míšou, která s námi jela jdu podívat po kraji útesu. Ostatní si dají drobnou svačinu a popřemýšlí co ještě lézt.

O chvilku později se pouštíme do další cesty Diedro za 6a+. Už v ní hodně bojujeme. Slunce nás tu doslova smaží, a tak se potí i prsty na rukou. Po tomto souboji usuzujeme, že je čas na poslední cestu. Využíváme opět nataženého lana a cestu Germany za 6a+ lezeme na druhého. Domča se chce hecnout a jít na prvního.

Já v cestě docela skučím, protože prsty od malých řezavých chytů vážně bolí. Domča si myslí, že to na ni hraju. Jakmile dolezu, okamžitě se zmiňuji o chytech. Dává na mě a pouští se taky do cesty na druhého. O pár metrů výše potvrzuje křikem to, o čem jsme se bavili.

Balíme věci a s dnešním výkonem jsme jaksi spokojeni. Lezečky ještě nebalíme a jdeme k balvanům, které se tu válí všude kolem. A že jsou to pořádné šutry. Vybíráme pár směrů, a ještě na chvilku zabouldrujeme. Dolezeme prsty a podíváme se po možném koupání v blízkosti.

Volíme nejbližší pláž S´Amarador (N 39°20.978′, E 3°11.130′). Na parkovišti je milion aut, a tak se na pláži jen narychlo vykoupeme a přesuneme se jinam. Štěpán by chtěl kouknout na Es Pontas. T ose musí vidět. Další zastávkou je tedy pláž Cala LIombards (N 39°19.429′, E 3°8.331′) a po koupačce a pár saltech z mola se já, Míša, Petra, Štěpán a Domča přesouváme na vyhlídku k Es Pontas (N 39°19.559′, E 3°8.651′). Vidíme zde pár místních a dva lezce, kteří zkouší cestu od Chrise Sharmy na tento skalní oblouk. Chvilku fandíme a pak se západem slunce přichází ochlazení a to balíme. Zbývá cesta na hotel a poslední společný večer.

Neděle

Neděle nám už slouží jen k balení věcí, ranní koupačce v S´Illotu kousek od hotelu a cestou na letiště.

Je co vyprávět, a tak každý povídá o svých nejúžasnějších momentech z toho výletu. Od lezení, koupání, šnorchlování až po úžasná místa, která jsme viděli a navštívili. Ano, sice někteří z nás už spousty těchto míst viděli, ale to se nikdy neokouká.

A jak už jste určitě v slyšeli od spousty lidí, Mallorca stojí opravdu za to. Na tyto místa se vyplatí vracet, jak za lezením, tak turistikou. Zalezou si zde nejostřílenější borci tak i začátečníci nebo rodiny s dětmi. Pro každého je tu nějaké lezecké vyžití, které se dá najít po celém ostrově.

V letadle se už jen těším, až se objeví další letenky za super cenu a my budeme moc opět vyrazit do těchto krásných míst znovu.