Leden… V Plzni zima a jediné co s bandou podnikáme je občasné odpolední lezení na překližce. Zní to nudně, ale snažíme se jen krátit čas do našeho odjezdu na Maltu. Máme naplánovaný prodloužený víkend, který se bude točit jen okolo lezení. Odlet ve středu a návrat v neděli. Těchto pár dní bohatě poslouží ke spoustě lezeckých zážitků.

Jaké vybavení vzít s sebou

Už před odjezdem máme vytvořené lezecké dvojice. Každá se domlouvá tak, aby si zbytečně nevezla moc lezeckého materiálu. Na dvojici tak většinou připadá jedno lano. Já s kolegou bereme padesátku. Každý pak po sedmi expreskách, jedno jistítko GriGri a jeden kyblík, každý svoje lezečky a mágopytlík a pro případ nějakou HMSku a smyci. Zbytek už jen pak osobní věci. Důležité je zabalit se do 10 kg. Toto zavazadlo bylo v době našeho odletu ještě zadarmo s uložením v letadle nad hlavou. Pozor, letecká společnost RyanAir, s kterou jsme letěli, nyní změnila parametry zavazadel. Před cestou bych doporučil ověřit vše u vašich aerolinek. Jinak zpáteční letenky se dají sehnat kolem 25 Eur z Nürnbergu.

V úterý večer už jsem zabalen a připraven k odletu a moje natěšení na další lezecký zážitek je obrovské. V těchto končinách jsem ještě nikdy nebyl a tak jsem zvědavý nejen na lezení, ale i na místní život.

Středa – cesta  a přílet na Maltu

Ve středu po obědě se scházím se zbytkem celé party na smluveném místě. Jede nás osm. Čtyři lezci a zbytek kamarádů turistů, kteří si chtějí projet ostrov a jeho zajímavosti. Vyrážíme naší oblíbenou cestou po dálnici směr letiště Nürnberg. Cesta zabere něco kolem dvou hodin jízdy. Na letišti zaparkujeme auto a v odletové hale čekáme na letadlo. Krátím si čas vyhledáváním zajímavostí o Maltě a taky kontroluji počasí. To mi vykouzlilo ještě větší úsměv na tváři. Má být úžasně.

V letadle nám pilot oznamuje, že let zabere dvě a pul hodiny. Přiletíme pozdě večer, takže v letadle plánujeme rychlý úprk z letiště, vyzvednout zamluvené auto v půjčovně a vyrazit ihned na ubytování. Hned druhý den chceme vyrazit do prvních lezeckých oblastí, tak abychom měli možnost se pořádně vyspat.

Přílet na Maltu

Po příletu na Maltu vysíláme našeho budoucího řidiče pouze s papíry k zapůjčení auta. Nesmí se nikde zdržovat. Rychle proběhne přes pasovku a všechny předběhne. My pak dojdeme buď za ním na přepážku, nebo na parkoviště půjčovny. Tohle už je natrénované. Na přepážce už pak musí jen dotyčný vydržet všelijaké nabízení pojistek a příplatků, která se Vám snaží vnutit, Pak zbývá jen zaplatit a jít. Na parkovišti okoukneme auto a nafotíme vše, co se nám nezdá, tak aby obsluha viděla, že si dáváme pozor. Zbývá už jen vyrazit. Cestování na Maltě je pak poměrně v pohodě. Ostrov je malý a řekl bych, že doprava je tím pádem velice rychlá. Naše objednané apartmány jsme sehnali kousek od centra hlavního města Valletta. Cesta k ubytování zabrala necelých půl hodiny.

Čtvrtek – Wied Babu a Red Wall

V půl osmé ráno mi zvoní budík. Vzhledem k reakcím ostatních posouvám buzení o další hodinu. Přiznám se, že i mě se chce spát. Je to taková ta celková únava z práce, která Vás drží v posteli, a když prostě nemusíte na povel vstát, tak se s radostí přikryjete peřinou a pěkně si ještě dáchnete. Když už jsme se konečně dostali z hotelu a naskákali do našeho vozu, byla tu jen jedna povinnost a to nakoupit nějaký proviant pod skálu a vyrazit. Bez problému se dá nakoupit kdekoliv. Na každém kroku jsou tu jak velké, tak malé obchody.

Konečně máme vše a tak vyrážíme do první a velice oblíbených lezeckých oblastí, které nesou název Wied Babu (N 35°49.390, E 14°27.520) a Red Wall (N 35°49.212, E 14°27.380). Obě oblasti jsou vzdálené jen kousek od sebe, ale každá má svoji přístupovou cestu. Auto zanecháváme u silnice na parkovišti (N 35°49.350, E 14°27.448) a jdeme se podívat na vyhlídku z které je krásně vidět Blue Grotto. Pak se s kolegou se vydávám do oblasti Wied babu a ostatní se ženou na Red Wall. Naše oblast se nachází v kaňonu.

Na jedné straně kam míříme, jsou sportovní jednodélkové cesty a na druhé straně kaňonu je podle průvodce pár lehčích vícedelkových cest. Je to jasný, strávíme tady celý den a pokusíme se vylézt soustu parádních cest. Zaleze si tu opravdu každý, jsou tu jak jednoduché cesty tak pořádné prásky. Lezení je zde po jamkách, prstovkách, lištách, madlech i cesty  po krápníkách. Ty se mi líbí asi úplně nejvíc. Cesty nepočítám, lezu jednu za druhou. Tam kde si netroufám na tahání nebo si chci vyzkoušet těžší cestu, mi kolega natahuje lano. Materiál je parádně hrubý a vzhledem k počasí se nepotí ruce a lezeme v tričku a šortkách.

Po pár hodinách to chce pauzu a tak vytahujeme ty naše zakoupené svačiny a pouštíme se do pořádného občerstvení s parádním výhledem na moře. Pořídil jsem uzeného lososa. Do konce tohoto lezeckého výletu asi nebudu jíst nic jiného. Je výbornej! Po svačině dáváme ještě pár cest a shodujeme se na tom, že si necháme nějaké síly a kůži na prstech na zítra. Jdeme se projít na další vyhlídky a kouknout na to, jak to leze našim parťákům na Red Wallu. Přicházíme zrovna v ten moment, když už balí věci.

U auta se domlouváme na společné večeři, kterou uvaříme na apartmánu. Cestou zpět tedy ještě zastavujeme na pořádný nákup a těšíme se na večerní relax a vyprávění prvních dojmů.

Pátek – Victoria lines

Další ráno se vydáváme směrem na severovýchod ostrova do oblasti Victoria lines. Linie skal se táhne napříč Maltou. Vybíráme oblati The Wave, Crucifix a Monolith Buttress (N 35°55.670, E 14°26.738), které jsou od sebe jen kousíček a tak stačí pouze zaparkovat auto a vyrazit pod skály. Auto zanecháváme na malém odstavném place (N 35°55.665, E 14°26.678). Za pár minut jsme v první oblasti a můžeme se pustit do lezení. Jsme tu dnes všichni a tak je tu i větší zábava a více hecování. Zkoušíme i hodně silové převislé cesty. Na tomto materiálu to leze samo. Také s kolegou přecházíme do mírnějších převisů a vychutnáváme cesty u kterých je důležitá technika.

Cest je tu opět velké množství a samozřejmě i velký rozsah obtížností a proto si zde opět zaleze každý, kdo se do těchto oblastí vydá. Já mám radost z cesty Life Of William za 6b+ v oblasti Crucifix Cave. Lezení je tu spíše ve stínu, skály a jeskyně jsou orientovány na sever a tak sem nesvíti slunce. Což mi vyhovuje. S chladem jsme počítali a tak jsme i dobře vybaveni teplejším oblečením. Jenže celodenní chlad a včerejší lezení, které jsme trochu všichni z nadšení přepískli, nás nutí přestat odpolko lézt.

Míříme na sever

Sedáme tedy do auta a míříme na sever ostrova podívat se na jednu krásnou oblast s těžkými lezeckými cestami. Nazývá se Mellieha Cave nebo Latnija (N 35°58.647, E 14°19.716). Je to kráter v zemi, do kterého se sejde příjemnou přístupovou cestou a leze se uvnitř v neuvěřitelných převisech. Tak tady bych nic nevylezl, ale obdivuji lezce, co tohle dávají s prstem v nose. V podvečer se vracíme zpět do Valletty, kde máme sraz se zbytkem lidí. Domluvená je společná večeře v centru města. Moc se na ni těším.

Vyrážíme večer přímo do centra města. Na to, že je leden a není tu sezona, tak potkáváme mraky turistů. Místní restaurace a hospůdky zavírají dříve, ale s tím počítáme. Během večeře si necháváme vyprávět od ostatních, jak se jim zde na Maltě líbí. Určitě sem stojí jet i jako turista a projít si zde zajímavá místa, historické stavby, pevnosti a zříceniny i musea s vykopávkami a samozřejmě příjemná zákoutí tohoto nádherného místa. Věřím, že se to dá spojit i s nějakým trekem kolem ostrova. Se spaním u skal tu taky není žádný problém a spaní v lezeckých oblastech s krásnými výhledy na moře je prostě famózní. Později večer se přesouváme na apartmány. Zítra nás čeká poslední celý den lezení. V neděli před odletem už toho asi moc nevylezeme.

Sobota – Irdum Irxaw

Třetí den. Ráno je docela krušné. I přesto, že se snažím odpočívat a šetřit síly při lezení, tak zjišťuji, že je to pořád málo. Ruce a prsty bolí a to nepočítám svaly v těle, o kterých jsem do teď nevěděl. Takže tu máme trochu ranního hecování a žertíků k našemu stáří. Během tohoto popichování kamarád David z druhé lezecké dvojice vybírá oblast Irdum Irxaw (N 35°57.330, E 14°23.431). Podle průvodce vypadá parádně a tak tedy rychle zabalit a vyrážíme. Oblast se nachází na severu ostrova.

Přijíždíme před polednem. Auto zanecháváme na parkovišti (N 35°57.230, E 14°23.240) a dále pěšky do oblasti. Jde se při plotě kolem areálu. Za tímto areálem se nachází na kraji útesu budova, ve které je šachta do které jsme vlezli a po žebřících v slezli pod útes. Hodně zajímavá přístupová cesta. Za chvilku už budeme v jednotlivých sektorech. Koukám také trochu po obloze. Předpověď počasí se dnes trochu sekla a tak to místy vypadá na déšť. Tak jako tak jsme tu a musíme zkusit aspoň nějakou cestu. No a během našeho strojení a lezení do sedáků se obloha roztrhala. Nakonec z toho možná nic nebude a my si můžeme užít skvělé lezení až do setmění.

Rozdělujeme se na dva lezecké páry a nalézáme do prvních cest. Zdá se mi, že klasa je tu trochu tvrdší nebo je to tou únavou? Každopádně se mi nedaří. Kolega hledá v průvodci něco trochu lehčího a tak nacházíme část skal schovaných v takové průrvě. Sektor pod názvem Gully. Je tu stín a věřím, že se tu dá lézt i za horkých letních dnů. Zajímavostí je staré orezlé auto, tedy toho co z něj zbylo. Je neskutečně zrezlé. Zvláštní na tom je to, kde se tu vůbec vzalo. Hlavou se mi honí myšlenky o nějaké místní mafii a svržení auta z útesu sem domů do průrvy mezi skály. Snažím se ale nasměrovat myšlenky zpět k lezení. Nachází se tu i pár lehčích cest, do kterých se pouštím.

Po pár přelezech se mi dokonce daří přelézt cestu Crimp On A Rose za 6c+ na PP. Jeden z mých lezeckých úspěchů. Lezecké cesty v tomto sektoru jsou moc krásné a dobře odjištěné. Bavíme se a čas neúprosně letí. Docela rychle se stmívá a tak musíme opustit tohle parádní místo než padne tma. Ono prolézat tou šachtou taky není za tmy žádná legrace. Na parkovišti sedáme do auta a jediným cílem dorazit zpět na ubytování.

Neděle – Ghar Lapsi a odlet do ČR

Ráno vstávačka na budíka. Pospícháme! Rychle uklidit apartmán, odevzdat klíčky a vydat se do poslední oblasti na jihu ostrova, která je kousek od letiště. Vybrali jsme ji už večer, abychom jsme se ráno nedohadovali, kam pojedeme. Jmenuje se Ghar Lapsi (N 35°49.680, E 14°25.693) a skýtá úžasné lezení v obrovských jeskyních z kterých je vidět na pobřeží a moře. Prozradil mi to večer průvodce a tak se na poslední lezení těším ještě o něco více. Auto zanecháváme opět na parkovišti (N 35°49.665, E 14°25.462) a vydáváme se z parkoviště pěšinkami pod skály. Z pobřeží se traverzuje přímo pod jeskyně. Stěny májí i kolem třiceti metrů. Je to nádherná oblast.

Trochu mě mrzí, že sem jedem jen na pár hodin. Příště až pojedu lézt na Maltu, bude tohle jeden z hlavních cílů. Pobřeží je tak obrovské, že si tu dokážu představit i přespání v jeskyních. Tohle je to pravé maltské lezení. Oblékáme sedáky a aspoň pár linií tu musíme vylézt. Po dvou pokusech, v kterých jsem se posadil do lana, zjišťuji, že to tak dobře nepůjde. Kůže na prstech už není žádná a každý menší chyt neuvěřitelně bolí. Přecházím do lehčích cest, které mají linie na krajích jeskyní. Snažím se užít si poslední lezecké metry. Vápenec je zde pěkný a místy velice ostrý. Vybírám cesty po madlech a vychutnávám poslední krásné výhledy na celé pobřeží Ghar Lapsi. Sem se prostě vrátím. Je to kouzelná oblast.

Po pár hodinách lezení se pak musíme vydat na letiště. Zastavujeme ještě dole u pobřeží, kde se opláchneme v moři a vydáváme se směrem k autu. Na parkoviště za námi přijel i zbytek kamarádů. Kocháme se ještě posledními scenériemi a pomalu se skládáme do vozidel. Na letiště je to kousek, takže máme i rezervu před samotným odletem, abychom v klidu vrátili auta a bez stresu mohli nastoupit na náš let zpátky do Nürnbergu.

Po příletu už jen na letišti v Německu vyzvedneme naše auta a po dálnici míříme zpět do České republiky. Celou cestu pak společně probíráme naše lezecké úspěchy i prohry v jednotlivých lezeckých liniích, které si každý z nás mohl na Maltě vylézt. Osobně se už těším na další výlet do této krásné země.