Jak se nám jako začátečníkům potápělo na Filipínách? Co všechno jsme se museli naučit? Byli jsme na “skutečné potápění” připraveni? To se dozvíte v článku.

Jak to začalo?

Měl bych spíš napsat „Aneb jak se tři začátečníci jeli potápět do exotické země“, ale začnu pěkně od začátku tím nejdůležitějším, a to bylo zhruba sedm měsíců před odjezdem na naši vysněnou dovolenou. Cílovou destinací byly Filipíny, kde jsou vyhlášené potápěčské destinace, a proto kamarád Štěpán přišel s nápadem, že bychom tam mohli tuto aktivitu zahrnout do svého programu.

Vždycky jsem si to chtěl vyzkoušet. Já a Péťa (Štěpánova přítelkyně) jsme se ještě nikdy nepotápěli. To Štěpán sice ano, ale pouze jednou v Praze v aquaparku, kde na to mají přizpůsobený bazén. Takže plán byl jasný. Sehnat potápěčského instruktora a absolvovat kurz potápění pro začátečníky.

Kurz pro začátečníky

Dostali jsme kontakt na Divemastera Petra s certifikací PADI (Professional Association of Diving Instructors). Domluva byla rychlá a zanedlouho jsme vyrazili na náš první společný ponor, tedy spíše takové okénko k nahlédnutí do světa potápění. Udělali jsme si krátkou teoretickou ukázku a hrnuli jsme si to do bazénu. Každého z nás postupně Petr překontroloval a na plošině v malé hloubce jsme si vyzkoušeli základní úkony.

Poté, když už jsme věděli co a jak, přišel ten nejdůležitější moment. Ponořit se v bazénu až na dno, poprvé do hloubky 8,5 metrů. Vznášel jsem se nad tou „hloubkou“, opatrně jsem začal vypouštět BCDčko (kompenzátor vztlaku) a za vyrovnávání tlaku jsem začal pomalu klesat. Po chvilce jsem se dotkl dna, uklidnil se a rozhlédl jsem se po ostatních. Ukázali jsme si signálem, že je vše OK a mě v tu chvíli proběhla jen jedna jediná myšlenka hlavou.

Budu potápěčem! Nic jiného, jen tyto dvě slova, která se mě budou pěkně dlouho držet. Po tomto zážitku jsme se s Petrem domluvili na oficiálním kurzu a já se nemohl dočkat, až se vše naučím. Aspoň zatím k certifikaci OWD (Open Water Diver – potápěč ve volné vodě), které jsme potřebovali dosáhnout, abychom jsme se mohli na Filipínách potápět. Ještě toho večera jsem se začal učit základní věci a vybíral podle harmonogramu na Filipínách místa, kde by mohly proběhnout naše první ponory.

Říkat pravdu? To se nám nevyplatilo

Stojím promoklý v dešti kdesi na ulici Panagsama Road před jedním z mnoha Diving center v této oblasti kousek od města Moalboal. Mačkám v ruce moji kartičku s certifikací OWD a modlím se, aby to aspoň u tohoto centra vyšlo. Všichni řešíme jeden malý problém a to ten, že nemáme krom kurzu odpotápěno nic navíc a instruktoři v potápěčských centrech se nás ptají, kolik už máme ponorů. Nelžeme a říkáme pravdu.

Bohužel se nám to nevyplácí, a tak nás nechtějí nikde vzít. Vzdáváme to a všichni jdeme společně na večeři do místní restaurace. Potkáváme vedle u stolů skupinky jiných potápěčů a posloucháme jejich vyprávění o potápění na korálových útesech kolem těchto pláží a jednoho malého ostrůvku, kam jsme se chtěli jet potápět. Rve mi to uši a chtěl bych to také vidět, snad se během dovolené podaří a třeba nás v další destinaci už vezmou. 

Stojí nám v cestě tajfun

Na druhý den jsme si naplánovali aspoň šnorchlování. Chci ty korálové útesy aspoň vidět shora. V noci nás probouzí strašný vítr a déšť. Hledám v telefonu počasí a zjišťuji, co se vlastně děje. Podle předpovědí nás zasáhl sice jen okrajově tajfun, no nechávám to být a snažím se usnout. Ráno si dáváme super snídani a valíme na zmíněnou pláž. V ulici stojí vojenská ozbrojená auta, místní policie a chodí od jednoho dive centra k druhému a všechny je zavírají. Povolení mají jen k potápění na útesu kousek od dive centra, kam máme namířeno i my. 

Vstup do vody je povolen jen do 12 hodin, pak to uzavřou celé, kvůli tajfunu, který se vrací. Musí se nechat, že na bezpečnost lidí, a hlavně turistů dbají. Scházíme k pláži. Najednou za námi jde instruktor z posledního dive centra, které jsme včera navštívili. Nabízí nám, že nás vezme na ponor na korálové útesy. Zcela jistě je to kvůli tomu tajfunu. Určitě nemůžou vyjet na moře a spoustu potápěčů ponory zrušila, a tak má čas se nám věnovat.  V tu chvíli se mě zmocňuje obrovská radost. Jdeme na to! 

A je to tady!

Náš podvodní průvodce se jmenuje Juan, po zapůjčení veškerého vybavení, nám ihned vysvětlovat co a jak. S Péťou a Štěpánem jsme dobře připraveni a nastrojení nám zabere s kontrolou pár minut. Juan nevěřícně kouká, vše kontroluje ještě jednou a nenachází jediný problém. A tak se přesouváme k vodě. Jsem víc a víc natěšený, už jen chvilku a několika měsíční snažení bude konečně završeno něčím, na co se celou dobu připravuji a těším. Vlézáme do vody a nasazujeme ploutve. Doplaval jsem společně se Štěpánem, který je můj buddy, nad útesy. Péťu si bere na starost Juan. Poslední dotaz, jestli je vše v pohodě a ihned mačkám vypouštěcí tlačítko na kompenzátoru. 

Začínáme společně klesat a ukrajovat první hloubkové metry ve slané vodě na Filipínách. Neuvěřitelné! Najednou se mi před očima otevírá nový svět. Nikdy jsem nic takového neviděl. Ale nejdůležitější teď je věnovat pozornost ponoru a až se uklidním a vše prověřím, začnu se hned věnovat okolí. Najednou jako bych měl na kontě už spousty a spousty ponorů. Jsem jak ryba ve vodě. Juan se posunky ptá, jestli je vše ok. Všichni mu společně odpovídáme, že ano. Ukazuje nám potápěčský počítač, který hlásí hloubku šestnácti metrů. Proběhlo to hrozně rychle, ale jsme tu a podmořské dobrodružství může začít.

Podmořský svět je úžasné místo

Pomalu se klidným pohybem se založenýma rukama vydáváme při útesu na naší pozorovatelskou výpravu. Je zde vidět obrovská škála korálů, všechny možné tvary. Spousta malých ryb, tu a tam se ukáže nějaká větší. Potkáváme spoustu klaunů očkatých, také potkáváme perutýny. Všude jsou hvězdice a máme štěstí i na vodního koníka.

Voda je absolutně čistá a viditelnost je až neuvěřitelná.  Vidíme proto každý detail celého podmořského světa. Útes se táhne hluboko do hloubky a Juan nás kontroluje a naznačuje, abychom nesestupovali níže. Ono se to blbě hlídá, každou chvilku nás něco upoutá a chceme to vidět zblízka. Chápeme a snažíme se dodržovat instrukce. Chceme, aby Juan viděl, že jsme schopní a on měl chuť se s námi dnes aspoň ještě jednou zanořit.

V půlce ponoru prvního z nás (dle tlaku v lahvích) Juan všechny otáčí a vracíme se na místo sestupu. I když se vracíme stejnou cestou, je neuvěřitelné, jak je v podstatě všechno jiné. Zastavujeme na bezpečnostní zastávku v pěti metrech, kde je taková plošina z korálů a čekáme povinné tři minuty, ale když jste zabaveni koukáním na ten úžasný podmořský život, vše běží hrozně rychle.

Vynořili jsme se a Juan nám s obrovským úsměvem na rtech gratuluje k prvnímu ponoru a také nás chválí. Prý nečekal, že nám to tak dobře půjde a že budeme tak schopní. Trochu mě to zaráží a netuším, proč to řekl. Vždyť se tu musí potápět i jiní potápěči s OWD. Ale důležité je, že se to povedlo. 

Druhý ponor? Rozhodně ano!

Nabízí nám, že můžeme stihnout ještě jeden ponor. Neváháme a s radostí mu říkáme, že do toho jdeme. Po více než hodině se opět oblékáme do neoprenů, nasazujeme žakety, bereme ploutve a hrneme si to opět na pláž k útesům. Po zanoření se vydáváme opačným směrem. Ač se někomu může zdát, že vidíme v podstatě to samé, není to pravda.

Každý kousek dna je o metr dál úplně jiný. Ryby se pohybují v různých hloučcích a každý z živočichů si žije svůj život. Myslím, že na potápěče jsou už zvyklé nebo je to nevyvede z míry, protože ví, že mají ve vodě na vrch a vždy se stihnou schovat. I my si držíme odstup a snažíme se je nijak neprovokovat a nestresovat.

Jsme pouze pozorovateli a můžeme být rádi, že nám svůj podmořský domov ukážou. Držíme se Juana, který nám za pomoci takového jeho podomácku udělaného ukazovátka ukazuje zajímavosti, kterých bychom se nevšimli. Žasnu a jen obdivuji tu krásu. Po cestě zpět, když jsme asi v deseti metrech pod ukotvenými loděmi, Juan klepe tím svým ukazovátkem o svoji láhev a ukazuje před sebe. Koukáme, nic nevidíme. Ještě chvíli netušíme, na co Juan ukazuje a pak to také spatříme.

Neuvěřitelné, mořská želva, která se k nám pomalu blíží. Tak úžasně ladné pohyby. Nebojí se, ale jako každý jiný živočich si drží odstup. Žasneme nad tímto mořský tvorem a setrváváme na místě do té doby, dokud nás sama želva neopustí. Další nezapomenutelný zážitek.

Procházíme bezpečností zastávkou a já už se nemohu dočkat, až si společně povíme všechny ty zážitky a momenty, které se nám určitě vryjí do paměti. Po vynoření, omytí všech věcí nám Juan vyplňuje potvrzení o dvou ponorech i s doporučením, že kdyby něco, tak máme zavolat na jeho telefonní číslo.

Vážíme si toho a děkujeme mu za jeho čas a to, že nám dal možnost, se poprvé zanořit. Na tohle dopoledne nikdy nezapomenu. V hlavě se mi stále dokola točí jednotlivé momenty, které jsem viděl pod vodou a těším se, až budeme v další destinaci s možností se opět zanořit a vidět další podmořské krásy. 

Přesun na ostrov Busuanga

Teď je ale čas jít balit a odpoledne se podívat ještě do Moalboalu, kde musíme sehnat auto, které nás odveze zítra na letiště v Cebu City. Přesouváme se na ostrov Busuanga Island do města Coron. Už podle map vidím, že tam bude spousta míst k potápění. Necháváme se překvapit tím, co nás čeká příště.