Kdysi se mi můj instruktor Petr, s kterým jsem absolvoval kurz potápění OWD, zmínil o tom, že potápění v Egyptě patří mezi ta nejlepší. Jsou tam prý nejlepší destinace k ponorům. Uběhli tři roky od mého prvního kurzu a rok od posledního potápění. Proč? Povinnosti ohledně nového bydlení, Omezení kvůli světové pandemii, atd… No… i to jsou trochu laciné výmluvy. Každopádně věřím, že chuť s dalším výjezdem opět vzroste.
Výlet do Egypta se už rýsuje
Připravujeme týdenní výlet do Egypta. Mezi plánováním, jezdíme také do pražských Čestlic na tréninkovou jámu, abychom oprášili naše zkušenosti. Povede se nám zamluvit několik termínů k ponorům. Další příprava celého výletu byla o tom, aby to bylo celé nenáročné na cestování a přejezdy. Výběr byl mezi Sharm el-Sheikh a Dahabem. Volba po dlouhých peripetiích a vymýšlení padla na první uvedené místo. Vše na jednom místě, hotel, Dive centrum nic víc na týden k životu potřebovat nebudeme. Máme strach kolik potápěčských center bude mít otevřeno. Na internetu jsme toho moc nenašli nebo jednotlivá centra nekomunikovala. Má to na starosti kamarád Štěpán. Jeho angličtina a vyjednávací schopnosti jsou v tomto ohledu bezkonkurenční.
Všechno je připravené a ready
Takže hotel máme. Potápěčské centrum taky, letenky se sehnali s odletem z Vídně za zhruba 40 euro. Posledním úkolem bylo přemluvit Péťu, aby zval VW transportéra a odvezl dalších sedm lidí na letiště. Jedeme to zase „low-cost“ takže malé batůžky s rozměry 40x30x20cm. Nějaké oblečení na sebe. Stejně je ve Vídni zima. No a Egyptě se počítá s chladnějšími večery.
Cesta na letiště vede klasicky z Plzně do Českých Budějovic, pak dále na Třeboň, hraniční přechod Halámky, Horn a Letiště ve Vídni, kde všichni vystoupí a auto se pak jede zaparkovat na naše oblíbené místo.
Po příletu nás čeká
Po příletu na Egyptské letiště se dostáváme k vyplňování příletových dokumentů a klasických kontrol. Je pozdě večer a narychlo na parkovišti sháníme taxíka. Všechno drahý, všichni natahují ceny i ruce. Nechce se nám vzít hned první auta, která zde stojí. Další nápad je vrátit se na letiště a koupit SIM kartu. Ty naše nefungují a tady se stejně jede jen přes data a aplikaci WhatsApp. Jenže dovnitř už nás nepustí. Po deseti minutách volání se Štěpán vrací s úsměvem na rtech. Dovolal se do hotelu od jednoho z policajtů. Hotel nám pošle minibus. A proč to? Před odletem se to po recepci chtělo, ale ta pak nekomunikovala. Nechali jsme to tedy na náhodě. Doporučuji si toto včas s předstihem zařídit. Nás to stálo jen v celku o 30 minut více čekání.
Přejezd na hotel už byl pohodový, plný muziky a po ubytování nás čekala skvělá večeře a omrknutí celého hotelového komplexu.
Nu a teď už k potápění
Na výběr bylo z několika center. My si vybrali Gold Stars Diving Center (N 27°58.166′, E 34°25.183′) u potápěčské oblasti Ras Nasrani. je to sice u jiného hotelu s názvem Baron Palms Resort (N 27°58.330′, E 34°25.220′), ale Omar vedoucí, nám zařídil na každý den svoz od našeho hotelu Aurora Oriental Resort (N 28°2.684′, E 34°25.904′). Máme to v ceně. Všichni, co jsme tady, budeme dělat kurzy, a to jak pro začátečníky OWD (Open Water Diver), tak pár z nás bude pokračovat k AOWD (Advanced Open Water Diver). Jemu to zřejmě nevadí, protože v této době a ročním období, to pro něj pěkný kšeft. No a pro nás taky, protože cena je velice přívětivá. Domluva tedy proběhla na jedničku a celé nedělní odpoledne trávíme v centru, kde už ostatní rovnou započali kurz pro OWD.
My, co pokračujeme tedy Terka, David, já posloucháme taky. Hlavně pro oživení a ostatním podáváme upřesňující informace. Máš instruktor Mohamed nám pak přes PADI zařizuje elektronické výukové učebnice. Chce, abychom si je prošli a zkusili u každé lekce kvíz. Máme to o něco lehčí. OWD na konci bude skládat test přes aplikaci PADI. Po vyřešení těchto záležitostí je nám nabídnuto dát ještě jeden odpolední ponor, ale většina už je dost vymrzlá. Ona teplota na vzduchu ve stínu je osmnáct stupňů a když zafouká je to opravdu studené.
Druhý den máme naplánované dva ponory
Druhý den už si i my sedáme za stůl a probíráme témata k našemu kurzu. Ve směs je nám vše jasné. Spousty informací už víme nebo jsme si je načetli z knížky, kterou jsem kdysi dostal od Petra.
K našemu kurzu je povinnou částí hloubkový ponor a navigační ponor. Dále pak tři volitelné. Jednoznačně volíme noční, vrakové a potápění z lodi.
Dnes máme naplánovány dva ponory. Hned první ponor povede k Deep Dive, tedy k hloubkovému ponoru a druhý ponor bude navigační. Těším se strašně moc. Moje nejvíc dosažená hloubka byla 29 metrů, a to před pár lety a na Nusa Penidě. Dnes to bude o dalších 10 metrů hlouběji. Trochu jsem zvědavý, co semnou udělá dusíkové opojení a jestli to vůbec poznám.
Přečtěte si předchozí článek o potápění
Jaké bylo potápění na Bali – Tulamben, Amed? | Affekt blog
Vyrážíme na molo
Z centra jsme se posunuli k pláži, kde mají předsunutou základnu. Zde doladíme závaží, zkompletujeme žaket a vše zapojíme. Pomůžeme si nasazením a po pár minutách vyrážíme na molo z kterého se budeme potápět. Mohamedovi je zima, takže letí jak šílený a ihned skáče do vody. My všichni hned za ním a po pár vteřinách se zanořujeme.
Už v pěti metrech se před námi otevírá krásný reef s bohatým mořským životem a krásnými korály. Chvilku se potloukáme kolem. Mohamed nás chvilku pozoruje. Zřejmě zjišťuje naše možnosti. Když vidí, že nám to jde, pomalu sestupujeme hlouběji. Dost nás hlídá a pořád se ptá, jestli je vše v pořádku. Sestupujeme bez problémů. Pod dvaceti pěti metry už jsou a dně jen korály a život pomalu u tichá. Viditelnost je skvělá. Všichni jsme v pohodě a na počítači sleduji, jak ukrajujeme metry k naší hranici čtyřiceti metrů. Po dosazení setrváváme pár minut v této hloubce v hloučku u sebe. Všichni se cítí ok. Pak se vydáváme pomalu vzhůru při dně k hladině.
Učíme se podvodnímu navigování a znakové řeči
Odpolko mezi ponory běháme po pláži s kompasem a Mohamed nás učí podvodní navigaci a znakovou řeč pro komunikaci, abychom si dole rozuměli. Po dvou hodinách od ponoru se nachystáme a vyrážíme na druhý, tentokrát navigační ponor. Pod vodou se budeme držet spolu a ty co nepoplavou s kompasem můžou obdivovat reef a postupně se u kompasu vystřídáme. Dnes jen tak do začátku po mě Mohamed chce odnavigovat čtverec. Každá strana bude obsahovat padesát střihů nohama s vrácením na původní místo. Jdu na to! Začínám na uvedeném azimutu a vyrážím.
Odpočítávám střihy nohama a když dosáhnu plné hodnoty upravuji azimut a pokračuji stejným stylem dále. Když pak upravuji druhý azimut rozhlížím se kolem sebe. Najednou přichází divný pocit. Nikde není žádný orientační bod, všude kolem mě je modro, jen bubliny kolem mě stoupají a pohledem k hladině vidím slunce. Koukám na počítač, hloubka správná, odečtu další azimut a pokračuji dále. Při dokončování navigačního čtverce rozpoznávám dno a v dálce už uvidím Mohameda s ostatními.
Cestou domu po posledním ponoru si o všem povídáme. Ostatní měli taky takový pocit. Já už to zažil jednou v lomu v České republice, kdy naopak nebylo nic vidět a pak jednou na Filipínách, kdy jediným vodítkem bylo lano.
Už jsme ve 40 metrech
Další den jsme si hned ráno dali znovu Deep Dive. S tím, že začátek ponoru jsme si dali krásné jeskynní potápění. Kousek od mola jsme se protáhli opravdu úzkou skulinou, poté jsme se objevili v krásném dómu jeskyně. Proplavali jsme si ji a pak stejnou cestou ven. Skvělé. Dál už se při dně dostáváme opět do hloubky na hranici čtyřiceti metrů.
Po ponoru nám pak Mohamed rekapituluje navigační ponory. Zkoušíme si posunky, opět pár rad zkoušení na pláži s kompasem. Pak nám také ukazuje, jak se provádí navigační ponor ve dvojici. Kdy jeden hlídá kompas a druhy sleduje počítač a dění kolem sebe. Odpoledne pak jdeme na zmiňovaný ponor.
Noční ponor – můj první
Ostatní druhým ponorem končí a část personálu je odveze na hotel. My zůstáváme a čekáme na setmění. Čeká nás noční ponor. Můj první. Strašně se těším, ale nevím, co od toho čekat. Vybavení už máme připravené. Dám si šlofíka. To zkrátí to čekání.
Kolem půl šesté jdeme na věc. Nasoukat se do studeného neoprenu je teda za tres, ale jakmile vlezeme do vody je mnohem lépe. Před zanořením Mohamed upevní na molo baterku, která bude stále svítit pro místo vynoření a případnou orientaci. Pravidla nočního ponoru jsou nám jasny, takže můžeme jít na věc.
Na výlet se může hodit
Po chvíli už prozkoumáváme noční dno. Trasa ponoru je stejná jako náš první den zde tedy bez té hloubky. Je to dobré, aspoň mám přehled kde se nacházíme, a tak si užívám neuvěřitelný žážitek. Ač, už jsme v těchto místech několikrát byli tak je to nyní úplně jiné, je neskutečné jak se i ten mořský život po setmění uklidní a živočichové tohoto světa také odpočívají. Samozřejmě jiné to zase táhne z úkrytů. Koukáme na malé kraby v korálech a sledujeme odpočívající ryby. Za to perutýni ožili a brázdí okolí korálů.
Fosforeskující plankton je naprosto dechberoucí
Je to nádherné, není důvod potápět se nějak závratně hluboko, vše je na dosah, pár metrů pod hladinou. Dosahujeme maximální hloubky patnácti metrů. Pak na jednom místě, kde je písčité dno zastavujeme. Mohamed chce abychom pomalu klesli na dno a klekli si. Baterky zaboříme do písku a v tu chvíli je kolem je absolutní tma. Pak z ničeho nic kolem mě začne poletovat cosi fosforeskujícího. Je to plankton. Prudkým pohybem ruky podle Mohameda, kterou před sebou mávám, vytvořím proud a plankton začne fosforeskovat. No mohl bych tu mávat do nekonečna, jak se toho nemůžu nabažit, ale musíme pokračovat. Zásoba vzduchu se krátí. Po vynoření jsme všichni nabití nádhernými dojmy.
Tím jsme zakončili výuku a kurzy Advanced Open Wated Diver. Večer to slavnostně na hotelu zapíjíme místním drinkem pojmenovaným podle hotelu a těšíme se na další den, kdy už jako AOWD potápěči hopneme na domluvenou loď a pojedeme se potápět na další skvělé destinace kolem Sharm El Sheikhu.
Ras Muhammad National Park
Další den ráno pro nás přijede v půl osmé minibus. Směr přístav a po cestě nabereme ještě pár lidí. Je nám jasný, že na lodi bude pravděpodobně narváno. V přístavu se nám to potvrzuje. Je tu strašně moc lidí. Je osm ráno a v přístavu je neskutečný šum. Na místě v kanclu našeho potápěčského centra doplatíme vstup do národního parku Ras Muhammad National Park. Za každý den se platí 5 dolarů na osobu. Cena za ponor je pak 25 dolarů. Plánujeme určitě dva ponory a Mohamed nás láká ještě na třetí. Osobně se nezdráhám a říkám, že v případě, pokud půjdou další potápěči půjdu rád.
Po chvilce už se přesouváme na molo k lodi. Je tu frmol, všude lidi. Nacházíme naši loď dle jejího jména a naloďujeme se. Pak se přiřítí další dvě skupiny, jsou to turisti, kteří jedou šnorchlovat. Potápěčů je tu celkem deset a tři instruktoři.
Potápění v proudech
Pomalu vyplouváme a po cestě na první lokaci si uděláme briefing. První ponor bude v lokalitě Yolanda and Shark reef a bude se jednat o drift dive. Tedy potápění v proudech. Mohamed stále dokola opakuje, jak ten proud bude silný. Ostatní z toho začínají být značně nervózní, a tak je se Štěpánem uklidňujeme. Nakonec nám popíše celý ponor a co bude možné vidět. Tak a teď rychle ke svým věcem a připravit se.
Pomáháme si do žaketů, kontrolujeme se a všichni se těšíme až skočíme do vody. Výstup bude muset být rychlý se společným zanořením. Čeká se silný proud, musíme jít pod vodu společně, aby nás různé rychlosti proudu netáhli zvlášť.
Ve vodě už jen rychle propláchnu brýle a zvedám inflátor a vypouštím žaket nejrychleji jak to jde. Zanořujeme se ke stěně reefu, pod námi není vidět dno, je tu jen úžasná stěna obrostlá korály a bohatý podvodní svět. Hned po několika desítkách metrů potkáváme karetu, která se s námi chvilku nechá unášet proudem a pak zamíří kus pod nás. Nám to nevadí, pokochali jsme se a pokračujeme dále. Pořád tak trochu čekám, kdy přijde ten slibovaný silný proud, ale jakmile začne reef přecházet na malou stěnku a dno, ze kterého vystupují skalnaté věže, mi je jasný, že se nic dít nebude.
Korály všude okolo nás
Vše je tu porostlé korály. Proplétáme se a kocháme se. No a než se nadějeme je skoro konec ponoru. Poslední zajímavostí na dně je rozbitý lodní kontejner, který byl plný sanitárního zařízení v podobě van a toaletních mís. Je to docela komické vidět vanu na dně moře. Je to jako byste byli v obrovské vytopené koupelně. Místo chvilku zkoumáme a poté směřujeme k bezpečnostní zastávce a vynoření u naší lodi.
Kapitán pak nastartuje loď a přesouváme se dále do lokality Jackfish Alley. Čeká nás další reef. Už tedy bez proudů. Skáčeme do vody a jdeme na další ponor.
V této lokalitě mě překvapila velká dohlednost. Všude na dně jsou korály, jen občas nějaký kousek písčitého dna. Mohamed nám ukazuje kaňony mezi korály a pokaždé když se k nějakému dostaneme jdeme za sebou postupně do těchto průrev a proplouváme parádním prostředím. Vždy opatrně abychom se nedotýkali čehokoliv hlavně korálů. Je to skvělý zážitek. Sluneční světlo dopadá mezi korály až na dno. Je to parádní podívaná.
Když už se pak vracíme k lodi, musím udržovat menší hloubku, jsem na štíru s bezdekompresním časem, a tak si užívám poslední minuty v Jackfish Alley v nižší hloubce.
Oběd a zpět do přístavu
Na lodi nás čeká výtečný oběd, během kterého se loď vrací do přístavu. Když si pak na palubě zapisuji ponory. Přijde Mohamed s nabídkou třetího ponoru. Je to u útesu, tedy pod velkým útesem, kde byla v minulosti vojenská základna a během šestidenní války tu prý Izraelci svrhli do moře vojenskou techniku. Je to jasný. Jdeme na to.
Loď se přibližuje pod útes a vysazuje nás. Jakmile jsme všichni ve vodě a jsme připraveni, jdeme dolů. Nejdřív je kolem nás jen modro, ale směr máme správný. Po chvilce přes sebou rozeznávám skálu. Stáčíme u ní doprava a pokračujeme. Nejsou tu vůbec žádné ryby a živočichové. Pod námi je jen sráz do neznáma.
Pak se před námi zjevují slíbené vraky vojenské techniky. Je jich tu opravdu moc. Nedá se to ani spočítat. Jsou na sobě, přes sebe, v různých polohách. Některé části už pěkně zarostlé. Poznáváme pásová vozidla i terénní jeepy. Prošmejdím oblast, pořídím si pár fotek a cvakám kluky na kameru, chtějí taky nějakou památku. Pak při skále pomalu stoupáme s ostatními k lodi. Tenhle ponor utekl nějak moc rychle.
Na lodi pak domlouváme další celodenní plavbu. Nebude zítra to si dáme oddychový den a necháme si poslední ponory na předposlední den našeho výletu.
Poslední den je tu
Poslední den potápění. Na Whatsappu nám dive centrum potvrdilo svoz minibusem do přístavu. Tam už na nás čekají naši instruktoři. Poplatíme opět ponory a vstup do národního parku. Na lodi už máme připravené naše věci. Dnes kapitán na nic nečeká a naše loď je jedna z prvních co opouští přístav.
Naší dnešní lokalitou bude The Alternatives a Stingray Station. Jeto zhruba tři míle od přístavu. Během plavby si připravujeme vybavení a oblékáme se do neoprenů.
Místo pro kotvení je jen jedno. Je tu jen jeden vyčnívající kus skály pro kotvení. Během chvilky se k naší lodi připojují další a soulodí. My už na palubě netrpělivě čekáme k pokynu pro seskok do vody. Ten přichází ihned. Kluci egyptský nechtějí na nic čekat. Musíme tam být první, třeba budeme mít štěstí a uvidíme něco zajímavého.
Název The Alternatives dává smysl, je tu opravdu mnoho možností
The Alternatives se to jmenuje proto, že je tu spousty možností a tras k potápění. To je i vidět na ostatních skupinkách. Každý se někam vydává. Náš směr je od pobřeží. Dostáváme se až na hranici dvaceti čtyř metrů, pak se reef propadá do hlubin. Proplujeme na hraně a vracíme zpět k dalším dvou útesům u lodi. Když se pomalu dostáváme k bezpečnostní zastávce, rozezní se ve vodě zvuk. Je to k upoutání pozornosti potápěčů. Koukáme všichni kolem sebe. Pak se objeví. Je malinký, ale je to ten, na kterého jsem čekal. Žralok. Prostě paráda.
Na lodi koukáme na fotky. Mohamed chválí můj fotografický um s GoPro kamerou. No aspoň malá obrazová vzpomínka, zato velký zážitek. Štěpán pak Mohamedovi vypráví, jak jsme na Nusa Penidě potkali Měsíčníka Svítivého. Jo, máme to prostě štěstí.
Poté se posouváme o kousek dále na lokalitu Stingray Station. Prý se tu shromažďuje mnoho rejnoků. Tak uvidíme, co nám nabídne.
Nestíhám tu nádheru fotit… hele rejnok!
Je to tu, poslední ponor tohoto potápěčského výletu. Nasazuji masku, automatika do pusy a už šlapu z lodi do prázdna. Ihned se zanořuji a s Davidem a Terkou ihned klesáme ke dnu. Následujeme Mohameda. Ten nás ihned protáhne první jeskyní nebo spíše takovou bránou v korálovém útesu. pak následuje snad nejkrásnější korálová zahrada, kterou jsem kdy viděl. Dno je nádherně členité. Všude spousty ryb. Nestačím ani vše fotit.
Rejnoků Modroskvrnných je tu opravdu hodně. Pohybují se po mořském dně v písku. Potkáváme také karetu. Je krásná a veliká. Absolutně se nás nebojí a hledí si svého. Je doba oběda, takže si dopřává a hoduje. Mám teď jedinečnou možnost ji fotografovat. Nesnažím se za každou cenu přiblížit, nerad bych ji omezoval, ale když ty fotky jsou tak parádní. Ještě kousek blíže a mám tu dokonalé záběry, které jsem schopný v tuto chvíli udělat. Želva se pak po chvilce odebírá na jiné místo a my si poplujeme taky svojí cestou. Nám už zbývá jen pár desítek metrů k lodi.
Vše krásné jednou končí…
Na palubě lodi už pak jen odpočíváme. Užívám si poslední parádní vánek na přídi lodi. Je to tu nádherné. Spousty potápěčských lokací a příležitostí. Když mi říkali, že potápění v Egyptě je jedno z nejhezčích, moc jsem tomu nevěřil. Teď obracím a doufám a pomalu začnu plánovat další možné výlety za potápěním do těchto míst. Za zmínku bude stát určitě Dahab a pak klidně i několikadenní potápěčské Safari za vrakovým potápěním. Možností je strašně. Jak už bylo psáno všude jinde. Egypt je na potápění jak dělaný. Mohu ho jen doporučit.
Žádné komentáře