Tuxské Alpy je pohoří ležící ve spolkové zemi Tyrolsko. Nachází se kousek od Innsbrucku. Je to neveliký horský celek. Z vrcholů těchto hor je krásný výhled na vyšší a známější Zillertálské Alpy. Takže o výhledy je zaručeně postaráno a nějaký ten prostor pro sportovní výkon tu je samozřejmě taky. Tyto hory jsou naším dalším cílem.
Sobota
Dopředu už vím, že budu litovat. Nebudeme tu moc strávit více dní a tak se musí naše parta spokojit aspoň s víkendem. Důvodem jsou opět pracovní pátky a taky chata Weidener Hütte. Mají volno až ze soboty na neděli. Celý náš výlet tedy začíná až v sobotu hodně brzy ráno. Odjezd je plánován na půl šestou. Ano, rovnou si dáváme půlhodinovou rezervu, protože mi je jasný, že odjezd se stejně protáhne až na šestou.
Vyrážíme jedním autem. Čtyři účastníci. Market, Mirča, Dany a já. Směr Innsbruck. Cesta ze západních Čech vede opět přes Rozvadov, Regensburg, Mnichov a Kufstein. Na silnici A12 u města Schwaz pak odbočujeme přes řeku Inn do města Pill a dále silnicí Weerbergstrasse na parkoviště Innerst (N 47°15.768′, E 11°41.752′). Dál už cesta nevede a toto místo je naším výchozím bodem. Celá trasa je 450 kilometrů dlouhá a zabere nám pět hodin jízdy.
Na výlet se může hodit
Oficiálně tedy zahajujeme náš výstup na chatu Weidener Hütte hodinu před poledním. Na parkovišti ještě dobalujeme poslední věci. Běžím zaplatit parkování do automatu. Tady mám hned šok z toho, že parkování na dva dny stojí 20 Eur. Je to šílenost a ještě chvilku nad tím u automatu rozmýšlím. Jenže nemá cenu tady někde jinde odstavovat auto. Za prvé tu není místo a místní nemají rádi, když zaparkujete mimo vyhrazená místa. Tak tedy neprovokuji a v posledním kroku zakoupení parkovacího lístku přikládám kreditní kartu. Ano, dá se platit kartou.
Za restaurací Jausenstation Innerst (N 47°15.759′, E 11°41.794′) nastupujeme na turistickou stezku Wanderweg 315 – Tuxer Alpen. Bohužel s lyžemi nasazenými na batožině s hůlkami v ruce. Sníh je tu jen v některých místech a někdy je z něj už i břečka, která na stinných místech nepovolila je z ní pěkná ledovka. Tak teda, jestli bude taková cesta až na chatu, dojdeme tam tak v pondělí. No, situace se po 500 metrech mění na mostě u vodopádu řeky Nurpensbach. Zde už je sněhové pokrývky dostatek a tak nasazujeme lyže. Po pár desítkách metrech nás turistický rozcestník na cestě směruje na správným směrem a my můžeme s nadšením vyrazit.
Cesta je široká pro osobní auta. V létě slouží jako příjezdová a zásobovací cesta k chatám a jako cyklotrasa. Dnes je na ní utažený a ušlapaný sníh, místy i ledovka. Celá trasa Wanderweg 315 – Tuxer Alpen se táhne údolím a pozvolně a příjemně stoupá. Délka trasy je pět kilometrů a ve vyšších polohách se občas ukážou krásné výhledy na okolní kopce. Ten nejhezčí pohled je každopádně v závěru, kdy se celé údolí otevře v 1800 m n.m. u Chaty Weidener Hütte (N 47°13.421′, E 11°42.511′).
Nad chatou je vidět do sedla Geiseljoch 2292 m n.m. (N 47°11.965′, E 11°42.953′). Vpravo při pohledu na sedlo je krásný vrchol Hobarjoch 2512 m n.m. a vlevo Halslspitze 2574 m n.m. Úžasné! Nad chatou západně jsou ještě vrcholy Hoher Kopf 2373 m n.m. a Nafingköpfl 2454 m n.m. Možností je strašně moc a je vidět, že toho místní, ale i cizí skialpinisti využívají. Snad na každý z vrcholů jsou vidět výstupové stopy a cikcaky ve více stupňových svazích. Na otevřených pláních pak také stopy od zasloužených sjezdů, které tvoří krásné pravidelné obloučky od lyží.
Na chatě hned Mirča domlouvá zarezervované ubytování. Paní předkládá nějaké příjezdové formuláře. Vyplňujeme podepisujeme. Následuje rychlá rozprava a objednání večeře a snídaně. Komplet večeře i s polévkou a desertem včetně snídaně za 34 Eur. Po chvilce přichází taky Dany a Market. Dolaďují taky ubytování a po chvilce už se hrneme všichni do patra. Cena za noc na hlavu s Alpinvereinem je 17 Eur. Máme takový krásný malý pokojíček. Je to super aspoň bude trocha soukromí. Vyložíme jen nepotřebné věci, bereme batohy a mažeme ven. Počasí je parádní a čas na nějaký výstup by ještě byl.
Pan chatař nás na terase ujišťuje, že máme ještě pár hodin na to vyrazit. Lavinová předpověď je na prvním stupni a svahy nad chatou pod Nafingköpflem nejsou strmé. Prý si určitě jeden výstup užijeme.
Dany se s Market trhnou. Dany už pro dnešní extra výkony není a půjde s Market pomaleji. Tak tedy skáčeme s Mirčou do lyží. Cvakám boty do vázání, nahazuji sluneční brýle a s vervou začínáme stoupat vzhůru. Směr je jasný, vzhůru. Nad chatou od 1900 m n.m. do 2050 m n.m. je řídký les. Vybíráme už prostoupené trasy, občas se to rozdělí, někde zase spojí. Po pár desítkách minut jsme nad lesem a otevírá se nám nádherný pohled na Hoher Kopf a Nafingköpfl. Stoupáme směr sedlo mezi těmito vrcholy. Uvidíme, kam nás to zavede.
Jak stoupáme sníh nabírá na jiné konzistenci. Je krásně prašanový. Níže byl už mokrý. Budeme muset dupnout do nohou, jestli se budeme vracet pozdě, když bude svah ve stínu bude to docela zajímavý sjezd.
S přibývajícími výškovými metry se nám otevírají parádní pláně. Jsme zhruba ve 2300 m n.m. Ze začátku jsme trochu tlačil abychom se dostali na vrchol Nafingköpflu, ale s přibývajícím časem zjišťuji, že to nedáme. Ještě navrhuji Hoher kopf, ale Mirča už tuší že to nepůjde. Má přece více zkušeností. Když dosahujeme sedla, které je docela členité a vidíme vpravo i vlevo kříže vrcholů v dálce, začíná mi docházet, že náš cil je dnes zde (N 47°13.486′, E 11°43.525′).
Během chvilky se dělá zima. Oblékáme bundy bereme helmy a v mezičase fotíme jak o závod. Západ slunce je parádní. Je jasno. Obloha se sluncem se převaluje do zlaté hodinky a nám je jasný, že tohle je pravý čas vydat se při západu slunce v parádním prašanu do údolí.
Přečtěte si také
Jak má vypadat správné oblečení na skialpy? | Affekt blog
Vyjíždím první. Sjezd jsem si trasoval při výstupu. Pouštím první metry mezi kameny, které vyčnívají ze sněhu a skoro jako kamikaze se řítím dolů. Terén je zvlněný. Vychutnávám si dlouhé obloučky a nechávám lyže plout si sněhem. Občas se otáčím a koukám po Mirče. Vždy zastavujeme v místě kde je horizont a musíme dohledat cestu pro sjezd.
Po této parádě pak dojíždíme nad lesní porost. Slunce už na náš svah nesvítí a právě v tuhle chvilku náš parádní sjezd končí. Sníh přemrzá. Svah je jak jedna ledová vrstva. Hrany lyží se škrábou po zmrzlém sněhu a krása sjezdu se mění na stav „Ať už jsme u chaty“.
Pouštíme vždy pár obloučků mezi stromy a čekáme na sebe. Potkáváme taky Market a Danyho. Mají stejný problém a tak se pomalu suneme ze svahu. Více to nemá cenu popisovat. Jakmile jsme se prosoukali lesem, bylo vyhráno a taky zakončeno. U chaty balíme věci a všichni se už těšíme na jídlo a večerní posezení v teple Weidener Hütte.
Neděle
Sedm ráno. Rychle trocha hygieny a honem na snídani. Pečivo, salámy, šunky, vločky, několik džusů – naprostá paráda. U snídaně ladíme náš dnešní výstup. Vydáme se z chaty na jih. Budeme pokračovat dále do údolí a podle toho jak nám to všem půjde do něčeho nastoupíme.
O necelou hodinu už jsem před chatou a čekám na ostatní. Když jsme připraveni vyrazit, provedu ostatním kontrolu lavinových vyhledávačů. Poté se společně vydáváme vstříc dnešnímu výšlapu.
První část vede po již známe Zentralalpenweg 02A, Wanderweg 315 – Tuxer Alpen. Jdeme po cestě zhruba jeden a půl kilometru na osadu Nafingalm a zamrzlé jezero Nafingsee k rozcestníku (N 47°12.770′, E 11°42.942′). Odtud je rozhodnuto stoupáme na Halslspitze 2574m n.m.
Nejdřív je cesta hodně prošlapaná, to se ale po pár cikcakách mění a trasy se různě rozprchávají. Vybíráme cestu nejmenšího odporu a svahem stoupáme. Občas zastavujeme a pořizujeme fotky. Market s Danym jsou za námi. Jsme rozděleni na dvě skupiny, které si jsou svým tempem. Občas na ně počkáme. Radíme se o cestě. Celé stoupání na zmíněný vrchol vedeme v západní stěně hory.
Ve vyšších partiích pak narážíme na navátý sníh. Nějak mi to nedochází. Pořád si povídám s Mirčou. Melu a melu a najednou zjišťuji, že Mirča hned za mnou není. Stojí po otočce v cikcaku a kouká na mě z zpovzdálí. Ptám se jestli se něco děje. Mirča se usmívá a odpovídá, že počká až přejdu. Ty jo! Stojím na navátém sněhu. Na takové bouli. Jako ne úplně na ní, ale chápu kdyby se něco stalo. Za Mirči úsměvu odkráčím pryč z tohoto úseku a po další otočce zase čekám na Mirču já. Jakmile přejdeme tento úsek, můžeme směle pokračovat dále.
Ukrajujeme s dalších výškových metrů. Před námi je patrná výstupová cesta na takový hřebínek. Vlevo vidíme malý křížek na vrcholu. Zespodu nebyl vůbec vidět. Patří vrcholu Vorhalslspitze a nachází se ve 2524m. n.m. Výstupovkou se se dostaneme mezi náš cíl a tento vrchol. Po dvaceti minutách v terénu se sklonem zhruba kolem 36° (pokoušel jsem měřit podle hůlek) se dostáváme na zmíněný hřeben. Dany s Market jsou pod námi a akorát nastupují do této, zatím předposlední pasáže. My se jdeme s Miri podívat ke křížku, kde opět pořizujeme fotky a kocháme se. Sice je parádní dohlednost a je odtud vidět fakt skoro všechno, ale náš cíle je ještě o kousek výše. Market a Dany nás mezi tím dohnali.
Malá občerstvovací pauza a chystáme se pokračovat. Market už dále nejde. Ač ji přemlouváme, protože je to pár výškových metrů, nechce se jí. Že nás bude fotit zespodu. Tak tedy směle do posledních padesáti výškových metrů.
V závěru těsně pod vrcholem už je to jeden cikcak za druhým. Přicházím na takový sněhový patest a vypínám lyže. Zbývají poslední kroky ke kříži. Jsme tu! Skvělé! Všichni odkládají batohy a rozhlíží se kolem. Vychutnáváme celou tu parádu kolem nás. Opět pár společných fotek, hlavně nezapomenout na vrcholovku. Je to skvělý zážitek! Po takové době opět krásný cíl a vrchol.
Necelá čtvrthodinka na kochání stačí. Máme Market o pár metrů níže, tak už ji dlouho nebudeme napínat. Sundat pásy, hodit na sebe bundu, helma sjezdové brýle a už se stavím pod kříž do lyží. Jde se na to!
Pouštím tam první krátké obloučky. Musíme dát pozor na kameny, které tu vyčnívají. Pak se prostor rozšiřuje. Uhýbáme postupně jeden za druhým vpravo z vrcholu na hřebínek. Market už je taky nastartovaná a tak se všichni čtyři pouštíme v parádním prašanu do údolí. Tenhle sjezd je mnohem lepší než včera. Sjezdová trasa je takovým trochu traverzem. Za to je parádně dlouhá. Větší sklony střídají rovnější úseky a tak si tu opravdu každý přijde na své. Celý sjezd nám zabere zhruba 15 minutek. Zastavujeme, hlídáme se a čekáme na sebe.
Vyjíždíme pod osadou Nafingalm kousek od rozcestníku (N 47°13.027′, E 11°42.774′). Zde se napojujeme na turistickou cestu Zentralalpenweg 02A, Wanderweg 315 – Tuxer Alpen, která nás přivede k našemu dnešnímu výchozímu bodu Weidener Hütte.
Tady nás čeká malé občerstvení, poděkování personálu chaty a chvilkovému odpočinku na terase s výborným pivkem. Čeká nás už jen sjezd po příjezdové zasněžené cestě k autu.
Tuto horskou oblast jsem nikdy předtím nenavštívil, ale vím určitě, že tu nejsem naposled. Skialpinistům opravdu doporučuji. Je to zde opravdu krásné. Tuxské Alpy toho dokáží nabídnout opravdu hodně a to jak v zimě tak v létě. Určitě jsem pojedeme i na nějaký ten přechod.
Žádné komentáře