Skialpové radovánky v Raurisu. Vyhlídkové túry v srdci Vysokých Taur
Údolí Raurisertal nese jméno malebné horské vesničky a lyžařského střediska. Tato část regionu Vysoké Taury spadá do rakouské spolkové země Salcbursko a je skutečným pokladem pro milovníky skialpinismu.
Nádherné přírodní scenérie a pestré možnosti skialpinistických túr od těch začátečnických po technicky náročnější výstupy uspokojí každého horala. Takový výhled ze Sonnblicku za tu námahu prostě stojí.
Kam to vlastně jedeme?
Hohe Tauern (Vysoké Taury) jsou největším masivem rakouských Alp s celkovou délkou kolem 200 km. Najdeme tu nespočet ledovců a nebude překvapením, že i nejvyšší hora Rakouska (Grossglockner 3798 m) se nachází právě uprostřed Vysokých Taur. “Vodorovně” podél celého severního okraje národního parku Hohe Tauern se táhne silnice B311, ze které odbočíme mimo jiné i do Rauriského údolí.
O údolí vedle na východ leží slavný Gasteinertal, kudy prochází železniční tunel Böckstein – Mallnitz. Západním směrem najdeme neméně známou Großglockner Hochalpenstraße. Ze Sonnblicku máme pod sebou město Heilihebblut i Mölltalerský ledovec. A to všechno “co by kamenem dohodil” a zbytek doběhl na stoupacích pásech 🙂
Z Taxenbachu odbočíme na Rauris / Raurisertal a stoupáme po silnici, kam až nás pustí. Konečnou je v zimním období parkoviště u Alpengasthof Bodenhaus (1230 m n. m.), kde necháme auto na placeném parkovišti. V létě se dá po placené silnici Kolm-Saigurn Mautstrasse vyjet až k chatě. Do chaty Naturfreundehaus Kolm-Saigurn nás čeká cca 6 km s převýšením 400 m po svých částečně po zasněžené silnici, částečně zkratkou lesem. Na silnici pozor na občasné skútry, splašené sáňkaře a chataře v džípu.
Naturfreundehaus Kolm-Saigurn
Výchozím bodem pro většinu skialpinistických túr je chata Naturfreundehaus Kolm-Saigurn v nadmořské výšce 1600 metrů. Najdeme tu ubytování v klasické noclehárně (Matratzenlager) i pohodlné pokoje. Po dni na sněhu přijde vhod sauna hned za chatou s ledovým chlazením v závěji.
Chatu provozuje Rakouský spolek přátel přírody (Naturfreunde). Tato organizace byla založena v roce 1895, tedy o pár let později než Klub českých turistů. Jejím cílem je podporovat outdoorové aktivity, ochranu přírody a poskytovat přístupné ubytování v přírodě pro širokou veřejnost. Chata byla v roce 1292 postavena především pro členy spolku, ale dnes je otevřena i široké veřejnosti.
Naturfreundehaus Kolm-Saigurn je oblíbeným cílem skupinových výletů a kurzů jež ke svým aktivitám využívají bohatou nabídku přírodního sportoviště. Kromě skialpinistických a sněžnicových túr nejdeme přímo za chatou několik krásných ledopádů a často sem zavítají také kurzy zaměřené na lavinovou prevenci. V údolí se upravují běžkařské tratě a silnice od chaty slouží i jako sáňkařská dráha.
Zlatokopecká historie Raurisertal
Historie těžby zlata v údolí Raurisertal sahá až do středověku ale pravděpodobně začala mnohem dříve. První zmínky o těžbě zlata v této oblasti pocházejí z 11. století, kdy se zlato z okolních hornin rýžovalo v místních potocích.
V 16. století se těžba zlata v údolí Rauris stala velmi významnou a přinesla prosperitu celému regionu. Rauris bylo jedním z nejvýznamnějších míst pro těžbu zlata v Rakousku a přitahoval pozornost těžařů ze širšího okolí. Panovníci tento ekonomický rozvoj povětšinou velmi podporovali. Rozmach těžby s sebou přinesl i pokročilejší metody těžby, včetně ražení šachet a důlního vrtání.
Těžba pokračovala až do 19. století, kdy začala postupně upadat. Dnes je oblast známá spíše jako turistická destinace, kde kromě klasické horské turistiky najdeme stezky po stopách historické zlatokopecké činnosti. I ve vyšších polohách najdeme zbytky opuštěných zlatokopeckých osad, technických zařízení ke zpracování horniny a vstupy do dnes již uzavřených štol.
Nedaleko chaty Kolm Saigurn najdeme Portál Imhofstollen, což je vstup do 4,9 km dlouhého tunelu spojujícího Rauriské údolí s vedlejším Gasteinertalem. Tunel vybudovaný na začátku 20. století je pojmenován po vrchním báňském inspektorovi Karlu Imhofovi, který se mimo jiné podílel na stavbě Tauernského tunelu a znovuobnovení těžby zlata. Energii pro těžbu dodávala elektrárna z jezera Bockhartsee nad obcí Böckstein. Dnes je v budově nedaleko východního vstupu do štoly muzeum.
V roce 1911 bylo započato s ražením štoly právě z východní strany. V roce 1927 byl provoz tehdy více jak dvoukilometrové štoly ukončen z důvodů nerentability. Těžba byla obnovena v roce 1938 a pokračovala i s využitím válečných zajatců. V roce 1945 byla znovu zastavena, ale ražba tunelu byla dokončena k propojení s Rauriským údolím vyústěním u Kolm Saigurn. Následovala snaha využít tunel k osobní přepravě, ale ta musela být brzy ukončeka kvůli bezpečnostním předpisům. Další takové pokusy přišly po rekonstrukci v devadesátých letech, ale provoz se nevyplácel a tak byl po pár letech ukončen.
Plánování skialpinistických túr
Rauris nabízí široký výběr skialpinistických tras různých obtížností. I na méně náročné túry je třeba se pořádně připravit a hlavně si zjistit aktuální podmínky. Předpověď počasí a lavinová předpověď se na internetu aktualizuje každý den. Vzhledem k tomu, že v údolí kolem chaty není vůbec žádný signál, chatař vyvěšuje vytištěné aktuální předpovědi na baru.
K základnímu vybavení (lyže s pásy, hole, batoh, lavinová výbava, helma, náhradní oblečení, bivakovací vak, lékárnička, svačina a termoska s čajem, mapa, nabitý telefon, sluneční brýle a opalovací krém…) přidáváme podle náročnosti plánované túry ještě haršajzny, mačky a cepíny.
Následující tipy na túry nejsou uceleným popisem a ke každé je třeba dohledat si podrobnější informace a aktuální situaci.
Hoher Sonnblick (3106 m)
převýšení: 1500 m, časová náročnost 5-7 hodin, celková vzdálenost 16 km
Výstup na Hoher Sonnblick patří mezi nejoblíbenější túry z chaty Kolm Saigurn. Vysílač, meteostanice (nejvyšší v rakousku) a chata Zittelhaus tyčící se na skalnatém vrcholu lákají už při pohledu ze zápraží Kolm Saigurn. Jedná se ale o náročnější túru, která by rozhodně neměla být naší první a mělo by se na ní vyrážet jen za stabilního počasí s dobré viditelnosti.
Cestou podcházíme nákladní lanovku k chatě Schutzhaus Neubau a míjíme zříceninu jední ze zlatokopeckých osad Radhaus. Další trasa míjí chatu Rojacherhütte a stáčí se pod jižní svahy Sonnblicku, kterými se stoupá na vrchol. Sjíždí sa často více po ledovci Goldbergkees.
Hocharn (3254 m)
převýšení: 1700 m, časová náročnost 6-8 hodin, celková vzdálenost 12 km
Náročná túra na méně známého souseda Sonnblicku. Vyrážíme za dobrých sněhových podmínek brzy ráno z chaty a stoupáme východními svahy Hocharnu. Obcházíme ledopády za chatou a stoupáme mezi skalními prahy. Následuje mírnější část kolem Pilatuskar a severozápadním směrem k vrcholu. Sjezd přes ledovce Hocharnkees a Pilatuskees.
Seekopf (2413 m) a Kolmkarspitz (2529 m)
převýšení: 950 m, časová náročnost 4-6 hodin, celková vzdálenost 12 km
Méně náročná túra spojuje dva blízké vrcholy. Od chaty východním směrem nejdřív stoupání lesem a pak delší rovina kolem chatek Durchgangalm. Následuje stoupání lesem a po dlouhém západním hřebínku až na nevýrazný Seekopf, ze kterého pokračujeme dál na lyžích až na Kolmkarspitze.
Otevírají se nádherné výhledy na sousední Gasteinertal, přímo naproti sjezdovky Sportgastein. Smerem na západ vidíme strážce rauriského údolí Sonnblick a Hocharn. Západním směrem dobře rozlišíme skalnaté Ankogel a Hochalmspitze.
Sjezd podle podmínek přes sedlo Kolmkarscharte (2298 m) a jako bonus je možné nastoupat do severních svahů hřebene, jež se od sedla táhne na západ, a užít si sjezd navíc.
Bockhart (2260 m)
převýšení: 650 m, časová náročnost 3-5 hodin, celková vzdálenost 10 km
Podobně jako předchozí Kolmkarspirze začíná túra na severněji položený a nižší Bockhart. Nad lesem se stáčíme severozápadně, tedy více nalevo ve směru stoupání. K samotnému vrcholu stoupáme od severu.
Při dobrém počasí a dostatku času i sil lze tyto výstupy různě kombinovat v rámci jednoho dne.
Silberpfennig (2600 m)
převýšení: 1100 m, časová náročnost 5-6 hodin, celková vzdálenost 16 km
Túra začíná podobně jako předchozí na Bockhart (krátká odbočka k vrcholovému kříži je vítaným zpestřením). Dále podle sněhových podmínek pokračování traverzem strmého jižního svahu do sedla Baukarlscharte (2492 m) a severně od skalnatého hřebene k vrcholu Silberpfennig.
Alternativně lze hřeben Silberkarl obejít ze severu, kde se následně nabízejí i zajímavé sjezdy.
Další alternativy sa nabízejí například v podobě výstupu do sedla Riffelscharte (2471 m) k chatě Niedersachsenhaus, náročné túry severními svahy na Herzog Ernst Spitze 2933 m, nebo Schareck (3123 m), který se častěji chodí z protějšího Sportgasteinu.
Zatímco základna Naturfreundehaus Kolm-Saigurn je otevřená
Žádné komentáře