Láká vás delší putování a přemýšlíte, kam vyrazit a jak se na cestu co nejlépe připravit? S troufalostí sobě vlastní jsem sepsala pár rad a tipů do života na slavné Svatojakubské cestě ve Španělsku. Ať už budete spát v albergue, nebo pod tarpem, budete jíst v restauracích, nebo si vařit na vařiči, půjdete sami, nebo ve společnosti, budou to vaše nohy, co vás donesou až do Santiaga de Compostela. Po měsíčním putování už můžu říct, co si vzít určitě s sebou a na co si dát pozor.
Pojďme se podívat, kudy jsem šla. První část mé cesty vedla částečně po oficiální stezce Camino del Norte, z větší části po dálkové trase E9 z Irunu do Bilbaa podél moře (viz mapa, 211 km). Nekonečno moře mě poutá několik let a já se rozhodla jeho volání vyslyšet. Upřímně zatím nevím, proč mě k sobě volalo.
Poté jsem se přemístila do hor na stezku Camino Primitivo, kterou mnozí označují za nejkrásnější ze všech svatojakubských cest. Vede horami a údolími z Ovieda až do Santiaga. Plánovala jsem kvůli počtu dnů určených k putování skončit v Lugu (viz mapa, 209 km) a odtam se svézt vlakem do Madridu. Naštěstí jsem měla čas se do Santiaga přemístit alespoň autobusem a také se poprvé podívat k oceánu, a tím se i rozloučit, v přístavním městě A Coruña.
Gear list aneb co s sebou na hiking
Můj batoh vážil bez vody a jídla 9 kilo. Běžně jsem tak nosila kolem 12 kilo, což je až příliš. Chtěla jsem spát venku a vařit si vlastní jídlo. Jako veganka jsem potřebovala mít dostatečně výživné potraviny s sebou, např. červenou čočku a müsli smíchané na míru nebo tablety B12. Kdybych putovala pouze po albergue, byla bych o pár kilo lehčí. Nyní vím zase o trošku víc, jak optimalizovat svůj gear list. Můžete se na něj podívat zde i se zpětným vyhodnocením jednotlivých položek.
Popisek: Poprvé jsem viděla, slyšela a cítila oceán ve městě A Coruña. A v jeho šumu jsem si zpívala píseň Jardin Secreto od Burning Caravan (vřele doporučuji), tančila a hodně se smála.
To nejdůležitější: nohy
Chůze je pro mě něco velmi přirozeného, můj nejoblíbenější druh pohybu. Daří se mi zpřítomnit, zapojit všechny smysly a prostě jen být v opakujícím se rytmu kroků, které mě uzemňují, nepřemýšlet.
undefined
Nicméně kráčet čtyři týdny v členitém terénu, stále dokola nahoru a dolů, dá s těžším batohem zabrat. Brzy jsem zesílila a nepamatuji si, že bych se zadýchávala, ale to je určitě jen nějaké zkreslení. Kolena jsem si chránila bandážemi, abych zpevnila a podpořila klouby, nezbytné jsou i hůlky, které kromě zapojení horní části těla dodávají jistotu a stabilitu v náročnějším terénu, jako jsou časté kamenné stezky v lesích. Díky tomu mě nebolely ani nohy ani záda.
Podívejte se na další článek
Trekové Hole Fizan Compact 3
Prvních patnáct dnů jsem navíc měla jen jeden puchýř, a to na ruce – z hůlek. A když se objevil první na prstě u nohy, rychle jsem ho zažehnala náplastí a prakticky jsem vůbec netrpěla. Jsem si docela jistá, že za to vděčím svým lehkým, vzdušným a rychle schnoucím běžeckým botám Salomon OUTBOUND PRISM W a voděodolným ponožkám Bridgedale Storm Sock LW Ankle.
Ponožky Bridgedale Storm Sock LW Ankle
Ponožky jsou pohodlné, prodyšné a díky vlně Merino odolávají zápachu. Protože ponožky pouze z Merina by se po stovkách kilometrů rozpadly, najdete v nich i další syntetické materiály (konkrétně 45 % Merino, 45 % polyester, 7,5 % nylon, 2,5 % elastan). Elasticky zpevněná klenba navíc zabraňuje shrnování ponožek, a přestože jsem si na voděodolný materiál musela zvykat, brzy jsem o ponožkách ani nevěděla. Údržba zní docela složitě, ale prakticky je lze prát i ve vodě nebo v jemném mýdle, především byste je neměli ždímat, abyste nepoškodili membránu. Protože jsou ponožky voděodolné, je jejich hlavní nevýhoda dlouhé schnutí – nejen že je můžete pouze trošku pomačkat, ale navíc musí schnout z obou stran. Proto doporučuji si vzít dva páry.
Jídlo a voda
S jídlem v restauracích coby veganka příliš zkušenost nemám. Ve větších městech jsem vždy něco našla, ale snažila jsem se šetřit, obědy nejsou ty z nejlevnějších. Pomáhal mi web HappyCow, kam lidé přidávají tipy restaurací s veganskou, vegetariánskou i zeleninovou nabídkou. Existuje i stejnojmenná aplikace. Vařila jsem především na vařiči, díky čemuž jsem měla každý den krásné dvouhodinové přestávky.
K vodě řeknu jen jediné: je na každém kroku. Ať už na oficiální camino trase, tak na dálkové trase narazíte vícekrát za den na veřejně dostupný zdroj pitné vody. Vždy u kostela, ale většinou i na jiných místech ve vesnici i ve městě nebo jen tak po cestě. Bohatě stačí si vzít litr a půl vody, klidně i méně, a doplňovat si ji. Já si dostupné zdroje ověřovala přes aplikaci mapy.cz, kterou používám nejraději. Zdroj vody má ikonku kohoutku s kapkami vody a nikdy se mi nestalo, že by tam voda ve skutečnosti nebyla, nebo zdroj vyschl jako u studánek v Česku. Jen berte v potaz, že mé pozorování proběhlo na přelomu května a června, kdy ještě nejsou taková vedra.
Spaní venku a ubytování
Hledání přístřeší bylo na celé cestě to nejvíc frustrující, a není to jen má zkušenost. Spát pod tarpem není na těchto trasách tak jednoduché, jak jsem si myslela. Jednak je to zakázané, ale s tím si hlavu až tak nelámu, protože po sobě nechám jen slehlou trávu. Především mi chyběly rovné plochy (dvakrát jsem spala v mírném svahu, což není nic příjemného), lesy nebo pozemky bez krav, koní, ovcí a koz, navíc pro mě jako ženu dál od civilizace, kde bych se mohla nerušeně skrýt. Týden přede mnou kráčeli mí dva kamarádi, kteří civilizaci neřešili, ale byli to muži a nebyli sami. I já ale časem získala dost kuráže až vzdoru jako pilgrim a spala jsem i na viditelnějších místech.
Podívejte se na další článek
atoh Ortovox Peak Light 40
Zároveň jsem získala sebejistotu a vnitřní klid, protože jsem věděla, že vždy najdu nějaké místo na spaní. A rozhodla jsem se, že může nastat den, kdy budu muset kráčet i přes noc nebo odpočívat někde opřená o strom, a že minimálně jednu noc to zvládnu, a nemusím se tak stresovat, že nenajdu místo na spaní.
I proto jsem si po cestě zaznačovala všechna místa, kde by se dalo pohodlně a snad i bezpečně vyspat. Pokud se sami chystáte kráčet po dálkové trase kolem moře, anebo chcete zkusit spát venku, můžu vám poslat přesné GPS souřadnice těchto míst s komentářem. Občas jsem využila kryté kostely, kde jsem nemusela rozdělávat tarp.
U albergue je frustrace také přítomná. Pokud si nerezervujete místo předem (protože to například nechcete řešit nebo chcete kráčet tak dlouho, jak se vám bude chtít, a nevíte, kam doputujete), není jisté, že na vás zbude místo. Pokud máte volnější rozpočet, využijete jednoduše dražší variantu nebo soukromý pokoj, pokud nechcete utrácet moc peněz, potřebujete dorazit na místo v době otevření, což bývá mezi 13 a 15 h. Jenže pak po cestě i nevědomky trošku spěcháte, máte v hlavě upomínku, že byste měli na místo dorazit v určitý čas, a nejistotu, zda budete mít kde spát, nebo budete muset dělat kompromisy.
To vím spíš ze zkušenosti druhých, ale i já občas pociťovala tlak, hlavně když byl rozdíl v ceně mezi albergue a jiným typem ubytování příliš velký. Nejpříjemněji jsem se cítila, když jsem měla ubytování rezervované, což bylo pouze v případě, že jsem putovala s někým, kdo to vyřídil. Pak jsem se mohla loudat dle libosti a dělat dlouhé přestávky, což mám ráda. Někdy se mi podařilo zachovat si vyrovnanost ve smyslu „uvidíme“, navíc jsem vždy mohla spát venku. Mám kamaráda, který se s úzkostí vracel vlakem o pár kilometrů zpět z Deby a utratil za ubytování 50 euro, protože levnější široko daleko nebylo. Putoval v srpnu, je možné, že v sezóně je nezbytné si albergue rezervovat.
Nezapomeňte přibalit
Camp Minima 1 SL stan pro jednu osobu
Stan s hmotností do 1 kg Camp Minima 1 SL – s váhou 1000 g pro jednu osobu. Má jeden vchod. Je tunelový, ideální na pěší turistiku, cyklistiku nebo jiné outdoorové aktivity, při kterých oceníte nízkou hmotnost vybavení...
Zde bych ráda doporučila dobrou aplikaci právě pro hledání albergue podél všech tras včetně dalších vychytávek, jako je převýšení apod.: Camino Ninja App. A často aktualizovanou stránku Gronze, kde najdete u každého albergue i počet postelí, otevírací dobu, cenu, adresu, telefon, e-mail, fotku atd.
Nabíjení mobilu
Podle gear listu vidíte, že s sebou nosím powerbanku. Není to nezbytné. Pokud během dne chodíváte do kavárny nebo restaurace, můžete si mobil nabít tam. Pokud spíte jen v albergue a chodíte po oficiální značené trase, tak nemáte co řešit. Moje nejoblíbenější místo pro nabíjení byla knihovna, protože jsem si mohla po dlouhé době i číst a viděla jsem místní čtenáře a čtenářky.
Značení tras
Po celé trase oficiálního camina vás provedou typické žluté šipky, mušle na domech i na zemi nebo symbol camina. Můžu mluvit pouze za Camino Primitivo, kde bylo značení spolehlivé, především v Galicii.
I dálková trasa je skvěle značená, kromě pár odlehlejších úseků blíž Santander. Značku tvoří bílo-červené proužky podobné českému značení, a navíc je na každé možné odbočce křížek, aby bylo jasné, že tudy cesta nevede! Kolikrát já si řekla: „Jé, křížek“.
Tip: kolena je potřeba chránit a posílit také skrze doplňky stravy, a to kvalitním kolagenem. Díky němu si horské treky a túry užijete bez bolestí kloubů.
Máte pocit, že jsem něco vynechala? Rádi byste se zeptali na něco specifického? Klidně mi napište na e-mail esterdobiasova@gmail.com. Pro ženy cestovatelky existuje i FB skupina Camino del Norte Group for Women.
Žádné komentáře