Torres del Paine. Trek nejvyhlášenějším národním parkem v Patagonii.
Tři žulové věže, jež daly národnímu parku jméno, jsou ikonou Patagonie a patří k nejfotografovanějším místům celé Jižní Ameriky. V hlavní sezóně se na vyhlídku přes Lago Torres stojí fronty. Dá se sem dostat v rámci jednodenního výletu i náročného desetidenního treku. My volíme zlatou střední cestu a podíváme se na jednodušší trekovou variantu, nazvanou podle tvaru čáry na mapě “W”.
Text a foto: Lucka, www.outver.net
Název parku v překladu není “big pain”, jak občas můžeme slyšet od uřícených turistů na hlavní vyhlídce, ale odkazuje se na jazyk dávných obyvatel. Paine znamená v rodném jazyce Tehuelche „modrá“, zatímco Torres znamená „věže“.
Národní park Torres del Paine byl vyhlášený v roce 1959 a v roce 1978 byl prohlášen za biosférickou rezervaci UNESCO. S rozlohou 2400 km2 patří mezi největší národní parky v Chile. Na západě hraničí s národním parkem Bernardo O’Higgins a na severu s národním parkem Los Glaciares na území Argentiny. Spravuje ho podobně jako ostatní chilské parky státní organizace CONAF (Corporación Nacional Forestal)
Vzhledem k obrovskému počtu návštěvníků se pohyb v národním parku řídí velmi přísnými pravidly. Jsou zde jasně značené cesty a je přísně zakázáno je opustit. Pro přístup do některých částí parku je nutný certifikovaný průvodce, ale to se netýká frekventované trasy W. Táboření je povoleno pouze v kempech a v posledních letech také přibyla povinná rezervace předem.
Na trase “W” se nachází dostatek kempů a “refugios”, provozovaných několika společnostmi (například Fantástico Sur) nebo přímo CONAF. Refugios mají obvykle také stany a další vybavení k pronájmu. Pro méně dobrodružné návštěvníky je v parku a jeho okolí několik hotelů.
Vaření na vařiči je povoleno pouze na speciálně vyhrazených a zabezpečených místech. V celém parku je zakázáno rozdělávat oheň.
Striktní pravidla ohledně tepelné úpravy stravy mají svůj důvod. Národní park za svou historii utrpěl mnoho rozsáhlých požárů s dlouhodobými následky. V roce 1985 turista založil požár, který spálil asi 150 km2 parku. Požár zasáhl oblasti na východ a jih kolem jezera Pehoé. V roce 2005 založil obrovský požár náš krajan a to právě díky nehodě při manipulaci s vařičem. Ten tehdy trval asi deset dní a zasaženo bylo skoro 6 % chráněného území, muselo být evakuováno přibližně 100 osob. Na obnově požárem zničené části parku se podílelo i Česko.
Kdy vyrazit a na co se těšit
Nejlepší čas k návštěvě Torres del Paine je mezi říjnem a dubnem, protože zde prší méně a počasí je stabilnější, nicméně během hlavní sezóny je vstupné dražší.
Hlavní atrakcí celého parku jsou samozřejmě tři věže, jejichž jméno nese celá oblast. Torres del Paine jsou výrazné žulové vrcholy pohoří Paine Massif. Zleva doprava jsou známé jako Torre d’Agostini, Torre Central a Torre Monzino. Dosahují výšky kolem 2 500 metrů.
Další atrakcí jsou Cuernos del Paine, skupina dvoutisícových skalnatých vrcholů uprostřed W treku, kterou můžeme obdivovat napříklat cestou na vyhlídku údolím Francés, kde také najdeme jeden z nejznámějších ledovců. .
Tato oblast se také může pochlubit údolími a řekami, jako je Paine, jezery a ledovci. Mezi známá jezera patří Grey, Pehoé, Nordenskiöld a Sarmiento. Ledovce, včetně Grey, Pingo a Tyndall, patří k rozsáhlému ledovému poli Jižní Patagonie.
Co zařídit dopředu
Puerto Natales je město, které nás cestou do národního parku nemine. Tady je poslední možnost rozumně dokoupit zásoby, případně i chybějící kousky outdoorového vybavení. Najdeme tu spoustu agentur, zprostředkovávajících aktivity v okolní přírodě.
Přivítá nás autobusový terminál na kraji města, kam přijíždí veškeré dálkové linky a to i ze sousední Argentiny. Do centra se dá v pohodě dojít pěšky. Jízdenky je v hlavní sezóně dobré mít koupené dopředu. Dvouhodinovou trasu ke vstupu do národního parku sice obsluhuje hned několik společností, ale spoje bývají dost vytížené.
Ještě víc to platí pro ubytování v národním parku a také pro vstupní poplatky. Ty se liší podle počtu dnů, které zde plánujeme strávit. Nenechte se zmýlit, že “místo pro malý stan se vždycky nějak najde”. Nejen lůžkové ubytování, ale i plácek trávy či dřevěnou stanovou platformu v lese je potřeba zaplatit několik měsíců dopředu, protože jinak na Vás prostě nezbude. Ze zkušenosti je jednodušší přebookovat letenku, než takové místo pro stan.
Většina kempů je nadstandardně vybavena, včetně obchůdku a restaurace s možností platby kartou. Počítejte však s velkou přirážkou na jakékoliv ceny. Dostupné je i internetové připojení. V roce 2024 vyšla hodina na wi-fi kolem devíti dolarů. Aktuální předpověď počasí najdete obvykle vyvěšenou u recepce. Telefony se v omezené míře dají nabít většinou u recepce.
Branou do národního parku je kemp Torre Central provozovaný společností Fantástico Sur. Kemp a Refugio sousedí s návštěvnickým centrem, kam přijíždí minibusy od vstupu do parku u Laguna Amarga, kde končí autobusové linky. Minibusy se platí zvlášť a vzhledem k frekventovanosti prašné cesty je opravdu na zvážení, jestli si těchto 7 km raději ušetřit a nechat se svézt.
Pokud v kempu Torre Central trek začínáte, dá se sem donést i jídlo, které by se vzhledem k váze nebo obalu na trek nehodilo. Také se tu dají rozumně vyhodit odpadky. K dispozici je restaurace, bar i obchod a prodejna suvenýrů. Ceny jsou jako všude v parku dosti vysoké. Vařit se smí na dřevěných stolech, rozmístěných po kempu, případně v přístřešku u recepce. Luxus teplé vody si můžete dopřát celý den.
Cestou k vyhlídce na Torres del Paine najdeme menší Refugio a kemp Chileno. Tady se stanuje na dřevěných platformách, protože je celý v lese. Jinak je plně vybavený a to i s povinnou polopenzí.
Dál po trase najdeme Camping Los Cuernos a Francés. Oba jsou v lese se stanováním na dřevěných platformách. Oba jsou plně vybavené včetně restaurace, Los Cuernos je blíž jezeru a v hlavní budově je kuchyňka, ve Francés jsou v lese ve svahu rozmístěné přístřešky se sezením.
Mnohem jednodušší je Camping Italiano, provozovaný CONAFem. Dříve de nacházel výše v údolí Valle Francés, ale nedávno byl přesunutý níže k odbočce. Na konci údolí pak najdeme Campamento Britanico. Podobně je na konci odbočky treku W (a na trase O) umístěn kemp Grey a to u vyhlídky na stejnojmenný ledovec.
Na treku W se vyplatí využívat kempy umístěné na hlavní trase, protože pak jdeme natěžko jen část trasy a odbočky k vyhlídkám si užijeme bez velké zátěže.
Posledním, nebo také prvním, kempem na treku W je kemp Paine Grande, kam přijíždí katamarán přes Lago Pehoe. Součástí je i hotel a restaurace. Vařit se dá ve společenské budově, kde je dostatek místa k sezení a zásuvky. Stany lze stavět na dřevěných platformách i na travnatém prostoru kolem, místa je tu dost.
Čtyřdenní itinerář treku W
Trasa W není okruh, takže lze začít a skončit na dvou různých místech, čemuž je uzpůsobená i místní doprava. My si nechali jízdu katamaránem jako vyhlídkovou odměnu na závěr, takže trasu je popsaná Kempu Torre Central.
Linkové autobusy z Puerto Natales odjíždějí nejčastěji v ranních hodinách a většina dvouhodinové cesty vede pohodlně po asfaltových silnicích. První zastávkou je Laguna Amarga, kde vystoupíme a projdeme checkinem do národního parku. Předem zakoupené vstupenky mají QR kód, takže odbavení už je poměrně rychlé. Na druhé straně parkoviště se točí minibusy do prvního kempu. Za svezení se platí hotově na místě a podle počtu jste odveleni do příslušného vozidla.
Název trasy W je podle písmene, které její tvar na místě připomíná. Spíš je to takové “E” položené na záda. Dá se naplánovat na tři noci v kempech tak, že stany neseme jen základní trasu a všechny “nožičky”, tedy odbočky na vyhlídky, půjdeme nalehko.
Za první den se stíháme ubytovat v krajním Kempu Torre Central a po nezbytné administrativní proceduře a rychlém postavení stanů ještě vyrazit na první vyhlídku. Krajní (východní) “nožičkou” našeho “ležatého E” jw hlavní atrakce celého parku. Tady také potkáte největší davy, protože mnoho návštěvníkům stačí pouze jednodenní výšlap za instagramovým selfie. Rozhodně se tedy nemusíte bát, že byste cestou zabloudili, což ostatně platí v celém parku.
Nalehko Vás tedy čeká 20 km s tisícimetrovým převýšením. Většina trasy stoupá pozvolně údolím a na závěr přijde prudký výstup kamením. Odměnou Vám bude vyhlídka na ikonické skalní veže Torres del Paine. Nepočítejte ale, že si tu užijete nějaké soukromí. Pozor na včasný start, protože v odpoledních hodinách se cesta uzavírá, aby se ve vrchních partiích nepotulovali zoufalí turisti po setmění. Návrat je stejnou trasou, takže kemp Chileno míjíme dvakrát.
Za druhý den se dá pohodlně dojít do dalšího kempu, ideálně Francés. 16 km s batohem vede převážně podél jezera Nordenskjöld s mírným stoupáním a klesáním. Za hezkého počasí je tahle etapa hodně vyhlídková a občas si připadáte jak někde na Jadranu. Cestou míjíme kemp Cuernos, kde se dá občerstvit a doplnit voda.
Alternativně se dá spát i v kempu Italiano, nebo tam dojít třetí den ráno. Následuje další odbočka nalehko. Pokud jdete z kempu Francés, tak se tu batohy dají nechat. U domku rangera s tím počítají a mají na to vyhrazený prostor. Valle Francés je schůdné až ke kempu Britanico. Někteří výletních chodí pouze na půl cesty k vyhlídce Mirador Francés. Odsud je nejlepší výhled na ledovec Glaciar Francés, ze kterého s ohlušujícím rachotem odpadávají seraky. Rámus, který jsme slyšeli večer v kempu totiž nebyla bouřka. Druhou stranu údolí lemují ostré hřbety masivu Los Cuernos del Paine, další z kultovních cílů zkušených horolezců.
Závěrečný kemp leží na břehu jezera Pehoe. Kemp Paine Grande je druhou branou do parku, dostupnou po jezeře katamaránem. Na čtvrtý den nám tedy zbývá výstup na lehko. Třetí z “nožiček” je odbočka na ledovec Glaciar Grey. U stejnojmenného refugia obvykle táboří trekaři, kteří přicházejí z okružní trasy “O”.
Ještě večerr se dá odjet katameranem na autobusovou zastávku Pudeto a odsud zpátky do Puerto Natales. Ve večerních hodinách obvykle jezdí dva lodní spoje a vyplatí se čekat v přístavišti s rezervou, protože lístky se kupují až na palubě. Linkové autobusy na příjezd katamaranu vetšinou čekají, ale předchozí rezervace jízdenky je téměř nutná.
Zaverečná plavba je krásnou přehlídkou všech hor a skalních masivů, kolem kterých jsme v uplynulých čtyřech dnech procházeli.
A jaké to v Patagonii bylo z pohledu průvodce si můžete přečíst tady:
Žádné komentáře