Národní park Sagarmatha se nachází ve východním Nepálu. Park byl založen v roce 1976 a rozkládá se na ploše 1148 km². Park leží v nadmořské výšce od 2845 do 8848 m nad mořem a samozřejmě zahrnuje nejvyšší horu světa Mount Everest. Sever sdílí s národní přírodní rezervací Qomolangma v Tibetské autonomní oblasti a na východě s národním parkem Makalu Barun a táhne se na jih k řece Dudh Kosi. Park je součástí posvátné himalájské krajiny.

Historii vynecháme a zaměříme se na reálné zkušenosti

Konkrétní historii a fakta si asi každý najde. Já vám nyní přiblížím naše dobrodružství. Určitě vás bude zajímat jak nás to napadlo a jak jsme se domluvili. Věřte, chvilku se to táhlo. 

Už je to nějaký ten pátek co nám kamarádi vyprávěli jak byli v Nepálu a Himalájích. Přiznám se, že jsem vždycky chtěl do této destinace vycestovat. Poprvé o tom mluvil kamarád Dan v roce 2021. V roce 2022 jsme na poslední chvilku na podzim sháněli letenky, marně. Bylo to moc drahé. Na jaře 2023 už byla sestavena skupina a koupili jsme letenky. O tři měsíce později byl let zrušen a peníze vráceny. To už bylo poměrně velké zklamání. Na jaře 2024 proběhl další pokus o koupi letenek k podzimu téhož roku u společnosti Air India.

Konečně jedeme po letech domlouvání

Je právě 17. října 2024 a přesně za týden odlétáme. Já, Kuba, Dan a Jirka. Povedlo se! Do této doby probíhalo mnoho příprav, ale nejintenzivnější to bylo tři týdny před odletem. Nutno podotknout, že jsme měli podporu od kamaráda Honzy „Trávy“ Trávníčka. Kluci si nejdřív vše chtěli domluvit sami, jenže to v silách a hlavně nervech asi nebylo možný. Takhle to bylo o něco pohodlnější. Ubytování na první dvě noci a první noc po příchodu z hor jsme si domluvili. Je to to nejstěžejnější, už kvůli odletu do hor tak při návratu. A za další prostě si chcete dát v CzechPubu to pivko a dobrou večeři i na ten český způsob. Každopádně šlo i o letenky do Lukly a zpět a případný potřebný servis.

Teď už k našemu výletu. Dobré je rovnou zmínit, že se jedná o vysokohorskou turistiku. Ne žádné lezení. Každopádně je dobré si uvědomit, že se budeme pohybovat ve vysokých nadmořských výškách. Je tam nebezpečí akutní horské nemoci a samozřejmě nebezpečí úrazů. Dolů,  tedy do Namche Bazaru nebo Lukly vás jen tak nikdo nedostane a v případě zranění se pak musí domluvit záchrana vrtulníkem. Pokud se něco takového stane skončili jste. Návrat zpět není možný a to jak časově, tak i finančně. Lítat si sem  tam vrtulníkem asi jde, ale není to zrovna levná záležitost.

Odlet

Nacházíme se na letišti ve Vídni je kolem osmé večer a právě odbavujeme zavazadla. pak už jen kontrola a šup do letadla.

Větší sranda je na letišti v Indii v Novém Dillí. Každou chvilku nějaká kontrola, stále dokola nám dávají na letenky nějaká razítka. Je to až otravné! A to je transfer do Kathmandu. Vše kvůli hodině a půl letu. Co náš čeká tam?! Necháme se překvapit. 

V letadle do Kathmandu koukám z okna letadla, jsou krásně vidět Himaláje. Mám to přes uličku takže ani fotku nepořídím. Ale uvědomuji si, že jsme s letadlem ve výšce několika kilometrů a vrcholky velehor jsou jak bych to řekl, na naší úrovni. Neskutečná krása. Skoro by jste se až dotkli těch úžasných vrcholů zapadaných bílým sněhem. Tahle krása nás opouští a my se opět setkáváme s realitou našeho světa v Asii. Tím je výstup z letadla na letišti plného chaosu a ukřičených Nepálců. Každý si chce naložit do svého taxíku Evropana. 

Posbíráme své věci a bágly, které tedy docestovali bez újmy s námi. Venku před parkovištěm pak musíme najít maníka s vlajkou agentury „14 Summit“ Je domluvený na odvoz z letiště do hotelu. Ten se nachází ve čtvrti Thamel kousek od Czech Pubu. Před odjezdem u auta dostaneme ještě věnce a uděláme společnou fotografii s další výpravou, která s námi přiletěla.

Na hotelu Highlander Inn už náš čeká Tráva. V recepci dáváme malý brífink. Podrobnosti k ubytování, plánu před odjezdem a večernímu hlavnímu brífinku k odletům a instrukceni do národního parku ve zmíněném Pubu

Kathmandu

Dnes máme výletní den po KTM, protože se zařizuje  vybavení pro druhou skupinu a hlavně letadlo do Lukly přes agenturu. Sami si místenku do letadla nejste schopni sehnat. Agentury mají přednost. 

Domluvilo se tedy auto s průvodcem po městě. Plán je navštívit čtyři asi nejzajímavější místa. Těmi jsou:

• Svajambhúnáth nebo-li Opičí chrám (N 27°42.900′, E 85°17.400′) – Jeto starobylý komplex. Stává se z velké stůpy, řady svatyní a chrámů. Východní část kopce na kterém stojí chrám je obydlen opicemi, proto ten název.

• Amideva Buddha Park (N 27°42.963′, E 85°17.051′) – Komplex založený v roce 2003. Parku dominují tři obrovské zlaté sochy. Uprostřed trojice se nachází cca 20,5 metru vysoká socha buddhy Amitábhy, který je spojený s dlouhověkostí. Nalevo je 20 metrů vysoká socha Čenreziga, který ztělesňuje soucit a napravo socha Guru Rinpočheho, který symbolizuje osvícení.

• Boudhanáth (N 27°43.283′, E 85°21.716′) – také nazýváno jako Malý Tibet je stúpa, která se nachází 11 km od centra. Je jednou z největších kulovitých stůp v Nepálu i na světě.

• Pashupatinath Temple (N 27°42.627′, E 85°20.919′) – Jedná se o nejstarší hinduistický chrám v KTM. Je kremačním místem, ale především jedním z nábožensky nejvýznamnějších míst na indickém kontinentu vůbec. Je to hlavně místo, kde se spalují mrtví přímo pod širým nebem a jejich ostatky se pak hází do posvátné řeky Bágmatí.

Takže město a snad to hezké a zajímavé jsme viděli. 

Při návratu na hotel dostáváme pak informace o počasí a možných přesunech do Lukly. Varianta s letadlem z KTM  je na zítra a pozítří je nejistá. Druhá varianta je letiště Ramechhap. Sedm hodin jízdy autem a odlet pak následující den. Varianta tři. Vrtulník. No co myslíte? Tohle když slyším, to je hudba pro mé uši. Vrtulník vyhrává! 

Odlet do Lulky – Phakding

Včera jsme všichni potvrdili vrtulníky. Odjíždíme dopoledne na letiště. Před odletovou halou to trvá zhruba hodinu než nás pustí dovnitř. Dostáváme letenky, zváží nás postupně všechny na váze i s vybavením, aby věděli koho jak s kým posadí. Pak procházíme kontrolou jako na běžném letišti. Samozřejmě v poslední chvilce ještě přebalujeme nože, turistické hůlky a nevyhovující předměty do báglu, ke kterému se pak nedostaneme. Za kontrolou šup do dodávky a objedeme půl letiště na heliporty.

Strašně se těším! bude to zážitek! Dodávka nás vykládá přímo u naší mašiny. Je zde šrumec. Personál naloží bagáž  nás nechávají přímo na ploše. Čeká se na povolení k odletu. To přichází po více jak dvou hodinách. Důvod nevím, může to být oblačností, povětrnostními podmínkami nebo mají jiné obtížnější destinace na let přednost. 

Let začíná skvěle

Jde se na to! Vzlet je parádní, nabíráme výšku a ihned pilot vrtulníku stáčí stroj na správný kurz,  tedy na letiště do Lukly. Sleduji pilota a navigační systémy, podle kterých letí. Celou komunikaci slyším v palubních sluchátkách. Tenhle parádní zážitek za to opravdu stojí a vše je to umocněno letem a kličkováním mezi horami a hřebeny, které nabírají na nadmořské výšce.

Po hodině letu se před námi ukáže přistávací plocha Lukly. Pilot nás ještě upozorní vyzve k natáčení a jde na přistání. Nálet nad přistávací plochou je dokonalý a s vrtulníkem přistane na heliportu vedle ranveje. Jsme tu letiště Hillary-Tenzing Airport Lukla. 

Vezmeme bágly a naše putování tímto oficiálně začíná. Jsou tři odpoledne a vycházíme směr vesnička Phakding (N 27°44.303′, E 86°42.703′) V Lukle procházíme bránou postavenou pro Pasang Lhamu Sherpa, tedy první nepálskou lezkyni, která zdolala vrchol Mount Everestu. O několik desítek metrů dále je checkpoint kde se platí první část pro vstup do národního parku. Potřebujete cestovní pas nebo kopii pasu a 3000 NPR (nepálských rupií). Jinak za světla už nedojdeme, takže rovnou připravujeme čelovky. V sedm večer nejdéle chceme být v Phakdingu.

Phakding – Namche Bazar

Ráno pod okny slyším známé hlasy. Je to ta druhá česká skupina. Vychází směr Namche Bazar. Pro nás je to taky dnešní cíl. Není kam spěchat, musíme se naučit rozvrhnout den a hlavně šetřit síly, protože je před námi ještě pořádná štreka. Očekává se prvních 1200 výškových metrů stoupání, krásné údolí a výhledy na první skalní velikány.

Cesta vede krásným údolím řeky Dudh Koshi. Na několika místech ji křižují visuté lávky z ocelových lan, které přecházíme. Na jejich zábradlích jsou zavěšeny modlitební vlaječky plápolající ve větru. Míjíme karavany oslů, které zásobují místní vesnice jídlem, vodou, palivem a plynem.

Moc se nám tu líbí

Je to nádherné! Mezi lidmi se proplétají nosiči i karavany. Nikdo nikam nespěchá každý si užívá tu skvělou atmosféru. Na cestě potkáváme malé krámky jak se suvenýry tak s občerstvením. Cestu lemují budovy lodžií a domy místních, kteří tu žijí.

Kluci hovoří i s místními a turisty. Je to dobré pro informace o bydlení a co kde najdeme. Co je dobré vidět a kde na večer složit unavená těla. Prvním dobrým tipem je ubytování v Namche Bazaru Namaste Lodge. Pro ubytované mají zadarmo nabíjení elektroniky a výborné jídlo.

Na této dnešní trase se pak nachází i druhý vstup do parku (N 27°46.427′, E 86°43.339′). Zde se platí druhá polovina částky tedy opět 3000 NPR už konkrétně do parku Sagarmatha National Park.

První aklimatizační výstup

Po příchodu do Namche Bazaru jen žasneme. Toto centrum vybudovali sherpové jako takový odrazový můstek pro expedice do hor. Najdete tu a seženete opravdu vše. My se ubytujeme, zahodíme batohy a běžíme na náš první aklimatizační výstup na bývalé letiště Syangboche (N 27°48.679′, E 86°42.734′). U místních ve vesnici si dáme máslový čaj. Tradiční nápoj tibetské kuchyně zvaný „Po Cha“. 

Popovídáme si s místními o životě v těchto horách a jak to zde funguje, kde pracují a jak tu fungují. Je to velice zajímavé a přínosné. Po rozloučení sbíháme zpět do Namche a našeho ubytování.

Namche Bazar – Pangboche

Po snídani v půl deváté vyrážíme na cestu do Khumjungu a pak dále do Pangboche. Nastoupáváme opět ke včerejšímu bývalému letišti a odbočujeme vpravo na první vyhlídku Everest View (N 27°48.697′, E 86°43.095′). Zde se nám otevírá první údolí s výhledem na „střechu světa“ tedy Everest. Je to nádhera. Máme parádní počasí a je úžasná dohlednost. Pohybujeme se na jih od vesnice Khumjung a po hřebenu scházíme do této proslulé vesnice, kde Edmund Hillary vybudoval školy pro místní s názvem Khumjung Secondary School (N 27°49.247′, E 86°42.978′).

Po návštěvě školy se vydáváme dále do údolí k řece a pak nás čeká brutální stoupání (N 27°50.062′, E 86°45.177′) do vesnice Tengboche (N 27°50.152′, E 86°45.847′). Výstup je to tedy pořádný. Do Tengboche s výškou 3867m n.m. se dostáváme v podvečer. Máme možnost navštívit chrám Tengboche Monastery. Je nejvyšší gompou v oblasti Khumbu. Jedná se o tibetský buddistický klášter. Odtud pokračujeme svižnějším tempem do vesnice Pangboche.

Přicházíme ve večerních hodinách. Zde zůstaneme dvě noci. Důvodem bude naše zítřejší aklimatizace. Lehce odpočinkový den a návštěva ABC. Tedy základního tábora pod nádhernou horou Ama Dablam se svojí výškou 6814 m n.m. Tábor se nachází ve 4600 m n.m.

Pangboche a aklimatizační výstup do tábora ABC

Ráno je klidné. Nespěcháme, máme celý den k tomu vystoupat šest set výškových metrů a setrvat v base campu Ama Dablamu co nejdéle.

Vycházíme před devátou hodinou ranní. Z vesnice Pangboche klesáme k řece, přejdeme ocelovou lávku a začneme ihned stoupat. Cesta je zřetelná. Usuzuji, že tu musí být velký provoz nosičů a horolezců. Je to jediná cesta do tábora.

Naskytuje se mám krásný výstup z krásnou krajinou kolem nás. Tyčí se se tu nespočet vrcholů, takových rozměrů, že je to až nepopsatelné. Nikdy jsme nic podobného neviděl. Dominantou je každopádně hora Ama Dablam se svým vrcholem v 6812 metrech nad mořem.

Na konci naší dnešní cesty čekáme malý tábor, ale to co vidíme je něco obrovského. Několik agentur tu má postavena stanová města. Nu posuďte sami z fotek. Musí se každopádně nechat, že je tu čisto, vše v jedné barvě a klid. Až tedy na vrtulníky, které se tu za dobu našeho setrvání několikrát otočili. Do tábora nevstupujeme. Rozložíme si ležení na takové loučce před táborem. Vybalíme karimatky, pití a svačiny. Na pár hodin to tu zalomíme. To doslova, všichni jsme usnuli.

Je to důležité. Čím déle tu budeme, vytvoří se nám více červených krvinek, které na sebe v jejich větším množství vážou více kyslíku a tak nedostaneme výškovou nemoc. Tělo se naučí vázat více kyslíku ve vyšších nadmořských výškách. Rozhodně se to neobejde bez bolení hlavy. Je dobré sledovat vlastní stav. Nesmí přijít malátnost, rozostřené vidění, v horších případech pak ztráta vědomí, krvácení z nosu a podobně. To už by byla velká smůla. 

Pár hodin jsme setrvali. Skoro čtyři hodiny a v odpoledni pak sestupujeme zpět do vesničky Pangboche.

Pangboche – Chukhung

Cíl dnešního dne je vesnice Dingboche v nadmořské výšce 4300 m n.m. Z pangboche je to jen o 400 výškových metrů více. Vyrážíme na cestu! Dnes to bude mírné táhlé stoupání. Jak je člověk z předchozího dne odpočatý, jde se mu velice dobře. Máme dobré tempo a ještě před obědem přicházíme do Dingboche.

Zde si sedneme na terasu jedné Lodge a dáme si oběd. Místní se s námi dávají ihned do řeči. Odkud jsme? Jak dlouho tu jsme? Jak dlouho tu budeme, kam máme namířeno. Chytá se toho jeden nepálský průvodce a že prý pokud je nám dobře, tak máme jít rovnou do Chukhungu. Což je další osada na naší cestě. Taky poslední před Island Peak Base Campem. 

Po obědě tedy vyrážíme dále na cestu. Ubíhá to dobře, ale před pomníkem polských himalájských lezců, kteří zemřeli při výstupu na Lhotse jsme už dost znavení. A myslím, že za to může nadmořská výška. Jirkovi není dobře. Jsme jen jeden kilometr od osady. Takže pomalu a lehce dojdeme.

Počasí už není nic moc

Ubytování jsme sehnali rychle. Vybalili věci a vydali se ještě na aklimatizační výstup do jižní stěny Chukung Ri. Vystoupat aspoň o 250 metrů výše. To se nám daří. Podařilo se dokonce o 350 metrů, ale je pozdní odpoledne a hodně rychle se kazí počasí. Takže okamžitě otáčíme a vracíme se do lodge. 

Po večeři ještě posedíme v teple společenské místnosti a kolem osmé zalézáme na kutě. A teď začnu excelovat já. Po chvilce na mě přichází neskutečný stav úzkosti. Nemohu dýchat a lapám po dechu. Zapínám čelovku a musím ze spacáku a z místnosti. Pak trávím přes hodinu chozením po terase lodge a stejně to nepomáhá. Vezmu si tedy věci a spacák do společenské místnosti a čekám do zhasnutí. Pak ihned požádám majitele, jestli mi může nechat spát na lavici u rozsvícené žárovky. Snažím se mu popsat co se mi děje. Na první dobrou to chápe, asi nejsem jediný komu se to přihodilo. Vyhoví mi.

Je to tedy šílený, nikdy jsem nic podobného nezažil. Musím si hlídat dýchání, sebemenší myšlenka na něco jiného a rozhození toho rytmu na mě uvalí zase tu úzkost a lapání po dechu. Ze spacáku se vylézt nedá, v místnosti je pod nulou. Jediné co mě uklidňuje je cvakání propiskou v rytmech. Do rána je ještě spousta hodin…, ale opravdu spousta…

Chukhung – Chukhung Ri 5545 m n.m.

Něco málo jsem naspal. Žádná sláva, ale k ránu už to tělo nedávalo a tak jsem i oka zamhouřil. Jak jsem unaven tak vstávání do té zimy je šílený. Bude snídaně, od které čekám, že mě nakopne. To se neděje. Je to mastnej hnus a moje tělo kromě čaje nehodlá nic požít. 

Bude to dlouhý den, ale aklimatizační výstup dát musíme a vrchol Chukhung Ri se svými 5545 m n.m. je také naším cílem. Případně to otočím, uvidím jak mi bude. 

Vyrážíme ještě za mrazivého rána. Kaluže na pěšinách jsou zamrzlé. Nad vesnicí přejdeme dva potoky a nastupujeme do kopce a vydáváme se k sedlu pod naším dnešním cílem. Cesta je jasná, prošlapaná a i příjemná.

Od vesnice přes sedlo (N 27°55.295′, E 86°52.598′) jsme na vrcholu za tři hodiny. Je to tedy zajímavé lezení v takovém rozsypaném materiálu. Trochu mi to připomíná alpy. Vrchol nabízí nádherné výhledy na vrcholy hor kolem jako jsou Island Peak, Nuptse I, Amphu Gyabjen nebo již zmíněný Ama Dablam. Pořizujeme fotky a nějaké to video. Pak se ještě porozhlédnu a klukům řeknu, že začnu opatrně sestupovat na sedlo, kde na ně počkám. Nechci být vysílen a nadmořská výška 5545 m n.m. také dělá své.

Na sedle přímo kousek od rozcestníku jsme si ustlal na kamenech. Usnul jsem na celou hodinu a půl. Zbytek mě pak došel, posbírali jsme se a začali sestupovat zpět do vesnice.

Po večeři jsme si opět ustlal ve společenské místnosti. Domácí mi nechal rozsvíceno, ale po desáté večer se stalo, že zhasl. Už mi to bylo jedno tělo se aklimatizovalo a já ihned usnul. Snad už se včerejší noc nebude opakovat.

Chukhung – sedlo Kongma La Pass 5535 m n. m. – Lobuche

Snídani už jsme na dnešek vyřešili. V podstatě si dáváme brambory nebo rýži. Je to lepší než čekat nějakou špatnou omeletu. Je i chuť k jídlu. Zabalíme a vyrážíme do našeho prvního sedla Kongma La Pass s 5535 m n.m.

Cesta opět začíná za vesnicí Chukhung. Přejdeme opět řeky nad vesnicí a vydáme se po trailu Kongma La. První třetina ubíhá docela příjemně. První kilometr nemá žádné stoupání, ale hned ve druhém to přijde, ale nic hrozného. Pomáhá to, že je chladno a jen lehce se do nás opírá slunce. Občas zastavujeme na pití na focení jinak se jde dále. Druhé stoupání pak přichází kousek před sedlem. Tohle za to ale stojí. Sníh povoluje pod zvyšující se teplotou. Cesta je plná břečky, ale vylézáme to druhé stoupání, kde se nám otevře plocha pod sedlem s nádherným jezerem (N 27°55.684′, E 86°50.441′). tady překonáváme sněhová pole, v kterých se boříme. Pod sedlem je ještě malý výšvih, energie je, ale je znát absence kyslíku v nadmořské výšce.

V sedle je to parádní. Je to ostrý hřbet. Sedíme tu na skále a kocháme se, je to nádherné. Bohužel se nesmíme zdržovat, abychom mohli jít v klidu musíme mít časovou rezervu. 

Ze sedla se několik desítek metrů schází po sněhové až ledové krustě, takže nesmeky nasadit a po dvaceti minutách zase sundavat. Přecházíme do suťoviska, které se táhne celým kuloárem až do údolí k ledovci Khumbu Glacier. Bude to náš první přechod přes zdejší ledovec. Připojujeme se k další dvoučlenné skupince čechů Kuby a Ondry, kteří mají průvodce. Trochu se k nim vecpeme, abychom nezabloudili a věděli jak se zde na ledovci pohybovat. Nenechte se zmást. Půl hodiny jak píšou mapy určitě nepůjdete, bude to déle. Ledovec je pod vrstvou písku a kamení, občas narazíte na jezírko nebo vidíte masy ledu, ale jinak se pohybujeme po kamení. Snížení teploty je každopádně znát.

Jakmile se vydrápeme na druhý konec, otevře se před námi malé údolí s osadou Lobuche. Zde dnes složíme na večer naše znavená těla.

Lobuche – Gorak Shep – EBC a výstup na Kala Pathar 5645 m n. m.

Ranní teploty nic moc. Všechny věci, které chci ráno na sebe musím mít ve spacáku. Všechno je zmrzlé. Naházím to na sebe a honem do společenské místnosti, kde to není o nic lepší aspoň ten teplý zázvorový čaj pomůže. Nasnídáme se. Opět rýže, vajíčko, zelenina a do hodiny odcházíme. Dnes se dostaneme nejvýše co to jen půjde.

Vyrážíme cestou Thukla-Lobuche-Gorak Shep. Je to krásné pozvolné stoupání nad ledovcem Khumbu Glacier. Za to lidí nějak najednou přibylo. Před vyhlídkou Lobuche Pass (N 27°58.134′, E 86°49.314′) se začíná dělat normálně kolona. Do toho karavany se zásobami. Je to i tím, že cesta je náročnější. Jde se po kraji ledovce Changri Shar Glacier, který v těchto místech padá do ledovce Khumbu. Po překonání tohoto bez mála dvou kilometrového úseku se konečně dostáváme do osady Gorak Shep. Kuba ihned zařídil spaní. Nemělo cenu nějak čekat. Příchozích bude opravdu hodně,  tak ať máme kde spát. 

Protože jsme rozehřátí a je jedenáct hodin dopoledne, pokračujeme dále. Cílem je Everest Base Camp. Klukům se moc nechce, ale jdou. Já se na to vyloženě těším. Vycházíme hned. Cesta by měla trvat hodinu.

Člověk začne přemýšlet…

Není to náročné, cesta stále mírně stoupá kolem ledovce a v jeden moment končí na hraně a začne padat několik desítek metrů k ledovci. Pak se promotáme po úzké cestě a docházíme k obrovskému balvanu. Je počmáraný sprejem s nápisem Everest  Base Camp 5364 m n. m. Zastavuji koukám na hodinky je přesně, ale fakt přesně dvanáct hodin, pravé poledne 3. listopadu roku 2024. Stojím na jednom ze svých vysněných míst, které jsem chtěl vždycky na navštívit. Ne jen kvůli tomu, že stojíte pod nejvyšší horou světa nebo v základním táboře horolezců pro tento vrchol, ale kvůli historii, velkým jménům, které horu slezli a nebo se i nevrátili. Tohle místo je plné příběhů, o kterých jsem slyšel nebo četl. Přiznám se, lehce pouštím slzu… Sedím a rozjímám.

Uděláme si s klukama pár společných fotek a vydáme se zpět do osady. Protože je výborné počasí, rozhodujeme ještě o výstupu na Kala Pathar se svými 5645 m n. m. Dojdeme zpět do Gorak Shepu a ihned začneme stoupat po vyznačené trase. První polovina výstupu je na pohodu po vyšlapaných cestách druhá polovina pak přechází do suťovisek a kamenů. 

Vydrápali jsme se až na vrchol. Sedáme na kamení koukáme. Z krásného počasí se zatáhlo. Mraky před námi a Everest není  úplně vidět. Jen prosvítá. Pak se do něho a hory Nuptse začnou opírat poslední paprsky slunce a hory ze zlatavý. Mračna se trochu roztrhají a naskytuje se nám nádherný a nezapomenutelný pohled. Pár fotek, uložit do paměti a musíme mazat zpět. Teplota padá k nule a zatahuje se. Zpět do Gorak Shepu je to trochu sprint.

Gorak Shep – Dzonglha

Mrazivé ráno, ale obloha bez mráčku a svítí slunce. Jako každý den zabalíme batohy. Seženeme vodu dáme si snídani a vyrážíme na další kousek dobrodružství.

Dnes ujdeme pořádný kus cesty. Musíme dojít do osady Dzonglha (N 27°56.393′, E 86°46.390′). Skoro polovinu cesty jdeme po známých místech, tedy zpět do Lobuche a z Lobuche nad Thok La Pass, kde odbočujeme při vrstevnicích v nadmořské výšce 4850 m n. m.  (N 27°56.180′, E 86°48.254′). Je to trasa „Everest to Gokyo via Cho La. Po odbočení lidí výrazně ubylo, dá se říct, že jdeme jen my čtyři a dva nosiči s kterýma se tak různě předbíháme. Trasa je jednoduchá se stálým mírným klesáním a až nad jezerem Chola Thso začne cesta ve vrstevnicích pomalu stoupat. Jdeme ve dvojicích a stejně se ke konci tak nějak trháme a couráme. 

Rád bych vám řekl co všechno jsem dnes viděli, jenže pod Lobuche se zatáhli mraky a udělala se mlha. Takže to vypadalo tak. Oblíknout do nepromoku a jdu jen po cestě, koukám si na nohy a těším se až dojdu do našeho dnešního cíle.

Přicházíme brzy,  takže se zašijeme ve společenské místnosti a relaxujeme. Ven stejně nemůžeme protože od čtvrté odpoledne začalo sněžit. Takže to vypadá, že to bude zítra docela zábava a hledání cesty.

Dzonglha – sedlo Cho La Pass 5368 m n. m. – Dragnag – Gokyo

Jedno z nejkrásnějších rán. Sníh padal do pozdních hodin, ale ráno je nad nulou a ihned to povoluje a samozřejmě obloha nádherně vymetená. Bude krásný den. 

Při snídani takticky vyčkáváme a chceme se chytit větší skupiny s průvodcem, abychom nešli někam špatně. Jedna skupina opravdu vyráží a tak jdeme taky. Za ubytkem začíná nástupová cesta. Sice jsme si mysleli, že vycházíme první, ale pár lidí už na cestu vyrazilo. Po pět seti metrech zjišťujeme, že cesta je naprosto jasná. Nemá cenu se zdržovat,  tak nasadíme tempo do našeho druhého sedla. První větší stoupání je před třetím kilometrem. Po tomhle stoupání je krásně vidět do údolí za námi. Úžasný pohled! A před námi se objevuje takový malý ledovec. Uprostřed něj jsou vidět žluté tyče a občas nějaké vodící lano. Nastupujeme na ledovec a míříme přímo pod sedlo kde nás čeká poslední výšvih.

Na sedle je neskutečné množství lidí. Ptáme se, co to? Co se děje? No, Cho La Pass je jedním z nejnavštěvovanějších sedel. Hodně lidí jde z Namche Bazaru  rovnou na Gokyo a pak přes toto sedlo k Everestu a zpět do Namche. Takže tyhle návaly jsou tu běžné. Uděláme tedy pár fotek, občerstvíme se a rovnou začneme sestupovat a pokračovat dále. Z druhé strany sedla jsou v suťovisku udělané schody. Postup je rychlý, ale máme nasazené nesmeky. Až když dojdeme na vyhlídkové místo (N 27°57.221′, E 86°44.198′) pod sedlem, zouváme a sestupujeme do údolí. Teče tu řeka takže jsou kameny mokré a kluzké. Jdeme s největší opatrností.

Přicházíme do Dragnagu. Navštívíme hned první místo kde se dá sehnat jídlo a dáme si pozdní oběd. Pak se rozhodujeme jestli půjdeme dál. Rozhodnutí je rychlé, protože se má na odpoledne zhoršit počasí. Takto aspoň přeběhneme ledovec Ngozumpa Glacier (N 27°56.944′, E 86°42.426′), jestli to píši dobře.

Nastupujeme kousek nad Dragnagem a vydáváme se po vyšlapaných cestách a postavených kamenných mužících. Postupujeme docela rychle, ale ten ledovec je obrovský. Samé tůně, led, suť, prolákliny. Někdy je cesta zavalená nebo prostě zmizí. A do toho, někde v poslední třetině cesty přes ledovec začne brutálně sněžit. Zatáhne se, hodně se ochladí a viditelnost klesne na několik desítek metrů. Dojít každopádně musíme.

Za ledovcem projdeme malým sedlem a před námi se objeví jezero Gokyo Lake. Víme, že jsme blízko. Scházíme příkrou pěšinou a zanedlouho se před námi objeví osada Gokyo. Jdeme na jistotu na doporučené spaní a jídlo v Lodge, kterou nám doporučili Češi, které jsme u ledovce míjeli.

Výstup na Gokyo Ri 5357 m n. m. a odpolední rest

Dnešek bude jednoduchý. Chceme si pouze vylézt na vrchol Gokyo Ri se svými 5357 m n. m. Vycházíme v dopoledních hodinách. Stoupá se po vyšlapaných cestách ve svahu. Variant je tu nespočet. A stoupáme a stoupáme! Čím výše jsme tím ty výhledy do okolí jsou krásnější. Počasí přeje, je jasno a dohlednost výborná. Těším se až budeme nahoře. To se děje zhruba po dvou hodinách stoupání.

Usedám na obrovský balvan přímo na vrcholu. Tahám s báglu svačinu, tedy spíš oběd v podobě sušeného masa, z kapsy fotoaparát. Rozjímám nad tou krásou co mám před očima. Takové množství vrcholů, kam až oko dohlédne. Obrovský ledovec táhnoucí se jižně podél stěny Gokya. Neskutečná krása. Je úžasně vidět Everest a Nuptse a samozřejmě další kopce jako je Cholatse, Taboche North , Lobuche East, Pumori a další… Fotím tento nezapomenutelný zážitek. Nevím jak to popsat je to nejkrásnější výhled, co jsme zde zažili. 

Strávili jsme tu skoro dvě hodiny a stále se toho pohledu nemohu nabažit. Je ale zima, takže zamíříme dolů k osadě a jezeru. Osobně si dám na ubikaci dohromady batoh a věci a o budovu vedle má místní omladina takovou, jak bych to řekl kavárnu s nějakými domácími dorty, tak to půjdu vyzkoušet. Strávím zde velkou část odpoledne. Pak se tak nějak poflakujeme kolem. Tělo potřebuje pauzu a zítra nás čeká přechod posledního sedla Renjo La Pass.

Gokyo – sedlo Renjo La Pass 5417 m n. m. – Thame

Ráno je opět krásné a počasí skvělé. Jsme rádi, že budeme mít možnost z dnešního sedla opět vidět ty krásy, které nám Národní park Sagarmatha nabízí. Po už klasické snídani tvořené jakýmsi rizotem se zeleninou zalitým kečupem, vycházíme z lodge kolem jezera Gokyo Lake směrem k sedlu. Ráno jsme u snídaně z okna společenské místnosti, kde jsme jedli, také rozebírali kudy vede cesta.  

Od jezera začínáme lehce stoupat. Pak v polovině cesty k sedlu přichází první prudké stoupání (N 27°57.033′, E 86°40.380′). Je to taková alpská stezka. Takzvanýma cikcakama přímo vzhůru v prudkém kopci. Po tomhle stoupání vylezeme na plato přímo pod sedlem. Teď zase chvilku na pohodu, než se dostaneme do poslední pasáže. Ta nastává tak dvě stě metrů před sedlem, kde se musíme vyškrábat přímo na hranu sedla.

Musíme nasadit nesmeky

Je zde sněhová pokrývka, takže nasadit nesmeky. Chvilku se tu zdržíme uděláme opět fotodokumentaci a vydáme se na sestup do druhé strany. Zde jsou opět z kamení vyskládané jakési schody. Po kterých se dobře sestupuje, ale nesmeky máme stále. Nechávám si je až do posledního sněhu. V 5100 m n. m. procházíme kolem nádherného jezera v takovém platu a za jezerem přijde opět klesání. Rapidně se mění podmínky,  tedy hlavně teplota. Odhazujeme postupně věci a zrychlujeme

V jedné z lodgií v osadě Lungdhen (N 27°54.418′, E 86°38.166′) zastavujeme na oběd. Odpočineme si a doladíme kam až dnes dojdeme. Je stále brzo a máme spoustu času. V podstatě jen sestupujeme nádherným údolím. Půjdeme, co to půjde. Spát se dá všude a s ubývající nadmořskou výškou bude cesta více osídlená.

Vyrážíme na cestu. Přes osadu Marulung k řece Bhote Koshi (N 27°53.138′, E 86°38.290′). Pak přes rozhlehlou oblast Tarangar. Přecházíme různá údolí po ocelových mostech. Občas přijde nějaké drobné stoupání, ale rapidně klesáme. Následují osady Hungmo a Thametang. Po cestě narážíme na spousty Stup a modlitebních míst. 

V podvečer přicházíme do vesnice Thame (N 27°49.923′, E 86°39.173′ ). Jsme trochu zaskočeni situací. Zřejmě po těch ničivých záplavách co tu byli strhlo půl vesnice. Nacházíme místní jak do pozdního západu slunce pracují na terénních úpravách a obydlích. My se ubytujeme a těšíme se na sprchu a večeři. 

Thame – Namche Bazar

Ráno po zabalení a snídani se s Jirkou jdu podívat do chrámu Thame Monastery (N 27°49.817′, E 86°38.619′). U vchodu nás míle přivítají a pozvou nás na prohlídku chrámu. 

Je to naprostá nádhera. Je nám vysvětleno základní chápání tohoto náboženství, jak je to s mnichy, s jejich životem a jak takový chrám funguje. Výklad trvá skoro hodinu. Podíváme se ještě na nádvoří a pak se s pokorou rozloučíme a sestupujeme zpět do Thame, kde na nás čekají kluci.

Náš dnešní cíl bude Mamche Bazar. Za Thame opět přecházíme řeku po mostě kolem kreseb Guru Rinpoche (N 27°49.929′, E 86°39.515′). Cesta je velice krásná a pohodlná. 

Docházíme do Thamo (N 27°49.417′, E 86°40.624′). Hned na začátku nás opět oslovuje nádherný klášter Thamo Monastery. Dáme pauzu a podíváme se. Vnitřek kláštera je opět nádherný. Je plný mnichů, kteří se modlí. Stojíme bosí u stěny a tiše sledujeme celé dění. Nezdržíme se dlouho, osobně je mi blbé tu jen tak stát a zírat. Zbytek pauzy strávíme na nádvoří a pak se vydáváme dále.

V brzkém odpoledni docházíme do Namche Bazaru. Ubytování máme jasný. Hrneme se zpět do lodgie Namaste. Zde si na nás pamatují. Domluva krátká a ubytování zařízeno. Lehce se najíme a pak se s Jirkou vydáváme na další prozkoumávání.

Jednou ze dvou zastávek je Sherpa Culture Museum (N 27°48.302′, E 86°42.860′). Rovnou říkám, že to za to stojí! Dozvíte se zde vše o národu Sherpů. O jejich životě, tradicích a o tom, jak zde začali pomáhat a vodit do hor návštěvníky z celého světa. Najdete tu jména nejvýznamnějších Sherpů a jejich výstupy.

Druhou zastávkou je Tenzing Norgay Sherpa Heritage Center ( N 27°48.189′, E 86°42.883′). Buduje se zde také muzeum, jsou zde i pomníky a vyhlídky do okolí a hlavně na Everest. My už ho bohužel nevidíme přichází mlha. Tak se vracíme zpět do ubytování.

Namche Bazar – Lukla

Začínáme poslední den našeho dobrodružství v horách toho nádherného parku. Naše dnešní cesta povede až do Lukly. Kde se následující dny budeme snažit dostat na letadlo.

Ted každopádně po snídani a rozloučení se s místníma odcházíme. Dole pod Namche Bazarem chytám slzu. Poslední otočení, poslední ohlédnutí a tahle meka lezců mi mizí za zády. Sice ještě nejsme na konci, ale pomalu se uzavírá tato kapitola.

Po čtrnácti dnech se na cestě do Lukly nic nezměnilo. Jen jsou tu obrovské davy lidí, kteří míří nahoru. Všichni jsou ještě čistí a voňavý, to se za pár dní změní. Trochu si z nich utahujeme. Zdravíme je a přejeme jim hodně štěstí. Některé jejich výrazy byste měli vidět. 

Zastávkou je pro nás známé místo Phakding (N 27°44.362′, E 86°42.737′), kde máme pauzu a zastavujeme na občerstvení. Pak se vydáváme do posledního tažení naší cílové destinace.

Kolem páté hodiny odpolední přicházíme do Lukly. Kuba byl vpředu a tak se mu podařilo zajistit ubytování a sprchu hned vedle letiště. 

Večer se vydáme na drink a hledání suvenýrů po Lukle. Bavíme se a po telefonu se snažíme uhnat a zajistit přes Trávu letenky. Poletíme určitě do Ramechhapu. Tak snad to ráno klapne a dostaneme se do letadla.

Den v Lukle

V sedm už stepujeme v odletové hale. Snažíme se procpat do kanceláře, naháníme lidi a jména od dané letecké společnosti s kterou jsou domluvené letenky. Nával na letišti je neuvěřitelný a chaos je naprosto šílený. Tohle jsem v životě neviděl. Všichni předbíhají zkouší úplně všechno, ale přicházím na to, že to tak nefunguje. 

Po třech hodinách pokusů se konečně dostáváme k pověřené osobě. Ta si nás napíše. Ověří pasy a řekne nám, abychom se dostavili další den. Dnes bude s lety problém. Fouká vítr a viditelnost je velice špatná. Máme prý ještě do jedné hodiny odpoledne vydržet jestli se nepoštěstí, ale nepředpokládá se, že něco poletí. 

I se tak stalo po dvanácté hodině přistáli čtyři letadla a vlastně vzali lidi co tu už taky den čekali. Pak nám tuto skutečnost oznámí. Další lety zítra. Bereme bágly a jdeme si sednou do kavárny. Po cestě zařídíme ubytování na další den.

Do večera času dost a tak chodíme po Lukle a zkoumáme její zákoutí, obchody a zajímavá místa.

11.11.2024 Odlet na letiště Ramechhap a autem do Kathmandu

Ráno opět ihned míříme do odletové haly letiště. V kanceláři se dozvídáme, že dnes letíme. Počasí dobrý a letenky dostaneme na přepážce. 

Jsme posláni k odbavení. Zde tedy hodinku vydržíme a na základě našich jmen jsme vyvoláni. Dostáváme letenky a dalšími halami se dostáváme až do čekárny k ranveji. Zde už je opravdu šrumec. Lidi se řadí podle letů a společností. Jakmile je letadlo připraveno obsluha je vypustí k letadlu, které pak během pár minut startuje.

My se dostáváme na řadu po necelé hodině. Dojdeme k letadlu. Ve dveřích nás čeká letuška, což mě absolutně dostává do kolen. Je tu je jako vůbec potřeba? Všichni se naskládáme i s batohy na sedačky. Připoutat, a za chvilku se jde na start.

Otáčíme se na ranveji najíždíme na přistávací dráhu. Pak letadlo zabrzdí. Slyšíme a cítíme zvyšování výkonu a pak v momentě letadlo odbrzdí. Je cítit tlak do sedačky, lehké poskočení na ranveji a nabírání rychlosti. Pak jen pocítíme odlepení stroje od země. Je to zajímavý a vzrušující let. Letadlo prolétá mezi horami, nad údolími a míří do našeho cíle v Ramechhapu.

Na letišti na nás čeká domluvené vozidlo, které nás poveze sedm hodin do Kathmandu. Tuto cestu už popisovat nebudu. Je záživná, bavila nás, ale je to dlouhé. Pár posledních dní jsme strávili v hlavním městě. Navštěvujeme památky, zajímavosti a užíváme si života místních. 

Máme dost času odpočinout před cestou a vzpomínat na krásy, které jsme viděli během předešlých dní. Je to nezapomenutelný zážitek, nebojím se říct na celý život. Osloví vás kultura, příroda, hory, život místních a veškeré drobnosti, které jsme viděli a mohli jakkoliv vyzkoušet.

Jestli budete mít někdy možnost, přemýšlíte o takovém výletu a dobrodružství… Neváhejte. Člověk by si měl plnit svoje sny a cíle. Mě se to s mojí partou povedlo. Nikdy na tuto zkušenost nezapomenu a budu si vždy vážit toho, že jsem si tu možnost připravil a uskutečnil. Snad budu mít a chtěl bych mít ještě příležitost se do Himalájí vrátit. 

Tady je to trochu v číslech a bodech:

Trek v Sagarmatha National Park

• Ušlá vzdálenost 180 km
• Vystoupaná nadmořská výška: 11650 m
• celkem 22 dní v Nepálu z toho 14 dní na treku 

Přechod Tři pasy/sedla:

• Kongma La Pass 5535 m n. m.
• Cho La Pass 5368 m n. m.
• Renjo La Pass 5417 m n. m.

Výstup na vrcholy:

• Chukhung Ri 5546 m n. m
• Kala Patthar 5645 m n. m. (náš nejvyšší bod)
• Gokyo Ri 5357 m n. m.

Navštívené Base Campy:

• ABC Ama Dablam base camp 4600 m n. m. 
• EBC Everest base camp 5364 m n. m.