Na jaře tohoto roku jsme se s partou shodli na nějakém pěkném výletě. Nebudu tajit, že od začátku bylo spadeno na Nepál a treky v horách tohoto krásného státu. Drobný problém nastával s časem a délkou trvání. Zvolili se proto varianty a jednou bylo vycestovat na čtrnáct dní do Gruzie.

Gruzie je úžasný stát na rozhraní jihovýchodní Evropy a jihozápadní Asie. Sousedí s Ázerbájdžánem, Arménií, Tureckem a Ruskem. Součástí je také Adžárie, Abcházie a Jižní Osetie. Ty dvě poslední chtějí nezávislost a Gruzie je nemá pod kontrolou. 

Každopádně, přes krvavou historii a neutuchající spory mezi znesvářenými národy je obyčejný turista v kavkazských horách i v jižních nížinách vítán jako vzácný host. Starobylé vesničky, kde každý kámen vypráví historii, hrdost zdejších obyvatel i opojná krása divoké přírody si podmaní každou dobrodružnou duši. Památky, kulturní bohatství, přátelské a pohostinné obyvatelstvo.

Nemá cenu dnes rozepisovat každý den a konkrétní zážitky, ač si pár věcí neodpustím. Pojmeme to dnes spíše jako průvodce po místech Gruzie, které jsme navštívili.

Praktické informace

Měna

Gruzínské Lari (GEL)

Výměna peněz platby kartou

V Gruzii jsou směnárny na každém kroku. Lepší kurz najdete samozřejmě v centrech měst. Jinak se dá směnit opravdu všude. Výběry z bankomatů kdekoliv po městech a platby kartou bez problémů v obchodech, restauracích, kavárnách, i hotelech a penzionech, každopádně lepší ověřit třeba zavoláním na recepci nebo dohledáním na booking.com. Osobně jsme měli hotovost. Ubytování v horách se platilo hotově a i místní malé podniky s občerstvením v horách a mimo civilizaci nemusí karty brát. Maršutky a dopravu jsme také platili v hotovosti.

Spropitné

V restauracích se běžně platí servis nebo spropitné a to různé. Zpravidla to bylo mezi 10 až 15 %, které vám připočítají k útratě.

Doklady

Platný cestovní pas, platný minimálně 6 měsíců nad předpokládanou dobu pobytu.

Víza

Lze pobývat na území Gruzie bez víza jeden rok (před cestou doporučuji ověřit, jestli se nezměnily podmínky)

Telefon a internet

Funguje běžný mobil. Ceny roamingu poměrně vysoké. Řešili jsme okamžitou koupí datové karty na letišti. 10 GB za 17 GEL. Penziony, hotely a kavárny nabízejí wifi připojení. 

Elektřina

Běžné zásuvky, nepotřebujete žádnou redukci.

Letiště

Mezinárodní letiště v Tbilisi (TBS) N 41°40.203′, E 44°57.268’nebo Mezinárodní letiště Davida Budovatele (KUT) u Kutaisi N 42°10.566′, E 42°28.648′

Lety z prahy společností Wizzair přistávají a odlétají k Kutaisi.

Doprava

Doprava po Gruzii je velice jednoduchá. Na delší vzdálenosti je to trochu zdlouhavé, ale není problém se během celého týdne přepravovat s bagáží do nejkrásnějších lokalit. Využívali jsme především Maršutky, tedy minibusy. Nutno podotknout, že jejich odjezdy se často mění. Maršutky odjíždí převážně podle toho jak se zaplní. Ve fotogalerii najdete tabulku s přehledem vnitrostátních spojů Maršutek s nástupními místy.

Taxíky jen výjimečně a to v případech, abychom se dostali z jednotlivých měst na památky. Také není problém zastavit na „stopa“ místní obyvatele nebo se sami nabídnou. Autobusy firmy GregorianBus lze využít k přesunu z letiště v Kutaisi. Dají se koupit místenky online před příletem. To každopádně doporučuji, pokud se z letiště u Kutaisi rovnou přesouváte v noci do hlavního města.

Je to 4 hodiny jízdy. Autobusy jsou přistaveny na jednotlivé přílety letadel. Vše se dá vyčíst a vykoukat z jejich webu. V hlavním městě Tbilisi, lze bezvadně využívat metro. Ve stanicích metra lze zakoupit kartu METROmoney za 2 GEL a nabít si ji malým finančním obnosem. Jedna jízda metrem stojí 1 GEL.

Autobusová nádraží Tbilisi: 

Didude Bus station (N 41°44.968′, E 44°46.728′), lze se na autobusové nádraží pohodlně dostat metrem.

Autobusová nádraží Kutaisi: 

IIia Chavchavadze Avenue Kutaisi 2 Bus and Trail station (N 42°15.392′, E 42°40.230′)

Autobusová nádraží Batumi: 

Mayakovsky st. Bus terminal (N 41°38.641′, E 41°38.973′)

Kde jsme byli a co jsme navštívili

Po nočním letu jsme přistáli na již zmíněném Mezinárodním letišti Davida Budovatele (KUT) u Kutaisi N 42°10.566′, E 42°28.648′. Nasedáme na objednaný autobus a rovnou míříme do hlavního města Tbilisi. Cesta potrvá ještě 4 hodiny a tak si může člověk na chvilku schrupnout.

Tbilisi

Hlavním městem Gruzie je Tbilisi. Prý je to taková perla Kavkazu. Město je rozhlehlé a rozprostírá se kolem řeky Kura, která protéká jeho středem. Město bylo a je i nyní křižovatkou kultur a náboženství.

 Ubytování jsme volili v centru poblíž metra, abychom měli vše lehce a rychle dostupné. Naše banda se zaměřila hlavně na prohlídku starého města. Zhruba za jeden a pul dne se dá projít celá trasa. Náš začátek jsme zvolili v sobotním odpoledni podle průvodce na náměstí u stanice metra Rustaveli (N 41°42.250′, E 44°47.382′). Poté jsme se vydali po Rustaveli Avenue. Prochází se kolem Gruzínské národní akademie věd (N 41°42.181′, E 44°47.462′) a Gregorian Pantomime Theatre, které je naproti přes ulici. Na ulici se dají potkat různí pouliční umělci, výtvarníci a prodejci snad všeho možného.

O pár set metrů níže se nachází Rustaveli National Theatre (N 41°41.987′, E 44°47.878′). Dovnitř se podívat nejdeme, ne že by to nebylo zajímavé, ale oblečení, které nás zdobí úplně neodpovídá tomu v čem jít do divadla. Další zastávkou je Národní galerie (N 41°41.898′, E 44°47.929′) a za ní se rozprostírá krásný park pak kolem kostela Kashveti Church of St. George zpět na Rustaveli Avenue. Pak přicházíme přímo k parlamentu (N 41°41.802′, E 44°47.909′) a od něj na vyhlášené Freedom Square (N 41°41.604′, E 44°48.089′) s nádherným monumentem Svatého Jiří. Naše cesta vede pak kolem zdí starého města a v podvečer přicházíme k parku Grigol Orbeliani Square (N 41°41.837′, E 44°48.166′). Najdete tu trhy, živou hudbu, restaurace a hlavně večerní zábavu. 

Druhý den pak naše výprava začíná na Freedom Square. Scházíme opět ulicí Nikoloz Baratashvili Avenue ke starým hradbám (N 41°41.758′, E 44°48.220′). Pokračujeme k Hodinové věži. Ta je jednou z nejcharakterističtějších staveb ve starém Tbilisi. Byla postavena při renovaci divadla Rezo Gabriadze Marionette Theatre (N 41°41.750′, E 44°48.396′). O kousek vedle je nejstarší bazilika Anchiskhati Basilica (N 41°41.730′, E 44°48.412′). Stezka starým městem pak pokračuje uličkou Shavteli Street až k Mostu Svobody. Bridge of Peace (N 41°41.578′, E 44°48.495′) pak spojuje staré město s druhým břehem.

Most je architektonickou zajímavostí a je osázen šesti tisíci diodami. Za ním pak najdeme krásný Rike Park. Najdete zde plno odpočinkových míst, kavárny a občerstvení. Z parku lze dojít k Ceremonial Palace of Georgia nebo-li k prezidentské rezidenci Avlabari (N 41°41.739′, E 44°48.669′). O pár set metrů dále pak stojí velkolepá katedrála svaté Trojice (N 41°41.850′, E 44°48.993′). Je třetí největší pravoslavnou stavbou světa. Má  prý pozlacené střechy, které neuvěřitelně září. Z katedrály se pak vracíme k parku a přeházíme řeku Kuru opět na druhý břeh přes Metekhi Bridge (N 41°41.420′, E 44°48.602′) a od mostu ke královským lázním (N 41°41.289′, E 44°48.662′). Máme štěstí a od sedmé hodiny večerní mají volno a tak si rezervujeme saunu s teplým sirnatým a ochlazovacím bazénem. 

Teď máme hodinu a půl čas a tak se vydáváme na zříceninu starobylé pevnosti Narikala (N 41°41.267′, E 44°48.538′). Z pevnosti je krásný výhled na celé Tbilisi. Dá se projít celá po hradbách. Uprostřed pevnosti je možnost navštívit Kostel svatého Mikuláše (N 41°41.274′, E 44°48.546′). Poslední zastávkou je socha Matky Gruzie, často také nazývána Kartlis Deda. Je dvacet metrů vysoká a symbolizuje národní charakter. V pravé ruce drží misku s vínem pro ty co přichází v míru a v druhé meč pro ty co přichází se špatnými úmysly. Sochu obejdeme a pak po cestičkách scházíme z hřebene nebo kopce Sololaki zpět ke starému městu a lázním.

To je na dva dny k chození po hlavním městě vše co jsme stihli, samozřejmě jsme navštívili nesčetně restaurací, kaváren a dalších různých malých zajímavostí. Věřím tomu, že se dá najít program, místa a zajímavosti klidně na celý týden, ale nejsme tu jen kvůli chození po městě.

Další den ráno se přesouváme na autobusové nádraží Didude (N 41°45.105′, E 44°46.755′), kde sedáme na Maršhutku a míříme na sever. Náš další cíl je Národní park Kazbegi.

Stepantsminda – Juta

Cesta z Tbilisi zabrala zhruba 4 a půl hodiny šílené jízdy. Hodně jsme se bavili a nejen jízdou. Také jsme řešili náš další plán. Stepantsminda je posledním městem na cestě do Ruska. Leží 12 kilometrů od hranic. Je to výchozí místo pro výstup na Kazbeg s výškou 5054m n.m., k několika vodopádům a drobným zajímavostem kolem Stepantsmindy. My zde jen v obchodě nakupujeme pár základních věcí a bereme místní taxi. Necháváme se odvézt do vesničky Juta (N 42°34.779′, E 44°44.652′).

Ve vesnici mohu doporučit penzion Kesane (N 42°34.77900′, E 44°44.65200′) najdete ho také na stránkách s ubytováním jako je třeba booking.com. Domácí jsou milí a pohostinní. My si u nich zanecháveme nepotřebné věci, mají totiž obsazeno a tak spíme nad vesnicí. Odpoledne strávíme a přespíme  v campu „Zeta Camping“ (N 42°34.60533′, E 44°44.889′) a ráno se vydáme na trek Juta – Roshka.

Vyrážíme! Naplánovali jsme si dvou, s rezervou dvou a půl denní aklimatizační trek překrásným údolím pod North Chaukhi (N 42°32.742′, E 44°47.571′), které má výšku 3842m n.m. a je v této oblasti jasnou dominantou. Na vrchol samozřejmě vedou lezecké cesty, ale naším cílem v prvním dnu je sedlo Chaukhi Pass ve 3338m n.m. (N 42°33.344′, E 44°48.946′). Údolí pod masivem je překrásné. Podzimní barvy, čisté nebe a skalní dominanty jsou naprosto perfektní. Mohu říct, že si poprvé vychutnávám pořádný trek.

Nikdo nikam nespěchá, všichni se mohou kochat. Pohodlné tempo nijak zvlášť neunavuje a v podstatě si nelámeme hlavu s tím kde budeme spát. Osvobozující pocit. V brzkém odpoledni dosahujeme sedla. Jsou od tu krásné výhledy. Na naší cestu prvním údolím už nevidíme, za to před námi se v údolí rozléhá morénová pole a ledovcová jezera jako Abudelauri White, Blue a Green Lake. U posledního zmíněného jezera budeme dnes večer kempovat (N 42°32.648′, E 44°50.383′). 

Baví vás podobné články?

Přečtěte si vše od honzy

Druhý den pak pokračujeme dále v treku směrem do Roshky, ale v údolí brodíme řeku Abudelauri. Samozřejmě ranní koupání a otužování je samozřejmostí. Pak přecházíme (N 42°33.247′, E 44°52.005′) na vedlejší turistickou stezku kolem řeky Roshka River, od které postupujeme pod masivem Mount Roshkakhorkhi (N 42°34.113′, E 44°49.695′) do sedla Sadzele Pass 3056m n.m. 

Během druhého dne potkáváme na cestě dva Němce. Notujeme si s nimi o krásách tohoto pohoří a povídáme si o zážitcích. 

V odpoledních hodinách pak scházíme to stezkách k řece směr Juta. Víme, že to stihneme do podvečera a tak bereme náš aklimatizační trek za hotový. Z Juty se dá vzít taxi nebo lze požádat místní o stažení zpět do Stepantsmindy. 

Každopádně tohle není jediný možný trek v této oblasti. Opravdu se toho zde dá vymyslet více a od Roshky na východ jsou další trasy. Je to jen jedna z mnoha možností a nádherných oblastí.

Borjomi – Vardzia

Vzhledem k zhoršujícímu se počasí se ze severu přesouváme na jih. V horách má být pár dní špatné počasí a tak se chystáme navštívit město Borjomi. Je známé svou minerální vodou. Zde najdete také lázně Samche-Džavachetii. Lze navštívit sirné bazény Borjomi, nahlédnout k Romanovskému paláci  nebo si udělat i výšlap do národního parku Borjom-Kharagauli. Vhodné nástupní místo je z vesničky Likani (N 41°50.182′, E 43°19.984′). 

My se odtud také vydáváme také na celodenní výlet do Vardzie (N 41°22.710′, E 43°16.996′). Je to jeskynní klášterní město skoro na samých hranicích s Tureckem. Město je vybudováno na levém břehu řeky Kury, ve stěně hory Erušetu. Je vytesáno ve skále o délce zhruba 500 metrů. Údajně zde mohlo žít až padesát tisíc lidí. Hlavním lákadlem celého komplexu je klášterní komplex. Místo je opravdu krásné a stojí za to ho navštívit. Cestou zpět pak náš řidič zastavuje na několika místech jako jsou vyhlídky a hrady Khertvisi (N 41°28.780′, E 43°17.188′) nebo Achalcichská pevnost (N 41°38.541′, E 42°58.619′) ve městě Akhaltsikhe.

Gori

Naše parta vyráží z Borjomi. Vzhledem k mé bolesti zad jsem nucen vzdát výstup na Kazbeg. Takže s Míšou vystupuji u města Gori a zbytek party jede zpět do Stepantsmindy na sever do hor. My máme zajištěné ubytování přímo v centru města. Budeme pokračovat v poznávačce s krátkými výlety po okolí.

Město si zažilo své v srpnu roku 2008 při okupaci ruskou federací. Po válce se situace uklidnila a lidé zde žijí poklidný život. Největší zajímavostí, kterou jsme zjistili je, že se v Gori narodil Josif Stalin. Ve městě je pak možné navštívit stejnojmenné muzeum a  dokonce dům kde se narodil. Ten najdete v parku za muzeem. Také je tu válečné muzeum s exponáty druhé světové války a konfliktu o Jižní Osetii, ale dost k tomuto tématu. 

Můžete také navštívit pevnost Gori, která dominuje nad centrem města a taky katedrálu Panny Marie v Gori.

My se vydáváme s Míšou za město do dalšího skalního města Uplisciche, které leží nedaleko. Jedná se o jednu z nejstarších archeologicky doložených obývaných lokalit v Gruzii. 

Po dvoudenní návštěvě se přesouváme dále na západ k Černému moři. 

Batumi

Z Gori přes město Kutaisi se přesouváme do největšího přímořského letoviska Batumi. Je to takový Las Vegas východu. Máme zde dalších dva a půl dne než se uvidíme se zbytkem. Zatím o nich nemáme zprávy, ale držím palce a jsem zvědav jestli se jim podaří výstup na třetí nejvyšší horu Gruzie.

Mezi tím se věnuji Míše a jejím narozeninám. Užíváme hlavně starého centra (N 41°38.922′, E 41°38.057′), Pláže a promenády, kde je spousty zábavy a vyžití. Za návštěvu stojí malá Batumi ZOO, Nuri Lake a přilehlý park (N 41°38.831′, E 41°37.663′), Delfinárium (N 41°38.863′, E 41°37.411′). V severní části pláží se nachází Miracle Park. Abychom nebyli jen ve městě vyrážíme na prohlídku Batumské botanické zahrady (N 41°41.908′, E 41°43.016′). Lze se tam dostat vlakem, ale my zvolili pro rychlejší přesun vozidlo. Místní taxi nebo maršutky doporučuji sehnat na Baku Street (N 41°38.840′, E 41°38.717′).  

Vydáváme se také na jednodenní výlet do Mtirala National park (N 41°39.776′, E 41°51.941′). Na zmíněné Baku Street lze sehnat auto s řidičem. Řidiči nabízí za ceny od 70 do 100 GEL výlet do několika lokalit národního parku. Rozhodujeme se sednout na maršutku a vydat se do města Chakvi (N 41°43.056′, E 41°43.830′) severně od Batumi a tam sehnat taxi , které nás doveze do naší zvolené oblasti Chakvistavi (N 41°40.642′, E 41°52.152′). V této oblasti se nacházejí dva treky. Jeden jednodenní a druhý dvoudenní s přespáním v chatě národního parku. Oba treky se dají dohledat na internetu. My volíme jednodenní.  

Zastavujeme na parkovišti u kavárny nad řekou (N 41°40.722′, E 41°51.797′). Odtud vycházíme. Sejdeme kousek níže přejdeme most a lesními stezkami při druhém břehu řeky Chakvistskali se vydáváme na několika kilometrovou procházku k tůním a vodopádům. Kolem řeky je vybudováno několik tras ZipLine. Nad odpočinkovým místem (N 41°40.548′, E 41°52.227′) už je konečně klid a my se věnujeme parádní přírodě a stezkám v parku. Míjíme i odbočky na vícedenní trek.

Ano, mám neskutečnou chuť zde strávit více času, jenže to bohužel nejde. Obejdeme si aspoň místa jako vodopád Tsablnari (N 41°40.232′, E 41°52.677′) a překrásné tůně řeky Chakvistskali (N 41°40.508′, E 41°52.546′). Poté nás čeká návrat přes pěší zajímavý most, spíš tedy takovou lanovku, kterou sami ovládáte a za pomoci jejího mechanismu se dostanete na druhou stranu řeky (N 41°40.690′, E 41°52.152′).

Nu a zpátky do večerního města Batumi na náš společný klidný večer. Zítra se budeme přesouvat do města Kutaisi, kde máme sraz se zbytkem. Máme také zprávy, že se jim výstup povedl.

V Batumi hledejte autobusové nádraží maršutek u hlavního vlakového nádraží (N 41°38.629′, E 41°38.981′).

Martvili

Po srazu v Kutaisi na autobusovém a vlakovém nádražím označovaném Kutaisi II (N 42°15.388′, E 42°40.219′) se rovnou přesouváme do Martvili a místních vyhlášených kaňonů k řece Abasha (N 42°27.446′, E 42°22.636′). Malá chyba. Je to turistické místo a tak tu čekejte hodně lidí a poměrně drahý vstup na to, že vidíte dva vodopády, procházíte se po stezkách a z nejnižšího místa prohlídky tedy koukáte do krásného kaňonu. Jenže celé to zabere 20 minut. Pokud Vám nevadí utratit 18 Gel za návštěvu.

Mám pro vás tip. Ubytování jsme sehnali o nějaký ten kilometr dále po silnici. Martvili canyon Cottage (N 42°27.925′, E 42°22.365′) odkaz na mapy.cz. Jedná se o ubytování nad řekou. Z ubytování máte přístup do vlastního kaňonu, kde se dá perfektně vykoupat nebo o kousek dál po proudu vyvalit svá těla na slunce. Určitě by šlo i přespat pod širákem (N 42°27.826′, E 42°22.451′). A proč volíme tohle místo. Další den nás čeká s délkou přes 25 kilometrů úžasnou přírodou kaňony a vodopádu Oniore.

Na trek Oniore Waterfalls tourist trails nastupujeme ve vesnici Pirveli balda (N 42°29.132′, E 42°24.085′). Cesta začíná prudším stoupáním, které se s přibývající nadmořskou výškou narovnává do pohodlné cesty. V nejvyšším bodě se dostaneme na vyhlídku z hřebenu (N 42°28.907′, E 42°25.954′), z které lze vidět do kaňonu řeky Toba. Cesta se klikatí malými zelenými pláněmi, na kterých lze potkat stáda krav. Těsně před sestupem k prvním vodopádům procházíme kolem kempu, kde je možné bivakovat (N 42°28.423′, E 42°26.912′).

Cesta pak vede k vodopádu Tobi, vyhlídce na které stojí rozhledna a hlavně k cíli dnešního dne vodopádu Oniore (N 42°28.667′, E 42°27.506′). Až sem je cesta pohodová. Pak je na vás jestli zvolíte okruh horší cestou zpět nebo se vydáte tou samou cestou. My se vydali dále okruhem a hned za mostem ze dvou klád nás hodně překvapil terén. Cesta je hodně málo značená, ale patrná a tak nehrozí ze by jsme sešli. Po překonání první třetiny cesty zpět a potkání i několika hadů začne trasa prudce klesat k řece a na konci celého výletu počítejte s broděním na několika místech. Odměnou je pak občerstvení u dalšího vodopádu Kaghu (N 42°29.455′, E 42°25.569′). Jen bacha ať vás nenatáhnou.

Celá tahle trasa je těžšího charakteru, ale za to naprosto kouzelná. Na turisty tu moc nenarazíte. My jsme nepotkali nikoho a to až do cílového místa.      

Dali jsme zastávku ještě u Virgin Mary Church (N 42°29.305′, E 42°24.402′) a poté směr opět naše ubytování, kde jsme měli schované nepotřebné věci.   

Kutaisi

Návrat do civilizace proběhl následujícího dne. Poštěstilo se nám užít si večer s místními a nasát trochu místní atmosféry, což bylo naprosto úžasné. Ale ranní cesta do Kutaisi byla po večerní akci a pálence trochu za trest.

Bereme ubytování v centru a po obědě si procházíme centrum města. Vše je skoro na jednom místě takže se vydáváme ke katedrále Bagrati (N 42°16.638′, E 42°42.253′). Kousek za katedrálou je Kutaiská botanická zahrada, ale tu jsme vynechali. V centru pak procházíme parkem Central Garden „Boulevard“, dále kolem fontány Colchis Fountain a divadla Lado Meskhishvili State Drama Tehatre.

Na druhý den pak máme naplánovaný rychlý a dá se říct poslední výlet. Jedeme se podívat na přírodní památku známou jako Prométheova jeskyně (N 42°22.629′, E 42°36.050′). Je to největší gruzínská jeskyně objevena v roce 1984. Pro návštěvníky je zpřístupněna jen zhruba desetina celé rozlohy jeskyně, ale i takto za návštěvu opravdu stojí. Je nádherná. Cestu z Kutaisi lze volit taxíkem nebo maršutkou. Stopli jsme i místního který nás narychlo stáhl do města Tskaltubo. Cestou zpět lze také navštívit park Sataplia Managed Reserve (N 42°18.632′, E 42°40.484′). Kde najdete další jeskyně a turistické okruhy s muzeem o dinosaurech. 

Na závěr odpoledne v Kutaisi navštěvujeme Village market (N 42°16.338′, E 42°42.100′) kam doporučuji skočit zakoupit například čerstvé ovoce.       

Závěr

Tohle byl náš čtrnáctidenní průlet Gruzií. Snažili jsme se toho vidět co nejvíce. Plánovat podle počasí a vybrat pokud možno nejzajímavější destinace. Samozřejmě, že se to nedá stihnout všechno, taky jsem vše na netu nenašel nebo dohledal až po návratu. V Kutaisi na informačním centru předposlední den jsem našel knihu se sto přírodními zajímavostmi a další materiály k historii této krásné země. 

Rozhodně se plánuji vrátit. Čeká na mě zmíněný výstup na Kazbeg a oblasti v okolí Mestie. To je jedna z částí, kterou jsme nenavštívili. To je ale oblast minimálně na týden a tak si ji také nechám na příště. Bude to doufám hlavně o trekách a horách.  

Už nyní se těším na další zážitky z Gruzie a hlavně její kavkazské hory, do kterých se chci co nejdříve vrátit. Líbilo se mi tam a Vám bude určitě taky. Neváhejte!