Chtěl bych se s vámi podělit o jednu malou radost, kterou se snažíme podnikat snad každé vánoce. Tedy konkrétně den před štědrým dnem. Je to taková každoroční túra k Vánocům. Za poslední  léta se dá říct, že je to jeden z nejlepších dárků. Není nic lepšího než vyrazit s kamarády na nejvyšší kopec České republiky, který se nachází v nádherných Krkonoších.

Každoroční aktivitaxa

S tímto výletem každý rok s Míšou počítáme. Monika s Lukášem jsou většinou tak nedočkaví, že píší už říjnu, jestli půjdeme taky. Je to jen takové malé ujištění a příprava plánu. Ono se pak stejně všechno na poslední chvilku mění, ale cíl je pořád stejný.

Někdy jedeme s Míšou do Prahy už 22. prosince a spíme u kamarádů. Někdy jedem v den výšlapu rovnou z Plzně. Těch třičtvrtě hodiny navíc už stejně nikoho nevytrhne. 

Osobně nám cesta trvá zhruba čtyři  hodiny. Cílovým místem je vždy parkoviště v Úpském údolí v Peci pod Sněžkou. Snažíme se vždy přijet včas, tak abychom vycházeli směr vrchol maximálně před desátou hodinou.

U auta přezout do pořádných bot. Batohy s malou svačinou a kapkou teplého čaje už byly připraveny před odjezdem. Turistické hůlky se se na batohu nikdy neztratí a nesmeky se občas hodí taky. Já zrovna tohle vybavení nemám, ale vždy nám s Míšou zabalím pro jistou každému mačky. Zní to jako kravina, ale… Přesně Vám řeknu kdy se nám hodili.

Začínáme u spodní stanice lanovky

Z parkoviště v Úpském údolí se vydáváme společně po příjezdové cestě ke spodní stanici lanovky Sněžka, tedy k prvnímu úseku co vede na Růžovou horu. Tady se pokocháme krásnými kabinkami a dupneme do podrážek. Pokračujeme po modré turistické stezce. Za lanovkou přejdeme most a pokračujeme po asfaltové cestě, která vede lesem a kopíruje řeku Úpu. Míjíme u silnice sochu svaté Panny Marie a přicházíme ke stavením v Obřím Dole. Za boudou Obřího dolu, vlevo ve směru chůze nás vždy zaujme „Obří“ židle. Pak zase chvilku lesem až k Boudě pod Sněžkou. Taky vždy přibrzdíme, protože zastavit u zvířátek v ohradě je to prostě povinnost. Odtud už je to jen pár minut ke Kapli v Obřím dole.

U kaple ještě přibržďujeme. Ne jen kvůli fotkám kapličky nebo Studniční hory, která nad námi vyčnívá, ale i malé občerstvení přichází vhod. Jinak cesta až sem je vyasfaltovaná. Za teplejšího počasí tedy výborně schůdná. Pokud je sníh, cesta je prorolbovaná, ale místy se dá narazit na zledovatělé úseky. 

Odtud pokračujeme dále po modré turistické stezce. Jmenuje se Kavinova cesta. Od kaple se konečně začínají načítat výškové metry. Cesta ještě stále vede pod stromy, ale tu a tam už je konečně něco vidět.

Bouda Kovárna a krásné výhledy

Po necelé půl hodině nás cesta přivádí ke štole Kovárna a také k bývalé stejnojmenné boudě Kovárna, která byla původně opravdu horskou kovárnou pro potřeby důlní činnosti. Celý tento skanzen se nachází ve 1035 m n. m. Odtud také začínají krásné výhledy na čertovy rokle a Velkou a Malou studniční jámu, ale také Úpskou jámu.

Pokračujeme dále po turistické stezce. Za více jak pul hodinu chůze a výhledů, které jsou s každým dalším výškovým metrem lepší a lepší, přicházíme k vodopádům Rudného potoka. Nastoupali jsme další skoro dvě stě výškových metrů. Opět malá zastávka, která za to stojí. Vodopády jsou nádherné a šumění vody v tak úžasné a tiché krajině pohladí na duši. U vodopádů je také Vodárna, která byla vystavěna roku 1912 a sloužila jako zdroj vody pro Sněžku.

Dixův kříž připomíná tragické úmrtí

Pokud se podíváme po proudu potoka, naskytne se nám krásný pohled do Rudné rokle, kde potůček mizí. Pár metrů nad vodárnou pak míjíme Dixův kříž. Ten tu připomíná tragickou událost z roku 1900. Správce bývalé Obří boudy p. Dix tu zahynul v lavině. Toto je také jediné místo u kterého si musíme při výstupu dávat pozor, pokud je hodně sněhové nadílky. Nad námi jsou dva lavinové svahy, které se spojují přímo u vodárny a Rudnou roklí pokračují níže do Obřího dolu. Poslední rok nebyl žádný sníh, ale zažil jsem tu nádhernou bílou peřinu. To se pak v těchto místech nemá cenu moc zdržovat.       

Zbývá necelá půlhodina chůze ke Slezskému domu. Z tohoto posledního úseku je už nádherně vidět vrchol Sněžky. Před námi vlevo pak celá Úpská hrana, za kterou se pak nachází Luční bouda. Tam namířeno nemáme. U Slezského domu se vydáváme vpravo přes Obří sedlo k vrcholu. Cesta je tu zřejmá. Ohraničení chodník s řetězovým hrazením.

Zastávka na focení

Na půli cesty ze sedla se nachází dvě krásná vyhlídková místa. Na každém zastavujeme a vždy fotíme krkonošskou krajinu. Poté zbývá zhruba patnáct minut chůze k vrcholu. 

Jak jsem se zmínil na začátku. V těchto posledních úsecích se pak někdy můžou hodit nesmeky. Dokonce se nám jednou stalo, že jsme s Míšou nasazovali mačky už nad Slezským domem. Počasí vypadalo parádně, ale ušlapaná cesta klouzala. Lidé se drželi a spouštěli nebo přitahovali za pomoci zavěšených řetězu zábradlí. V polobotkách, teniskách, lehkých bundách… někdo si řekne Sněžka, Krkonoše. Pořád jsou to ale hory. Myslím, že je dobré být vždy připraven s nějakou vrstvou navíc a nepromokavou bundou. Naše vybavení tenkrát vzbuzovalo trochu posměchu na výchozím parkovišti, o nějakou tu hodinu později se naše ocelové hroty zakusovali do ledové krusty, která pokrývala celý vrchol Sněžky a až na omrzlé tváře jsme byli dobře připraveni i s bundami. Na vrcholu byl neuvěřitelný vítr, za to úžasná atmosféra pořádné zimy. 

Minulý rok byl zase klidný s krásnými výhledy a výstup se nesl v podobě pohodové procházky. Sněžka nabídne pokaždé něco jiného. 

Posezení v Poštovně

Na vrcholu vždycky doufám v otevřenou Poštovnu. Poslední rok pouze otevřené okénko, ale roky před tím příjemné posezení uvnitř s výborným občerstvením. Na vrcholu vždy chvilku pobudeme, pokud nás tedy nevyhání počasí.

Cesta zpět může být stejná Obřím dolem, ale můžete také sestoupit pod lanovkou na Růžohorky. Dále pak do údolí ke spodní stanici lanovky Sněžka. Můžete se také vydat zpět k Slezskému domu a od nej pokračovat na Luční boudu. Z Luční boudy dále k památníku Obětem hor mezi Luční a Studniční horou. Dojít na Výrovku a sejít přes Sedmiroklí na Modrý důl, to už je delší trasa. Pak už je to jen kousek na výchozí parkoviště.

Cest je mnoho, záleží na vás

Cest na vrchol a z něj je dost. Jde o to jak náročnou túru chcete s přáteli podniknout. Poslední rok jsme scházeli nazpět Obřím dolem a uvidíme, jaká cesta nás bude čekat tento rok. Každopádně to nebude příliš dlouhé, budeme mít sebou nového člena našeho turistického spolku a musíme zjistit co nám malá Olívie předvede a na kolik jí budou stačit síly. Každopádně tak jako tak to bude parádní výlet, který doporučuji všem, co si chtějí užít odpočinek od všeho toho vánočního shonu. Nebo třeba možná vyrazíte v jiném termínu, nebo třeba na skialpech. Krkonoše jsou protkány skialpovými trasami. Důležité je si to vždycky náležitě užít. Tak doufám že se potkáme.