Kaisergebirge neboli Císařské hory jsou pohoří ležící v Východních Alpách ve spolkové zemi Tyrolsko v Rakousku. Pohoří se skládá ze dvou hlavních celků – Wilder Kaiser a Zahmer Kaiser. Při pohledu z jihu se jeví jako obrovský vápencový val plný věží, stěn a roklí. Wilder Kaiser patří snad k nejpůsobivějším horským pásům v celém alpském prostoru.

Touto oblastí vede nejen dálková turistická stezka Tiroler Adlerweg neboli orlí stezka, ale i Svatojakobská cesta. Je to jedna z nejznámějších poutních cest na celém světě.

Z ní to jako z brožury, co? No taky jsem si to načetl cestou domů z tohoto krásného pohoří, když Dan přejel na dálnici odbočku na Regensburg. To bych teď ale přeskakoval. Takže to vezmeme pěkně od začátku.

Přijeli jsme na parkoviště Wochenbrunneralm (N 47°32.508′, E 12°19.137′) nad město Ellmau už v noci po malém nákupu v Kitzbühelu a večerním courání se po městě. Nikam jsme nechvátali. Devátá večer byla tak akorát, aby nás nikdo nevyháněl z parkoviště. Nevěděli jsme jak to zde vypadá a funguje. Po příjezdu jsme zjistili, že zašívat se nemá cenu. Na parkovišti jsme nebyli sami. Spousta obytňáků a kombíků plných turistů a lezců. Takže trocha večeře, pivko, pokec a na kutě.   

Ráno mě překvapila zima a nádherný východ slunce

Probírám se omrzlej v rozepnutým spacáku v kufru našeho auta. Dan už je taky vzhůru. Přes omrzlé zadní okno fotí úžasný východ slunce. Ihned se oblékám a lezu z auta. Ranní paprsky a trocha pohybu bude lepší než ten promrzlý spacák. Pár rychlých koleček kolem auta, nějaký ten dřep a pořádné protažení ztuhlého těla. To člověka probere.

Nezapomeňte přibalit

Prima Polar 600 třísezónní péřový spacák

Prima Polar 600 : je třísezónní péřový spací pytel. Je vhodný pro osoby do 175 a 195 cm. Má dvoucestný YKK zip, konstrukce komor je ve tvaru „V“...

6 291 Kč

Zobrazit

Vaříme čaj a snídáme a krom přípravy svačiny taky balíme lezecké cajky. Na programu máme vícedélkové lezení. S Danem jsme usoudili že by bylo krásné vylézt si ještě nějakou tu nenáročnou cestu nebo i dvě, než tu všude v alpách napadnou kvanta sněhu.

Jsme trochu omezeni lezeckým materiálem. Vklíněnce a friendy jsme nechali omylem doma. Takže to bude chtít něco více sportovního a zajištěného. na internetu jsme vyhledali tři takové cesty, které jsou v dobré vzdálenosti od našeho výchozího bodu.. Kousek pod Vrcholem Regalmwand 2227m n.m. Je rozhodnuto a taky čas vyrazit, abychom byli odpoledne včas zpět.

Čas lézt!

Čas nástupu k lezecké oblasti je podle průvodce hodina a půl. Paráda! Abychom si to trochu  spestřili, je kousek od parkoviště Křížová cesta. Sejdeme na cestu Wanderweg 14 – Wilder Kaiser a u rozcestníku (N 47°32.545′, E 12°19.169′) se dáváme vlevo. Křížová cesta je pěkná, přecházíme pár lávek přes říčku Hausbach až na konec stezky, kde jsou pak studánky. Dan si dál dělá po cestě nějaké fotky na Goučko.     

Poté se lesem dostáváme na hlavní cestu Wanderweg 812 Wilder Kaiser. Touto cestou se zhruha po 40 minutách dostáváme do otevřeného údolí pod chatu Gaudeamus Hut (N 47°32.954′, E 12°19.471′) ve 1300m nn.m. Z toho to údolí jsou parádní výhledy na pohoří před námi. Focení je samozřejmostí.

U chaty pak na ukazatelích hledáme další pokračování naší cesty. Navazujeme na Wanderweg 824 Wilder Kaiser, Adlerweg etappe 1. Tady už velká cesta končí a přecházíme do klasických vyšlapaných a vyznačených cestiček zařízlých ve svahu tohoto pohoří.

Cesta stoupá nejdříve po takové krásné horské louce, pak přechází do lesa, kde trochu přitvrdí terén, v kterém nasbíráme nějakých sto padesát výškových metrů k rozcestníku Baumgartneralm. Od něj se pak vydáváme vlevo  do kopce a u dalšího rozcestníku Kreuzung Freibergh (N 47°32.949′, E 12°19.866′) vpravo. Stále se pokračuje lesem. Občas máme z cesty nějaký ten výhled, ale spíš koukáme pod nohy, abychom tu nechytli nějakého zajíce.

Cestou Wanderweg 823 Wilder Kaiser pak dojdeme na rozcestí cest 815 a 823. Odtud už jen do kopce po cestě 815. Místní té cestě tuším říkají Gildensteig. Podle mapy nám zbývá něco málo přes kilometr chůze. 

Za ty výhledy to stojí

Kolem nás už žádné stromy nejsou a otevírají se nádherné výhledy do okolí. Také potkáváme tu cestou nahoru samého turistu a trochu se začínáme obávat, abychom nepřišli pod narvanou skálu. Ráno jsme nikoho s lany neviděli tak snad nebudeme nikde čekat a hned polezeme.   

Po cestě potkáváme také spousty lezeckých oblastí. Hledám v mapě, ale jediné co mi nabízí je skalní útvar Herrenstein. Z cesty vidíme navrtané linie nýtů. Pak také u takové krásné skalní vyhlídky zjišťujeme, že pod námi je spousty lezců a další lezecký ráj. Nenecháme se zlákat, náš cíle je jasný a hlavně, už se blížíme.

Nacházíme se v 1900m n.m. přímo pod stěnou našich vybraných cest. Uhýbáme z cesty Gildensteig vpravo do suťoviska a scházíme k nástupům vícedélek s názvy Bergsteigernudeln s délkou 130m a obtížností 7- UIAA, Running Muschi s délkou 135m a obtížností 6-/6 UIAA a poslední cestou Good Food 80m s hodnocením 5 UIAA. 

Náš výběr je jasný. Running Muschi. Už jen kvůli tomu názvu si to prostě chcete vylézt. „Běhající kočička“, roztomilé a obtížnost úplně perfektní. 

U nástupu pak potkáváme jeden pár, který akorát nastupuje před námi. Čas máme dobrý a tak se mezitím v klidu připravujeme. Rozmotat lana, vybalit presky, nějakou smyci sebou, kdyby něco. Trochu pití do batohu, ale přebytečné věci a svačiny necháme tady dole.

Chvilku čekáme a pak jsme na řadě MY

Ti dva před námi lezou docela pomalu tak ještě cvakáme fotky a koukáme na další příchozí pár, který nalézá do cesty Bergsteigernudeln. Týpkovi fandíme v prvních těžkých metrech cesty. Pak už konečně nastupujeme i my.

Lezu první. Začátek je poklopená plotna, která přechází do poklopeného koutu. Na konci délky je pak lehounký převísek. Spíše je to také přehoupnutí přímo ke štandu.

Cvakám odsedku a na jedno z dvojčat loďák do druhého nýtu. Doberu lana a volám na Dana, že může. Ten kluk se asi fakt těšil, páč to ke mně vyběhl poměrně rychle. Přebírám si batoh a pouštím Dana hned do druhé délky. Nad štandem je další plotna s malými dírkami a takovými vertikálními stisky. Těžký usek to není a tak podávám lano jak vzteklý a Dan leze a cvaká presky jednu za druhou.

Nezapomeňte přibalit

0 Kč

Zobrazit

Danovi spadla kamera

Kdyžto najednou se od Danova sedáku něco šedivého oddělilo a míří to směrem ke mně. Tedy kousek ode mě. „Sakra“ pomyslím si, Danovo kyblík… Prosviští kolem mě. Nestačím ho ani pořádně zaregistrovat. Jenže při prvním nárazu o skalnatý patest pod námi je jasný, že to kyblík na jištění není. Ozývá se plastová rána. Dan se otáčí a teprve teď ze mě vypadne. „GoPro kamera… letěla!!“ a oba otočený do údolí sledujeme jak se s každým dalším úderem o kameny vzdaluje pod námi.

Občas zaregistrujeme odlesk od krytu, ale s přibývajícími nárazy, které jsou tišší a tišší je nám oběma jasný, že tohle bude její konec. Pár vedle v cestě nejdřív myslel, že letí kamení, ale když mě týpek slyšel ozvalo se jen „Ooouuuu“. Pochopil, že asi radost nebude na místě. Dan už čelem helmy buší do skály a nadává. Nic neříkám, nechávám ho vychladnout. Rozebereme to až pak, třeba na dalším štandu.

Traverz pod převisem

Dan tedy dolézá druhou délku, dobírá mě a já to svištím na druhého za ním. Druhý úsek je taky pohodový. Jen pár metrů před štandem se traverzuje pod převisem a vylézá se v takovém nepohodlném koutě. Po chvilce vymýšlení jsme na konci druhé délky. 

Předávám batoh, doplňuji od Dana presky a během toho rozebíráme pád kamery. Pravděpodobně se vyhákla malá smyčka s kamerou, která byla cvaknuta do pomocné karabiny. Při sundavání presky o ni zřejmě zavadil a tenký provázek se procvaknul ven z karabiny. Možná to bylo jinak, ale to už teď nevrátíme. Dan si akorát teď uvědomil, že ani ty fotky nemá, i z předešlého dne. Prostě pech… 

Navrhuji, že jestli se necítí nebo nechce pokračovat, můžeme slézt. Danova odpověď byla jednoznačná. Tenhle na prd pocit přemůže jen zážitek z pohodového lezení a taky když už jsme se sem vydrápali. Rozhodl, tak lezeme dál.

Třetí délku jsem si užil

Třetí délka je zatím nejhezčí. Opět ty krásné vertikální stisky, lišty. Mírně poklopené. Nýty jsou jeden od druhého pěkně vidět a cesta nás tak přesně táhne správným směrem. 

Po třetí délce dolézám k takovému hřebenu. Má tak zhruba patnáct metrů. Je počítán jako samostatná délka. Přemýšlím jestli nepokračovat dále. Lana je dost. Jenže pak po malé úvaze končím radši zde. Dvojice před námi teprve teď nalézá do posledního úseku. Pletl by jsem se tam. Za druhé s Danem se skoro neslyšíme a za třetí je to tu samý kořen a riskovat, že se tu někde sekne lano nemá cenu. Dobírám tedy Dana. Ted přes mě proběhne k dalšímu Štandu a pak mě přes hřeben dobere. 

Před námi jsou 2 poslední délky

Dvojice před námi už je nahoře, takže se pouštíme do posledních dvou délek. Od štandu začínáme pěkně úsekem 6-/6 v převislé stěnce. Dan to vybuší a pak přes dvě police dolézá ke štandu. Lezu za ním. Krásné lezení, snad nejhezčí z celé cesty. Nad převisem malý koutek, police už jsou za odměnu. U štandu pak rovnou pokračuji na prvního do finálové délky.

Zde si užívám krásné lezení za 5+ a k tomu parádní výhledy. U posledního štandu doberu Dana, kterému se už zlepšila nálada a finálový úsek s naprosto dokonalými výhledy mu vykouzlil úsměv. Děláme aspoň pár fotek na mobil. Rozhlížíme se z nejvyššího bobu naší cesty do krásného údolí pod Císařskými horami. Nad námi pak létají větroně a tyčí se vrcholy Kreuztörlturmu 2170m n.m. a Regalmwandu 2227m n.m. Člověk by tu mohl viset celý den.

Odjistili jsme se ještě na travnatém hřebeni, který nás zavedl na turistickou stezku Gildensteig. Zde balíme lana, věci a obouváme se. Po stezce sejdeme zpět k nástupu, kde si vyzvedneme zbytek věcí.

A je to za námi. Čas odejít

Sestup netrvá dlouho. Za několik málo minut jsme zpět. Balíme druhý batoh a Dan vymýšlí jestli se vydá hledat tu kameru. Po pár minutách přemýšlení to vzdává. 

Časově se nám to trochu protáhlo a tak je rozhodnuto o sestupu zpět do údolí. Měli jsme být rychlejší, mohli jsme dát i cestu vedle. 

Za občasného poklusu sbíháme zpět na stezku Adlerweg Etape 1 a po ní rovnou za nosem k chatě Gaudeamus Hut. Odtud už pak vede příjezdová cesta rovnou na parkoviště.

Opravdu jsme si to užili

Celou dobu se otáčíme, snažíme se pořizovat nějaké snímky na telefony a rozebíráme náš dnešní rychlovýlet v nádherných Císařských horách. Samozřejmě, že ho hodnotíme kladně, i když část našeho vybavení už s námi není. Tato krásná oblast je naprosto super a na své si přijdou příznivci jak turistiky tak i lezeckých aktivit. Ne jen vícedélkové cesty, ale i sportovky a ferraty. Úžasné! 

Další z krásných koutů rakouských alp. Neváhejte ani minutu a vydejte se do těchto krásných hor. Třeba se tu společně potkáme. Je mi líto, že nemohu nasdílet více fotek, které zůstali někde v horách.   

Odkazy vícedélkových cest: