Grosser Ramolkogel leží ve skupině Schnalskamm v Ötztalských Alpách. Jeho nadmořská výška dosahuje 3550 m n.m. V této skupině má u sebe ještě Mittlerer Ramolkogel s 3518 m n.m., Nördlicher Ramolkogel s 3428 m n.m. a nejmenší Kleiner Ramolkogel s 3349 m n.m.
Jsou to takové čtyři grandiózní třítisícovky s vynikajícími výhledy do všech světových stran. Lze tak podniknout jednodenní výlet na některé nebo tyto vrcholy, tedy pokud se počítá s přespáním na horské chatě Ramolhaus.
Sobota
S hlavou zabořenou v polštáři plácám po nočním stolku a hledám zvonící telefon. No to je zase výhra! Pět hodin ráno. Člověk by si mohl najít klidně jinou zábavu, jenže hory jsou hory. Ještěže se stačí obléct a vyrazit. Jenže ne na kopec, ale do auta. Hážu na sebe oblečení, popadnu batoh a už skáču do auta a jedu na místo srazu.
Odjezd v půl šesté ráno z Plzně. Jedeme ve čtyřech, tedy Dany, Helča, Mirča a já. Najíždíme na dálnici D5 a honem přes Rozvadov, Regensburg, Mnichov na Garmisch. Poté přes Imst do Söldenu a cílovou stanicí je Obergurgl. Zde zanecháváme auto na placeném parkovišti v centru (N 46°52.223′, E 11°1.604′). Tuším cena na den 16 Eur a poté nějaké to euro za každou započatou hodinu. Je možnost parkovat ještě před Obergurglem (N 46°52.571′, E 11°1.996′), též placené parkoviště, ale možná bude levnější. Nu a zde může začít naše dvoudenní dobrodružství.
Z města vycházíme na turistickou stezku Zentralalpenweg 02. Výchozím bodem je pěší most (N 46°51.980′, E 11°1.201′) přes řeku Gurgler Ache, která teče z hor do údolí Söldenu a dále.
Cílem dnešního dne je horská chata Ramolhaus (N 46°49.776′, E 10°58.187′). Podle rozcestníku čtyřhodinový výstup. Určitě budeme rychlejší. Musíme, odpoledne má pršet. Zatím to tak nevypadá, ale v horách se počasí mění bez varování. Čeká nás zhruba 1200 výškových metrů v traverzu nad Gurgler Tal s úžasným výhledem na okolní vrcholy a úžasné údolí.
Holky jdou první
Holky vyráží jako první. Já s Danym, jako postarší pánové a gentlemani, je pouštíme před sebe. Jeden by řekl „Jo frajerky před vámi, to se to půjde samo, ty nás uvedou do tempíčka.“ Jenže za první zatáčkou je ztrácíme a takže si musíme vystačit sami s naším pomalejším krokem.
Cesta ze začátku stoupá a u prvního křížku (N 46°51.957′, E 11°0.939′) se začne pomalu natahovat do zmíněného traverzu. Pod tímto křížkem je také v údolí ferrata Obergurgler Klettersteig s obtížností C/D, tu třeba navštívíme někdy jindy. Kousek za křížkem nás čeká studánka s pitnou vodou (N 46°51.922′, E 11°0.777′). Doporučuji dopustit lahve a občerstvit se. Jinak o vodu nebude nouze. K chatě se přechází přes několik horských říček a vodopádů. Jen voda v nich někdy může být kalná.
Přečtěte si článek
Co byste měli mít vždy při ruce v cestovní lékárničce?
Od studánky už je to jen s kochacími výhledy. Slunce se občas schová za mraky, občas vykoukne a tak doplňuje tu nádhernou scenérii slunečními paprsky. Překonáváme několik dřevěných mostů přes zmíněné toky a klidnými kroky se pomalu přibližujeme k chatě.
Holky na nás vždy někde čekají. Při zastávkách fotíme a kocháme se nádhernou krajinou. Otevírá se nám také pohled a Gurgler Ferner tedy ledovec, který se táhne z nejvyšších vrcholků jako je Karlesspitze, Falschungsspitze nebo Annakogel pod naší chatu.
Začíná mrholit a brzy na to průtrž jako blázen
Zhruba po dvou třetinách cesty se začíná rychle kazit počasí. Zatím jen tak mrholí a mě se nechce do pláštěnky. Pořád tak nějak věříme, že to přejde. Jenže omyl. Lusknutím prstů přichází průtrž. Rychle lezu do pláštěnky a Dany mi pomáhá. Vždycky jsem pod ní dostal i batoh, jenže tentokrát na něm je lano a cepín. Takže jak to na sebe rvu, vzniká na zádech obrovská trhlina, kterou zvětšuje hrot na madle cepínu.
Hodně komická situace. Dany se za břicho popadá a já propadám malému zoufalství své nepřipravenosti. Prostě Jendo nezbývá než se smířit s tím že batoh nebude úplně v suchu.
V závěru pod chatou přestává pršet a tak ten lepkavý hnus co mám na sobě sundávám a do posledního stoupání nastupuji s tím, že ze mě vítr trochu té vody která se dostala přes ten „pytel“ co jsem měl na sobě vyfouká a trochu uschnu. To se daří, dokud několik desítek metrů před chatou nepřijde další průtrž. To už fakt vzdávám jakoukoliv snahu něco uchránit před deštěm. Na terase chaty zahazuji batoh pod střechu a jdu se do deště trochu opláchnout.
Čeká nás večeře. Pak v podvečer prosedíme ve společenské místnosti chaty u společné konverzace a doušku čaje nebo výborného pivka. Také se nad vrcholy přes údolí udělala překrásná duha. Celá chata tak letí na terasu a všichni s nadšením a i romantickými výrazy pozorují dokonalou dvojitou duhu. Nic podobného jsem v životě neviděl!
Neděle
Holky prostě nepřemluvíte k brzkému vstávání a tak pohodově spíme do třičtvrtě na šest ráno. Poté následuje velice příjemná snídaně. Naláduji do sebe co nejvíc. Nechce se mi sebou brát žádná přebytečná svačina. Jo pro nějakou tu tyčinku a tubu Jesenky se místo samozřejmě najde.
Před sedmou vyrážíme. Holky si ještě na verandě chaty štelují mačky, protože včera zapomněli. Pár minut na to už konečně stoupáme nad chatu cestou Zentralalpenweg 02 nebo také Ötzal Trek Etappe 11. Je to příjemné stoupání pod sedlo Ramoljoch. Ve 3100 m n.m. uhýbáme vpravo pod ledovec Ramolferner (N 46°50.095′, E 10°58.032′). Všude kolem nás je suťovisko a z ledovce tu protéká všude voda.
Vytahujeme mačky a přilby
Když se dostáváme pod Kleiner Ramolkogel otevírá se před námi ledovec. Rozbředlý sníh tu není žádný, to je jasný. Za to ledovec nám naznačuje, že chůze po něm bude dosti tvrdá. Nazouváme mačky, sundáváme cepíny, z batohů nasazujeme přilby. Lano zatím jen připravím. Navazovat se nyní nebudeme. Ledovec na mnoha místech odhaluje skalní podklad. Je to jen taková ledová slupka. Uvidíme co nás bude čekat na horizontu (N 46°50.572′, E 10°57.999′).
Co se vám může na takovém výšlapu hodit
První krok mačkou na ledovec. Ozývá se ten dokonalý zvuk ledu a kovu. A druhý, opět to úžasné chroupnutí. Tenhle zvuk snad nikdy neomrzí. Pokračujeme ve stoupání. Jdeme opatrně a hlavně koukáme nad sebe do severního hřebenu Kleiner Ramolkogel tak do sedla za ním. Od rána slyšíme padat kamení a sunout malé, za to dost nebezpečné kamenné laviny. Zde na ledovci jsou i důkazy v podobě malých kamenů od velikosti dlaně do obrovských několika tunových balvanů. Tohle prostě nad sebou nechcete slyšet, když to padá.
Zapadl jsem do bahna
Jakmile se dostaneme na horizont, zjišťujeme, že jsme moc vysoko (N 46°50.541′, E 10°57.943′). Scházíme tedy pod sedlo a před sebou máme takové malé skoro ledovcové údolí (N 46°50.634′, E 10°58.027′). Zde nacházíme jednu jedinou trhlinu. Za to pár metrů hlubokou.
Obcházíme ji na skalní terén zprava, který vystupuje z ledovce a po kamenech a naneseném bahně postupujeme na další část ledovcové túry. Nu a samozřejmě bych to nebyl já, abych v té bahenní lázni opět neutopil mé parádní boty. No to je k vzteku! Ne že bych chtěl být za „modelku“, ale vypadat a hlavně cítit se jak „Jóžin z bažin“ fakt nechcete. No doklepu to s ostatními na další část ledovce.
Teče zde voda takže ihned provádím lehkou údržbu omýváním bahna z kalhot a bot. Samozřejmě ostatním pro smích.
Nyní začne to pěkné. Druhá část ledovce začíná mít parádní sklon zhruba více jak 30 stupňů. Zde už se pro jistotu všichni Vážeme na lano. Mirča zvesela vtipkuje, že až zaletí do trhliny, tak já jakožto zdatný a jídlem váhově „vyšlechtěný“ člen naší skupiny pouze zatáhnu za lano a naše lehounká Mirča „šup“ z trhlinky ven. Velice zábavná situace. Samozřejmě to nebereme jako zlehčování. Naopak bereme to velice vážně, jen trocha vtípku neuškodí.
Začínáme tedy stoupat do sedla mezi Nördlicher a Mittlerer Ramolkogel. Výstup nezabere moc času, ale chce to opatrnost v horních partiích ledovce se vyskytují trhliny. Ty bez problémů obcházíme nebo míjíme a za několik desítek minut jsme v sedle.
Zde zanecháváme, část vybavení a to v podobě maček a cepínů. Ty dál potřebovat nebudeme. Nyní nás čeká výstup po hřebenu na Mittlerer Ramolkogel 3518 m n.m. Začíná to výšvihem ze sedla na hřbet. Tím pak začínáme stoupat. Cesta je jasná a místy vyšlapaná. Zatím to je takové hřebenové traverzování, jakmile se dostáváme pod vrchol přichází lezení. Nebojím se říct až obtížnosti 3 UIAA v několika krátkých úsecích. V cestě jsou navrtány a nabouchány expanzní nýty a tak víme kudy vede naše cesta. Ono ani není možné nikam jinam z hřebenu uhnout.
Všichni dáváme pozor, kam šlapeme. Aby nám nějaký uvolněný kámen nezpůsobil klopýtnutí či pád, no a ten by byl pořádný.
Už jsme skoro tam
Dosahujeme vrcholu Mittlerer Ramolkogel 3518 m n.m, ale vzájemná gratulace a podávání rukou se nekoná. Vlastně ani moc neregistrujeme vrchol a okolo vyskládané kamenné mohyly pokračujeme dále k našemu dnešnímu cíli. Ještě kus cesty zbývá! Je to krásný hřebenový přechod, ale i trochu přelez.
Z Mittlereru hned klesáme po hřebeni. Nejdříve si libujeme, jaká to je pohoda. Jenže ono postupně malinko přitvrzuje a z chůze opět přecházíme do místy regulérního lezení. Na trase tedy hřebeni k vrcholu Grosser Ramolkogelu 3550 m n.m. je několik drobných výšvihů přes skalní patesty nebo různé oblézání skalních útvarů. Celou cestu lze odjistit. Všude jsou nýty a kruhy. Hlavně v těch těžkých pasážích.
My před vrcholem doháníme rakouský pár. Slečně se zřejmě dále nechce a tak ten její pokračuje sám. My u slečny zastavujeme. Holky s ní chvilku konverzují. Slečně se už pokračovat nechtělo. S Danym sledujeme její drahou polovičku, která zdolává poslední desítky metrů na úžasný vrchol. Omrkneme jeho trasu a až si tu lehce odpočineme nastoupíme do poslední pasáže.
Holky se toho nebojí a pokračují dál
Myslel jsem, že budeme muset Mirču s Helčou přemlouvat, ale nic jim nebránilo. Naopak nadšení sílí. Jdeme na to. Pod vrcholem je podle mě nejtěžší místo slézá se po straně hřebenu, po skalním výběžku níž do malého sedla. Lezení v traverzu. Na ruce je dobrá hrana a nějaký ten stup se také najde. Mirče to trochu komplikuje velikost, ale přelézá bravurně. Teď jen zhruba patnáct metrů sněhového pole a posledních několik výškových metrů ve vyšlapaném suťovisku k vrcholu.
Jsme tu! Jeden po druhém dolézáme na vršek. Kříž tu nečekejte, za to vám vrchol nabídne krásné místo pro chvilku, ve které se můžete v klidu porozhlédnout do jednotlivých údolí. Okolní ledovce a vrcholy to celkové panorama ještě umocňují. Jsou to také vrcholy, které nás do budoucna čekají. Tyhle chvilky jsou to nejlepší co vás na horách může potkat. Vychutnáváme tyto skvělé chvíle na krásném vrcholu Grosser Ramolkogelu.
Sestup je stejnou cestou. Musí se dávat pozor jen kam se šlape. Opravdu to není sranda. Dopad váhy těla do tohoto terénu může pod nohou utrhnout podklad. Takže opatrně našlapujeme a dodržujeme rozestupy. Z malého sedla pod vrcholem opět travez pod skalnatými patesty a za chvilku jsme u batohů, které jsme tu zanechali. Dál pokračujeme na Mittlerer a hned začínáme slézat po hřebenu dolů.
Jsme opatrní, ale vše jde velmi dobře
Stále máme připravené lano na slaňování, ale cesta ubíhá a těžší místa také bez problémů slézáme. Opatrnost je stále patrná, ale občasné zastavení a porozhlédnutí se kolem stojí za to.
K ledovci do sedla, kde jsme nechali mačky a cepíny, jsme slezli docela rychle. Vrchol Nördlicher Ramolkogel už dnes nepolezeme. Je to zhruba další hodina a tu už my nemáme. Je před polednem. Kvůli našemu dnešnímu odjezdu to musíme zrychlit. Také teplota už dost vystoupala a nechceme na ledovci něco riskovat. Rychle tedy obouváme mačky a navazujeme se. Sestup volíme naší výstupovou trasou. Pod sedlem se vyhýbáme dvěma trhlinám a pak už přímo dolů.
Nohy trochu bolí, jak se člověk snaží dopadat celou plochou chodidla na led. Sestup je opět rychlý. První polovina ledovce odsýpá. Stále jsme obezřetní, protože co chvilka to slyšíme letět nějaký kámen nebo v kuloárech padají kamenné sesuvy.
Stavíme se v chatě Ramolhaus
Pod sedlem Ramoljoch balíme ledovcovou výbavu a praskáme si to rovnou k chatě. Není to nijak daleko a za nedlouho se před námi objevuje. Hmmm, myšlenka na rychlou zastávku a jedno chlazené přišla velice rychle a po mém vyjádření se Danymu, se taky moc líbí.
Na chatě Ramolhaus pak vše vyprávíme obsluze, která pochází z Čech. Během rozhovoru přebalujeme batohy vyzvedáváme věci z chaty, kde jsme si nechali nepotřebné a připravujeme se na sestup do údolí.
Po rozloučení nahazujeme bagáž na záda a vyrážíme. Tempo je téměř vražedné. Jde, tedy skoro se běží, parádně. Trasa zpět vede již zmíněnou stezkou Zentralalpenweg 02.
Po necelých třech hodinách svižné chůze procházíme přes lávku u Obergurglu. Zbývá nepříjemná pasáž po městských uličkách rozpáleného městečka. U infocentra padáme na lavičku a Dany vyváží auto z garáží.
A jsme u konce
Odjíždíme… Ukládám všechny zážitky do paměti, rozebíráme s ostatními parádní výstup a tak nějak je na všech vidět jak se těší na další skvělé zážitky v horách.
Já tento parádní výstup doporučím ostřílenějším horalům. Hřebeny Ramolkogelů nejsou zadarmo. Dají se stihnout všechny tři vrcholy v jeden den. My si odvážíme dva, ale o počtech to není, je to zážitek! Nu a také jsme objevili další vrcholy a zajímavosti, které během jízdy domů zanesu do seznamu. Tak příště Ötztalské alpy, už se všichni těšíme.
Žádné komentáře