Kam se vydat, když si chcete užít krásné horské výhledy, ale moc se u toho nezapotit? Mám pro vás tip na nenáročný jednodenní výstup v Nízkých Tatrách. A k tomu dostanete pár rad, jak spát na sněhu, aby vám neumrzl nos ani zadek.

V údolí mezi Nízkými Tatrami a Muránskou planinou leží má oblíbená silnice. Za jasného dne nabízí po obou stranách úžasnou podívanou na zasněžené hory, lesy a kopce. Z každé vesnice, kterou míjím, vybíhá k vrcholku nejbližších hor zelený nebo modrý úponek, který končí na hřebenovce vyznačené červeně jako dálková trasa Cesta hrdinov SNP. 

Výjimkou není ani Polomka, kde má cesta k vrcholu začíná. Výstup je pozvolný. Pole a pastviny s kravami střídá hustý les. Na sklonku léta si tu můžu natrhat plné hrsti borůvek, v zimě tiše obdivuji zmrzlé stromy. Míjím Bukovinku a mířím k nejvyšší hoře v okolí, 1660 metrů vysoké Homôľce s nádherným výhledem do nitra Nízkých Tater. 

Z vesnice se na Homôľku dostanete za tři až čtyři hodiny, ale vždy záleží na počasí. Pokud zrovna nasněžilo a cesta není prošlapaná, zabere cesta více času. 

Tipy, jak spát na sněhu

Do Polomky se vracím navečer. Den se rychle krátí, stmívá se už ve čtyři a teplota se pohybuje kolem mínus 13 °C. V únoru klesá až k mínus 22 °C, říkají místní. Přestože mám s sebou potřebnou výbavu na spaní venku, zima mě přeci jen zažene do tepla domu. Výbavu otestuji až druhý den odpoledne.

Běžně spávám pod tarpem, ale tentokrát mám stan. Odhrabu sníh, kolíky co nejlépe zatlačím do ztvrdlé země a cítím, jak mi zima pokradmu leze po těle. Dokud se člověk hýbe, má pocit, že je teplo, ale jakmile se zastaví, tělo začne chladnout. Proto je potřeba co nejdřív zalézt do spacáku a co nejvíc úkonů dělat už v něm: převléknout se ideálně do termoprádla a několika dalších hřejivých vrstev oblečení, vydatně se najíst, občerstvit i duši nějakým tím čtením a všechno teplo zase ztratit při nutné pauze na záchod. 

Když položím ruku na zem vedle sebe, ihned mi začíná mrznout. Jsem vděčná, že zbytek mého těla si hoví na nafukovací karimatce Therm-a-Rest Womens NeoAir XLite, na které chlad od země vůbec necítím. Karimatka je 6,4 cm vysoká a má teplotní koeficient 5,4, což je izolační schopnost karimatky a do těchto podmínek plně stačí. Navíc je pohodlná a chrání mé kosti před otlačením gravitací.

Jedinou nevýhodou je délka, přestože měřím 164 cm, o čtyři centimetry delší karimatka mi nestačí, a tak musím ležet na boku. Zatímco pod tarpem si musím dávat pozor, aby mi při lehu na boku nenachladly ledviny, dnes mě chrání stěny stanu.

Hádejte, na co v zimě nesmíte zapomenout? Vyfotit si selfie s medvědem? Napsat rodičům, že jste přežili noc? Možná, ale především: v mínusových teplotách mrzne voda. Pokud nechcete k čajovému sáčku olizovat led, doporučují zdatní turisté dát si láhev do ponožky a schovat k sobě do spacáku, případně obětovat část váhy a vzít si s sebou termosku a vodu do ní přelít. 

Kamarádka Romana, se kterou jsem byla před měsícem stopovat vlky, mi doporučila si k pití strčit i boty v nepromokavém sáčku. Nemyslete si, není to žádná podivínka, ale když celý den chodíte nahoru a dolů, nohy a s nimi i boty se vám chtě nechtě zapotí. Snažit se ráno narvat nohy do bot, které jsou zmrzlé nejen zvenku, ale i zevnitř, taková muka by si nevymyslela ani španělská inkvizice.

Dobré vyhlídky

Sbalím saky paky, naposledy se potěším pohledem na zasněžené pásy hor a rozlehlá pole a vyrážím domů. Mým přáním je vydat se jednou po hřebeni dál na východ až ke Kráľové holi (1946 m. n. m.) nebo západně na Ďumbier (2043 m. n. m.). Slyšela jsem, že je na hřebeni několik útulen, kde může člověk přespat. V zimě by v nich určitě narváno nebylo, ale raději si to nechám na teplejší období. 

Můžete se vydat také napříč Slovenskem a projít si celou Cestu hrdinov SNP, která má 770 kilometrů. To mě lákají jiné dálkové trasy, o kterých snad dočtete v létě.