Hochalmspitze, královna Vysokých Taur s královskými výhledy

Třítisícovka Hochalmspitze (3360 m) je nejvyšším bodem horské skupiny Ankogelgruppe a jednou z nejvyšších hor Vysokých Taur. Kolem žulového masivu se nachází několik ledovců.

Klasicky se chodí od přehrady Gößkarspeicher (1707 m). Kousek pod hrází se dá parkovat. Vede sem úzká horská silnička, odbočující z údolí Maltatal. Do Maltatalu přijedeme před Gmünd a kousek za odbočkou začíná zpoplatněný úsek známé horské silnice Malta Hochalmstrasse.

Klasická cesta stoupá od jezera na sever k chatě Gießenerhütte (2215 m), patřící sekci Gießen-Oberhessen německého Alpenvereinu.

Další varianty výstupu jsou od jihozápadně položeného Arthur-von-Schmid-Haus, případně od bivakovací chatky Celler Hütte. Variant je vícero a dají se nakombinovat do vícedenního přechodu.

Příjezd a výstup na chatu

Volíme klasickou cestu a po šestihodinovém příjezdu z Prahy přes Salzburg a Gmünd dorazíme na parkoviště pod přehradou. Silnička se klikatí údolím potoka Gößbach a končí závorou přímo pod hrází. Pokračovat už smí jen terénní auta personálu Gießenerhütte. Štěrková cesta pokračuje ve stoupání. Turistický chodník č. 533 se od široké cesty odpojuje po pár zatáčkách a stoupá příměji lesem a kosodřevinou.

V místě, kde se napojí zpátky na štěrkovou cestu se otevírají výhledy zpátky dolů na přehradu a hlavně na náš cíl, skalnatou pyramidu Hochalmspitze. Pod její jižní stěnou se krčí zbytky ledovce Tripkees. Cesta od parkoviště trvá asi hodinu a půl.

Chata leží v nadmořské výšce 2215 metrů, pod prvním z vrcholů hřebene Winterleiten. Otevřená bývá od konce června do konce září a pojme přes šedesát nocležníků plus winnterrraun. Ten se nachází nad chatou vedle heliportu a součástí malého kamenného domku je i sauna, která funguje na objednání u chataře.

Ve světle zapadajícího slunce sledujeme mraky běžící přes protější Säuleck (3086 m), jako další z možných cílů ať už z Gießenerhütte nebo z chaty Arthur-von-Schmid-Haus.

Varianty výstupu od chaty

Z chaty máme v zásadě dvě možnosti, jak se dostat na vrchol Hochalmspitze. První z nich je výstup do sedla Lassacher Winkelscharte (2856 m) a lezení hřebenu Detmoldergrat od jihozápadu (Ferrata je značená do obtížnosti C). Hřeben se dá přejít a sestoupit přes sedlo u skalního útvaru Steinerne Mandln.

Popis a topo v němčině zde:

https://www.bergsteigen.com/touren/klettersteig/detmolder-grat-steinerne-mandln/

Druhou možností je vystoupit ke Steinerne Mandln a sestoupit ferratou Detmolder Steig. Rozcestí, kde se tyto dvě možnosti oddělují se nachází 150 výškových metrů nad chatou.

Obtížnější a delší lezeckou variantou je hřeben Winterleitengrat. To už se ale bavíme o lezení do obtížnosti 3+ UIAA v nezajištěném horském terénu a pořádném celodenním výletu.

https://www.bergsteigen.com/touren/klettern/winterleitengrat-hochalmspitze/

Mezi tradiční horolezecké cesty patří výstup jižním pilířem (Sudpfeiler). K pilíři přicházíme po ledovci Tripkees a čeká nás 280 metrů lezení po vlastním jištění s místy obtížnosti 5 UIAA.

https://www.bergsteigen.com/touren/klettern/winterleitengrat-hochalmspitze/

Přechod žulového vrcholu

Po prověření aktuálních podmínek a díky konzultaci s chatařem volíme druhou variantu. Pod skalním výšvihem ne Steinerne Mandln chybí značná část ledovce a obnažená skála je dojištěná lanem. Ráno je kamení na sněhu pod skálou přimrzlé, odpoledne se sype. Rozhodujeme se tedy vystoupat ráno ke Steinerne Mandln, přejít hřeben a sestoupit ferratou do sedla Lassacher Winkelscharte.

Od chaty stoupáme kolem winterraumu a k rozcestníku. Držíme se značené cesty č. 536 (Rudolstädter weg). Zpočátku podél potoka, míjíme dvě jezírka a pokračujeme rozeklaným terénem žulového suťoviska. Značení trasy je poměrně dobře viditelné.

Ledovec koncem léta značne ustoupil a odhalil poměrně hladké žulové plotny. Nejnepříjemnějším místem je přechod ze zbytků ledovce na skálu. V dolní části je přidané jistící lano, výše pak následují řetězy a fixní ocelová lana. Stoupá se po policích vytvořených odlupováním obrovských žulových desek.

Vyšvihmeme se do sedla a pokračujeme hřebenem dalších 250 výškových metrů k vrcholu, který už vidíme před sebou. Po naší pravici, směrem na sever se rozkládá ledovec Hochalmkees. Poskakujeme po žulových balvanech a pomalu stoupáme ke kříži. Viditelnost je naprosto ohromující a čím jsme výš, tím lepší výhledy se otevírají.

Dostáváme se k vrcholovému kříži a před studeným větrem se schováváme za jedním z balvanů. Naprosto dokonalý 360stupňový výhled je tou nejlepší odměnou. Směrem na severozápad se tyčí blízký Ankogel (3249 m), jež je dalším z oblíbených cílů této horské skupiny. O něco víc nalevo zaujme zasněžený Grossglockner (3798 m), nejvyšší hora Rakouska.

To ale zdaleka není všechno. Na severu jasně rozlišíme Dachstein a Hochkonig, jižním směrem vzdálenější Dolomity a Julské Alpy. Takový luxus se poštěstí opravdu málokdy.

Je čas na sestup. V rámci přechodu hora pokračujeme západním směrem a slézáme hřebenem Detmoldergrat. Obtížnější místa jsou zajištěna jako ferrata a skála je tu méně lámavá než po jaké jsme stoupali ráno. Volba směru se v těchto daných podmínkách ukázala jako správná.

Klesáme až do sedla Lassacher Winkelscharte. Odsud by se dalo sestoupit strmým zajištěným žlabem do údolí Seebachtal. Stezka č. 519 traverzuje po jeho pravém úbočí a cestou se dá využít bivakovací chatka Celler Hütte. Dál po hřebeni Detmoldergrat by se dalo pokračovat kompletním přechodem až na Sauleck.

My se dáváme doleva, směrem na jih a chodníkem č. 519 sestupujeme zpátky ke Gießenerhütte. Ještě si stihneme užít sluníčka na terase před chatou.

Další možnosti v okolí

Ještě obtížnější by byl výstup na Hochalmspitze od chaty Arthur-von-Schmid-Haus s výstupem na Säuleck (3086 m) a kompletním přechodem hřebenu Detmolder. V takovém případě se hodí využít sestup na Gießenerhütte.

Vlakový tunel pod masivem Ankogelgruppe přímo vybízí k uskutečnění vícedenního přechodu z místa A do místa B, tedy z Mallnitz do Böcksteinu. Dá se využít několika chat a vlaku pro návrat k autu na druhé straně hor. Při plánování takového podniku si určitě zjistěte otevřenost chat, aktuální podmínky a v časovém harmonogramu zohledněte náročnost terénu.

Co s sebou?

Jedná se o túry v náročném horském terénu, takže pořádná obuv je samozřejmostí. Obsah batohu se liší mezi jednodenní túrou a přechodem, ale vždy počítejte s oblečením do nepříznivých podmínek včetně nepromokavé a zateplovací vrstvy. Lékárnička, sluneční brýle, opalovací krém, pokrývka hlavy, čelovka a další samozřejmosti máme s sebou vždycky. Na hřebeni není kde dobrat vodu a párek v rohlíku si tam také nekoupíte, takže buďte adekvátně zásobeni.

Ferratové vybavení se hodí na Säuleck i na Detmoldergrat. Většinu roku se budeme část túry pohybovat po ledovci, takže batohy ztěžknou o mačky, cepíny a další vybavení na ledovcovou túru.