To tak ve čtvrtek v práci přemýšlím co s víkendem. Neúprosně se blíží. Moje přítelkyně určitě bude chtít jet na nějaký výlet. Podzim se jí strašně líbí, proto se procházkám a návštěvám hezkých a zajímavých míst nevyhnu. Ani nechci, ale protože má být krásné počasí, tak bych to chtěl spojit s trochou lezení.
Pojďte ke Svatošským skalám
O pár hodin později se mě kamarád na lezecké stěně Západočeské univerzity ptá na moje víkendové plány. Popisuji mu můj budoucí plán. Vojtovi je to jasné a tak mi nabízí řešení. Jede v pátek z Plzně za rodinou do Karlových Varů. Kamarád navrhuje, že mám s přítelkyní sednout v sobotu do auta, vzít lezecké cajky a nějaké slušivé oblečení na odpoledne do centra. Plán je to dobrý, tak snad s tím Míša bude souhlasit. Čeká nás parádní procházka ke Svatošským skalám a odpoledne pak courání po centru Karlových Varů.
Cesta z Plzně
V sobotu ráno vyrážíme v osm ráno z Plzně. Cesta trvá hodinu autem. Máme sraz s Vojtou v Doubí na parkovišti na konci ulice Svatošská (N 50°12.517, E 12°48.936). Dále pěšky krásnou krajinou při řece Ohři. Už z tohohle jsem nadšený. V chráněné krajinné oblasti Slavkovský les jsem snad ještě nebyl. Jsme sice jen na kraji na cestě ke skalám, ale i tak je to zde krásné. Po cestě při levé straně nad řekou už vidím i pár malých skalních útvarů. Vojta ukazuje do kopce na nejvyšší skálu, kterou vidíme. Jmenuje se Trpaslík.
Zajímavá je, ale prý se tam neleze, je to tam dost špinavé. Pokračujeme dále a po chvilce se před námi ukazuje i náš cíl v podobě Svatošských skal. Jsou zasazené do nádherného údolí. Na první pohled i poměrně vysoké. Vojta, který zde strávil spoustu času, říká, že výška je až padesát metrů. Jde o lezení v kolmé a členité skále s obtížností od 4 do 8+ UIAA. Materiál je ortorula.
Průvodce mám při ruce
Neváhám a vyhledávám na telefonu průvodce. Dočítám se také, že skály se skládají z osmi jednotlivých útvarů nazvaných podle pověsti o zkamenělé svatbě. Zleva doprava je to pak tedy Nevěsta s Ženichem pak Páter, Svědkové a Muzikanti, Tchán s Tchýní a nakonec Zámek.
Na výlet se může hodit
Procházíme kolem občerstvení. Otevírají až kolem jedenácté hodiny a tak s námi Míša pokračuje dále ke skalám. Ty jsou na druhém břehu řeky. Vede k nim visutá lávka. Na lávce už mi Vojta ukazuje jednotlivé cesty, které stojí za vylezení.
A začínáme…
Je to jasné, vlezeme hned na Nevěstu. Na rozlezení čtyřicet pět metrů dlouhou cestu Ohří Cesta za 6- podle průvodce. Je krásně odjištěna. Nástup do cesty je lehký a dále pak začne těžknout. Nad sebou pak vidím spáru, o které mi Vojta říkal.
Není to úplně můj šálek kávy, ale prý uvnitř drží a dá se do ní nacpat. Po dalších pár metrech se mi to potvrzuje a já mohu v mé docela komfortní zóně pokračovat dále. Když spára končí, cesta pokračuje více vlevo. Snažím se vylézt ze spáry. Daří se mi to. Sice pomalu, ale dostávám se do chytů nad spárou. V tento okamžik mi přichází tento úsek nejtěžší. Umocňuje se to ještě tím, že takhle část je dost exponovaná.
Hrany skály jsou jen kousek ode mne a při pohledu za sebe se rozprostírá celé údolí. Už jen kousek a budu si to celé moc vychutnat z vrcholku. V závěru cesty pak dolézám po oblejších chytech, ale už bez problému. Cvakám odsedku do štandu a začínám si vychutnávat celou tu krásu kolem mě. Zapisujeme se taky do vrcholové knížky a připravujeme se ke slanění
Přesun na Zámek
Pod skálou pak balíme věci a přesouváme se na do sektoru Zámek. Tento sektor je také pěkně odjištěný. Musíme dnes vybírat tyto cesty. Máme sebou jen expresky a nějakou smyci, na lezení po vlastním to není. To ale nevadí. Vojta mi vybírá další cestu. Jmenuje se Frantova za 6- a podle místních je to velice krásná cesta. Navazuji se, vklouzám do lezeček a vydávám se do této kolmé cesty.
V průvodci je cesta pěkně popsána a tak se držím toho, co jsem načetl. Leze se parádně. Pod prvním nýtem je to trošku na rozpor, pak přichází pár balkonků i menší chyty. Pak cesta opět přejde do krásné pohodovky. Výlez ke štandu už je lehký. Na vrcholu na nás čeká Míša a fotí nám dalších pár fotek. Nikam nechvátáme a tak všichni společně sedíme na vrcholu a kocháme se celým údolím.
Když jsme se vrátili zpět pod skálu, zjistila Míša, že občerstvení na druhém břehu už je otevřené a tak nás zanechává na místě s tím, že nás bude pozorovat z trasy. Koukám na hodiny, teda to jsme tomu moc nedali. Za dvě hodiny dvě cesty. Nu, přidám alespoň jednu. Pak už se budu muset věnovat Míše.
První problém
Pouštíme se tedy do cesty, která je hned vedle, Direttissima za 6. Vojta leze první. Cestu přeběhl nějak rychle. Pouštím se za ním na druhého, abych nezdržoval. Vyplatilo se to. Hned nad prvním jištěním mám problém a nemohu přelézt jedno místo. Když se mi to po pár pokusech povede, tak v cestě už žádná vážnější překážka nebyla. Lezení je opět po příjemných chytech a řekl bych, že se dalo lézt technicky a šlo vše odšlapat nohama. Na vrcholu u štandu s Vojtou ještě pokecáme. Převážeme lano a já si vychutnám dnešní poslední slanění.
Na výlet se může hodit
Pod skálou Už na Vojtu čeká jeho brácha s dalšími lezci. Prý polezou do pozdního odpoledne. Přeju jim to! Je parádní den na lezení. Já už jen balím věci a diskutuji s ostatními. Ještě se rozloučit a pospíchat za tou mojí.
A mám dolezeno
Vyzvedávám Míšu u občerstvení a pomalu se vydáváme k autu na parkoviště. Ještě se společně několikrát otáčíme ke skalám, abychom zahlédli ostatní lezce. Tak tohle byl pěkný zážitek. Sice jen tři cesty, za to velice krásné. Aspoň mám důvod se na tohle parádní místo zase vrátit s kolegou lezcem, který se semnou do této oblasti s radostí opět vydá. Teď už mě ale čeká společně strávené odpoledne na promenádě ve Varech.
Žádné komentáře