Několikadenní lezení na Mallorce

A je to tu! Po dlouhé době konečně výlet, tedy lezecký výjezd. A ano, opět na největší Baleárský ostrov. Že netušíte, no přece Mallorca. Úžasný rekreační španělský ostrůvek. Jenže tady o rekreaci nepůjde. Tedy myslel jsem že jo, ale to bych nesměl vyrazit s bandou lezeckých bláznů. Takže Mallorco těš se, no a naše maličkosti taky.

Jak to vůbec začalo? To takhle na lezeckém kurzu s malýma děckama, kolega a kamarád praví: „Slavím třicítku, pěkné kulatiny, nechceš jet s námi na Mallorcu za lezením?“. Je pravda, že mě musel týden přemlouvat. Podlehl jsem, takže na firemním večírku kupuji přes mobil letenky od společnosti RyanAir. Zpáteční letenka vychází na krásných 1450 korun českých, nějaké to ubytování a auto pro šest lidí, které zařizuje kamarád Vojta. Suma sumárum jsem na skoro 4300 korunách. Zbývá jídlo a palivo do aut.

Do odletu zbývají dva měsíce, takže je čas jít bušit na umělku, aby člověk něco vylezl. Jenže jak se znám bude to zase lezecká flákanda. Nebo se už nyní mýlím?

O dva měsíce později…

Přípravy probíhali poslední týden před odletem. Hlavně balení bylo nejdůležitější. Klasicky letíme pouze s příručním zavazadlem. To znamená ty nejmenší možné rozměry, co si do letadla můžete vzít. Vzhledem k tomu, že se bere docela dost lezeckého vybavení, je objednáno jedno velké 20 kilové zavazadlo pod letadlo. Konečně nebude půl batohu jen lano. Jenže ejhle… Dvanáct kusů presek, helma, kyblík, dvakrát smyce 120 cm, třikrát HMska, sedák, odsedka. Lano, konkrétně 60 a jeden pár lezeček balím do batohu na lano s plachtou od Singáče.

Vezměte si s sebou

Bude hic nebo zima? Balím šortky i lezecké kalhoty. Mikina nebo vesta? Cpu do batohu, co se dá. Hygiena, malý ručník, kabely k hodinkám a na telefon. Čelovka? Nikdy jsem ji na Mallorce nepotřeboval, zbytečnost…

Sobotní odlet a první den lezení

Letíme z Norimberka, a protože náš odlet je naplánován na šestou hodinu ranní máme co dělat. Spal jsem sotva tři hodiny a už zase sedím v autě a sbírám po Plzni polovinu party. Nejdřív Adél a pak našeho oslavence Martina. Tom dorazí na ujednaný čas na domluvené místo, kde se všichni naložíme i s bagáží k Vojtovi a jeho ségře Elišce do Transportéru.

Po dvou hodinách jízdy na letišti Marťas s Tomem u odbavení hodně baví paní za přepážkou. Váha zavazadla je 26 kilo, no a už přeskládávají. Pak i ostatní přeskládávají. Převažuje se dvakrát a stále jsme přes limit. Je u toho hodně zábavy a smíchu. Bágl se podaří procpat přes přepážku i s nějakým tím kilem navíc, protože paní už to nechtěla potřetí vážit. Zanedlouho už si to štrádujeme na gate k letadlu. Mezitím samozřejmě musíme projít kontrolou a tak půlku osazenstva kontrolují. No jo banda barevně oblečených lidí budí zřejmě pozornost a nebezpečí, pravděpodobně tím smíchem a blbými řečmi.

Po příletu jdeme pro auto a brzy už lezeme

Po příletu na Mallorcu Vojta zařídí vozidlo a vyrážíme do víru dálnic, úzkých mallorských uliček a samozřejmé její krásné skalnaté přírody. Jen malé přibrždění v místním Lidlu a honem lézt do nějaké parádní oblasti.

Na rozlezení se volí oblast kousek za Palma de Mallorca hlavním městem ostrova. Oblast se jmenuje Oblast S´Estret a je u ní perfektní parkoviště (N 39°41.589′, E 2°38.049′).

Pádíme do prvního sektoru Pasión na takové to prvotní rozlezení a osahání toho parádního vápence. Začínáme z lehla od 4c a jedeme výše, Krásná cesta Pasión interminable 5+, dvoudélky Noc el culo al aire 5a 45m a King of Quint 6a+ 35m.

Pak přecházíme kousek na zpět k parkovišti do sektoru Cuarentón. Tady už najdete obtížnější cesty jako například TEX-MEX 6b+, Kum Laude 7a, Busibus 6c+, Red Stain 6b+, ale také cesty lehčího charakteru jako Part Forana a Movimiento sexy, Virgin 5c, Las cagao. Eliminate 6a.

První den dopadl výborně, ale potrápí nás krb

Lezeme a užíváme si skvělý první den. Jakmile zapadne slunce udělá se opravdu kosa. Nemá cenu to lámat přes kolena. Máme před sebou ještě několik lezeckých dní. Balíme a vracíme. Musíme se dostat na zamluvený apartmán v městečku Biniamar (N 39°43.867′, E 2°52.345′), Bedy tedy Vojta ho sehnal přes společnost Airbnb. Ještě zastávka na pořádný nákup cestou, abychom neumřeli hlady a za hodinu jsme na ubytku.

Přečtěte si
Jak se hydratovat během letních měsíců

Veselé zjištění, že dům není vytopený, takže boj s krbem v předsíni a za chvilku i pořád ve druhém krbu v kuchyni. Bedy zmateně pobíhá se zapálenou krabicí po celém spodním patře a Marťas hasí zbytek mým broskvovým čajem. Nu koho by to napadlo, že komín bude kvůli zimě ucpaný!

Druhý den lezení

Teda vstávat takhle ráno, když vaše tělo ví, že je na dovolené… to je za trest. Jenže mládež je pěkně nabuzená a z mojí „flákandy“ se stává intenzivní lezecký zájezd! No a protože počasí vypadá na dnešek dobře, vzniká nápad.

Když jsme tu byl několikrát před tím, koukal jsem v průvodci po oblasti Sa Gubia (N 39°41.710′, E 2°40.413′). Je tam několik sektorů a zaleze si tu opravdu každý. Zajímavostí na této oblasti je, že je to takový kaňon, ve kterém najdete opravdu dlouhé a pěkné vícedélky. A ta, na kterou jsem už několikrát pokukoval očkem, by mohla právě nyní padnout. Okamžitě tenhle nápad předhazuji Martinovi. Nebylo kolem toho ani malé zaškobrtnutí. Za pár minut už balíme materiál do této linie. Ostatní jdou taky. Paráda! Bude nás plná stěna, krásné lezení a spousta zábavy.

U Sa Gubie je dobré zaparkovat u silnice k vjezdu na jezdecké ranče. Sice se autem dostanete až na jejich parkoviště, ale tam nám bylo vysvětleno, že tu nemůžeme zůstat. Možná by pomohl ještě širší úsměv, prosík a něco na kafe. To jsme bohužel nezkoušeli. Parkujeme tedy u silnice (N 39°41.266′, E 2°41.029′). Odtud se vydáváme mezi ranči po cestě Camí.de.s´Alqueria Blanca na křižovatku s pěší cestou kde se uhne doleva. Po zhruba padesáti metrech zatočíme vpravo do říčního koryta a pokračujeme dále do oblasti viz mapa https://mapy.cz/s/foruvename .

Jsme skoro na místě

Po zhruba čtvrt hodině chůze jsme na místě. V úžasném kaňonu, který obklopují vysoké skalnaté stěny. Rovnou jdeme do sektoru Espolón (N 39°41.680′, E 2°40.378′), tedy doufám, že to píši dobře. Přicházíme rovnou k nástupu linie Supernova, Spits´n Giggles délka 220 metrů. Je to sedm délek. Lezeme ve dvojicích Já a Marťas. Tomáš a Adél. Jdeme všechny délky této cesty. Bedy s Eliškou jdou první tři délky cesty Gran Turismo a od čtvrté délky se napojují na naši cestu. Chtěli hned lézt a nečekat až se dvě lanová družstva dostanou výše do stěny. To by trvalo dlouho.

Lezeme, lezeme, střídáme se v tahání. Doháníme se na štandech. Bavíme se. Počasí parádní, občas zafouká, ale nic hrozného. Výhledy jsou s přibývající výškou lepší a lepší. Padají neuvěřitelné hlášky a když je chvilka vyfotíme i nějakou tu fotku.

Počasí nevypadá dobře

Před poslední délkou se začíná počasí kazit. Jdu od posledního štandu první najít top na vrcholu. Po malém převísku vybíhám poslední metry po vlhké skále, ano začíná mrholit. Dobírám postupně ostatní lezce, protože je to tu bez postupového jištění. Postupně se nahoru dostáváme všichni. Vrcholové foto, přezout a připravit se na sestup. Martin jde první. Slaňuje se na druhou stranu stěny.

Musí nýty jiné cesty a štandy pod námi. Jdu za ním a pak zbytek lezců. Celou stěnu postupně slaňujeme štand po štandu a počasí se neuvěřitelně kazí. Prší! Místy mi přijde, že padá i déšť se sněhem. Lana jsou úplně mokrá, ruce zmrzlé… Pata skály je stále v nedohlednu a když už to vypadá, že to vezmeme na jeden zátah, tak to pořád nestačí. Po dvou hodinách slaňovacího boje jsme na zemi. Mám sto chutí políbit matičku zemi pod nohami. Ne z toho, že se zase mohu pohybovat horizontálně, ale kvůli tomu jak jsme promočený a zmrzlý.

Nemá cenu vymýšlet další lezení, dnes už to lepší nebude. Balíme a přesouváme se do „tepla“ našeho šíleně promrzlého ubytování.

Třetí den lezení

Po včerejšku jsme na další lezení nabuzeni. Vybíráme oblast Valldemossa crag. Cesta zabere z ubytka 45 minut. Aspoň to slunce bude mít čas vyjít výš, aby se dalo lézt aspoň trochu za tepla. Parkujeme na úzké silnici přímo u spodního sektoru Main Crag (N 39°43.063′, E 2°35.932′). Dvě minutky od auta je sektor Upper (N 39°43.117′, E 2°35.942′). takže sedáky nasadit a vytáhnout druhou snídani. Vůbec, ale vůbec se mi nechce lézt. Z toho včerejška jsme pěkně ztuhlí a lezení tady ve stínu je konkrétně pro mě zničující. Snad se to slunce za chvilku dostane výše. I tak nastupujeme do zdejších linií. Bedy leze komín Chimenea 5c, všichni ostatní postupně linii Lanky 6a, Shorty 6a, pak o kus níže Kirsten 6a a Kirsten 5c. Na silnici dole už svítí slunce takže rychlý přesun. Hlavně už konečně začnou jezdit turisti. To víte, vyset na skále nad projíždějícími auty, to prostě chcete.

Sektor Main Crag přímo u parkoviště. Střídáme se v cestách El jubilado 5c, Suphi 6a do které jsem se pustil. Podle průvodce krásná linie. A lezecká bible nekecala. Další cesty jsou pak Jubilado Direkt 6b, traverz celého cragu a pak honem do převisu nad silnici. Marťas a Tom lezou cestu Sostre den burotet 6c+ a já s Eliškou cestu Dali 5c, je to také převis nad silnicí, ale lehčí. Slezeme co jde, vyděsíme pár projíždějících aut a když už není co, rozhodujeme se o přesunu do oblasti La Creveta (N 39°55.621′, E 3°6.329′). Ano, je to přes celý ostrov, ale aspoň něco uvidíme zastavíme na pár místech a koupíme na večer nějaké dobroty k vínu.

Cesta Lord of the Rings

Na parkovišti v sedle Coll de la Crueta (N 39°55.719′, E 3°6.625′) zanecháváme auto a vydáváme se pěšky přes po vyšlapaných cestičkách ke skalnatému sedlu (N 39°55.684′, E 3°6.440′). Zde se pak slézá a uhýbá doleva pod stěnu. Chce to trochu orientačního smyslu a trpělivosti. Po dvaceti minutách přicházíme do sektoru Main Wall. Slunce pomalu zapadá. Únava už je taky trochu znát a tak si dáváme pohodové cesty. Všichni lezeme cesty Lord of the Rings, Coordina Coordinator, Curset, Baba Diedro dále pak Hyperion 6a a v pozdní podvečer nakonec Krilin 6a+. Do té se pouští jen Eliška s Marťasem.

Pozor! Jsou prý zde uzavřené sektory a to celoročně od roku 2013: Lion Rampant, Gringo Star a Cara Norte lze vyžádat povolení vše, ale myslím, že to bude složité. Vše na webu www.caib.es.

Čtvrtý den lezení

Celu noc propršelo. Takže se probouzíme do chladného vlhkého rána. Samozřejmě vymýšlíme co s tím. Postihlo to celý ostrov. Rozhodnutí je takové, že dnes nikam nespěcháme. Budeme doufat, že vítr skály vysuší a my si zalezeme aspoň v nějakých easy sektorech. Takže po snídani ještě na chvilinku do hajan než se vydáme do oblasti Raiguer u Alcúdie. Sektor se jmenuje Puig de Sant Martí (N 39°49.899′, E 3°5.879′) a najdete zde velice příjemné linie.

Cesta autem nám zabírá třicet minut. Z hlavní silnice MA-13 se sjede pod kopcem Es Vermell a pokračuje se lesem po nezpevněné cestě až na rozcestí (N 39°49.973′, E 3°5.549′) kde se vydáme vlevo do kopce. Z ničeho nic je tu najednou asfaltová cesta. Po necelém kilometru se nachází parkoviště (N 39°49.975′, E 3°5.811′). Ke skalám jsou to dvě minutky chůze. Sektor není nijak velký. Vrchol tvoří celý hřeben Puig de Sant Martí a lezecké cesty jsou v jeho celé délce.

Všechny cesty jsou mokré, snad vyschnou

Určitě je tu možnost, že tak mokrá skála zde může rychle vyschnout. Jenže teď je všechno mokré, chyty plné vody, ale nám se chce lézt. Doufáme, že aspoň nějaké linie půjdou. Takže začínáme od těch nejjednodušších a lezeme co se dá. V cestách se střídáme. Vybíráme všechny cesty, které tady jsou a postupně vysychají. Nakonec se nám daří vylézt skoro všechno. Občas tedy přijde drobné mrholení, jenže to ničemu nebrání.

Až při odchodu k autu začíná opravdu hodně pršet. Z vrcholu vidíme, že nemá cenu hledat a jezdit jinam. Rozhodujeme se pro malý výlet na severní cíp ostrova k majáku Far de Formentor (N 39°57.682′, E 3°12.737′). Projedeme městem Port de Pollenca a pokračujeme kolem již zmíněné oblasti La Creveta přes sedlo po jediné silnici k majáku. Úzká silnice, zákruty a serpentiny jsou řidičským zážitkem.

Najednou z ničeho nic v jedné zatáčce u parkoviště narážíme na uzavřenou cestu. Dále nemůžeme pokračovat. Zřejmě nějaká údržba vozovky. Je zde malý plácek (N 39°57.250′, E 3°11.375′). Nezbývá než zastavit. Snad ze zdejší vyhlídky něco uvidíme. Máme štěstí, maják je odtud vidět. Jenže podmínky jsou teda hrozně špatné. Nepřestávající déšť, vítr a mlha. Prostě ty „nejlepší“ možné podmínky! Uděláme pár fotek a s malým zklamáním se vracíme zpět.

Pátý den lezení

Poslední den. Vybírá se oblast kde je dost cest a nebude nutný přesun. Volba padá na Ca´s Catalá sektor D´escalada (N 39°33.055′, E 2°35.249′) . Je to sice za západě ostrova, ale dojezdový čas je 45 minut. Jdeme do toho. Auto zanecháváme na silnici (N 39°32.971′, E 2°35.336′) přímo u kamenných schodů, které vedou ke skále. Je to krátká procházka. Sotva 5 minut chůze. Nu a jdeme na to. Poslední den, tak ať to stojí za to. Je krásné slunné počasí, skála suchá takže to slezeme zprava do leva. Opravdu to stojí za to! Cesty jsou parádní, každý si tu najde svoje. Určitě se tu na pár hodin zašijeme.

Odpoledne kolem čtvrté končíme z lezením. Marťas má na kontě 27 cest. K oslavě jeho 30. narozenin tedy zbývají ještě tři kousky. Bedy má nápad a zajedeme se teda na poslední chvilku podívat do oblasti Mont Port. Jsou zde tři sektory. Auto zanecháváme u silnice kousek od skal (N 39°33.291′, E 2°22.365′). Tuším, že si kluci vybírají sektor Dragonera (N 39°33.094′, E 2°22.277′). Martin se hned pouští do první cesty co vidí a zanedlouho křičí z topu, že zbývají dvě poslední. Vpravo ve skále jsou prý nějaké vícedélky, tedy dvoudélky. Takže mu to uznám!

Proč sem si nevzal tu čelovku!

Završí svoje snažení ve skvělé cestě na tak krásném místě. Bedy s Eliškou vybírají poslední cestu s názvem Mig dia 5+ a Marťas s Tomem Hielo Negro 6a. No a já s Adél už si jen vychutnáváme poslední paprsky slunce, které zapadá na horizontu. Adél po chvilce dostává chuť vylézt aspoň jednu délku. Navazuje se a já ji jistím. Během chvilky je tma a tak, když se dostanou všichni zpět na zem, sbalíme věci a pomalinku se přemisťujeme k autu. A tady nastává problém se světlem. Takže čelovka opravdu chyběla. Místo ní mám v puse mobil a svítím si na cestu v docela špatně schůdné cestě, která je místy zajištěná fixními lany. Nu boj, co vám budu povídat.

Lezení na Mallorce jsme zvládli

No a tím to několika denní putování a lezení na Mallorce můžeme zakončit. Večer na ubytování nás čeká malá oslava a na zítřejší ráno máme ihned naplánovaný let zpět do Norimberka.

Bylo to opět parádní, tedy snad mnohem více než parádní. Skvělý týden, bezva parta. Sousta navštívených míst a to horší počasí vlastně nikomu náladu nezkazilo. Mallorca mě opět utvrdila v tom, že je tu nespočet krásných míst, sektorů a lezeckých cest, které stojí za další návštěvu. Takže na viděnou příště.