Jak už bývá zvykem, hledají se hned na začátku roku levné letenky za lezením. Většinou někam do středozemního moře. Tuto zimu se poštěstili letenky na Maltu. Rozhodnutí musí být vždy rychlé, jinak ceny letí nahoru. Domluva s dalšími lezci byla velice rychlá. Většinou už víme, kdo má zájem letět, a tak to netrvá dlouho. Parta je poskládaná ihned. A kdo že tento rok letí? Organizátor zájezdu Štíp, lezecký Óóóm guru Vojta, princezna Dominika a moje maličkost. Termínově to chytáme krásně na prodloužený víkend. Let v pátek po poledni a odlet z Malty v pondělí odpoledne.

Pátek

Sraz mám s Domčou v Plzni u Plazy, kde nás nabírá Štěpán. Cestou pro Vojtu ještě tankujeme a rychle koupit nějaké občerstvení do auta. Vojta už stojí před barákem a píše nám kde jsme.

Čeká nás klasická cesta po dálnici z Plzně do Norimberku. Auto zanecháváme standardně u letiště a jdeme se nechat odbavit k letu. Cestujeme opět na lehko a abychom měli jistotu, že projdeme jen z příručními zavazadly, máme zabalené jen to nejnutnější.

  • Do páru 10 kusů presek, jedno Petzl GriGri, jeden slaňovací kyblík, mailonu pro únik z nýtu a jeden mágopytlík. S domčou máme na víc ještě odsedky.
  • Oblečení jen to, co máme na sobě, tedy péřovku nebo silnější mikinu, tričko a dlouhé lezecké kalhoty. V batohu pak šortky, nějaké to náhradní tričko a další drobné důležité oblečení, hygienu a každý svoje lezečky. Všechny věci si mezi sebou rozkládáme tak, aby se každý vešel do daných rozměrů příručního zavazadla.

Na výlet se může hodit

Beal Joker 9,1 mm Unicore Dry Cover

Beal Joker 9,1 mm Unicore Dry Cover
Zobrazit

Petzl Grigri jistící brzda

Petzl Grigri jistící brzda
Zobrazit

Ocún Daisychain ECO-PES 16 mm

Ocún Daisychain ECO-PES 16 mm
Zobrazit

Letíme

U letadla před startem dáváme klasické selfíčko a můžeme letět. Let zabere 5 hodin. Vystupujeme z letadla před desátou večer. Před letištní halou čekáme na týpka, u kterého máme zařízené bydlení přes AirBNB. Má nás naložit. Jede s přítelkyní z hlavního města Valletty. Prý jsou na večeři a rád nás naloží a odveze do Iz-Zurriequ, kde má apartmán, který pronajímá. No, a tak čekáme a čekáme a pořád nikdo nejede. Pojídáme gumové medvídky a taháme z Domči nějaké holčičí rozumy.

Po čtyřiceti minutách se konečně objevuje auto. To nás všechny dostává do kolen! Fiat Punto! No to snad ne. Do telefonu tvrdil, že má velké auto. Každopádně výzvu přijímáme a na zadní sedačky kam by se vešli tak dva lidi sotva s batohy se cpeme čtyři. Aspoň že bez batohů. Ty zaplnily všechno místo v kufru. Můžeme vyrazit!

Vtipné na tom je, že autem jsme jeli necelých deset minut. Parkujeme na jedné z hlavních tříd Iz-Zurriequ a náš domácí nám ukazuje vše od vchodu až po celý apartmán ve druhém patře. Pak se s námi loučí a přeje nám příjemný pobyt. My ho určitě budeme mít zajímavý, a to už dnes večer. Zjistili jsme, že nejde proud, naštěstí jen okruh na světla, a tak pouštíme topení a chystáme se rovnou ulehnout. Zítra nás čeká první lezecký den.

Sobota

Ráno se nemusíme moc zdržovat. Balíme si každý své lezecké věci, které si necháme připravené na apartmánu a jdeme na rychlovku okouknout místní Lidl. Potřebujeme minimálně snídani a nějakou svačinu pod skálu. Jenže v obchodě nabírá nákup úplně jiné rozměry a rozhodujeme se nakoupit na celý pobyt až do pondělního oběda pod skálou s malou svačinou na letiště. Nechceme se pak zdržovat dalšími nakupovacími výlety. Každopádně bereme, co nám přijde pod ruce a v tuhle chvilku můžu říct, že to vypadá spíše na závody v jezení než na lezecký trip.

Wied Babu

Nákup vykládáme na apartmánu v kuchyni, bereme lezecké cajky a míříme pěšky do lezecké oblasti Wied Babu. Je to kaňon pod naším městem. Zhruba 40 minut od ubytování. Jde se při silnici Triq il-Wied směrem k Blue Groto, ale před vyhlídkou na tento krásný skalní most uhýbáme přes zábradlí do zmíněné lezecké oblasti (N 35°49.539, E 14°27.615). Zde pod silnicí vede vyšlapaná cesta do všech lezeckých sektorů Wied Babu.

Začínáme na krásné prosluněné stěnce na západní straně v kolmých cestách Gates of Babylon, Call out the Cops za 5c a V for Vendeta 6a/+. Je to super si zase v klídku ohmatat místní materiál a rychle mu přijít na chuť. S Domčou máme velkou chuť lézt, a tak jdeme zkusit cestu Kurt´s Smoothie za 6b+ já už tu cestu lezl při mojí poslední návštěvě. Domče jsem nakukal, že to je parádní cesta. Ona taky je, ale v závěru je za mě trochu vytrvalostí po menších chytech. Moje slabina… Nu a Domča končí tam co já. Cestu ještě párkrát zkoušíme, a nakonec pouštíme druhou polovinu našeho zájezdu. Vojta se ptá jak je to možné, že jsme to nevylezli. Na to se dá přece říct jen jediné „Asi jsem málo trénoval!“. Balíme cajky a vracíme se na začátek sektoru k dalším cestám, které se nám dají být sjízdné.

Jdeme na to

Zde jsme ráno zahlédli pár cest, do kterých bychom se chtěli pustit. Cesty začínají v mírně položené stěně a pak přechází do kolmic. Jedna z těchto cest má v závěru drobný převis. Neváháme a nastupujeme postupně do každé z nich. První je lehčí lezení, ale zjišťuji, že pro dnešek absolutně vyhovující. Jmenuje se Three Amigos za 5c. Když cestu vyleze i Domča, jdeme hned na cestu vedle – L-Aqwa Klajm za 6b+. No a tady nějak narážím a nedaří se mi. Za to tedy Domča válí. Leze jí to nějak moc princeznovsky, takže má neuvěřitelnou radost. Fandím ji! Musíme se navzájem povzbuzovat.  

Ve dvě odpoledne všichni společně dáváme pozdní oběd. Kluci se vrací zpět do Smoothieho jeskyně a my s mojí lezeckou kolegyní sejdeme celým kaňonem až k moři kde nastupujeme do třídélkové cesty Rosa Di Malta. Trvá nám bezmála skoro celá hodina hledání nástupu. Několik telefonů, ale daří se a vidíme první nýt cesty. Rychle navázat, obout a rychle do stěny. Lezeme na lehko. V kapse jen mobil. Údajně je z posledního slaňáku krásně vidět na Blue Grotto.

Cesta je jednoduchá, a tak si společné lezení užíváme. Povídáme si a ukrajujeme rychle zbývající metry této vícedélky. V topu už na nás čekají skvělé výhledy na zmíněné Blue Grotto. Je to nádherná jeskyně nebo spíše skalní oblouk nad mořem. Pořizujeme nějakou tu fotku. Je čas slanit a vrátit se zpět.

Cestou od vícedéky se Domča zakoukává do sektoru The Flying Artete. Štěpán na nás volá z protější stěny, že tam jsou moc krásné cesty. Neváháme ani vteřinu a běžíme si pro všechny naše věci co máme u kluků a vracíme se sem zpět. 

Konec dne, jak má být

Na závěr dne to bude úplně super. Nalézáme do cesty Karma E Gesso za 5b. Krásné lezení po dírkách a lištách. Hned pokračujeme v dalších cestách. Slunce zapadá, tak abychom měli šanci ještě něco přelézt. Další kousek je Foreign Interference za 5c. Opět super délka a hezké lezení. Přeskakujeme další cestu vpravo. Je za 6b+ a na to už si oba netroufáme. Předposlední cestou je pak Monica za 5b. Zde už relaxuji a vychutnávám si poslední cestu dne. Jenže Domča se nějak kousla a že musíme prostě nastoupit do cesty Piccoli 6a+. Jde první. Já jen žasnu, jak jí to leze.

Chytla normálně druhý dech, jsem zvědav, co tam vykouzlím já. Cestu přelézá senzačně. Mám z ní radost, a tak pěju chválu na její lezecký um. Za to na můj přelez už se nedá koukat. Dolézám do třičtvrtě cesty, odsedávám v malých chytech a přes prsty už nic necítím. Krásně zakufrováno! Nu dolezl jsem to. Vybírám presky a pod skálou už pomalu balíme. V průvodci pak dohledávám info o této cestě a zjišťuji, že na polici je to cesta Piccoli za 5c, pokračování je pak Piccoli Extension za 6a+. Aspoň taková cena útěchy.

Pomalu pak vyrážíme všichni společně na apartmán. Protože jdeme zpět pěšky přicházíme po západu slunce. Na apartmánu už konečně fungují i světla, a tak můžeme vařit k večeř těstoviny, povídat si o zážitcích z celého dne. Večer určitě stihneme film Free Solo s Alexem Honnoldem. Mimochodem, jediný film, který sebou máme.

Neděle

Topení sice jede na plné pecky, ale přiznám se, že mi je trochu chladno. Z kuchyně už slyším vařit vodu na čaj. Ten určitě zahřeje a k snídani určitě najdu v našem obrovském nákupu něco dobrého.

Apartmán opouštíme velice rychle. Chystáme se do sektoru Ghar Lapsi. Už jsme tam jednou byl a mám tam pár cest, které bych si chtěl vylézt.

V Iz-Zurriequ sedáme na autobus, kterým pojedeme do zastávky Is-Siġġiewi – Bajjada (N 35°50.073′, E 14°25.395′). Je neděle, a tak autobus nezajíždí až na parkoviště ke Ghar Lapsi. Zbytek tedy dojdeme pěšky.

V půli cesty nás z ničeho nic překvapuje déšť. Dobíháme až k budovám u moře a po vybetonované cestě, která za budovami klesá k moři běžíme do jeskyně. Zde ze sebe sundáváme vše mokré. V batohu mám vždy nějaké tričko a šortky navíc. Zbývá se jen převléknout do suchého vyčkat až se tohle přežene. Déšť je poměrně silný, a tak je mi jasný, že většina cest bude mokrá.

Po více jak hodině déšť slábne a pomalinku přestává pršet. Jdeme okouknout Terryho jeskyni. Cesta k ní je po dešti lehce rozbahněná, a tak to chce dávat pozor kam šlapeme.

Trochu to klouže

Sláva, je zde pár suchých cest. Vojta se Štěpánem nastupují do cesty Just Like Nothing on Earth za 7b a my s Domčou do Granny´s Seat za 6b. Kluci ve své cestě neskutečně bojují a tak se s vervou snažím zabojovat taky. Do půlky je to parádní lezení. V půlce cesty hledám borhák a když konečně cvaknu pokračuji dál do převisu. Leze se na hraně po velkých madlech, jenže ty jsou tak vlhká, že to dosti klouže. Dál to nemá cenu pak leze Domča a má s tejný problém. Mezi tím kluci nalezli do další cesty. Poprosili jsme je o natažení lana. Cestu znám a hned na začátku vím o krásných těžkých krocích. Jmenuje se Le Droga Le Haxixa za 6b+.

Navazuji se a pouštím se do ní. Kroky si pamatuji, a tak nemám s přelezením těchto míst až na polici skoro žádný problém. Přemýšlím o tom, že ji tedy vytáhnu. Jenže kousek nad policí bohužel končím. Cesta sice vede v takovém koutě, kde je sucho jenže v horních partiích skály do kouta pršelo a nateklo. Voda tudy teče po skále přímo nad policí. S Domčou se tedy střídáme a aspoň drtíme tu první polovinu cesty a vymýšlíme nejjednodušší přelezy po krásných malých lištách, úžasných jamkách a nějakém tom schovaném bočáku. Mám tu v Terryho jeskyni vylezenou ještě jednu cestu, a to Bonnie Prince Albert. Je na kraji jeskyně, krásná kolmá po malých řezavých chytech. Alespoň jsme se na i podívali, bohužel dnes se do ní nedá nastoupit.

Následuje malý oběd a pak se přesouváme kousek za roh. Je už nějakou dobu po té průtrži a k odpoledni na nás opět vykouklo slunce. Terryho jeskyně je v tuhle chvilku spíš ve stínu a kousek od nás je McCarthyho jeskyně. Bereme to napřímo při skále přes balvany a keře. Nechce se nám slézat dolů, a tak radši volíme kratší, za to horší cestu.

McCartyho jeskyně

McCarthyho jeskyně nabízí tedy podle Štěpána spousty krásných cest. Koukáme do průvodce a trochu vrtíme hlavou co zde jako polezeme. Nejlehčí cesty 6c+ a to jen dvě na pravé a levé straně jeskyně. Zbytek je pak až 8a+. Prý to nevadí. Cesty jsou na začátku lehké a tyto obtížnosti pak přichází až v obrovském převise pod kterým stojíme. Nu tak proč ne! Zkusíme to!

Ze začátku sledujeme Vojtu se Štěpánem a pak se za nimi pouštíme do cest jako třeba I Have a Dream. Ta je za 6c+, ale dává mi zabrat a několikrát sedím. Pokračujeme cestou No Country for Old Men – je sice za 8a, ale začátek nám s Dominikou docela jde. Samozřejmě ji nedolézáme. Tohle lezou ti lepší z našeho lezeckého zájezdu, ale i tak s nimi cestu prožíváme a fandíme. Dále pak nastupujeme do cesty „Wot´s in It for Me?“. Cesta je za 7a má opravdu parádní nástup. Nejdříve zkoušíme s Domčou na druhého. Pak se rozhodujeme, že budeme tahat na PP. Stahujeme lano a naše princezna se do toho pouští. Jistím! Dávám bacha na každý její pohyb.

Domče to jde, já jsem bez sil

Nechci jí zkazit pokus do místa pod masivní převis. Jde jí to. Povzbuzuji a nechápu kde na konci dne vyškrábla poslední zbytky sil. Nu smekám! Já jsem vyždímanej jak hadr na vytírání. Domča má radost, že se ji na závěr dne povedla taková věc. Nehodlám se nechat zahanbit a nastupuji do cesty také. Jenže ejhle! Moje baterky jsou na mizině a ruce mám jak bandasky. Vždyť jsme skoro nic nevylezli. Může to být ještě únava ze včera? Možná… Do našeho topu dolézám na dvě odsednutí. Převazuji se a když mi pak Vojta spouští a pěkně si přemílám v hlavě všechny sekvence a kroky. Sem se vrátím! Tohle musím prostě vylézt.

Po těchto pokusech balíme lezecký materiál a valíme domů. Samozřejmě tím nejhorším možným způsobem. Traverzujeme po balvanech od jeskyně dále do takového kaňonu. Prý se tudy kdysi do těchto lezeckých sektorů chodilo. No nevím. Pravda, občas je tu nějaký náznak pěšiny, a dokonce i schodů. Vycházíme na hlavní silnici Trig II-Wied a upalujeme na zastávku. Autobus samozřejmě podle jízdního řádu, který jsme našli na internetu a který nám potvrdila cedule jízdního řádu dávno odjel. Nezbývá než jít po svých.

Pondělí

Máme poslední den, tedy poslední dopoledne. Po včerejší pozdní procházce z Ghar Lapsi jsme si večer připravili všechno potřebné k odchodu na letiště, ale lezecké vybavení máme pořád připravené a chystáme se ještě navštívit poslední sektor. Je nejblíže našeho ubytování. Jmenuje se Ghar II-Barbagann.

Cestou nám Vojta o tomto sektoru vypráví. Při jeho cestách za lezením spával kousek vedle ve Spooky Cave. Určitě se nám tento sektor bude líbit.

Jeskyně je naprosto famózní. Nikdo tu není a cesty vypadají skvěle. V noci nepršelo, za to dost foukalo. Takže vše je suché a lezitelné. Bereme s Domčou cajky a začínáme pěkně zleva lehčími cestami. Little Squirt, A tikka bit Further a Dragster vše za 5c až 6a. pak nám Vojta nechává presky s lanem v cestě Hug the Ufa za 6a+. Je to cesta přes krápník s tím okem, do kterého si naše princezna musí sednout. Prostě potřebuje fotku. Takže první pokus. Domča nastupuje, vylézá po krápníku, vlézá do oka. Teď přichází moje chvíle jakožto fotografa. Pár fotek a leze se dále. Samozřejmě se vyměňujeme a Domču čeká také práce fotografky.

Výhledy? Naprosto nádherné

Jeskyně je to naprosto úžasná. Výhledy na moře jsou krásné a lezení opravdu parádní. Kluci mezi tím zkoušeli cestu Tufa Baroque Direct za 7a. To už s Domčou pokukujeme po dalších cestách v průvodci. Štěpán nabádá Domču, že si tuhle cestu může taky vylézt. Její odpověď je jednoznačná. Je prý princeznou, a tudíž tu cestu lézt nemusí. Měl by se prý snažit ji vybrat cestu která ji bude bavit a vyhovovat. S Vojtou se lámeme smíchy jak mu to dala sežrat. Vybíráme cestu Tufa Baroque za 6c. cesta uhýbá při pohledu do jeskyně vlevo po větších natahovacích madlech a nejtěžší je výlez z převisu k topu. V cestě se střídáme a povzbuzujeme. Jsme hodně překvapen, jak mi to leze, a tak se dostávám vždy až výlezu. Je to parádní. Cesta je krásná a hezky jsme v ní potrénovali. Vlastně celý tento sektor je moc pěkný. Je to určitě další místo, do kterého se určitě ještě někdy podíváme.

Nadešel čas to vše zabalit. Dál už nás čtyři krom cesty na apartmán, přebalení věcí, sprchy a cesty na letiště nic nečeká. Celý proces odjezdu je rychlovka. Cesta z apartmánu zabere na letiště čtyřiceti minutovou chůzi a povídám si o tom co jsme tu za těch pár dní navštívili, vylezli, viděli a na čem budeme muset ještě zamakat.

Navštívit Maltu v lednu je příjemná záležitost, jak si ji užít bez obrovských davů lidí. Na koupání to moc není, tedy pokud není člověk otužilý, ale určitě si i v těchto zimních měsících Maltu a její krásy zamilujete stejně jako my, účastníci našeho čtyřdenního low-cost výletu.

Užitečné odkazy

Sobota

Neděle

Pondělí