Po dlouhé době, když se nám konečně otevřeli hranice do Rakouska, se snažíme domluvit výlet za ferratami. Jedeme v komornější sestavě, opět já, Štěpán a Péťa. Plán bude, že vyrazíme v pátek dopoledne a odpolko už budeme určitě nastoupený pod nějakou pěknou stěnou. Do neděle bude času dost, a tak stihneme aspoň pár pěkných rakouských ferrat.
Pár dní před odjezdem zakládám chat s dalšími lidmi. Od pondělí už budou na místě Markéta s Danem. Těm má taky přijet ještě jeden pár známých. Domlouváme tedy společný sraz v pátek podvečer v okolí Hallstattu. Teď už jen vydržet do pátku a včas si zabalit vše potřebné. Spacák, samonafukovací karimatku, nesmím také zapomenout přibalit hamaku a plachtu. Z lezeckých věcí sedák, helmu, ferratový set, lékárničku, pár metrů reepky a nějakou smyci, věci na vaření, oblečení, čelovku a batoh s Camelbagem.
Pátek – Hallstatt – ferrata Echernwand Klettersteig pod Hohe Sieg 1151 m n. m.
Před jedenáctou dopolední mě Štěpán s Péťou nabírají v práci. Táhnu z kanclu plastovou krabici a vytahuji se, že jsem postavil ledničku do auta verze no. 1. Pořídil jsem i chladicí gelová tělíska. Štěpán nejdřív namítal, že je to zbytečné, ale když pak usoudil, že nám v tom potraviny vydrží o něco déle, tak to není zas tak špatný nápad. Nakládám ji pod zadní sedačku, aby se mohlo lépe k proviantu a zbytek věcí do kufru. Pár minut po výjezdu, zjišťujeme, že si Štěpán opět nepůjčil ferratový set a na jeho nápad, že by si zase kolem zápěstí omotal nějakou tu smyci, mu vysvětlujeme, že takhle s ním nikam nepolezeme a měl by si ho už konečně taky obstarat.
Přibržďujeme narychlo u Decathlonu a kupujeme jeden ferratový set. Teď už konečně směr Rakousko. Do Klatov si povídáme o všem možném a vymýšlíme, jaké ferraty bychom si mohli dát nebo co budeme vařit k večeři v Rakousku.
V Klatovech je plánovaná zastávka u nákupního centra. Nákup je už docela zaběhnutý, a tak to moc času nezabere, když každý ví co koupit. Důležité pivko na večer a bavorské klobásky. Následuje opět drobné přeskládání zavazadlového prostoru kvůli nákupu a pokračujeme dále.
Debata v autě nějak utichla, a tak jedinou mojí zábavou je probírka a drobné úpravy fotek v telefonu. Jenže… pamatuji si tak pátou fotku… Dobrou Jendo.
Probírám se při průjezdu nějakou ostrou zatáčkou, za kterou následovalo prudké brždění. Uklidil jsem se ze zadních sedadel přímo pod přední sedačku Péti a za jejího hlasitého smíchu se drápu zpět do sedadla. Péťa se mi dál vesele směje a já se zalepenýma očima zmůžu jen na jednu otázku. Kde to jsme?
Jste u Attersee
Odpověď byla naprosto jednoduchá. „Jsme u Attersee“, za půl hodiny dorazíme do Hallstattu a jdeme na první ferratu.“ Dostáváme od Markéty také zprávu, že se vrací z Danem z Krippensteinu. Sraz bude kousek za Hallstattem na parkovišti u jezera Hallstättersee (N 47°32.83483′, E 13°40.45235′) Ok, nic nenamítám a pod sedačkou v batohu lovím sedák a ferratový set. Aspoň se připravím. Ferrata vede přímo nad městečkem kousek od parkoviště. Bude to takové super rychlé protažení. Na stránkách www.bergsteigen.com ještě vyhledávám celou trasu ferraty a koukám čím bude zajímavá. Dva exponované žebříky, obtížnost D, to půjde.
Na parkovišti (N 47°33.29122′, E 13°38.67395′), se rychle oblékáme a vyrážíme do nástupového místa. Míjíme spousty lidí, zaměstnance zubačky Salzbergbahn, která vozí turisty kousek pod vrchol Hohe Sieg 1151 m n.m. Pod vrcholem jsou důlní šachty a když budeme rychlý, určitě se také půjdeme kouknout. Po 20 minutách chůze jsme u nástupu na ferratu Echernwand Klettersteig. Při nasazování helmy tak nějak koukáme, a zjišťujeme že chybí nástupový žebřík. Visí tu jen lano a na zemi se o skálu opírá pár špriclí ze zmíněného žebříku. Nu nic, z D obtížnosti je najednou F. Chytám lano a rvu to ručkováním vzhůru. V šesti metrech je první skoba, co drží lano, cvakám a lezu dál.
Na výlet se může hodit
Za mnou nastupuje hned Péťa a po ní Štěpán. Ferrata je ze začátku schovaná pod stromy, ale po chvilce se dostáváme nad koruny a začínáme stoupat. Lezení je lehké a rychlé. Leze se skálou a drobnými travnatými úseky. Na jedné polici končí lano. A o kus dál zase začíná. Petře je to divné, ale pokračujeme dále. Odcvakáváme se a postupujeme pár metrů mírně vzhůru traverzem. Znovu se cvaknout na fixní lano a pokračujeme v lezení. Už jsme pěkně vysoko nad městem, krásné vyhlídky, co víc si přát. Snažíme se lézt rychleji, což nám ferrata bez problému umožňuje. Prolézáme další úseky a po chvilce před místem „Panoramaleiter“ je to takový parádní převislý žebřík, kde narážíme na další úsek bez lana. „Teď už to začíná být divné“ pomyslím si. A taky že jo, koukám na konec lana a ten mi prozrazuje, že se určitě nepřetrhlo, ale někdo ho přeříznul. Váhám tedy co dál.
Chybí lano, co teď?
Nakonec pouštíme Štěpána dopředu. Za pomoci drobného jištění smyčkami se dostává k další skobě a smyčky používáme k jištění k dalšímu konci přeříznutého lana. Je to kousíček a jde to dobře. Teď už je jasný, že s ferratou něco je. Nad exponovaným žebříkem je traverz. Na tom dáváme lehký oddych a já koukám do mobilu a hledám. No jo, zavřeno z důvodu lesního požáru a město ferratu neobnovuje pravděpodobně od července minulého roku. My tu teď stojíme ve štěně v půlce ferraty a před námi je další úsek kde chybí lano. Konkrétně končí kus za skobou, pak nějaký ten metr k samotné skobě, od ní je to vzhůru více jak jeden a půl metru bez ničeho, pak začíná viset lano a za zhruba dalších jeden a pul metru skoba.
Výzva? Nu, zpátky se nám nechce. Ač špačkuji, že jsme to měli otočit, něco mě tlačí stále dopředu. Vracet se muže být mnohem složitější. Plán je vymyšlený velice rychle. Jediné, co u sebe máme jsou dvě HMSky a dvě smyce osmdesát a sto dvacet centimetrů.
Smyčky spojené za sebou cvakám do poslední skoby. Štěpán si druhý konec cvaká do sedáku a ferratový set má připravený pro cvaknutí na osamocenou skobu. Vyráží, trocha váhání a hledání stupů a chytů, ale daří se. Po chvilce je u skoby a váže se na ni. Kontroluje ji jestli je v pořádku a unese nás.
Já odpojuji karabinu se smyčkami a posílám mu je. Uvazuje je na skobu a hází zpět. Svakám do HMSky se smycemi feraťák a postupuji za Štěpánem. Uváži se k němu na skobu a stejný proces podstupuje Péťa. Nu, a tak si tu tak visíme společně ve stěně a je nám v podstatě dobře. Druhá polovina úseku se řeší stejně. Štěpán doleze k další jisté skobě. Ruším jeho jištění a on nám ho připravuje shora. Jde ještě omrknout kus ferraty, abychom tam nenalezli zbytečně, ale vše už vypadá v pořádku. Zajistím se tedy za smyce povylezu výše a už zase cvakám ocelové lano, Péťa je hned za mnou a můžeme pokračovat dále. Zbytek ferraty už vidíme a lano vypadá v pořádku.
Jen v posledních pasážích jsou popadané stromy, a tak kličkujeme mezi kmeny a větvemi.
V tom kličkovacím procesu ještě Péťa ušlápne kamen. Tedy spíš slušný šutr, který se okamžitě vydává na letmou cestu do údolí. Ozvala se ohromná rána a zašustilo asi pár větví. Štěstí že jsou dole záchytné sítě. Teď už fakt musíme zmizet. To muselo slyšet celé údolí, když to slyšíme my na konci ferraty. To se nám po dalších dvaceti minutách daří a ztrácíme se pod západem slunce v lese nad ferratou. Teď už jen choďák k horní stanici zubačky a chatě Rudolfsturm. Teď už zbývá sejít jen po chodníku na parkoviště.
Móóóć pěkný zážitek. Každopádně ferrata je zavřená a město Hallstatt ji údajně nebude obnovovat. Zřejmě jsme poslední, kdo tuto ferratu šel.
Po příjemné koupačce v Hällstattersee se přesouváme na spací místo na sjezdovku kousek nad spodní stanici Talstaion Obertraun (N 47°32.704′, E 13°42.347′)
Sobota – Hallstatt – ferrata Seewand na Äußerer Schönbühel 1783 m n. m.
Ráno vstáváme celkem brzy. Je sedmá ráno. Máme jen chvilku na snídani a domlouváme odvoz od Dana pod nástup ferraty Seewand. Sestup totiž povedeme přes Mittlerer Schönbühel 1768 m n. m. na chatu Gjaidalm. Pak se uvidí, každopádně cesta dolu povede lanovkou přímo k autu. Je to na doporučení, protože vlastní sestup není nijak záživný a spíš to zkazí člověku hezký výlet.
V pul osmé jsme vyloženi u parkoviště u jeskyně Kessel, kde začíná čtyřiceti minutový nástup do ferraty. Zde také můžete zanechat auto na parkovišti (N 47°32.761′, E 13°39.814′). Přes silnici pak najdete informační tabuli o ferratě.
Vyrážíme ihned do kopce a stoupáme vzhůru pod stěnu. Zhruba 30 minut nám trvá cesta do místa Hirschaualm. Je to taková pastvina se starou chalupou. Prý se tu často pasou stáda krav. Od tohoto místa už je to pak jen zbylých 10 minut k nástupu.
Je před námi masiv
Jsme tu! Začátek ferraty. Koukáme vzhůru do stěny. Je to neuvěřitelný masiv. Nasazujeme sedáky a helmy. Trocha občerstvení a můžeme vyrazit.
Nástup mi trochu naložil, je strašné dusno a jsem doslova naložen ve vlastní šťávě. Jsme tu ve stínu, a tak je lepší hýbat se, horko úplně není. Začátek Vás příjemně zahřeje, není to nijak obtížnostně těžké. Občas úsek C, ale jinak je to po terasách a policích.
Dolézáme k místu zvanému Doppeldach. Do teď jsme se zahřívali teď konečně přijde nějaké lezení. Nastupujeme do D úseku, jenže to po chvilce končí a ferrata opět přechází do lehčích úseků. Společně se tedy rozhodujeme o rychlejším postupu. Polezeme spolu, ale nasadíme svižnější tempo. Štěpán nám ještě ukazuje plánek.
Cílem je jeskyně v části ferraty Seit 1881. Jdeme na to. Během pár minut přelézáme úsek s názvem Die Rampe a valíme k jeskyni, kterou ve stěně vidíme. Je obrovská a v případě potřeby se dá použít jako bivak. Nám teď poslouží jako odpočinkové místo. Svačina a výměna oblečení a člověk se cítí mnohem lépe. Jak jsme výše, není tu ani takové dusno. U jeskyně je další mapa. Radíme se u ní, kde bude další zastávka. Stále chceme mít svižné tempo, protože se také bojíme, že v závěru cesty se do nás na vrcholu pustí slunce. Viděli jsme to včera odpoledne a nechceme se upéct. Vyrážíme tedy dále. Kousek je to zase zahrádkami, terasami a policemi tvořenými trávou a kletí. Kousek nad námi je další bivak Fiedermaus Biwak. Hulákáme na sebe, že tuto část jen přeběhneme. Štěpán nás také upozorňuje, že nad tímto bivakem ferrata ztěžkne. Tak snad už budou nějaké hezké exponované výhledy.
Zatím nám to jde
Od desítky minut později, kdy jen automaticky cvakám fixní lano a společně prostupujeme cestou vzhůru, dolézáme ke zmíněnému bivaku. Skála nad námi už začíná být kompaktnější a kolmější. Prolézáme C úsekem a na malé terase sedám do odsedky a připevňuji na helmu kameru a fotoaparát do batohu tak, aby se dal co nejrychleji vyndat a fotit. Také tady pořizuji už pár fotek. Pokračujeme! Nalézáme do dalších úseků nad bivakem C/D. Konečné nějaké hezké expozice. Pod námi se rozléhá celé údolí s jezerem Hallstattersee a kolem se tyčí krásné kopce. Je to pastva pro oči. Různě se zastavuji a fotím. Jak ty panorámata, tak naše lezení ve stěně ferraty.
Nezapomeňte přibalit
Statické lano Singing Rock Static 9 mm
Pracovní lano Singing Rock Static 9 mm : o průměru 9 mm. S hmotností 52,9 g/m, posuv opletu je 0% a průtah je 3,50%.Je ideální jako záložní lano, pro speleoalpinismus, zvedání a spouštění břemeni pro canyoning...
Dolézáme do místa Am Igel před tímto úsekem je drobný traverz v lehkém terénu. Zde děláme druhou zastávku. Nezdá se to, ač je ferrata lehká, únava přichází spíše díky její délce. Podle mapky na místě už nám schází méně než jedna třetina celé stěny. Na pauzu si dáváme deset minut. Dále se pouštíme do C úseků nad Am Igel a pořizuji zde ještě pár fotek z hezkého lezení. Pak přichází opět lehký úsek a na který navazuje krásný výlez koutem, který přejde do dalšího traverzu.
Leze se nad mírným převisem. Usuzuji, že toto je nejkrásnější část ferraty. Je zakončena výlezem C/D na krásnou polici. Zde už vidíme značky, že zbývá sto metrů do konce celé cesty. Nad touto policí už jsou jen úseky D, které přejdou do obtížnosti C, kde celá tato ferrata končí. Cvakám ferratový set do lana pokračuji dále. Únava už je znát. Tento poslední úsek mi nabízí lézt taky chvilku čistě bez lana, a tak si také užívám trochu té skály. Také fotím tyto poslední metry. Cesta na koci mizí za pár policemi a malými borovicemi. Šlapu do udusané hlíny a konci poledního úseku secvakávám set na sedák a pokračuji kousek vzhůru na vyhlídku ze které jsou opět parádní výhledy. Kde pod vrcholem Mittlerer Schönbühel ferrata končí.
Čekáme na Péťu, sušíme upocená trička, sundáváme sedáky. Připravuji také turistické hůlky na cestu k chatě Gjaidalm. Od ferraty je to stejně ještě kousek na vrchol Mittlerer Schönbühel 1768 m n. m., který přejdeme a budeme pokračovat po náhorní plošině k chatě.
Vyrážíme! Cesta je značená červenými značkami. Jsou dostatečně rozmístěny mezi sebou, a tak není s orientací žádný problém. Po chvilce mírného stoupání zapojuji do boje s terénem i turistické hůlky. Ne že by to nešlo bez nich, ale prochází se po velkých kamenech, které střídá vyšlapaná cesta. Je trochu zarostlá, a tak bych nerad, abych si neudělal něco s kotníky. Je to jistota. Po dvaceti minutách docházím na vrchol Mittlerer Schönbühel 1768 m n.m. Povinná zastávka, protože výhledy opět neskutečné. Je odtud vidět celý ledovec Dachsteinu i s nejvyšším bodem. Ihned se mi vybaví, jak jsme vrchol dobývali superferratou až na vrchol. Dobré je, že si tyto výhledy budu moc vychutnávat ještě hodně dlouhou chvilku, protože chata Gjaidalm je ještě dva kilometry odtud. Péťa mě dohnala, takže pokračujeme společně dále.
Občerstvení je nutnost
Přicházíme k chatě. Štěpán už na nás netrpělivě čeká. V nabídce prý mají ledový čokoládový nápoj. Takže další povinná zastávka. Mě zaujal vývar a jedno chlazené. Obsluha všude kam se podíváš, a tak sedíme venku na terase a povídáme si o dnešním výstupu. Máme z toho všichni radost, i mě se výstup moc líbil, jen narážím na to, že velká část ferraty vede policemi, které jsou zarostlé nebo jsou tam vyšlapané chodníky v hlíně. Ono to zase asi u tak dlouhé ferraty udělat nelze. Oficiálně je stanoven čas čtyři a půl hodiny s převýšením 750 m a kdyby celá ferrata měla být obtížnosti C/D tak by to asi pro spousty lidí bylo neschůdné.
Po dobrém jídle následuje nechtěný spánek v lehátkách před chatou. Čehož využívá Péťa pro pobavení a neodpouští si fotku s poznámkou dvou chrápajících Čechů. Já budu oponovat, bylo to zapotřebí a kdo může říct, že si luxusně dáchnul pod Dachsteinem na slunci v lehátku?
Poté vyrážíme směrem k lanovce po cestě Wanderweg 650. Po deseti minutách jsme stanici, a protože máme spousty času volíme další chůzi pod lanovkou kolem skalního suku Niederer Krippenstein až do mezi stanice u vrcholu Krippenstein 2108 m n.m. Je tu hodně turistů, ale i přes to se vydáváme ještě na vyhlídku Five fingers. Cesta zabírá kolem dvaceti minut, ale výhledy jsou opět parádní. Koukáme také do stěny pod touto vyhlídkou, kde vedou další ferraty. Ty si necháme na příště. Vracíme se zpět ke stanici lanovky Krippensteinbahn2, která nás s přestupem bere až do údolí k parkovišti, kde máme připraveno naše auto. Je pět hodin odpoledne a zbývá už jen pořádná večeře a opět příjemná koupačka v jezeře. Spací místo opět volíme pod lanovkou na sjezdovce.
Neděle – Weissenbach am Attersee a ferrata Attersee Klettersteig na Mahdlgupf 1261 m n. m.
Opět krásné ráno. Jen mě trochu trápí rozlámané tělo. Čtyřcentimetrová nafukovací karimatka mě v noci nezachránila od kamenitého podkladu. Protože je sedm ráno a všichni ještě spí, volím příjemnou ranní rozcvičku a protahování. To mě staví do latě. Po cvičení se opatrně dobývám do auta k přední sedačce, kde hledám vařič a snídani. Nechci probudit ty dva co spí vzadu. Daří se mi a chvilku na to už ohřívám výborné párky z Lidlu a vařím čaj. Je neděle a máme ještě půl dne na to něco vymyslet. Včera také padla volba na ferratu u jezera Attersee. Předpověď počasí ale není moc dobrá. V poledne má začít pršet. Uvidíme, co na to ostatní.
Osmá ráno. Všichni jsou vzhůru auta zabalena a druhá parta tedy Markét, Dan, Lenka a Honza se k nám připojí na rychlý výstup ferraty Attersee. Přejezd máme na půl hodiny. Parkovací místo je také vybráno a nástup na ferratu je od něj dvacet minut chůze. Lepší to být nemůže, vyjíždíme.
Nezapomeňte přibalit
MSR WhisperLite International Combo benzínový vařič
MSR WhisperLite International Combo: spolehlivý benzínový vařič vyrobený na velmi jednoduchém principu, kde není nic, co by vás mohlo na vašich akcích nepříjemně překvapit...
Přijíždíme do města Weissenbach am Attersee. Auta necháváme u hlavní silnice a vyrážíme. Nasazuji rychlejší tempo a po pěší cestě 6.Valerieweg míříme k nástupu ferraty. Na konci nástupu je prudší terén, ale nic, co by se nedalo zvládnout. Ferrata má nový nástup v obtížnosti D/E. Pravděpodobně z toho důvodu, aby odradila slabší lezce. Jen jsem sice ráno zběžně proběhl topo celé ferraty, ale už plánek naznačuje, že ferrata je dlouhá.
U nástupu se rychle snažíme dostat do sedáků a vyrazit, hrnou se sem další lidé. Nehledě na to, že je devět ráno a jestli má přijít nějaký déšť bylo by dobré už být mimo ferratu. Všichni tři se nastřelujeme od prvních metrů ferraty a čekáme na druhou skupinu, abychom viděli, jak jim to půjde. Po přelezení těžkého úseku se vydáváme vstříc celé ferratě, která je v parádním stavu a nádherně zajištěná.
V první čtvrtině cesty mezi úseky Schlucht a Huhnerleiter se pomalu oddělujeme od druhé skupiny. Máme rychlejší tempo a je zbytečné čekat. Zastavujeme až pod Weisse Wandem, kde na nás čeká D úsek Schokoladen Uberhang. Je to krásná plotna, v které je naboucháno na můj vkus až moc ocelových kolíků. Na druhou stranu se dá lézt rychleji a bezpečněji. Při každém otočení se od stěny, nabízí ferrata famózní výhledy na jezero Attersee a město pod námi. Nad úsekem Waschbrett dáváme druhou krátkou pauzu. Je zde parádní místo na focení a odpočinek. Čas máme slušný, jsme něco přes hodinu ve stěně, takže dostatečnou rezervu už máme.
Začíná se zatahovat
Teď už nás čeká jen lehké lezení. Spíše zajištěný choďák. Míjíme úseky obtížnosti A a B, občas se vyskytne nějaké to Cčko, ale to jen velmi zřídka. Cestu jsem si začal zpříjemňovat broukáním různých písniček. Přivedla mě k tomu Péťa, když jsme se bavili o jednom filmu. Nu, a tak za stálého broukání přelézáme úseky Wald, Sattel, Zackengrat až k poslednímu úseku Schlusswand. Zde je ještě jeden hezký traverz a pak už sedmdesát metrů úseku D a B/C až k vrcholu Mahdlgupf 1261 m n.m. Je půl dvanácté. Vylezeno s dostatečnou rezervou. Všichni měníme ferratové vybavení za turistické a chystáme se na sestup zpět na parkoviště. Obloha se opravdu zatahuje a nemá cenu se dále zdržovat. Cesta dolů do města podle průvodce zabere jeden a půl hodiny. No zkusíme to dát rychleji. Ono scházet po mokrých kamenech není úplně to nejlepší.
Cedule hlásí třicet minut k vrcholu Grosser Schoberstein 1037 m n.m. Úsek je sice z prudšího kopce, ale cesta je dobrá, a tak nabíráme tempo. Nelze se ztratit, není kam špatně uhnout, a tak za necelou půlhodinu probíháme kolem Schobersteinu a pokračujeme stále sestupovkou mezi turisty, kteří se hrnou k vrcholu. Trochu mě zaráží, že se vydali k vrcholu i v tak nevhodné předpovědi. Neřeším to a ukrajuji další metry sestupovky. Táhne mě také představa parádního koupání v luxusní vodě jezera.
A jak jsme chtěli, tak se stalo. Za hodinu a deset minut jsme opět ve městě z vrcholu Mahdlgupf 1261 m n.m. Pár set metrů před autem už nás sice déšť zastihl, ale to už nám je jedno. U auta zanechávám vše a beru jen ručník s čistým oblečením k vodě. Je čas se parádně osvěžit. Nacházíme pláž vpravo od přístavu města. Nikdo tu není, a tak si užíváme krásný klid a skvělé koupání za příjemného deště.
Je to poslední třešnička za parádním víkendem stráveným ferratami a krásnými túrami v okolí jezer Hallstattersee a Attersee a také pod úžasným vrcholem Dachsteinu. Ferraty rád doporučím vytrvalejším ferratistům a túry pod Dachsteinem jsou pro všechny a tím myslím i ty nejmenší, které rodiče vezmou s sebou.
Na tento víkend budu opět dlouho vzpomínat, teď už nás čeká jen cesta zpět do Plzně, ale to nevadí za nedlouho tu bude určitě další víkend, možná že i celý týden strávený v krásných horách.
Žádné komentáře