6. 4. 2017

Milan Šedo je vášnivým lyžařem a v zimě si od Affektu koupil vázání Radical. Podělil se s námi o zkušenosti a sepsal recenzi. Přečtěte si ji.

Když jsem si před mnoha lety kupoval svou první skialpovou výstroj, rámové vázání bylo pravou volbou pro začátečníka. Jako hlavní přednosti bych hodnotil univerzálnost, bezpečnost, jednoduché použití a taky cenová dostupnost. Tenkrát jsem pořídil teď už legendární Fritschi.

Pohyb na horách je stále rychlejší, takže snahou výrobců jsou hlavně bezpečnost, lehkost, vyšší funkčnost a kvalita.

Tyto principy si uvědomil už před 30 lety Fritz Barthel, snažil se o větší pohodlí a ušetření hmotnosti při skialpových túrách. Přišel s ‚low-tech‘ (opak high-tech) vázáním.

Od roku 1984 se produkt samozřejmě dost posunul. Po 30 letech dospěl do dnešní podoby v několika verzích – používají je jak rekreační skialpinisté, tak i profesionálové.

V posledních letech se stal klasikou model Radical od Dynafitu, takže jsem se pro něj rozhodl i já, na vlastní kůži si vyzkoušet rozdíl Dynafitu oproti rámovému vázání. Musím doplnit, že kvůli své konstrukci je kterékoli techové vázání kompatibilní pouze se speciálními lyžemi.

Radical ST 2 (ST = ski touring; dostupné i ve verzi FT = free touring, s vyšší napínací silou a zpevněnou karbonovou podložkou) je v nabídce v několika šířkách pevně vložených brzd:

90, 105, 120 a 135 mm

Pro svoje lyže se středem 94 mm jsem si vybral šířku brzd 105 mm, ideální rozměr.

První túra se neobešla bez několika pokusů o správné zafixování polohy na šlapání a zafixování brzd. Jakmile jsem pochopil princip, na kterém je systém postavený, túru jsem si užil stejně jako se starým vázáním.

Proč je tedy druhá generace lepší?

Ze dvou důvodů:

• První je postranní otočná špička umožňující bezpečnější vypínání při pádu. Ta spolu s mírně změněnou architekturou zadní části vázání umožnila výrobci získat bezpečnostní ISO/DIN certifikaci.
• Druhým je změněná struktura zadní části (patky). Obsahuje víc kovových částí, takže je odolnější. Na uvolnění brzdy už patku není nutné otočit o 270°, jak tomu bylo u první generace. Stačí jenom 90°.

Ještě se vrátím k otočné špičce: při zapínání do předních hrotů je nutné mít boty v rovnoběžné poloze s lyží, jinak nemůžete špičku zaaretovat. Po několika túrách se mi zapínání dostalo pod kůži a bylo pohodlné.

Jestliže přecházíte na tech vázání z rámového jako já, určitě tomu dejte chvíli čas, brzy si zvyknete. Dynafit už na nejnovějších modelech používá vodicí drážky, takže bude našlápnutí ještě jednodušší.

Dalším specifikem vázání jsou brzdy. Jejich šířka je dostupná ve čtyřech verzích. Brzdy jsou pevnou součástí vázání a nedají se upravovat. Při otočení patky o 90° na šlapací polohu se brzda automaticky nesklopí, takže vám lyže neujede, dokud do ní nezapnete boty. Je potřeba ji dobře zašlápnout, aby se zafixovala do šlapací polohy. Stalo se mi, že se odjistila, ale byla to moje chyba a nezkušenost. Vždycky si dejte pozor na správné nastavení.

Nastavení výšky paty je naprosto bez problému, jsou tu 3 polohy. Navíc se mi opravdu líbí kovové provedení a tím pádem i odolnost.

Sjezdové vlastnosti jsou na jedničku. Po Fritschi jsem byl k techu docela nedůveřivý, ale i při agresivnějším stylu jízdy na strmém terénu bylo vázání nekompromisní a bezpečné.

Vázání jsem zkoušel i v prašanu při teplotě –15 °C, nezaznamenal jsem žádné problémy se zamrzáním součástek, ani nedošlo k mechanickému zasekávání.

Kdybych měl vázání celkově zhodnotit, kladně mě překvapilo zejména:

• minimalistické provedení
• nízká hmotnost
• promyšlené detaily
• odolné součásti
• spolehlivost

V kombinaci s vhodnými lyžemi se výstup stane příjemnou záležitostí a při sjezdu budete mít jistotu bezpečí.

Autor: Milan Šedo