Vyrazit z Prahy na Mallorcu a zpět pouze po zemi a po moři se může zdát jako náročné dobrodružství, ale představte si procházku ulicemi Florencie, pevnost Carcassonne při západu slunce nebo pohled na širé moře na pobřeží Barcelony, místa, kam byste se při přeletu letadlem nejspíš nepodívali. A ať už jsem byla kdekoli, cítila jsem se jako v bavlnce díky bundě z dílny Ortovox, která mě chránila před dubnovým chladem a větrem, a navíc jsem v ní vypadala dobře.
I letos jsem se vydala měsíc putovat, tentokrát jsem jela vstříc horám na Mallorce, což, jak se později ukázalo, napadlo snad celý český národ! Protože já ani kamarád nechceme létat letadlem, rozhodli jsme se jet autobusem do Barcelony a odtamtud trajektem na Mallorcu. Neblázněte, třicet hodin jsme v autobuse neseděli. Cestu jsme si tam i zpět příjemně zpestřili. Právě o tom bude tento článek.
Santa Maria del Fiore ve Florencii
Logistika jako klíč k dobrodružství
Cíl byl jasný – Mallorca. Kouzlo neznámého nastalo při plánování. Při hledání co nejrychlejších a nejlevnějších spojů (doporučuji stránky jako rome2rio.com, checkmybus.cz nebo prostě Flixbus) mě cesta vždy svede nevídanými směry. Podle přestupních míst hledám “uzly”, kde se dá vysednout a chvíli pobýt. A tak člověk navštíví Itálii, Španělsko, Francii a Německo během jednoho výletu.
Letošními “uzly” při cestě na Mallorcu se stala Florencie a Barcelona, na zpáteční cestě Carcassonne, Avignon, Strasbourg a Stuttgart. Zvažovala jsem i Milán, Lyon nebo Marseille, vždy tak, aby nejdelší cesta nepřesáhla patnáct hodin jízdy. Taková přestupní jízda se každým spojem obohacuje a proměňuje. Nese však i svá úskalí. Například od Francie dál i v dálkových autobusech Flixbus často nefunguje toaleta, elektřina ani Wi-Fi, chvála zastávkám na pumpách.
Na výlet se může hodit
Vystupujte, prosím, Florencie volá
Malebná Florencie nás okouzlila svým renesančním šarmem a historií. Ve vesničce Fiesole nedaleko města se nachází kopec, ze kterého zkoušel asistent Leonarda da Vinci letět s jedním z prvních návrhů létacího stroje (konkrétně zde) a zlomil si obě nohy. Při procházce městem si člověk nemůže nevzpomenout na hru Assassin’s Creed 2. Zajímavý fenomén Stendhalovy nemoci, který byl údajně tak zahlcen vším, co musí ve městě vidět, až z toho onemocněl.
Za zmínku stojí i množství ženských a mužských pohlavních orgánů nadživotních rozměrů, které na vás vykukují z fontán a prakticky u každé památky (ten Davidův je pochopitelně nejpůsobivější) a most Ponte Vecchio, po kterém procházíte jako po ulici obklopeni domy, především klenotnictvími. Pěkná vyhlídka na město je od baziliky San Miniato al Monte, o něco známější náměstí Piazzale Michelangiolo o pár desítek metrů níž je přecpané lidmi. U baziliky můžete navíc sledovat kočku, jak si hraje s hady na náhrobcích.
Magická Barcelona
Barcelona mě okouzlila prakticky ihned především díky zachovalé části města sahající až do románského období a architektuře Antoni Gaudího. Jeho díla inspirovaná přírodou a maurskou architekturou bez ostrých rohů připomínají magický svět a dodávají městu neopakovatelnou atmosféru. Sagrada Familia doslova bere dech. Nejen že se tyčí nad městem jako maják a jde vidět z každého vyššího místa široko daleko, ale po její stěně leze šnek a člověk objeví spoustu dalších neobvyklostí, které by u sakrální stavby nečekal. Chrám na mě navíc působil zvenčí jako vstup do jeskyně, zatímco uvnitř byl plný světla. Prohlídku doporučuji hlavně za slunných dní, kdy prochází paprsky barevnými okny a putují prostorem, to jsem bohužel nezažila.
Podívejte se na další článek
https://blog.affekt.cz/sri-lanka-vychodni-versus-zapadni-pobrezi-kdy-vyrazit/
Gaudí pracoval v architektuře i s těžkým kamenem bez ostrých rohů. Park Güell, Barcelona
Gaudího domečky v Park Güell působí jako z fantasy.
Dominantou města je Gaudího Sagrada Familia. Výhled na město skýtají bunkry nedaleko Parku Güell. Zde se opravdu vyplatí obléct si bundu Ortovox Col Becchei Hybrid W, je tu větrno.
A co ještě k magičnost? Park Ciutadella je kapitola sama pro sebe (najdete tu třeba sochu mamuta) anebo nedaleko přístavu rostou buclaté stromy s trny, jejichž plody pukají a na zem se sype látka podobná vatě! Jedná se o Ceiba insignis a pochází až z Peru.
Jak se na cestu vybavit
Při dlouhých přejezdech bych nedala dopustit na masku na oči, špunty do uší a polštářek. Nejen během přechodu Mallorky, ale i ve městěch se mi osvědčila bunda Ortovox Col Becchei Hybrid W, která je elegantní, pohodlná, vzdušná a teplá zároveň. Tato bunda z vlny alpských ovcí a merino mě ochránila před větrem a chladem na různých místech, ať už to byl ochoz věže Santa Maria del Fiore ve Florencii, hradby pevnosti v Carcassonne, pobřeží Barcelony či avignonský most. Doporučuji si vzít i trochu gelu na praní vlny.
Nezapomeňte přibalit
Ortovox Col Becchei Hybrid W hybridní bunda
Ortovox Col Becchei Hybrid W: – je hybridní dámská bunda se zateplenou hrudí. Je možné ji použít i jako druhou vrstvu pro zateplení nepromokavé bundy nebo i jako svrchní vrstvu...
Pevnost Carcassonne
Avignon
Po Evropě pomalu
Pomalé cestování nám umožnilo prožít nezapomenutelná dobrodružství, poznat krásy západní Evropy a ocenit její rozmanitost. Přestože jsme museli čelit některým úskalím, jako jsou omezené služby v dálkových autobusech, byla tato zkušenost neocenitelná a obohatila nás o nové vzpomínky a příběhy.
Žádné komentáře