Wildspitze, královna Ötztalských Alp
Jak se nejlépe podívat na zasněžené Ötztalské Alpy? Z výšky
Se svými 3768 metry je Wildspitze nejvyšší horou Ötztálských Alp i celého Tyrolska. V Rakousku jí o necelých sto metrů převyšuje jen Grossglockner. Přidáme-li nádherné výhledy z vrcholu, prakticky na celé zaledněné Ötztálské Alpy a často i mnohem dál, máme tu horu, kam se prostě každý chce podívat. V sezóně bude na vrcholovém hřebínku nejspíš pěkně rušno.
Wildspitze patří mezi velmi oblíbené cíle letních ledovcových túr a snad ještě častěji jarních skialpových výstupů. Ať už vyrazíme kdykoliv, budeme se určitě pohybovat v království sněhu a ledu, na což je dobré se připravit. Správné vybavení a zkušenost s pohybem po ledovci jsou to první, co potřebujeme, abychom se mohli radostně kochat vrcholovými výhledy i bezpečně vrátit do údolí.
Pro skialpové túry je obecně nejvhodnější jarní období, kdy počasí i sněhové podmínky bývají stabilnější a dny jsou delší. Ötztalské Alpy jsou v jarní sezóně velmi vyhledávaným cílem, takže rezervace noclehu na chatě dopředu se určitě vyplatí. V závěru skialpové sezóny, kdy je nahoře stále ještě kvalitní sníh, počítejte v údolí už s jarními podmínkami a pravděpodobně delším nástupem k hranici sněhu s lyžemi na zádech.
Ötztalské Alpy se jako nejvíce zaledněná oblast celých východních Alp rozkládají na téměř třech tisících čtverečních kilometrů podél rakousko-italské hranice. Pro mnohé (a hrdě se k nim hlásím) jsou nejkrásnější částí Rakouských Alp. Najdeme tu 130 vrcholů přesahujících třítisícovou výšku, nekonečné ledovce a divoké řeky.
Wildspitze je součástí hřebenu Weisskamm mezi údolími Pitztal a Ventertal. Ten se táhne v podstatě od Soldenu až k Weisskugelu na rakousko-italské hranici. Hora má vlastně vrcholy dva – severní a jižní. Historicky býval vyšší severní vrchol, ale po odtátí ledovce na jeho vrcholu se vyšším stal skalnatý jižní vrchol, jehož výška se uvádí mezi 3768 a 3772 metry. Právě zde stojí veliký plechový kříž, který sem v roce 2010 přistál z vrtulníku jako náhrada starého z roku 1933.
Přečtěte si také
Náš hiking na ledovec Bachfallenferner ❄ | Affekt blog
K vrcholu vede vícero cest. Mezi nejoblíbenější (technicky nejjednodušší) patří přístupy ze severu Pitztalu nebo z jihovýchodu Ventu. Severní cesta je delší a strávíme více času na ledovci. Z jihu nás čeká strmější výstup do sedla Mitterkarjoch. V obou případech si v zimní sezóně můžeme ušetřit pár výškových metrů lanovkou.
Odměnou nám budou dechberoucí výhledy do všech stran na Ötztalské Alpy. Uvidíme pyramidu Kreuzspitze na druhé straně údolí, Weisskugel a dokonce i Ortler, část Stubaiských Alp….prostě než to všechno pojmenujeme, bude nám pořádná zima.
Wildspitze z Ventu
Parkujeme nejlépe přímo pod lanovkou malého lyžařského areálu. Tou si také můžeme ušetřit první pětistovku výškových metrů. Pokud upřednostníme vlastní pohon, vystupujeme klikatou sjezdovkou až k mezistanici Stablein (2356 m). Odsud stoupáme ještě kousek další sjezdovkou, ze které se brzy odpojujeme nalevo směrem k chatě Breslauer hütte. Cesta bývá vyšlapaná, ale spoléhat na to nejde. Jak se dostáváme výš, můžeme se začít kochat výhledy. Protějšímu hřebeni kraluje skalnatá Kreuzspitze. (Na ní mimochodem vede celkem snadná cesta „z druhé strany“)
Chata je vidět už z dálky, ale předtím, než se dostaneme k prudkému stoupání pod ní, mírně klesáme a traverzujeme údolí potoka Rofenbach. Následuje strmější výšvih pod nákladní lanovku vedoucí k chatě z osady Rofen a pár závěrečných metrů na Breslauer Hütte (2844 m n. m.). Prudký svah pod chatou bývá na jaře lavinézní.
Mimo běžný provoz má chata krásný velký patrový winterraum. Dole se topí v kamnech a sedí u velkého stolu. Za zástěnou je několik míst na palandách. V patře jsou dvě prostorná „letiště“. I tak se ale může stát, že o víkendech s dobrým počasím bude narváno.
Nezapomeňte si přečíst článek
Sportovní a vícedélkové lezení na Cinque Torri – Dolomity
Výstup od chaty znamená dalších devět stovek výškových metrů k vrcholu. Vyrážíme kotlem Mitterkar a ledovcem Mitterkarferner do sedla Mitterkarjoch (3468 m). Po levé straně se tyčí hřeben Vorderer Brochkogelu, po pravé Urkundkolm a Ötztaler Urkund, za kterým už je vidět špička Wildspitze. Předtím nás ale čeká strmý výstup do sedla. Podle sněhových podmínek se dá postupovat částečně na lyžích, částečně na mačkách a s cepínem, s lyžemi na zádech. Skála, vystupující uprostřed kuloáru, je zajištěna fixními ocelovými lany. Tudy se postupuje v letních měsících a při nedostatku sněhu.
Ze skalnatého sedla mírně klesáme na ledovec Taschachferner, kudy vystupují lanová družstva od Taschachtalu (Pitztalu). Před námi se leskne vrcholový kříž na Wildspitzi. Nalevo je o tři metry nižší severní vrchol (Nordgipfel). Míříme do nevýrazného sedla pod jihozápadním hřebenem Wildspitze, kde podle aktuálních podmínek necháme lyže. Závěrečných sto výškových metrů vystupujeme skalnatým hřebínkem mezi žulovými bloky.
Sestupujeme stejnou trasou s tím, že ze sedla Mitterkarjoch podle sněhových podmínek a lyžařského umu buď sjíždíme, nebo slézáme ve vlastních stopách.
Vyprávění z našeho pozdně jarního výletu zde
Skialpová túra i s variantami sjezdu pro náročné (samozřejmě je možné se vracet stejnou cestou)
https://www.bergsteigen.com/touren/skitour/wildspitze-von-vent
Letní varianta trasy:
https://www.alpenvereinaktiv.com/de/tour/wildspitze-ueber-breslauer-huette/112257045
Chata cestou :
https://www.breslauerhuette.at/index.php/de
Na výlet se může hodit
Wildspitze z Pitztalu
Parkujeme pod lanovkami Pitztalského lyžařského střediska. Ze severní strany máme stále několik možností. Tou hlavní je dlouhý nástup údolím potoka Taschachbach k chatě Taschachhaus (2434 m). I zde je pěkný prostorný winterraum a i zde může být plno. Přístup údolím je mírný až k dolní stanici nákladní lanovky, ale při hodně namrzlých svazích nad potokem nebo padajících lavinách dokáže být velmi nepříjemný. V pozdním jaře nás zase může čekat delší pochod k začátku sjízdné sněhové pokrývky zpestřený odtávajícími hroudami sněhu ze starších lavin.
Za dolní stanicí nákladní lanovky pokračujeme ještě kousek podél potoka, který přejdeme po lávce (nebo kdekoliv to sněhové podmínky dovolí) a prudce stoupáme k chatě Taschachhaus. Chata stojí na ostrohu nad soutokem potoků Taschachbach a Sexegertenbach. I tady bychom měli být opatrní při pohybu v prudkých svazích a znát lavinovou problematiku.
Od chaty mírně klesáme do morénového údolí, kterým se dostáváme na dlouhý ledovec Taschachferner. Ten se v obrovském „S“ stáčí směrem na jih pod Hinterer Brochkogel a na východ pod Wildspitze. Tady se od jihu připojuje trasa přes Mitterkarjoch a dále pokračujeme stejně k jihozápadnímu hřebeni a na vrchol.
Jednodenní alternativou s ušetřením hromady výškových metrů je využití Pitztalských lanovek. „Metrem“ Gletscherexpress a navazující lanovkou se dostaneme do cca 3200 m a odtud do sedla Mittelbergjoch (3166 m). Krátkým prudkým sjezdem (pozor při nedostatku sněhu) se ocitneme v zatáčce ledovce Taschachferner bez nutnosti dlouhého šlapání údolím.
Alternativně lze vystoupit na severní vrchol (při pohledu z ledovce ten levý) a k velkému plechovému kříži přijít po úzkém hřebínku, který oba vrcholy spojuje.
Pro návrat ledovcem a údolím Taschachtal se vyplatí zvážit, zda nechávat něco na chatě. Můžeme si ušetřit bonusový asi stopadesátimetrový výšlap na skalní ostroh a rovnou pokračovat ve sjezdu podél potoka až do Pitztalu.
Výstup ledovcem od chaty Taschachhaus:
https://www.bergwelten.com/t/s/36291
Varianta “metro”
https://www.alpenvereinaktiv.com/de/tour/wildspitze-3772-m-vom-mittelbergjoch/37980768/#dm=1
https://www.bergwelten.com/t/s/24870
https://www.bergsteigen.com/touren/skitour/wildspitze-skitour-vom-mittelbergjoch
Chata:
https://www.bergsteigen.com/touren/skitour/wildspitze-skitour-vom-mittelbergjoch
Těmito oblíbenými cestami samozřejmě možnosti výstupu na Wildstpitze nekončí. Máme tu hřebínek Jubiaumsgrat, kuloár v jižní stěně a další legrace pro pokročilé. Z ledovce Taschachferner je možné odbočit mnohem dříve a dostat se pod severní stěnu Wildspitze. To už mluvíme o několika stech metrech lezení v prudkém firnu nebo ledu se sklonem až 50°.
A když i to vám bude málo, dejte si rovnou sérii výstupů severními stěnami, nazvanou Pitztaler Eisexpress. Severka Wildspitze už je jen takovou třešničkou na dortu po tak náročném podniku.
Hlavně buďte dobře připraveni, nepřeceňujte své síly a nepodceňujte hory ani počasí. Nevyplácí se to. Větší hrdinství může být včasné a správné rozhodnutí otočit se. Hora tu bude i ta týden nebo za rok.
Tak hodně štěstí a síly!
Webkamery:
Žádné komentáře