V rámci prodloužených víkendů se občas stane, že vám zbyde i tři čtvrtě dne volna před odjezdem domů. Byla by škoda i tohoto času nevyužít. Proto máme vždy v záloze připravené nějaké řešení. Počítá se samozřejmě i s tím, že by mohlo být horší počasí. Proto plánujeme takový hiking s možnými rezervami, aby byla možnost dojít zpět i za špatného počasí. Nu a taková příležitost nastala nedávno ve Stubaiských alpách nedaleko Längenfeldu.

Nejstrašnější z nejstrašnějších zvuků, které můžete ráno slyšet, je řev nastaveného budíku na plné volume, a to jen proto, aby se ráno nezaspalo. Jenže po probuzení se nejde do práce. Máme v plánu výšlap na jeden z ledovců Stubaiských alp.

Kousek od lanovky k chatě Winnebachsehütte vyrážíme

V šest ráno vylézám z auta na parkovišti (N 47°4.345′, E 11°1.495′) kousek od zásobovací lanovky k chatě Winnebachsehütte. Toto parkoviště je kousek v kopcích nad Vesnicí Gries. Jako každé ráno zkoumám počasí a kontroluji, jestli se nějak rapidně nezměnila předpověď. Vše vypadá naprosto v pořádku, a tak jsme s Petrem rozhodnuti vyrazit. Čeká nás jen pořádná snídaně. Věci už máme zabalené. Tím se vše urychlí a budeme se moc co nejdřív vydat na cestu.

Z parkoviště vycházíme po příjezdové cestě k penzionům Winnebach (N 47°4.347′, E 11°1.814′). Kolem kaple a spodní stanice zásobovací lanovky. Zde nad budovami začíná cesta ihned pěkně stoupat. V mapách není nikterak značená označená. Jen jako nezpevněná pěšina, ale ukazatele tu jsou. Zprvu se jde po široké kamenité cestě. Po 15 minutách chůze nám další ukazatel mění cestu, která uhýbá vlevo a začíná stoupat nad řekou.

Začíná být horko

Po ránu to dá pěkně zabrat v noci pršelo, a tak se z celého údolí už teď při zvyšující se teplotě začíná všechna ta voda odpařovat. Je jak v prádelně! Před chvilkou byla mikina ještě dobrá, teď je v ní takové horko, že ze mě musí ihned dolů. Tričko z merina bude postačovat. Do kopce při chůzi určitě nevychladnu.

Od rozcestí se cestička táhne ještě necelý kilometr lesem, a jakmile na razíme na první kleče začne se před námi otevírat celé údolí. Vesnice dole už nevidíme, za to před námi se otvírá pohled na neskutečně krásné pohoří.

Procházíme kolem několika vyhlídek i odpočinkového sezení. A každý možný výhled nás nutí zastavovat a fotit parádní fotky. Nemá cenu se zdržovat. Těchto příležitostí během dnešního dne budeme mít ještě dostatek.

Pod vrcholem Gänsekragen

Cesta pak vede pod vrcholem Gänsekragen, který má 2914 m n.m. Když se pak cesta stáčí i s údolím vpravo, otevírá se pod námi koryto stejnojmenné řeky Winnbach, kterou když sledujeme proti směru proudu narazíme pohledem v dáli na neskutečně krásný vodopád. Tento pohled nás bude provádět určitě po celý výstup až k chatě Winnebachseehütte.

Skoro v půlce cesty na chatu narážíme na krásný winterraum. Je zde další s parádních vyhlídek. Také je tu možnost občerstvit se krásně studenou horskou vodou. Takže, vyléváme veškerou vodu, kterou táhneme v batohách a tankujeme novou. Malý odpočinek a pokračujeme dále.

Neleníme, počasí nevypadá dobře

Může se zdát, že docela chvátáme. Není to zase průlet horami, ale snažíme se nelenit. Předpověď na odpoledne není úplně příznivá. I když nám včera a předevčírem vyšla, určitě nebudeme mít odpoledne takové štěstí. Naštěstí se nám jde velice dobře. Parno už tu není a fouká příjemný vánek.

Kousek před chatou Winnebachseehütte pak narážíme na odbočku, která vede k výstupu na již zmíněný Gänsekragen 2914 m n.m. Na internetu jsem taky našel lezeckou oblast Winnebachsee – Kleinkanada. Jedná se o malou oblast, ale věřím že by uspokojila spousty lezců. Jsou zde cesty lehčího charakteru o délkách do 30 metrů, plus malý bonus jedné dvojdélky. Nu tak snad někdy, při další návštěvě budeme mít možnost si zalézt.

Vybrali jsme trasu 04

Přicházíme na chatu (N 47°5.254′, E 11°3.266′). Je tři čtvrtě na devět ráno, Chata už začala žít svůj obvyklý život a výletníci, kteří zde byli přes noc ubytováni už jsou na svých cestách po kopcích a sedlech. Od chaty vidíme skoro do všech směrů a vidíme skupinky lidí stoupající jednotlivými údolími. Kolem chaty je totiž trasa, která je uzpůsobena vícedenním trekům v tomto pohoří. Stojíme za chatou a koukáme do mapy. Vlevo od nás je část této trasy pojmenována Ötztal Trek Etape 03 a vpravo 04. My se vydáváme po trase 04.

Za chatou obcházíme jezero Winnebachsee a cikcakama začínáme stoupat vzhůru. Další zastávkou bude zhruba za třicet minut. Na takovém roztomilém kopečku v těchto nádherných horách.

Z Ernst-Riml-Spitz je úžasný výhled

Cesta není nikterak náročná a po těch pár desítkách minut přicházíme na Ernst-Riml-Spitz s nadmořskou výškou 2507 m n.m. Je tu parádní kříž a výhledy z tohoto malinkého kopečku jsou přímo neskutečné. Je jedno, kam se podíváte. Jakýkoliv pohled je nádherný. Po malém kochání pokračujeme dále. Cesta nás vede dalším stoupáním nad řekou Bachfalle. Je zde další super výhled na další vodopády. Už se stoupá po suťovisku a místy vyšlapané cestě. Není to nic náročného, a tak cesta ubíhá pod nohami. 

Okolo ledovcového jezera

Když dosáhneme 2650 m n.m, cesta nás vede kolem ledovcového jezera. Je obrovské. Obcházíme ho zleva. Přímo nad jezerem se nad námi začíná otevírat ledovec Bachfallenferner. Je to neskutečná masa ledu a sněhu. Za chvilku to budeme obdivovat z kratší vzdálenosti. Dojdeme nad jezero. Tam bude náš cíl dosažen (N 47°4.874′, E 11°4.666′).

Jsme na místě. Povinně odpočíváme a kocháme se okolím

Jsme tu! Teď přijde zasloužený odpočinek a kochání se krásnou krajinou. Ledovec je úžasný. Také je znát nižší pocitová teplota. Značně se snížila. Je tu o poznání chladněji. Při kochání na sebe navlékám mikinu z rána. Fotím a koukáme s Petrem společně do mapy, kam se tu vlastně dá ještě všude chodit. Na mapě se mi zalíbil vrchol Hoher Seeblaskogel 3235 m n.m. Mohl by to být do budoucna jeden z dalších dosažených vrcholů. Dnes bohužel ne, jak tu vysedáváme zjišťuji, že je před polednem. Od dvou hodin hlásí déšť a to bychom na vrchol té hory sice stihli, ale jít zpět v nějakém marastu, to nemá cenu. Příště! Jak to říkám u každého výletu. Zde nejsem naposledy.

Po pár desítkách minut balíme věci a chystáme se na cestu zpět. Ještě pár pohledů kolem sebe a můžeme jít. Cesta zpět na chatu Winnebachseehütte je stejná. Zhruba hodinu nám trvá cesta zpět.

Gulášová polévka a pivo na posilnění

Tady na terase chaty už je spousta dalších lidí. Všichni mají objednané jídlo a pití. Společně se baví o dnešních zážitcích v těchto úžasných horách. My taky neváháme a zasedáme ke stolu. Máme štěstí, že v kuchyni na nás zbyla poslední gulášová polévka a k ní nesmí chybět pořádné pivko. U povídání a konzumace jídla také rozebíráme tento parádní půl den. Naskytl se nám také pohled na mraky, které se ženou z údolí směrem k vodopádu, na který jsme ráno koukali. Nepopsatelný zážitek. A jak se dalo čekat, chvilku na to přichází déšť a vše je v mlze. My máme dopito. Je na čase vytáhnout nepromokavé bundy, čapnout do rukou turistické hůlky a vydat se pomalým a bezpečným krokem zpět do údolí. Terén známe a déšť nám nebude při sestupu vadit. Nejsme jediný kdo to dnes balí. Spolu s námi schází další skupinky lidí.

Nezapomeňte přibalit

Montane Minimus Stretch Ultra Jacket VÝPRODEJ nepromokavá bunda

Ultralehká nepromokavá bunda Montane Minimus Stretch Ultra Jacket – pánského střihu s vynikající váhou (192 g) a výbornými parametry voděodolnosti i prodyšnosti (nepromokavost – min, 20 000 mm H2O, prodyšnost – min, 25 000g/m2 za 24 hod)...

0 Kč

Zobrazit

Dole na nástupu před parkovištěm se počasí jako na potvoru začíná vybírat. Už nás to nemůže rozhodit. Krásně strávený den v podobě hikingu v parádních horách. Co více si přát. Už jen pohodovou cestu domů. A na cestě do naší domoviny máme zase pár hodin na to spřádat plány na další skvělé dny, které podnikneme v Alpách.